Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

I. ÚS 2928/09 #1Nález ÚS ze dne 09.03.2010Povinnost soudu vypořádat se s námitkou podjatosti exekutora

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam3
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgánSOUD - OS Praha 2
Soudce zpravodajRychetský Pavel
Typ výrokuvyhověno
Předmět řízení
právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /povinnost soudu vypořádat se s uplatněnými námitkami
Věcný rejstříkExekuce
Podjatost
vyloučení
exekutor
Paralelní citace (Sbírka nálezů a usnesení)N 45/56 SbNU 507
EcliECLI:CZ:US:2010:1.US.2928.09.1
Datum vyhlášení17.03.2010
Datum podání12.11.2009
Napadený akt

rozhodnutí soudu

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

1/1993 Sb., čl. 1 odst.1

2/1993 Sb., čl. 36 odst.1

209/1992 Sb./Sb.m.s., čl. 6 odst.1

Ostatní dotčené předpisy

120/2001 Sb., § 29


přidejte vlastní popisek

Analytická právní věta


Rozhodnutí o nevyloučení osoby v postavení osoby veřejné moci z řízení k námitce podjatosti zásadně není důvodem k podání ústavní stížnosti, neboť tato námitka zůstává i v případě takového rozhodnutí zachována i pro případný opravný prostředek o věci samé. Přesto i na řízení o této námitce je nutno aplikovat principy spravedlivého řízení, a pokud obecný soud ve svém rozhodnutí ignoruje věcné důvody podání námitek, pak porušuje zásady spravedlivého procesu, garantované v čl. 36 odst. 1 Listiny a čl. 6 odst. 1 Úmluvy.

Návrh a řízení před Ústavním soudem

Na návrh stěžovatele V. P. zrušil I. senát Ústavního soudu nálezem ze dne 9. března 2010 v řízení podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 14. září 2009 sp. zn. 33 Nc 363/2009, neboť jím bylo porušeno ústavně zaručené právo stěžovatele na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny a čl. 6 odst. 1 Úmluvy.

Narativní část

Stěžovatel podal u obvodního soudu námitku podjatosti exekutora s odůvodněním, že uvedeného exekutora žaluje spolu se státem o náhradu škody na zdraví a za nesprávný úřední postup v jiném exekučním řízení. Věc je přitom vedena u stejného obvodního soudu. Stěžovatel uvedl, že je-li jím exekutor žalován v jiném soudním řízení, nesouvisejícím s projednávanou věcí o náhradu škody, potom má či může mít, zcela objektivně vzato, negativní postoj ke stěžovateli jakožto povinnému. Obvodní soud rozhodl tak, že námitka se týká postupu exekutora v předchozí exekuci a samotné podání žaloby o náhradu škody proti exekutorovi nemůže vést k vyloučení exekutora z provedení projednávané exekuce ve smyslu § 29 odst. 1 exekučního řádu. Proti tomuto rozhodnutí podal stěžovatel ústavní stížnost.

Odůvodnění nálezu Ústavního soudu

Ústavní soud zdůraznil, že rozhodnutí o nevyloučení osoby v postavení orgánu veřejné moci z řízení k námitce podjatosti zásadně není důvodem k podání ústavní stížnosti. To je dáno tím, že tato námitka zůstává i v případě takového rozhodnutí zachována i pro případný opravný prostředek o věci samé. Přesto i na řízení o této námitce je nutno aplikovat principy spravedlivého řízení. To platí tím spíše, pokud soud rozhodující o námitce podjatosti v odůvodnění rozhodnutí uvede jen prostý a ničím neodůvodněný závěr, že samotné podání žaloby nemůže vést k vyloučení exekutora z provedení exekuce, aniž by se obsahem námitky vůbec zabýval. To je důsledkem nesprávného právního posouzení věci a současně postupem, jímž dochází k porušení ústavně zaručeného práva stěžovatele na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny a čl. 6 odst. 1 Úmluvy, neboť provedením exekuce byl pověřen podjatý exekutor.

Z výše uvedených důvodů Ústavní soud ústavní stížnosti zcela vyhověl, neboť napadeným rozhodnutím obvodního soudu došlo k porušení čl. 1 odst. 1 Ústavy ve spojení s čl. 36 odst. 1 Listiny a čl. 6 Úmluvy tím, že soud nepřihlédl k podání stěžovatele, neboť exekutor mohl v probíhajícím soudním řízení mít ke stěžovateli negativní či nepřátelský poměr jako povinnému.

Soudcem zpravodajem v dané věci byl Pavel Rychetský. Žádný soudce neuplatnil odlišné stanovisko.

I.ÚS 2928/09 ze dne 9. 3. 2010

N 45/56 SbNU 507

Povinnost soudu vypořádat se s námitkou podjatosti exekutora

ČESKÁ REPUBLIKA

NÁLEZ

Ústavního soudu

Jménem republiky

Nález

Ústavního soudu - I. senátu složeného z předsedy senátu Vojena Güttlera a soudců Ivany Janů a Pavla Rychetského - ze dne 9. března 2010 sp. zn. I. ÚS 2928/09 ve věci ústavní stížnosti V. P. proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 14. září 2009 sp. zn. 33 Nc 363/2009, kterým bylo rozhodnuto o stěžovatelově námitce podjatosti soudního exekutora tak, že jmenovaný exekutor není vyloučen z provedení exekuce.

Výrok

Usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 14. září 2009 sp. zn. 33 Nc 363/2009 se zrušuje.

Odůvodnění:

I.

1. Ústavní stížností doručenou Ústavnímu soudu dne 12. listopadu 2009 a doplněnou advokátem dne 14. prosince 2009 co do náležitostí stanovených zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu") se stěžovatel domáhal zrušení shora uvedeného usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 (č. j. 33 Nc 363/2009-75), kterým bylo rozhodnuto o jeho námitce podjatosti exekutora JUDr. Milana Suchánka. Obecný soud v napadeném usnesení konstatoval, že zmíněný exekutor není vyloučen z provedení exekuce, nařízené usnesením Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 20. dubna 2009 (č. j. 33 Nc 363/2009-42).

2. Stěžovatel se napadeným rozhodnutím cítí dotčen na ústavně zaručeném právu na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a rovněž ve smyslu čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"), neboť provedením exekuce byl v dané věci pověřen podjatý exekutor.

3. Stěžovatel podal námitku podjatosti exekutora s odůvodněním, že exekutora JUDr. Milana Suchánka žaluje spolu se státem o náhradu škody na zdraví z nesprávného úředního postupu v jiném exekučním řízení. Věc je vedena u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 22 C 317/2007. Stěžovatel je přesvědčen o tom, že je-li jím exekutor žalován v jiném soudním řízení nesouvisejícím s projednávanou věcí o náhradu škody, potom má či může mít, zcela objektivně vzato, negativní postoj ke stěžovateli jakožto povinnému. Tím je dána pochybnost o jeho nepodjatosti a exekutor je pak podle ustanovení § 29 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, vyloučen z provedení exekuce. Dále uvedl, že cílem právní úpravy je zabezpečit rovné podmínky pro oprávněného i povinného, žádná ze stran by neměla mít podstatnou výhodu proti protistraně.

4. Stěžovatel argumentoval judikaturou Ústavního soudu [nálezem ze dne 4. dubna 2007 sp. zn. II. ÚS 417/06 (N 61/45 SbNU 43)] a rozsudkem Evropského soudu pro lidská práva ze dne 17. ledna 1970 Delcourt vs. Belgie č. 2689/65, Série A, č. 11, a navrhl, aby napadené rozhodnutí bylo zrušeno.

II.

5. Podle ustanovení § 42 odst. 4 a § 76 odst. 1 zákona o Ústavním soudu vyzval Ústavní soud účastníka řízení, aby se k projednávané ústavní stížnosti vyjádřil.

6. Obvodní soud pro Prahu 2 ve svém vyjádření k ústavní stížnosti odkázal na obsah napadeného rozhodnutí, přičemž dále vyslovil souhlas s upuštěním od ústního jednání.

7. Stěžovateli byla zaslána vyjádření účastníka řízení na vědomí.

8. Po seznámení se s předloženými podklady Ústavní soud shledal, že ústavní stížnost je důvodná.

III.

9. Na exekuční řízení, resp. na každou z jeho dílčích fází, plně dopadají principy spravedlivého procesu, vyplývající zejména z hlavy páté Listiny. Oprávněný i povinný mají tedy i v tomto řízení přiměřeně obdobná práva jako účastníci jakéhokoliv jiného soudního řízení. Nesmí tedy dojít k tomu, aby měla jedna ze stran podstatnou výhodu vůči protistraně (srov. rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ze dne 17. ledna 1970 ve věci Delcourt proti Belgii č. 2689/65, Série A č. 11, aj.). Obdobně ani orgán veřejné moci, proti jehož rozhodnutí směřuje opravný prostředek, nemůže jednat v rozporu s tímto principem, jakkoliv z formálního hlediska není takový orgán účastníkem řízení.

10. V posuzované věci stěžovatel podáním ze dne 3. července 2009 vznesl námitku k usnesení o nařízení exekuce proti pověření exekutora JUDr. Milana Suchánka provedením exekuce s tím, že exekutor je žalován stěžovatelem spolu s Českou republikou v řízení o náhradu škody na zdraví a z nesprávného úředního postupu u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 22 C 317/07, a tudíž je dán důvod k pochybnostem o nepodjatosti exekutora ve smyslu ustanovení § 29 odst.1 exekučního řádu. Potom má či může mít, zcela objektivně vzato, negativní vztah ke stěžovateli jakožto povinnému. Tím je dána pochybnost o jeho nepodjatosti a takovýto exekutor je pak dle ustanovení § 29 odst. 1 exekučního řádu vyloučen z provedení exekuce.

11. Obecný soud o námitce podjatosti v rozhodnutí napadeném ústavní stížností rozhodl tak, že námitka se týká postupu exekutora v předchozí exekuci a samotné podání žaloby o náhradu škody proti exekutorovi nemůže vést k vyloučení exekutora z provedení projednávané exekuce.

12. Ustanovení § 29 odst. 1 exekučního řádu stanoví, že exekutor je vyloučen z provedení exekuce, jestliže se zřetelem na jeho poměr k věci, k účastníkům řízení nebo jejich zástupcům je tu důvod pochybovat o jeho nepodjatosti. Důvodem pro vyloučení exekutora nejsou okolnosti, které spočívají v postupu exekutora v exekučním řízení o projednávané věci.

13. Námitky stěžovatele dle jejich obsahu nesměřovaly jakkoliv do postupu exekutora v exekučním řízení projednávané věci, nýbrž poukazují na zcela odlišný soudní spor, který stěžovatel s exekutorem vede již od roku 2007 u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 22 C 317/07 o náhradu škody a který dosud nebyl pravomocně skončen. Ústavnímu soudu je známo z úřední činnosti, že soudní spor se týká odlišné věci od věci projednávané a v době rozhodování o námitce podjatosti dosud není soudní spor pravomocně skončen.

14. Skutečnost, že obecný soud ve svém rozhodnutí ignoroval věcné důvody podání stěžovatele, tak představuje porušení zásad spravedlivého procesu. Shora uvedené zásadní závěry ohledně principů ovládajících exekuční řízení je nutno přiměřeně vztáhnout nejen na samotné vyjádření soudního exekutora k námitkám proti jeho podjatosti při provádění exekuce.

15. Rozhodnutí o nevyloučení osoby v postavení orgánu veřejné moci z řízení k námitce podjatosti zásadně není důvodem k ústavní stížnosti. To je dáno tím, že tato námitka zůstává i v případě takového rozhodnutí zachována i pro případný opravný prostředek o věci samé. Přesto i na řízení o této námitce je nutno aplikovat principy spravedlivého řízení, jak bylo uvedeno výše. To platí tím spíše, pokudsoud rozhodující o námitce podjatosti v odůvodnění rozhodnutí uvede jen prostý a ničím neodůvodněný závěr, že samotné podání žaloby nemůže vést k vyloučení exekutora z provedení exekuce, který je důsledkem nesprávného právního posouzení věci a současně postupem, jímž bylo porušeno ústavně zaručené právo stěžovatele na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny a čl. 6 odst. 1 Úmluvy, neboť provedením exekuce byl pověřen podjatý exekutor.

16. Ústavnísoud konstatuje, že stěžovatel podal námitku podjatosti soudního exekutora a obecný soud se jejím obsahem vůbec nezabýval. K tomu je zapotřebí dále uvést, že na území hlavního města Prahy působí mnoho exekutorů, není proto důvod, aby provedení exekuce v předmětné věci bylo svěřováno právě exekutorovi, proti němuž námitka podjatosti směřovala.

17. Z tohoto důvodu Ústavnísoud podle § 82 odst. 1 zákona o Ústavním soudu zcela vyhověl ústavní stížnosti. Ústavní soud podle § 82 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu konstatuje, že došlo k porušení čl. 1 odst. 1 Ústavy ve spojení s čl. 36 odst. 1 Listiny a čl. 6 Úmluvy tím, že soud nepřihlédl k podání stěžovatele, neboť exekutor mohl v probíhajícím soudním řízení mít ke stěžovateli negativní či nepřátelský poměr jako povinnému.

18. Podle § 44 odst. 2 zákona o Ústavnímsoudu bylo upuštěno od ústního jednání, neboť od něj nebylo možné očekávat další účelné objasnění věci, a všichni účastníci s tímto postupem výslovně souhlasili. Ze shora uvedených důvodů Ústavní soud ústavní stížnosti v celém rozsahu vyhověl a podle § 82 odst. 3 písm. a) zákona o Ústavním soudu zrušil rozhodnutí obecného soudu konkretizovaného v záhlaví tohoto nálezu.

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru