Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

I. ÚS 291/96Nález ÚS ze dne 23.09.1997K možnosti vzdát se odporu proti trestnímu příkazu

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam2
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Soudce zpravodajKlokočka Vladimír
Typ výrokuvyhověno
Předmět řízení
právo na soudní a jinou právní ochranu
Věcný rejstříkTrestný čin
opravný prostředek - řádný
Paralelní citace (Sbírka nálezů a usnesení)N 105/9 SbNU 15
EcliECLI:CZ:US:1997:1.US.291.96
Datum podání24.10.1996
Napadený akt

rozhodnutí soudu

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

2/1993 Sb., čl. 36 odst.1

209/1992 Sb./Sb.m.s., čl. 6 odst.1

Ostatní dotčené předpisy

140/1961 Sb., § 150 odst.1

141/1961 Sb., § 314f, § 33, § 95 odst.2, § 314g, § 250


přidejte vlastní popisek

I.ÚS 291/96 ze dne 23. 9. 1997

N 105/9 SbNU 15

K možnosti vzdát se odporu proti trestnímu příkazu

ČESKÁ REPUBLIKA

NÁLEZ

Ústavního soudu

Jménem republiky

Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti N. T. T. a N.

B. D., proti postupu Obvodního soudu pro Prahu 4 v trestní věci

sp. zn. 33 T 2/96, takto:

Obvodnímu soudu pro Prahu 4 se zakazuje pokračovat

v porušování práv stěžovatelů, a proto se mu nařizuje věcně

projednat odpor proti trestnímu příkazu, sp. zn. 33 T 2/96, z 5.

1. 1996

Odůvodnění:

I.

Ústavní stížnost směřuje proti postupu státního orgánu

- - Obvodního soudu pro Prahu 4, k němuž došlo dne 27. 8. 1996.

Ústavní stížnost byla podána 24. 10. 1996, lhůta k podání ústavní

stížnosti tedy byla zachována.

Ústavní stížnost namítá, že dále uvedeným postupem soudu

došlo k porušení čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod

(dále jen "Listina"), jakož i práva na spravedlivé projednání věci

před soudem podle čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv

a základních svobod.

K objasnění podstaty sporu uvádějí stěžovatelé toto: na

navrhovatelku byla podána obžaloba podle § 150 odst. 1 tr. zákona.

Na základě této obžaloby byl vydán trestní příkaz, kterým byla

navrhovatelka uznána vinnou a odsouzena k peněžitému trestu, in

eventum k trestu odnětí svobody a k trestu propadnutí věci. Poté

navrhovatelka změnila adresu bydliště, tuto změnu však řádně

oznámila orgánům cizinecké policie. Na základě tohoto oznámení jí

byl vydán nový průkaz o povolení k pobytu s novou adresou

bydliště. Navzdory tomu, že soud mohl tuto skutečnost zjistit

z evidence policie, vydal, poté co se nezdařil pokus o doručení

trestního příkazu na starou adresu, příkaz k zatčení

navrhovatelky. Navrhovatelka vycestovala do zahraničí a při

zpáteční cestě byla zadržena policií, eskortována do cely

předběžného zadržení a druhého dne, ve špatném psychickém stavu,

neboť jí ani nebyl sdělen důvod zadržení, hladová, nevyspalá,

unavená a rozrušená, byla předvedena k soudu.

Dle jejího tvrzení soudkyně, aniž by navrhovatelce umožnila

záležitost vysvětlit, předala navrhovatelce obžalobu a trestní

příkaz a zároveň jí sdělila, že pokud nechce, aby byla vzata do

vazby, aby se vzdala odporu proti trestnímu příkazu.

Navrhovatelka, v nedobrém psychickém stavu a rozrušení,

s navrhovaným postupem souhlasila, a proto podepsala protokol,

podle něhož se vzdává práva odporu proti trestnímu příkazu za sebe

i za osoby oprávněné. Poté byla propuštěna na svobodu. Vzhledem

k tomu, že navrhovatelka se nevyzná v ustanoveních trestního řádu,

nedovedla si vysvětlit, co znamená vzdát se práva odporu i za

osoby oprávněné.

Na základě této situace podala navrhovatelka i její bratr

později v zákonné lhůtě proti trestnímu příkazu odpor a zároveň

předložili i plnou moc advokáta. Soudkyně Obvodního soudu pro

Prahu 4 však nenařídila hlavní líčení, ale telefonicky se spojila

s advokátem, sdělila, že se navrhovatelka vzdala práva odporu i za

osoby oprávněné a trestní příkaz je tudíž pravomocný.

Nato advokát zaslal soudu písemné vyjádření s upozorněním, že

trestní řád nezná institut vzdání se práva odporu proti trestnímu

příkazu. Soud však písemně sdělil, že trvá na tom, že věc je

pravomocně skončena.

Uvedený postup Obvodního soudu pro Prahu 4 považují

navrhovatelé za protiprávní a porušující základní lidská práva

navrhovatelky, neboť tímto postupem je navrhovatelce upíráno právo

na projednání její věci před soudem na základě včas podaných

opravných prostředků oprávněnými osobami. Navrhovatelé přitom

nemají žádnou jinou možnost, neboť odpor proti trestnímu příkazu

má ze zákona specifické účinky, odlišné od jiných opravných

prostředků. Soud o odporu nijak nerozhoduje, pouze nařídí hlavní

líčení.

Dle stanoviska navrhovatelů podle § 314g tr. řádu lze proti

trestnímu příkazu podat odpor, avšak nelze se odporu vzdát ani ho

nelze vzít zpět, neboť trestní řád takovéto úkony nezná a ani

nepřipouští, vzhledem k tomu, že odpor jako specifický druh

opravného prostředku má zcela specifické účinky. Z uvedených

důvodů považují stěžovatelé včas podaný odpor navrhovatelkou

a jejím bratrem za platný a soud je povinen věc projednat

v hlavním líčení, neboť trestní příkaz se zrušil.

Dle navrhovatelů bylo postupem soudu porušeno jejich základní

právo domáhat se svého práva u nezávislého a nestranného soudu

podle čl. 36 odst. 1 Listiny a právo na spravedlivé projednání

jejich věci před soudem podle čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně

lidských práv a základních svobod č. 209/1992 Sb. Z tohoto důvodu

navrhovatelé žádají, aby soudu bylo zakázáno pokračovat

v porušování uvedených práv navrhovatelů.

V doplnění ústavní stížnosti navrhovatelé uvedli, že jednání

soudu při výslechu navrhovatelky je judikaturou považováno za

nedovolený nátlak na obviněného, který může způsobit podstatnou

vadu takového výslechu, a poukazují na zřejmý záměr soudu vzít

navrhovatelku do vazby, pokud se nevzdá práva odporu. Tomu

nasvědčuje samo zatčení navrhovatelky na základě příkazu

k zatčení, které je však ze zákona podmíněno existencí vazebních

důvodů ( § 69 odst. 1 tr. řádu). K vydání příkazu k zatčení

i k samotnému zatčení však došlo - dle navrhovatelů - protiprávně,

neboť důvody zatčení podmiňuje uvedené ustanovení tr. řádu tím, že

obviněného nelze předvolat ani předvést nebo zadržet, což tento

případ nebyl.

Pokud by soud učinil dotaz na evidenci obyvatelstva Policie

ČR, popř. na sekci cizinecké policie, zjistil by novou adresu

bydliště navrhovatelky a mohl ji obeslat, neboť navrhovatelka se

v místě nového bydliště zdržovala. Z tohoto důvodu omezení osobní

svobody navrhovatelky zatčením a následnou eskortou představuje

nátlak na navrhovatelku a bylo protiústavní, neboť k takovému

postupu vůči navrhovatelce neexistovaly zákonem vyžadované důvody.

Všechny uvedené skutečnosti tvoří podle navrhovatelů ucelený

řetěz na sebe navazujících důkazů o tom, že navrhovatelka právní

úkon, kterým se vzdala práva odporu proti trestnímu příkazu za

sebe i za ostatní oprávněné osoby, neučinila svobodně

a srozumitelně, nýbrž pod nátlakem, kdy soudem použitý termín "za

ostatní osoby" jí nebyl ani přeložen, natož pak vysvětlen, takže

se jedná o právní úkon absolutně neplatný. S neplatnými právními

úkony zákon nespojuje žádné právní účinky, vyjma právních následků

proti tomu, kdo takový úkon vyvolal nebo z něj měl prospěch. Podle

§ 89 odst. 3 tr. řádu je zakázáno použít v řízení důkaz získaný

nezákonným donucením nebo hrozbou takového donucení. Ze všech

uvedených důvodů stěžovatelé navrhli považovat odpor, podaný proti

trestnímu příkazu dne 2. 9. 1996, za podaný v zákonné lhůtě

a osobami k tomu oprávněnými. Na základě toho se - dle jejich

názoru - trestní příkaz zrušil a navrhovatelka má právo na

projednání věci v hlavním líčení podle § 314g odst. 1, 2 tr. řádu.

Stěžovatelé v ústavní stížnosti zdůvodňují potřebu provést

řadu důkazů, jako je:

- předložení průkazu o povolení k pobytu pro cizince, č. AA

O85916, vydaného 7. 3. 1996

- výslech navrhovatelky

- výslech svědkyně - tlumočnice, ing. B. S.

- posouzení protokolu sepsaného u Obvodního soudu pro Prahu 4, ze

dne 27. 8. 1996

- dotaz u Sekce cizinecké policie Správy hl. m. Prahy

Z listinných důkazů, zejména ze spisu Obvodního soudu pro

Prahu 4, sp. zn. 33 T 2/96, Ústavní soud zjistil, že navrhovatelka

byla obviněna z trestného činu porušování práv k ochranné známce,

obchodnímu jménu a chráněnému označení původu zboží dle § 150

odst. 1 tr. zákona. Dne 15. 12. 1995 na ni byla podána obžaloba

pro uvedený trestný čin k Obvodnímu soudu pro Prahu 4, dne 5. 1.

1996 byl tímto soudem vydán trestní příkaz, jímž byla odsouzena

k peněžitému trestu 40 000 Kč, náhradnímu trestu odnětí svobody

v trvání jednoho měsíce a k trestu propadnutí věci - deseti kusů

džínových kalhot značky Dangerous Jeans. Ve zprávě Policie ČR,

místního odd. Praha-Jižní Město, ze dne 4. 2. 1996, se uvádí, že

policejní hlídka opakovaně nezastihla shora jmenovaného (T. N. T.)

v místě bydliště. Trestní příkaz z 5. 1. 1996 tak nemohl být

stěžovatelce doručen. Nato dne 29. 2. 1996 vydal Obvodní soud pro

Prahu 4 příkaz k zatčení navrhovatelky s odůvodněním, že jí byl

trestní příkaz opakovaně doručován (doloženo dvěma doručenkami),

a to i prostřednictvím Policie ČR, avšak bezvýsledně. Obviněná se

údajně v místě svého trvalého bydliště nezdržovala a byla zde

proto důvodná obava, že se skrývá. Proto z důvodu uvedeného v §

67 písm. a) tr. řádu vydal soud příkaz k zatčení. Ve zprávě

Policie ČR, Obvodního ředitelství v Praze 4, ze dne 4. 7. 1996, se

uvádí, že po navrhovatelce je vedeno celostátní pátrání a jsou

konána opatření k jejímu zadržení. Z protokolu o zatčení dne 26.

8. 1996, sepsaného na hraničním přechodu v Rozvadově, vyplývá, že

navrhovatelka byla v 19,30 hod. zadržena, přičemž jako trvalé

bydliště je uvedena Š. 216, Praha 4. Podle protokolu sepsaného

u Obvodního soudu pro Prahu 4 dne 27. 8. 1996 navrhovatelka za

přítomnosti tlumočnice uvedla, že byla poučena podle § 33 a 95 tr.

řádu, poučení porozuměla, byla seznámena s předmětem výslechu

a vypovídat chce. Poté převzala obžalobu a trestní příkaz. Těmto

dokladům údajně porozuměla. Nato navrhovatelka uvedla, že se

vzdává práva odporu proti trestnímu příkazu i za osoby oprávněné

a písemnosti žádá zasílat na adresu Š. 216, Praha.

Vzhledem k tomu, že trestní příkaz byl stěžovatelce doručen

až 29. 8. 1996, podali ve stanovené lhůtě 8 dnů od doručení bratr

navrhovatelky a navrhovatelka, oba zastoupeni advokátem JUDr.

B. G., dne 2. 9. 1996 odpor proti trestnímu příkazu. Obhájce

navrhovatelky dále zaslal dne 11. 9. 1996 Obvodnímu soudu pro

Prahu 4 své vyjádření, podle něhož trestní řád nezná vzdání se

práva odporu ani zpětvzetí odporu, proto se navrhovatelka nemohla

platně vzdát práva k podání odporu. Z uvedených důvodů podaný

odpor považuje za včas a řádně podaný a je třeba ve věci nařídit

hlavní líčení.

Ve vyjádření předsedkyně senátu, JUDr. M. S., k ústavní

stížnosti se uvádí, že vydala příkaz k zatčení navrhovatelky,

neboť se opakovaně nepodařilo doručit jí trestní příkaz do

vlastních rukou. Navrhovatelka byla dne 27. 8. 1996 vyslechnuta

soudkyní, převzala obžalobu i trestní příkaz, uvedla, že jim

porozuměla a že se vzdává odporu proti trestnímu příkazu i za

osoby oprávněné. Na základě toho nabyl trestní příkaz právní moci

dne 27. 8. 1996. Nato byl podán obhájcem navrhovatelky a jejího

bratra odpor proti trestnímu příkazu. Dne 6. 1. 1997 soud obhájci

sdělil, že vzdát se práva odporu proti trestnímu příkazu lze

analogicky dle § 250 odst. 1 tr. řádu, a proto tímto soud považuje

věc za vyřízenou.

Z kopie "Průkazu o povolení k pobytu pro cizince" Ústavní

soud zjistil, že průkaz č. AA O85916 byl vydán dne 28. 3. 1996,

adresa pobytu je uvedena v Praze 4, Š. 216, druh pobytu

dlouhodobý. Průkaz vydala Policie ČR, Správa hl. m. Prahy.

II.

Ze zhodnocení uvedených skutečností lze učinit dva závěry.

Předně nelze souhlasit s tvrzením navrhovatelů, že proti trestnímu

příkazu se nelze práva odporu vzdát, neboť i když trestní řád

přímo právo podat odpor neupravuje, je přípustné v tomto případě

použít analogie s ustanovením § 250 tr. řádu o právu obžalovaného

podat odvolání, neboť i v případě práva podat odpor se jedná

o dispoziční právo obžalovaného učinit právní úkon v jeho trestní

věci, která se dotýká jeho osoby. Na druhé straně však je pochybné

vzdání se odporu za výše uvedených okolností spojených se

zatčením, které - jak dále uvedeno - zřejmě nebylo oprávněné.

Proto nebylo namístě pouhé sdělení obvodního soudu obhájci, že věc

lze pokládat za vyřízenou tím, že se obviněná vzdala odporu a že

v důsledku toho ve věci nebude nařízeno hlavní líčení.

Z provedených důkazů kromě toho není možné zjistit, zda tento

právní úkon - vzdání se práva odporu i za osoby blízké - učinila

navrhovatelka skutečně svobodně, že jako cizinka plně pochopila,

co tento právní úkon znamená a jaké vyvolá následky. Naopak na

základě provedených listinných důkazů nelze přesvědčivě vyloučit

námitku stěžovatelky, že tento právní úkon skutečně učinila pod

tlakem okolností a aniž mu plně porozuměla. Z protokolu, sepsaného

u Obvodního soudu pro Prahu 4 dne 27. 8. 1996 se stěžovatelkou,

vyplývá, že byla poučena o svých právech dle § 33 odst.

1 a 2 a § 95 odst. 2 trestního řádu. Poučení o institutu odporu

proti trestnímu příkazu dle § 314g trestního řádu není v protokole

uvedeno ani z protokolu nevyplývá.

Kromě toho lze důvodně předpokládat, že soud vydal 29. 2.

1996 příkaz k zatčení a tudíž omezení svobody navrhovatelky

neoprávněně, když tato byla řádně přihlášena k novému trvalému

pobytu a byl jí vystaven průkaz povolení k pobytu s touto novou

adresou. A to zejména vzhledem k tomu, že soud neučinil dotaz na

sekci cizinecké policie, ale vycházel pouze ze sdělení místního

oddělení Policie ČR Praha - Jižní Město, kde se navíc

o navrhovatelce hovoří jako o muži. Sekce cizinecké policie

sdělila 13. 6. 1997 Ústavnímu soudu, že: "...výše jmenovaný

cizinec měl na území ČR povolen dlouhodobý pobyt od 15. 01. 1993

do 23. 02. 1997 za úč. podnikání. V té době bydlela na adrese:

Praha 4, H. 851, ze které se však 23. 02. 1996 odhlásila

a přihlásila se dne 23. 02. 1996 na adresu: Praha 4, Š. 216. Nyní

má povolen trvalý pobyt od 24. 10. 1996. PKP má s platností do

24. 10. 2001. Naposledy hlášena na adrese: Praha 5-Radotín, U J.

2/190 u p. I. S." Ze sdělení sekce cizinecké policie vyplývá, že

důvody pro trestní příkaz k zatčení stěžovatelky z 29. 2. 1996

dány nebyly, neboť nebylo její vinou, že nebyla obeslána na

správnou adresu.

Vzhledem k tomu, že tvrzení navrhovatelky o tom, jakým

způsobem a za jakých podmínek byla vyslechnuta soudem a byl s ní

sepsán protokol o převzetí písemností i za jakých podmínek se

vzdala práva odporu, nebylo vyvráceno provedenými listinnými

důkazy a vzhledem k tomu, že obecný soud nevzal dostatečně na

zřetel návrhy stěžovatelů na provedení důkazů, jakož i vzhledem

k tomu, že nevzal na vědomí změnu bydliště stěžovatelky při jejím

obeslání, Ústavní soud usoudil, že je třeba vzít na zřetel návrh

stěžovatelů na provedení důkazů.

S ohledem na všechny uvedené okolnosti a nejasnosti shledal

Ústavní soud, že odmítnutím Obvodního soudu pro Prahu 4 projednat

odpor podaný stěžovateli proti trestnímu příkazu z 5. 1. 1996

neposkytl obvodní soud navrhovatelům přiměřenou právní ochranu

jejího nároku na spravedlivé projednání věci před soudem dle čl.

6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

Proto zakázal Ústavní soud Obvodnímu soudu pro Prahu 4 porušování

těchto práv navrhovatelů a přikázal projednání podaného odporu.

Poučení:

Proti rozhodnutí Ústavníhosoudu se nelze odvolat.

V Brně 23. září 1997

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru