Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

I. ÚS 2919/18 #1Usnesení ÚS ze dne 08.11.2018

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgánSOUD - NS
SOUD - KS Ostrava
Soudce zpravodajLichovník Tomáš
Typ výrokuodmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost
Předmět řízení
právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /ústavnost a spravedlivost rozhodování obecně
Věcný rejstříkškoda/náhrada
mandátní smlouva
Veřejné zakázky
EcliECLI:CZ:US:2018:1.US.2919.18.1
Datum podání28.08.2018
Napadený akt

rozhodnutí soudu

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

2/1993 Sb./Sb.m.s., čl. 36 odst.1

Ostatní dotčené předpisy

137/2006 Sb., § 151 odst.2


přidejte vlastní popisek

I.ÚS 2919/18 ze dne 8. 11. 2018

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Tomáše Lichovníka (soudce zpravodaje), soudce Vladimíra Sládečka a soudce Davida Uhlíře ve věci ústavní stížnosti Ing. Ivany Jurečkové, zastoupené JUDr. Václavem Stříbrným, advokátem se sídlem Ostrožná 40, 746 01 Opava, proti usnesení Nejvyššího soudu č. j. 23 Cdo 1618/2018-189 ze dne 30. 5. 2018 a rozsudku Krajského soudu v Ostravě č. j. 8 Co 19/2018-165 ze dne 22. 2. 2018, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní stížností, která splňuje formální náležitosti ustanovení § 34 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedených soudních rozhodnutí, jimiž mělo dojít zejména k porušení čl. 11 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

Z napadených rozhodnutí Ústavní soud zjistil, že město Šternberk se žalobou podanou k Okresnímu soudu v Opavě domáhalo po stěžovatelce zaplacení částky 160 000 Kč s příslušenstvím, a to z titulu náhrady škody. Ta měla vzniknout v přímé souvislosti s porušením povinností stěžovatelky vyplývajících z mandátní smlouvy, uzavřené mezi městem a stěžovatelkou za účelem provedení komplexního, organizačního a věcného zajištění celého průběhu zadávacího řízení veřejné zakázky na akci "Stavební úpravy ulic Lhotská a Na Bažinách ve Šternberku", k němuž se stěžovatelka jako mandatář ve smlouvě zavázala. K porušení stěžovatelčiných povinností mandatáře mělo konkrétně dojít v důsledku nedbalého výběru třetí osoby zajišťující losování jako způsob určení vítěze výběrového řízení. Při výběru použité hlasovací zařízení této třetí osoby totiž nebylo zabezpečeno proti možné manipulaci, čímž došlo k porušení ustanovení § 61 odst. 4 ve spojení s § 6 zákona o veřejných zakázkách v rozhodném znění. Za tento správní delikt byla rozhodnutím Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže městu Šternberk uložena pokuta ve výši 600 000 Kč, přičemž k rozkladu města předseda Úřadu pro hospodářskou soutěž výši sankce snížil na 160 000 Kč.

O žalobě nejprve rozhodl Okresní soud v Opavě tak, že ji jako nedůvodnou zamítl. K odvolání žalobce Krajský soud v Ostravě v záhlaví citovaným rozsudkem změnil napadený rozsudek nalézacího soudu tak, že žalobě v celém rozsahu vyhověl. Následné dovolání stěžovatelky směřující proti rozhodnutí odvolacího soudu Nejvyšší soud vpředu uvedeným usnesením odmítl.

Proti rozhodnutím soudů brojí stěžovatelka ústavní stížností, domáhajíc se jejich kasace. Stěžovatelka namítla, že o losování jako prostředku k vyloučení ostatních dodavatelů z další účasti v zadávacím řízení podle § 151 odst. 2) zákona o veřejných zakázkách ve znění platném v rozhodné době muselo rozhodnout, a také rozhodlo, město, a nikoli za něj stěžovatelka. Odpovědnost za toto své rozhodnutí a jeho realizaci tudíž dle jejího názoru nemůže nést nikdo jiný než město jako zadavatel. Tyto své výhrady stěžovatelka v ústavní stížnosti blíže rozvedla.

Ústavní soud zvážil argumentaci stěžovatelky i obsah naříkaných soudních aktů a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud se již otázkou zastoupení zadavatele veřejné zakázky v řízení jinou osobou dle § 151 dříve platného zákona o veřejných zakázkách (č. 137/2006 Sb.) ve své judikatuře zabýval, a to zejména v nálezu sp. zn. III. ÚS 3181/17 ze dne 31. 8. 2018. V té souvislosti zaujal názor, že není pochyb o tom, že tím, kdo má nést odpovědnost za vadný výběr nejvhodnější zakázky, je její zadavatel. Ústavní soud však současně vyslovil, že postižený zadavatel veřejné zakázky může požadovat, aby se na takto jemu vzniklé škodě podílel ten, kdo v této souvislosti s ním uzavřel smlouvu podle pravidel soukromého práva se závazkem, že učiní potřebná opatření a kroky k tomu, aby ona veřejnoprávní odpovědnost pokud možno vůbec nevznikla. Tak je tomu i v nyní souzené věci.

Stěžovatelka ve své argumentaci výše nastíněný rozdíl mezi odpovědností a povinnostmi zadavatele veřejné zakázky na straně jedné a smluvní odpovědností dle soukromého práva na straně druhé pomíjí. Předmětem vzpomínané mandátní smlouvy bylo v dané věci provedení komplexního, organizačního a věcného zajištění celého průběhu zadávacího řízení. Z jejího ustanovení čl. VII bodu 5 odvolací soud zjistil, že použije-li mandatář pro výkon své činnosti jiný subjekt, který závazek plynoucí ze smlouvy poruší, odpovídá stejně, jako kdyby závazek porušil sám. Stěžovatelka, jak sama připouští v ústavní stížnosti, zajistila třetí osobu k provedení losování jako způsobu určení vítěze výběrového řízení, která při tom pochybila tím, že její losovací zařízení nebylo zabezpečeno proti možné manipulaci. Za této situace tak závěry odvolacího a dovolacího soudu o odpovědnosti za škodu (nejen) v ústavní rovině obstojí. Zcela přiléhavým je v tomto směru zejména poukaz odvolacího soudu na skutečnost, že uzavřením smlouvy o technickém zajištění počtu zájemců v užším řízení s danou třetí osobou stěžovatelka nerozhodovala o žádné z věcí uvedených v někdejším ustanovení § 151 odst. 2 zákona o veřejných zakázkách, v nichž nemůže být zadavatel zastoupen a které je povinen realizovat výlučně sám. Došlo-li tedy k pochybení třetí strany v rámci tohoto technického zajištění losování, obstaraného stěžovatelkou na základě jejích povinností plynoucích z mandátní smlouvy, byly splněny předpoklady pro vznik odpovědnosti za škodu ze strany mandatáře, předvídané mandátní smlouvou.

Ve světle řečeného tudíž Ústavní soud odmítl ústavní stížnost dle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).

V Brně dne 8. listopadu 2018

Tomáš Lichovník v. r.

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru