Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

I. ÚS 2939/10 #1Usnesení ÚS ze dne 18.11.2010

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgánSOUD - KS Ostrava
Soudce zpravodajDuchoň František
Typ výrokuodmítnuto pro nepříslušnost
odmítnuto pro nepřípustnost
Předmět řízení
procesní otázky řízení před Ústavním soudem/přípustnost v řízení o ústavních stížnostech/stížnost proti (dílčímu) procesnímu rozhodnutí
Věcný rejstřík
EcliECLI:CZ:US:2010:1.US.2939.10.1
Datum podání12.10.2010
Napadený akt

rozhodnutí soudu

Ostatní dotčené předpisy

99/1963 Sb., § 104a


přidejte vlastní popisek

I.ÚS 2939/10 ze dne 18. 11. 2010

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Františkem Duchoněm ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky Ž. M., zastoupené Mgr. Filipem Smějou, advokátem se sídlem Praha 2, Helénská 1799/4, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 9. 8. 2010, čj. 23 C 199/2009 - 80, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Svou ústavní stížností stěžovatelka navrhla zrušení výše uvedeného rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě, neboť jeho vydáním mělo dojít k zásahu do jejího ústavně zaručeného práva na spravedlivý proces a zákonného soudce podle čl. 36 a čl. 38 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

Dále navrhla, aby Ústavní soud rozhodl, že Vrchní soud v Olomouci dopisem ze dne 25. 5. 2010, čj. Ncp 1347/2009 - 70, a Krajský soud v Ostravě dopisem ze dne 24. 9. 2010, sp. zn. 23 C 287/2010, bezprostředně zasáhly do jejího ústavně zaručeného práva na řádné projednání věci a práva na zákonného soudce podle čl. 38 Listiny, zakázal oběma soudům v těchto zásazích pokračovat a přikázal jim obnovit stav existující před těmito dopisy. Konečně navrhla vydání předběžného opatření, kterým by Ústavní soud zakázal Krajskému soudu v Ostravě a Vrchnímu soudu v Olomouci pokračovat v zásazích do jejích práv.

II.

Z ústavní stížnosti a z přiložených listin Ústavní soud zjistil, že v záhlaví označeným usnesením Krajský soud v Ostravě rozhodl o vyloučení žaloby stěžovatelky na náhradu nemajetkové újmy v penězích proti prvému žalovanému Statutárnímu městu Ostrava a proti druhé žalované České republice - Ministerstvu vnitra ČR k samostatnému projednání a rozhodnutí.

Dopis ze dne 25. 5. 2010, adresovaný Krajskému soudu v Ostravě, je průvodním dopisem, kterým předseda Vrchního soudu v Olomouci vrátil zmíněnému krajskému soudu spis sp. zn. 23 C 199/2009 bez věcného vyřízení z důvodů nutnosti vyloučení návrhu na náhradu nemajetkové újmy v penězích ve vztahu k oběma žalovaným k samostatnému projednání a rozhodnutí a konstatoval, že je nutné založit o tomto nároku další spis a oba spisy poté předložit vrchnímu soudu.

Dopisem ze dne 24. 9. 2010 Krajský soud v Ostravě sdělil advokátovi stěžovatelky, že vzhledem k tomu, že není věcně příslušný k projednání a rozhodnutí věci vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 23 C 287/2010, bude věc předložena Vrchnímu soudu v Olomouci, který rozhodne o příslušnosti soudů v této věci v prvním stupni.

III.

Dříve než může Ústavní soud přistoupit k projednání a rozhodnutí věci samé, musí prověřit, zda jsou splněny všechny formální podmínky stanovené pro ústavní stížnost zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu").

Pokud stěžovatelka navrhla zrušení shora označeného usnesení Krajského soudu v Ostravě, je nutné konstatovat, že Ústavní soud rozhoduje, podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy ČR, o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod. Ústavní stížností lze tedy napadat především konečná a pravomocná meritorní rozhodnutí, neboť ústavní soudnictví je vybudováno především na zásadě přezkumu věcí pravomocně skončených, v nichž případnou protiústavnost nelze napravit jiným způsobem (srov. např. nález Ústavního soudu ve věci sp. zn. III. ÚS 62/95, in: Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek č. 4, str. 243). Výjimky, které z tohoto pravidla připustil, se týkaly přezkumu rozhodnutí, která uzavírají určitou část řízení nebo která řeší dílčí procesní otázku, přestože řízení ve věci samé dosud neskončilo; to však pouze pokud jsou taková rozhodnutí způsobilá bezprostředně a citelně zasáhnout do ústavně zaručených základních práv nebo svobod stěžovatele a pokud je námitka porušení ústavně zaručených základních práv nebo svobod koncentrována jen do tohoto stádia řízení a nemohla by již být v rámci dalšího řízení (např. při uplatňování procesních prostředků proti meritorním rozhodnutím) efektivně uplatněna. Takovou výjimku však projednávaný případ nepředstavuje.

Napadené usnesení Krajského soudu v Ostravě o vyloučení věci k samostatnému projednání a rozhodnutí je rozhodnutím ryze procesní povahy, neboť se jím upravuje postup v řízení. Pro tuto svoji povahu (nebylo jím meritorně rozhodnuto o uplatněném nároku) je zcela nezpůsobilé být předmětem ústavně právního přezkumu, neboť není schopno jakkoli zasáhnout do práv, natož do práv ústavně zaručených. Podle konstantní judikatury Ústavního soudu by k porušení tvrzeného práva na spravedlivý proces mohlo dojít teprve tehdy, jestliže by stěžovatelce bylo upřeno právo domáhat se svého nároku u nezávislého a nestranného soudu, popřípadě by tento soud bezdůvodně odmítl o podaném návrhu jednat a rozhodnout či by zůstal v řízení delší dobu nečinný. Taková situace však v projednávaném případě nenastala. Vzhledem k tomu, že se nejedná o meritorní rozhodnutí, nemohlo být postupem soudu zasaženo do základních práv stěžovatelky. V této části je tedy ústavní stížnost stěžovatelky nepřípustná.

Pokud jde o návrh stěžovatelky týkající se shora označených dopisů, Ústavní soud konstatuje, že tyto dopisy krajského a vrchního soudu obsahují jen informace sdělované jejich adresátům, a není je tedy možno považovat za pravomocná rozhodnutí, zasahující do ústavně zaručených práv stěžovatelky ve smyslu čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy ČR. S ohledem na tuto skutečnost je ústavní stížnost stěžovatelky v této části návrhem, k jehož projednání není Ústavní soud příslušný. Z tohoto důvodu nemohou být ani podkladem pro rozhodnutí o předběžném opatření, které lze vydat jen za podmínek § 80 zákona o Ústavním soudu.

Ústavní soud proto ústavní stížnost v části návrhu odmítl jako nepřípustnou podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu. V části týkající se zmíněných dopisů byla ústavní stížnost odmítnuta jako návrh, k jehož projednání není Ústavní soud příslušný podle § 43 odst. 1 písm. d) zákona o Ústavním soudu.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 18. listopadu 2010

František Duchoň, v. r.

soudce Ústavního soudu

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru