Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

I. ÚS 2910/10 #1Nález ÚS ze dne 15.12.2011Nezákonné zbavení osobní svobody - převedení odsouzeného z výkonu trestu do vazby

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam3
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgánSOUD - MS Brno
Soudce zpravodajDuchoň František
Typ výrokuvyhověno
Předmět řízení
základní práva a svobody/svoboda osobní/obvinění a stíhání
právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /ústavnost a spravedlivost rozhod... více
Věcný rejstříkodůvodnění
odsouzený
procesní postup
trest/výkon
vazba/důvody
vazba/vzetí do vazby
Paralelní citace (Sbírka nálezů a usnesení)N 213/63 SbNU 461
EcliECLI:CZ:US:2011:1.US.2910.10.1
Datum vyhlášení12.01.2012
Datum podání08.10.2010
Napadený akt

rozhodnutí soudu

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

2/1993 Sb., čl. 8 odst.2, čl. 8 odst.5, čl. 36 odst.1

209/1992 Sb./Sb.m.s., #0 čl. 5 odst.1, #0 čl. 6 odst.1

Ostatní dotčené předpisy

104/1994 Sb., § 22 odst.2

141/1961 Sb., § 67

169/1999 Sb., § 73

40/2009 Sb., § 283 odst.1, § 283 odst.2 písm.b, § 24 odst.1 písm.c


přidejte vlastní popisek

Analytická právní věta


Má-li obecný soud při rozhodování o propuštění nepravomocně odsouzené osoby z výkonu trestu odnětí svobody za to, že trvají vazební důvody, je povinen o vazbě nově rozhodnout a své rozhodnutí řádně odůvodnit. Opačný postup je porušením článku 8 odst. 2 a 5 a článku 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a článku 5 odst. 1 a 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

Návrh a řízení před Ústavním soudem

Nálezem ze dne 15. 12. 2011 zrušil I. senát Ústavního soudu v řízení podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy na návrh stěžovatele M. H. příkaz Městského soudu v Brně sp. zn. 89 T 101/2010 ze dne 15. 9. 2010 pro rozpor s čl. 8 odst. 2 a 5, čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a s čl. 5 odst. 1 a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

Narativní část

Stěžovatel byl společně se dvěma dalšími osobami vazebně stíhán pro podezření ze spáchání trestného činu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy a od 4. 3. 2010 se nacházel ve vazbě. Rozsudkem ze dne 19. 7. 2010 byl stěžovatel shledán vinným uvedeným trestným činem a byl mu uložen nepodmíněný trest odnětí svobody v délce trvání 36 měsíců. Proti rozsudku podal stěžovatel odvolání, ovšem již dne 30. 8. 2010 (před projednáním odvolání) byl převeden do výkonu trestu odnětí svobody. Následně městský soud ústavní stížností napadeným příkazem rozhodl o propuštění stěžovatele z výkonu trestu odnětí svobody a jeho „převedení“ zpět do vazby pro trvající vazební důvody ve smyslu § 67 trestního řádu. Dne 6. 10. 2010 podal stěžovatelův obhájce žádost o propuštění z vazby, o níž nebylo rozhodnuto. Poté, co bylo stěžovatelovo odvolání proti odsuzujícímu rozsudku zamítnuto, a rozsudek tak dne 12. 10. 2010 nabyl vůči stěžovateli právní moci, stěžovatel nastoupil k výkonu trestu odnětí svobody a doba vazby i předchozího výkonu trestu mu byla započtena. Stěžovatel namítal, že byl napodruhé (po propuštění z výkonu trestu svobody pro neexistenci pravomocného odsuzujícího rozsudku) vzat do vazby nezákonně a bez řádného rozhodnutí soudu, čímž došlo k porušení jeho práva na osobní svobodu a na spravedlivý proces.

Odůvodnění nálezu Ústavního soudu

Ústavní soud se po prostudování ústavní stížnosti, vyjádření městského soudu a trestního spisu ve stěžovatelově věci přiklonil k závěru o důvodnosti stěžovatelových námitek. Dle Ústavního soudu nelze souhlasit s argumentací městského soudu, podle níž nebylo nutno znovu rozhodovat o vzetí stěžovatele zpět do vazby, neboť ten byl pouze vrácen do režimu, ve kterém se nacházel již ode dne 4. 3. 2010, kdy byl na základě rozhodnutí městského soudu ve spojení s usnesením krajského soudu vzat do vazby, která byla následně prodloužena. Je zřejmé, že okamžikem převedení stěžovatele do výkonu trestu byla vazba fakticky i právně ukončena a byl zahájen výkon trestu odnětí svobody, byť nezákonný, neboť v předmětné době rozsudek ve stěžovatelově trestní věci nebyl dosud pravomocný. Ústavní soud proto dospěl k závěru, že po propuštění stěžovatele z výkonu trestu bylo povinností městského soudu nově rozhodnout o jeho vzetí do vazby, pokud byl soud přesvědčen o trvající existenci vazebních důvodů, a toto své rozhodnutí řádně odůvodnit. V dané věci tak městský soud nepostupoval a stěžovatele převedl do vazby bez zákonem požadovaného řádně odůvodněného rozhodnutí. Napadený příkaz totiž dle Ústavního soudu nelze považovat za zákonem požadované rozhodnutí o vazbě. V důsledku tohoto postupu byl stěžovatel v období od 15. 9. 2010, kdy byl „vrácen“ z výkonu trestu odnětí svobody zpět do vazby, do 12. 10. 2010, kdy nabyl právní moci odsuzující rozsudek městského soudu a stěžovatel byl převeden do výkonu trestu odnětí svobody, držen ve vazbě bez řádného soudního rozhodnutí, které by vazbu nařizovalo. Protože tímto postupem došlo dle Ústavního soudu k porušení čl. 8 odst. 2, 5 a čl. 36 odst. 1 Listiny a čl. 5 odst. 1 a čl. 6 odst. 1 Úmluvy, Ústavní soud napadený příkaz městského soudu zrušil, a to i navzdory skutečnosti, že stěžovatel se již ve vazbě nenachází.

Soudcem zpravodajem v dané věci byl František Duchoň. Žádný soudce neuplatnil odlišné stanovisko.

I.ÚS 2910/10 ze dne 15. 12. 2011

N 213/63 SbNU 461

Nezákonné zbavení osobní svobody - převedení odsouzeného z výkonu trestu do vazby

ČESKÁ REPUBLIKA

NÁLEZ

Ústavního soudu

Jménem republiky

Nález

Ústavního soudu - I. senátu složeného z předsedkyně senátu Ivany Janů a soudců Vojena Güttlera a Františka Duchoně (soudce zpravodaj) - ze dne 15. prosince 2011 sp. zn. I. ÚS 2910/10 ve věci ústavní stížnosti stěžovatele M. H. proti příkazu Městského soudu v Brně ze dne 15. 9. 2010 sp. zn. 89 T 101/2010, jímž bylo přikázáno Vazební věznici Příbram, aby byl stěžovatel ihned propuštěn z výkonu trestu a v dané věci znovu převeden do vazby.

Výrok

I. Městský soud v Brně příkazem ze dne 15. 9. 2010 sp. zn. 89 T 101/2010 porušil ústavně zaručená práva stěžovatele zakotvená v čl. 8 odst. 2 a 5 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a v čl. 5 odst. 1 a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

II. Příkaz Městského soudu v Brně ze dne 15. 9. 2010 sp. zn. 89 T 101/2010 se proto ruší.

Odůvodnění:

Ve své ústavní stížnosti M. H. (dále jen "stěžovatel") navrhl zrušení shora označeného příkazu Městského soudu v Brně (dále též jen "městský soud") pro porušení čl. 5 a 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva") a čl. 8 a 36 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").

Tímto příkazem městský soud přikázal Vazební věznici Příbram, aby byl stěžovatel ihned propuštěn z výkonu trestu a v dané věci znovu převeden do vazby. Jak vyplývá z příkazu, stěžovatel je spolu s dalšími dvěma osobami trestně stíhán pro podezření ze spáchání trestného činu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1 a odst. 2 písm. b) trestního zákoníku formou účastenství podle § 24 odst. 1 písm. c) trestního zákoníku.

Stěžovatel poukázal na zákonné důvody v souvislosti s propuštěním z výkonu trestu, přičemž žádný z těchto důvodů nezná způsob propuštění z výkonu trestu převedením zpět do vazby. Původní vazba tak skončila právě nařízením výkonu trestu. Pokud byl soud přesvědčen o existenci vazebních důvodů i nadále, bylo jeho povinností rozhodnout o vzetí stěžovatele do vazby zákonem stanoveným způsobem, tedy usnesením, proti němuž je přípustná stížnost. Jestliže takto nepostupoval a stěžovatele (zmíněným příkazem) sice propustil z výkonu trestu, ale fakticky jej nepropustil, protože jej bez řádného rozhodnutí "převedl" do vazby, došlo k porušení jeho práva na osobní svobodu a na spravedlivý proces.

Městský soud v Brně ve svém vyjádření k dané věci uvedl, že k nezákonnému zbavení osobní svobody stěžovatele uvedeným příkazem nedošlo. Stěžovatel byl rozhodnutím téhož soudu ze dne 4. 3. 2010 sp. zn. 70 Nt 3539/2010 ve spojení s usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 31. 3. 2010 sp. zn. 9 To 133/2010 vzat do vazby. Dne 31. 5. 2010 městský soud ve spojení s usnesením krajského soudu ze dne 17. 8. 2010 sp. zn. 4 To 352/2010 rozhodl o ponechání stěžovatele i nadále ve vazbě. V mezidobí byl vyhlášen odsuzující rozsudek, který právní moci nenabyl v důsledku odvolání stěžovatele. Přesto však soudní tajemnice bez vědomí soudce rozhodla o převedení stěžovatele z vazby do výkonu trestu odnětí svobody. V okamžiku, kdy se o tom předseda senátu dozvěděl, požádal příslušnou věznici, aby tento nezákonný stav uvedla na pravou míru a stěžovatele převedla do vazby, ve které se měl kontinuálně nacházet. Proto nemohl znovu rozhodnout o vzetí stěžovatele do vazby, neboť se tak již stalo shora uvedenými rozhodnutími. Za nezákonný postup považuje převedení stěžovatele do výkonu trestu za situace, kdy odsuzující rozsudek ještě nebyl pravomocný, nikoli jeho navrácení do režimu vazby, ve kterém se nacházel.

Po prostudování ústavní stížnosti, vyjádření Městského soudu v Brně a jeho spisu Ústavní soud dospěl k závěru, že ústavní stížnost je důvodná.

Jak ukládá čl. 8 odst. 2 a 5 Listiny ve spojení s čl. 5 odst. 1 a navazující ustanovení § 68 a násl. trestního řádu, nikdo nesmí být stíhán nebo zbaven svobody jinak než z důvodů a způsobem, který stanoví zákon, přičemž nikdo nesmí být vzat do vazby, leč z důvodů a na dobu stanovenou zákonem a na základě rozhodnutí soudu.

Ze spisu městského soudu sp. zn. 89 T 101/2010 Ústavní soud zjistil, že stěžovatel byl vazebně stíhán spolu s dalšími dvěma osobami pro podezření ze spáchání trestného činu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1 trestního zákoníku. Městský soud v Brně rozsudkem ze dne 19. 7. 2010 č. j. 89 T 101/2010-425 uznal stěžovatele vinným a uložil mu nepodmíněný trest odnětí svobody ve výši třiceti tří měsíců. Ve vztahu ke stěžovateli rozsudek nemohl nabýt právní moci, neboť stěžovatel proti němu podal odvolání. Přesto však dne 30. 8. 2010 byl stěžovatel na základě nepravomocného odsuzujícího rozsudku převeden do výkonu trestu odnětí svobody (č. l. 444 spisu). Po zjištění tohoto pochybení se městský soud pokusil věc "napravit" příkazem ze dne 15. 9. 2010 k propuštění stěžovatele z výkonu trestu za jeho současného "znovu převedení" do vazby, aniž by v tomto směru učinil jakékoli rozhodnutí, z něhož by vyplývalo, že důvody vazby podle § 67 trestního řádu trvají (č. l. 459 spisu). Dne 6. 10. 2010 podal obhájce stěžovatele žádost o okamžité propuštění z vazby z důvodu převedení stěžovatele z výkonu trestu do vazby bez řádného rozhodnutí (č. l. 482 spisu). O této žádosti nebylo rozhodnuto. Následně Krajský soud v Brně usnesením ze dne 12. 10. 2010 sp. zn. 4 To 403/2010 zamítl odvolání stěžovatele a rozsudek městského soudu nabyl právní moci (č. l. 490 spisu). Stěžovatel pak následující den nastoupil do výkonu trestu (č. l. 507 spisu). Doba vazby od 1. 3. 2010 do 30. 8. 2010 a od 15. 9. 2010 do 12. 10. 2010 včetně výkonu trestu v projednávané věci v době od 31. 8. 2010 do 15. 9. 2010 byla stěžovateli započtena (č. l. 522 spisu).

Nelze tedy souhlasit s argumentací soudu, že nebylo nutno znovu rozhodovat o vzetí stěžovatele zpět do vazby, neboť byl pouze vrácen do režimu, ve kterém se nacházel již ode dne 4. 3. 2010, kdy byl na základě rozhodnutí Městského soudu v Brně sp. zn. 70 Nt 3539/2010 ve spojení s usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 31. 3. 2010 sp. zn. 9 To 133/2010 vzat do vazby, která byla následně prodloužena, jak je uvedeno shora. Je zřejmé, že okamžikem převedení stěžovatele do výkonu trestu byla vazba fakticky i právně ukončena a byl zahájen výkon trestu odnětí svobody, byť nezákonný.

Trestní řád ani vyhláška Ministerstva spravedlnosti č. 109/1994 Sb., kterou se vydává řád výkonu vazby, ve znění pozdějších předpisů, nezná institut převedení z výkonu trestu do vazby (ta v § 22 odst. 2 upravuje pouze možnost převedení obviněného z vazby do výkonu trestu na základě opatřenísoudu). Proto bylo povinností soudu po propuštění stěžovatele z výkonu trestu nově rozhodnout o jeho vzetí do vazby, pokud byl soud přesvědčen o existenci konkrétních skutečností odůvodňujících toto rozhodnutí. V dané věci tak soud nepostupoval a stěžovatele převedl do vazby bez zákonem požadovaného řádně odůvodněného rozhodnutí. Napadený příkaz totiž nelze považovat za zákonem požadované rozhodnutí o vazbě. V rámci řízení o ústavní stížnosti jej však lze považovat za rozhodnutí v tzv. materiálním smyslu a jako takový jej lze zrušit [srov. např. usnesení sp. zn. III. ÚS 16/96 ze dne 6. 1. 1997 (U 1/7 SbNU 325), dostupné rovněž na http://nalus.usoud.cz]. V důsledku tohoto postupu byl stěžovatel v období od 15. 9. 2010 do 12. 10. 2010, kdy nabyl právní moci odsuzující rozsudek městského soudu a stěžovatel byl převeden do výkonu trestu odnětí svobody, držen ve vazbě bez řádného soudního rozhodnutí, které by vazbu nařizovalo. Tím byly porušeny čl. 8 odst. 2 a 5 a čl. 36 odst. 1 Listiny a čl. 5 odst. 1 a čl. 6 odst. 1 Úmluvy.

Jak vyplývá z popisu věci, Krajskýsoud v Brně rozhodnutím ze dne 12. 10. 2010 sp. zn. 4 To 403/2010 zamítl odvolání stěžovatele proti odsuzujícímu rozsudku městského soudu, který tímto nabyl právní moci. Následně byl stěžovatel převeden z vazby do výkonu trestu odnětí svobody do Věznice Příbram. S ohledem na uvedené je zřejmé, že stěžovatel byl, krátce po doručení ústavní stížnosti Ústavnímu soudu dne 8. 10. 2010 převeden z vazby do výkonu trestu odnětí svobody, čímž pominula možnost bezprostředního zásahu Ústavního soudu, který by mohl mít vliv na zamezení porušování jeho ústavně zaručených práv a svobod, zejména práva na respektování osobní svobody. Ústavní soud tedy rozhoduje v době, kdy se stěžovatel ve vazbě již nenachází. Obdobná problematika je řešena konstantní judikaturou vycházející ze stanoviska pléna sp. zn. Pl. ÚS-st. 25/08 ze dne 6. 5. 2008 (ST 25/49 SbNU 673), které sjednotilo postup v těchto situacích a požaduje v případě vyhovění ústavní stížnosti zrušit napadené rozhodnutí, neboť vyhovující rozhodnutí Ústavního soudu se může projevovat v právní sféře stěžovatele např. při eventuální žádosti o odškodnění za nezákonné rozhodnutí.

Ze shora uvedených důvodů Ústavnísoud ústavní stížnosti zcela vyhověl podle § 82 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, a napadený příkaz zrušil podle § 82 odst. 3 písm. a) citovaného zákona. Rozhodl tak v souladu s ustanovením § 44 odst. 2 zákona o Ústavním soudu poté, co dospěl k závěru, že od ústního jednání nelze očekávat další objasnění věci a účastníci řízení s tímto postupem souhlasili.

Nad rámec uvedeného považuje Ústavnísoud za důležité doplnit, že započtení doby vazby, a to i v souladu s judikaturou Evropského soudu pro lidská práva (srov. Smatana proti České republice, č. 18642/04, § 93), nebrání vyhovujícímu rozhodnutí. Započtení je však možné brát v úvahu při posuzování případné žádosti stěžovatele podané podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů.

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru