I.ÚS 2875/07 ze dne 21. 5. 2008
ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Ivany Janů a soudců Františka Duchoně a Vojena Güttlera o ústavní stížnosti stěžovatele JUDr. Z. A., zastoupeného JUDr. Milanem Hulíkem, advokátem se sídlem Bolzanova 1, 115 03 Praha 1, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 20. 8. 2007, sp. zn. 68 Co 334/2007, a proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 12. 12. 2006, sp. zn. 28 C 193/2006, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 5 (dále jen "ObvS") usnesením ze dne 12. 12. 2006, sp. zn. 28 C 193/2006, ustanovil ve věci žalobce ŠkoFIN, s.r.o., se sídlem Pekařská 6, Praha 5, IČ 45805369 (dále jen "žalobce") proti žalovanému R. Š., (dále jen "žalovaný"), k ochraně zájmů žalovaného v souzené věci o zaplacení částky 14. 974,- Kč s příslušenstvím, zástupcem stěžovatele.
Městský soud v Praze (dále jen "MěS") usnesením ze dne 20. 8. 2007, sp. zn. 68 Co 334/2007, usnesení soudu prvního stupně potvrdil. Stěžovatelovo odvolání neshledal opodstatněným, neboť "za situace, kdy ObvS měl za splněny podmínky zakotvené v § 30 odst. 1 věta prvá o. s. ř., ustanovil žalovanému zástupce z řad advokátů" v osobě stěžovatele. Stěžovatel je povinen tuto funkci vykonávat, ledaže by měl důvod, pro který by byl ve vztahu k dotčenému účastníku (jinak) povinen odmítnout poskytování právních služeb podle § 19 AZ. Protože stěžovatel některý z důvodů v tomto ustanovení zakotvený, pro který by byl povinen odmítnout účastníku poskytnutí právních služeb, netvrdí, MěS usnesení soudu I. stupně podle § 219 o. s. ř. potvrdil.
Citovaná usnesení obecných soudů napadl stěžovatel ústavní stížností. V ní nejprve provedl stručnou rekapitulaci dosavadního průběhu řízení a argumentace obecných soudů. Stěžovatel dále poukázal na ustanovení čl. 2 odst. 3, čl. 3 odst. 4, čl. 90 věta prvá Ústavy ČR a čl. 4 odst. 1 a odst. 4, čl. 26 odst. 1 a odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"); zdůraznil, že podle čl. 26 odst. 1 Listiny má právo podnikat, resp. podle zákona o advokacii provozovat hospodářskou činnost poskytováním právní pomoci. Podle § 30 o.s. ř. zákon stanoví omezení práva advokáta podnikat podle zákona o advokacii, a to založením pravomoci soudu ustanovit advokáta zástupcem účastníka. Je povinností soudu rozhodnutí o takovém omezení práv advokáta přesvědčivě zdůvodnit. Stěžovatel poukázal na to, že v souzené věci obecné soudy svoji povinnosti - přesvědčivě zdůvodnit rozhodnutí o omezení jeho práv v mezích stanovených ústavními principy - nedostály
Stěžovatel proto navrhl, aby Ústavní soud vydal nález, že se usnesení Městského soudu v Praze ze dne 20. 8. 2007, sp. zn. 68 Co 334/2007, a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 12. 12. 2006, sp. zn. 28 C 193/2006, zrušují.
Ústavní soud došel k následujícím závěrům.
Ústavní soud z vyjádření ObvSu a z obsahu spisu (Poznámka: sp. zn. 28 C 193/2006) zjistil, že ObvS usnesením ze dne 18. 2. 2008, č.j. 28 C 193/2006-61, zprostil stěžovatele zastupování žalovaného v předmětném řízení (výroková část I.) a ustanovil žalovanému k ochraně jeho zájmů v této věci zástupkyní JUDr. Elišku Vávrovou (výroková část II.). OBvS tedy vyhověl žádosti stěžovatele (ze dne 20. 11. 2007); uvedl, že skutečnosti, na které v této žádosti poukázal, brání tomu, aby žalovanému zajistil náležitou ochranu jeho práv v předmětném řízení, a nebylo by tedy dosaženo účelu předvídaného § 30 o. s. ř.
Ústavnímu soudu za tohoto stavu - kdy ObvS citovaným usnesením stěžovatele zprostil zastupováním žalovaného - nezbylo než konstatovat, že stěžovatelův návrh (ústavní stížnost) již není opodstatněný. Je totiž zřejmé, že v souzené věci (tj. i v řízení o ústavní stížnosti) důvod posouzení otázky, zda došlo k porušení stěžovatelových základních práv a svobod, přestal existovat. Ochranu proti eventuálnímu porušení základních práv nebo svobod totiž poskytuje Ústavní soud - podle ustálené judikatury - jen proti takovému porušení základních práv nebo svobod, které je aktuální.
Proto Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl [ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu].
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 21. května 2008
Ivana Janů v.r.
předsedkyně senátu Ústavního soudu