Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

I. ÚS 290/98Nález ÚS ze dne 07.12.1999Neodkladný úkon v trestním řízení

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam3
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Soudce zpravodajKlokočka Vladimír
Typ výrokuodmítnuto pro nepříslušnost - § 43/1/d)
vyhověno
Předmět řízení
základní práva a svobody/právo vlastnit a pokojně užívat majetek
základní ústavní principy/demokratický právní stát/princip legality (vázanosti státní ... více
Věcný rejstříkvlastnické právo/omezení
správní sankce
Paralelní citace (Sbírka nálezů a usnesení)N 176/16 SbNU 283
EcliECLI:CZ:US:1999:1.US.290.98
Datum vyhlášení15.12.1999
Datum podání22.06.1998
Napadený akt

jiný zásah orgánu veřejné moci

jiný zásah orgánu veřejné moci

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

1/1993 Sb., čl. 2 odst.2

2/1993 Sb., čl. 11

Ostatní dotčené předpisy

141/1961 Sb., § 160 odst.1, § 160 odst.2, § 160 odst.4, § 79 odst.1


přidejte vlastní popisek

I.ÚS 290/98 ze dne 7. 12. 1999

N 176/16 SbNU 283

Neodkladný úkon v trestním řízení

ČESKÁ REPUBLIKA

NÁLEZ

Ústavního soudu

Jménem republiky

Ústavní soud

rozhodl dnešního dne v senátu a ve věci

stěžovatele A. Z., zastoupeného JUDr. M. N., advokátkou, o ústavní

stížnosti proti příkazu k odnětí věci vydaného Okresním státním

zastupitelstvím v Karviné, sp. zn. 2165/98, ze dne 27. 4. 1998,

usnesení Policie ČR Okresního ředitelství v Karviné, č. j. ORKA

- 512/KS - 1 - 98, ze dne 11. 5. 1998, a proti usnesení Okresního

státního zastupitelství v Karviné, č. j. Zn 2165/98 - 8, ze dne

29. 5. 1998, takto:

1. Usnesení Policie ČR Okresního ředitelství v Karviné, č. j.

ORKA - 512/KS - 1 - 98, ze dne 11. 5. 1998, a usnesení Okresního

státního zastupitelství v Karviné, č. j. Zn 2165/98 - 8, ze dne

29. 5. 1998, se zrušují.

2. V části týkající se příkazu k odnětí věci sp. zn.

2165/98, ze dne 27. 4. 1998, se ústavní stížnost odmítá.

Odůvodnění:

I.

Dne 23. 6. 1998 obdržel Ústavní soud ústavní stížnost

stěžovatele, kterou napadl příkaz Okresního státního

zastupitelství v Karviné k odnětí věci, sp. zn. 2165/98, ze dne

27. 4. 1998, usnesení Policie ČR Okresního ředitelství v Karviné,

č. j. ORKA - 512/KS - 1 - 98, ze dne 11. 5. 1998, a usnesení

Okresního státního zastupitelství v Karviné, č. j. Zn 2165/98

- 8, ze dne 29. 5. 1998.

Ústavní stížnost odůvodnil tím, že ve smyslu § 79 odst. 1

trestního řádu byl vydán příkaz k odnětí věci, a to osobního

motorového vozidla s odůvodněním, že na základě žádosti Interpolu

Wiesbaden byla Policie ČR požádána o zajištění uvedeného vozidla,

které mělo být odcizeno dne 31. 10. 1995 z parkoviště v G.

leasingové společnosti E. GmbH. Přestože v tomto příkazu nebylo

poučení o možnosti podat opravný prostředek, podal stěžovatel dne

29. 4. 1998 stížnost ke Krajskému státnímu zastupitelství

v Ostravě a o této stížnosti dosud nebylo rozhodnuto.

Napadeným usnesením Policie ČR, Okresního ředitelství

v Karviné byla dne 11. 5. 1998 uložena stěžovateli pořádková

pokuta ve výši 15 000 Kč s odůvodněním, že stěžovatel byl vyzván

k vydání předmětného vozidla a k uvedení místa jeho současného

parkování, což odmítl. Proti tomuto usnesení podal stěžovatel

stížnost, kterou Okresní státní zastupitelství v Karviné zamítlo

jako nedůvodnou. Stěžovatel dále v ústavní stížnosti uvádí, že

vozidlo nabyl na základě kupní smlouvy, která byla sepsána

v písemné formě dne 11. 2. 1998 s J. K. a na základě této kupní

smlouvy došlo k převodu držitele vozidla ve velkém technickém

průkazu. Dne 30. 4. 1998 podal stěžovatel u Okresního soudu

v Karviné návrh na zahájení řízení o určení vlastnického práva

k věci movité spolu s návrhem na vydání předběžného opatření podle

§ 76 odst. 1 písm. f) a § 102 občanského soudního řádu a věc je

vedena pod sp. zn. 15 Nc 31/98. Ve věci však doposud nebylo

rozhodnuto.

Stěžovatel uvádí, že shora uvedenými prostředky vyčerpal

veškeré procesní postupy, které mu zákon k ochraně jeho práv

poskytuje a tvrdí, že zásahem orgánů veřejné moci bylo porušeno

jeho ústavně zaručené základní právo, a to právo vlastnit majetek,

zakotvené v čl. 11 Listiny základních práv a svobod. Stěžovatel

tvrdí, že zásahem orgánů veřejné moci došlo k omezení jeho

vlastnického práva v rozporu s čl. 11 Listiny základních práv

a svobod, neboť nebyl dán veřejný zájem na omezení vlastnického

práva stěžovatele a toto omezení nebylo provedeno na základě

zákona. Za veřejný zájem podle jeho názoru nelze považovat šetření

policejních orgánů bez toho, aby bylo zahájeno trestní stíhání na

území České republiky či na území Spolkové republiky Německo proti

konkrétní osobě ve věci konkrétního trestného činu. Není tedy

splněna podmínka probíhajícího řízení ani podmínka, aby se jednalo

o věc důležitou pro trestní řízení, když v současné době žádné

řízení neprobíhá. V daném případě stěžovatel poukazuje také na

skutečnost, že ještě před vydáním příkazu k odnětí vozidla se

podrobil úkonům, které byly spojeny s prohlídkou vozidla, tedy

poskytl policejním orgánům potřebnou součinnost. Dále poukazuje na

skutečnost, že příkaz k odnětí věci byl vydán pouze formou

opatření, bez práva podat proti tomuto opravný prostředek

aiv tom spatřuje stěžovatel zásah orgánů veřejné moci do práv

stěžovatele.

Na žádost Ústavního soudu se k obsahu ústavní stížnosti

vyjádřili další účastníci řízení. Okresní státní zastupitelství

Karviná v písemném vyjádření mimo jiné uvedlo, že na základě

dožádání policejního orgánu byl státním zástupcem vydán dne 27.

4. 1998 podle § 79 odst. 1 trestního řádu příkaz k odnětí věci,

a to předmětného osobního motorového vozidla. Uvedené vozidlo bylo

evidováno na A. Z., který na výzvu policejního orgánu podle § 78

odst. 1 trestního řádu k vydání vozidla toto odmítl dobrovolně

vydat s tím, že vozidlo řádně zakoupil dne 11. 2. 1999 od J. K. Ze

stejných důvodů poté odmítl písemnou výzvu k vydání vozidla.

Souhlasil však s provedením prohlídky vozidla a s metalografickým

zkoumáním identifikačního čísla vozidla. Původní dohoda s policií

zněla, že přistaví své vozidlo ke zkoumání na OŘ PČR ve 13:00

hodin. Protože vozidlo v dohodnuté době nepřistavil s odůvodněním,

že vozidlo je nepojízdné, bylo provedeno zkoumání VIN kódu v místě

trvalého bydliště A. Z. Prohlídkou bylo zjištěno, že identifikační

číslo vozidla je originální. Na základě tohoto stavu pak byla

podána žádost okresnímu státnímu zastupitelství k vydání příkazu

k odnětí věci. Státní zástupce při rozhodování o vydání příkazu

k odnětí věci mimo jiné vycházel z žádosti Interpolu ve Wiesbadenu

ze dne 10. 4. 1998, který požádal o zajištění předmětného vozidla,

které mělo být odcizeno dne 31. 10. 1995 v době od 8:00 do 15:00

hodin. Tuto žádost Interpolu s konkrétními údaji ohledně

odcizeného vozidla, které se zcela shodovaly s údaji zjištěnými na

vozidle, považoval za dostatečně průkazné a hodnověrné k tomu, aby

policejní orgán použil výzvy k vydání věci podle § 78 odst. 1

trestního řádu. Takovouto výzvu k vydání věci současně považoval

za neodkladný úkon, který vzhledem k nebezpečí jeho zmaření

nesnesl z hlediska účelu trestního řízení odkladu na dobu, než

bude zahájeno trestní stíhání. Odcizené vozidlo splňuje kritéria

věcného důkazu, jakožto předmětu, který byl odcizen a který může

prokazovat spáchání trestné činnosti. V souvislosti s krádežemi

motorových vozidel dochází často k legalizaci těchto vozidel

propuštěním do silničního provozu, přičemž jejich následné

vypátrání je mnohdy téměř nemožné, a to vzhledem k právní úpravě

postupu při přihlašování a odhlašování vozidel. Z toho důvodu bylo

předmětné vozidlo, vedené v policejní evidenci jako odcizené,

považováno za věc důležitou pro trestní řízení. Policejní orgán

dne 11. 5. 1998 vydal usnesení, kterým podle § 66 trestního řádu

uložil stěžovateli pořádkovou pokutu ve výši 15 000 Kč z důvodu,

že po řádném poučení nevyhověl výzvě k vydání věci, kterou učinil

policejní orgán dne 27. 4. 1998. Proti tomuto rozhodnutí podal

stěžovatel stížnost, která byla okresním státním zastupitelstvím

zamítnuta. Současně podal ke krajskému státnímu zastupitelství

podnět k přezkoumání postupu okresního státního zastupitelství.

Krajské státní zastupitelství v Ostravě při vrácení spisového

materiálu uložilo okresnímu státnímu zastupitelství, aby byl

příkaz k odnětí věci ze dne 27. 4. 1998 odvolán. Okresní státní

zastupitelství poté dne 24. 6. 1998 odvolalo příkaz k odnětí věci

s odvoláním na nález Ústavního soudu, sp. zn. III. ÚS 87/98, ze

dne 14. 5. 1998, v němž byla řešena obdobná otázka. O odvolání

příkazu k odnětí věci byl písemně vyrozuměn jak A. Z., tak i jeho

právní zástupkyně, a to dne 29. 6. 1998. Z důvodů zjištění

důležitých skutečností potřebných pro další postup v této věci

byla zaslána dne 23. 12. 1998 příslušné prokuratuře SRN žádost

o právní pomoc, která nebyla dosud vyřízena.

Policie České republiky, Okresní ředitelství v Karviné, ve

svém vyjádření uvedla stejné skutkové okolnosti případu, jak byly

popsány ve vyjádření okresního státního zastupitelství. K tomu

dodala, že dne 10. 11. 1998 podal A. Z. na Dopravním inspektorátu

Policie ČR v Karviné žádost o odhlášení motorového vozidla, v níž

uvedl jako důvod prodej (resp. odstoupení od smlouvy).

II.

Ústavní soud po přezkoumání napadených rozhodnutí orgánů

veřejné moci a po seznámení se s obsahem připojeného spisu dospěl

k závěru, že ústavní stížnost je důvodná. Aby mohl posoudit, zda

došlo v daném případě k porušení ústavně zaručených práv

stěžovatele, musel se Ústavní soud především zabývat otázkou, zda

zásah orgánů činných v trestním řízení, spočívající ve vydání

příkazu k odnětí věci, byl či nebyl legitimní.

Při řešení této otázky bylo třeba se zabývat tím, zda odnětí

vozidla stěžovatele bylo možno provést jako tzv. neodkladný úkon

ve smyslu ustanovení § 160 odst. 2 trestního řádu. Definici

neodkladného úkonu podává ustanovení § 160 odst. 4 trestního řádu.

Podle jeho prvé věty jde o takový úkon, který vzhledem k nebezpečí

jeho zmaření, zničení nebo ztráty nesnese z hlediska účelu

trestního řízení odkladu na dobu než bude zahájeno trestní stíhání

podle § 160 odst. 1 trestního řádu. Jakkoli je obecně možno

připustit odnětí věci formou neodkladného úkonu, je třeba povahu

úkonu jako úkonu neodkladného nepochybně posuzovat vždy podle

okolností konkrétního případu. Je tedy třeba zvážit, zda konkrétní

úkon splňuje podmínky neodkladnosti, a to také ve vztahu k osobě,

jíž se týká. Současně je třeba mít na paměti, že takový úkon je

možno učinit pouze v případě aktuálního nebezpečí možnosti jeho

zmaření, zničení nebo ztráty, a dále vazbu takového úkonu na účel

trestního řízení, jakož i nezbytnost určité časové návaznosti

tohoto úkonu na zahájení trestního stíhání. Právě s ohledem na

okolnosti daného případu, tak, jak vyplynuly z obsahu připojeného

spisu, tedy i s přihlédnutím k tomu, že dosud nebylo zahájeno

trestní stíhání, má Ústavní soud za to, že podmínky ustanovení §

160 odst. 2 a 4 trestního řádu pro provedení neodkladného úkonu

nebyly dány, když příkaz k odnětí věci byl vydán v rámci šetření

prováděného policejním orgánem k trestnému činu krádeže a vozidlo

bylo řádně evidováno v evidenci motorových vozidel, z níž lze

držitele vozidla kdykoli zjistit. K provedení odnětí věci jako

neodkladného úkonu na základě informace Interpolu o odcizení

vozidla v cizině, by byly orgány činné v trestním řízení oprávněny

v případě, že by na území ČR bylo zahájeno trestní stíhání ve věci

odcizení vozidla, anebo na základě dokladu o zahájení trestního

stíhání v zahraničí, a dále, kdyby o zajištění vozidla požádaly

zahraniční vyšetřovací orgány v rámci mezinárodní pomoci ve věcech

trestních. Takové doklady však připojený spis neobsahuje. V této

souvislosti Ústavní soud též odkazuje na svůj nález, sp zn. III.

ÚS 87/97, publikovaný ve Sbírce nálezů a usnesení, sv. 11, nález

č. 55.

Z uvedených důvodů, z nichž je patrno, že v daném případě

nebyly splněny zákonné podmínky pro odnětí věci formou

neodkladného úkonu, je třeba učinit závěr, že napadenými

rozhodnutími, a to včetně rozhodnutí o uložení pořádkové pokuty,

jež zjevně z nesprávného výkladu ustanovení trestního řádu

o vydání a odnětí věci vycházelo, došlo k porušení ustanovení čl.

2 odst. 3 Ústavy ČR, podle něhož státní moc slouží všem občanům

a lze ji uplatňovat jen v případech, v mezích a způsoby, které

stanoví zákon. Došlo též k zásahu do vlastnického práva (čl. 11

Listiny základních práv a svobod) stěžovatele k věci, u níž je

jeho vlastnictví nepochybné, tj. k věci kterou sám řádně zakoupil

a užíval, jak vyplývá z příslušné kupní smlouvy, uzavřené mezi ním

a J.K.

Z těchto důvodů byla podle § 82 odst. 1 a 3 písm. a) zákona

č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů,

zrušena obě napadená rozhodnutí o uložení pořádkové pokuty.

Zrušení příkazu k odnětí věci, který byl vydán Okresním státním

zastupitelstvím v Karviné dne 27. 4. 1998, se však v průběhu

řízení o ústavní stížnosti stalo bezpředmětným, neboť byl dne 24.

6. 1998 okresním státním zastupitelstvím odvolán. Proto Ústavní

soud v této části ústavní stížnost podle ustanovení § 43 odst. 1

písm. d) cit. zákona odmítl, neboť ke zrušení již neexistujícího

rozhodnutí, byť bylo shledáno protiústavním, není Ústavnísoud

příslušný.

Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat.

V Brně 7. prosince 1999

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru