Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

I. ÚS 291/02Usnesení ÚS ze dne 09.07.2003

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Soudce zpravodajKlokočka Vladimír
Typ výrokuodmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost - § 43/2/a)
Předmět řízení
právo na soudní a jinou právní ochranu
Věcný rejstříkškoda/náhrada
EcliECLI:CZ:US:2003:1.US.291.02
Datum podání22.05.2002
Napadený akt

rozhodnutí soudu

rozhodnutí soudu

Ostatní dotčené předpisy

40/1964 Sb., § 420, § 442


přidejte vlastní popisek

I.ÚS 291/02 ze dne 9. 7. 2003

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

I. ÚS 291/02

Ústavní soud rozhodl dnešního dne v senátu složeném z předsedy senátu JUDr. Vladimíra Klokočky a soudců JUDr. Františka Duchoně a JUDr. Vojena Güttlera ve věci ústavní stížnosti stěžovatele P. P., zastoupeného Mgr. P. Š., advokátem, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 22. 3. 2002, sp. zn. 13 Co 104/2002, a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 5. 10. 2000, sp. zn. 15 C 14/95, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní stížností se stěžovatel s odvoláním na tvrzené porušení čl. 3 a čl. 36 Listiny základních práv a svobod domáhal zrušení rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 22. 3. 2002, sp. zn. 13 Co 104/2002, a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 5. 10. 2000, sp. zn. 15 C 14/95. Obvodní soud pro Prahu 1 citovaným rozsudkem rozhodl, že žalovaný v dané právní věci, společnost T., a. s., je povinna zaplatit stěžovateli částku 148, 64 DM s příslušenstvím. Žalobu stěžovatele s návrhem na zaplacení další částky ve výši 5 551, 36 DM soud zamítl. Městský soud v Praze jako soud odvolací uvedené rozhodnutí potvrdil.

Stěžovatel v ústavní stížnosti uvedl, že se v řízení před obecnými soudy domáhal po vedlejším účastníkovi řízení, společnosti T., a. s., zaplacení částky 5 700 DM s příslušenstvím jako náhrady škody způsobené tím, že dne 18. 9. 1994 zbytečně absolvoval spolu se svými hosty cestu z Pasova do Prahy na divadelní představení "Jesus Christ Superstar", když si na toto představení objednal u vedlejšího účastníka - který měl jeho realizaci zajistit - vstupenky, ten však svoji povinnost nesplnil, protože je včas neupozornil, že se představení nekoná. Soudy stěžovateli přiznaly pouze náhradu cestovních nákladů a nikoliv další škodu ve výši 5 000 DM, která mu podle něj vznikla tak, že zaplatil každému ze svých hostů jako odškodné za zbytečnou cestu částku ve výši 500 DM. V této skutečnosti spatřuje stěžovatel porušení svých výše uvedených základních práv, když je toho názoru, že mu právo na náhradu škody mělo být přiznáno v požadované výši.

Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ze shromážděných podkladů ke zkoumanému případu Ústavní soud zjistil, že, soud prvního stupně k otázce údajného odškodnění pro každého z hostů stěžovatele ve výši 500 DM odkázal na ust. § 442 odst. 1 občanského zákoníku, podle kterého se hradí skutečná škoda a ušlý zisk, přičemž konstatoval, že pokud se stěžovatel sám rozhodl své hosty odškodnit tím, že každému dobrovolně vyplatil 500 DM, aniž k tomu byl smluvně zavázán, nemůže se těchto částek jako své škody nyní domáhat na žalovaném. Odvolací soud konstatoval, že stěžovatel neprokázal, že by mu vznikla jiná škoda, než za pohonné hmoty a opotřebení vozidla. V rovině pouhého tvrzení tak zůstalo, že sám zvolil formu satisfakce za údajnou ztrátu času a "psychické strádání", způsobené prý tím, že se představení nekonalo. K uvedeným právním závěrům obecných soudů nelze podle názoru Ústavního soudu nic podstatného doplnit.

Ústavní soud již mnohokrát zdůraznil, že není součástí soustavy obecných soudů a nepřísluší mu právo provádět dohled nad jejich rozhodovací činností, do které je povinen zasáhnout pouze tehdy, pokud zásahem orgánu veřejné moci dojde k porušení ústavně zaručených základních práv nebo svobod stěžovatele. Ústavní stížnost spočívá v pouhé polemice s řádně zdůvodněnými právními závěry soudů a námitka ohledně porušení práva na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 Listiny základních práv a svobod tak nemůže obstát. Soudní řízení proběhlo postupem odpovídajícím principům zakotveným v hlavě páté Listiny základních práv a svobod a rozsudek je třeba považovat za výsledek nezávislého soudního rozhodování (čl. 82 Ústavy České republiky), jemuž z hlediska ochrany ústavnosti nelze nic vytknout.

Jelikož Ústavní soud neshledal, že by postupem a rozhodnutími obecných soudů došlo k porušení stěžovatelových základních práv nebo svobod, byla ústavní stížnost odmítnuta jako návrh zjevně neopodstatněný podle ust. § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.

Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně 9. července 2003

Prof.JUDr. Vladimír Klokočka, DrSc.

předseda I. senátu Ústavního soudu

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru