Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

I. ÚS 2857/17 #1Usnesení ÚS ze dne 14.11.2017

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgánSOUD - OS Praha 8
SOUD - MS Praha
Soudce zpravodajUhlíř David
Typ výrokuodmítnuto pro nedodržení lhůty
odmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost
Předmět řízení
hospodářská, sociální a kulturní práva/právo na ochranu rodičovství, rodiny a dětí /právo dítěte na rodičovskou výchovu a péči (výživu)
základní práva ... více
Věcný rejstříkdítě
Předběžné opatření
výchova
EcliECLI:CZ:US:2017:1.US.2857.17.1
Datum podání09.09.2017
Napadený akt

rozhodnutí soudu

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

104/1991 Sb./Sb.m.s., čl. 3, čl. 9

2/1993 Sb./Sb.m.s., čl. 10, čl. 32 odst.1, čl. 32 odst.4, čl. 36 odst.1

Ostatní dotčené předpisy

292/2013 Sb., § 459, § 462

89/2012 Sb., § 924

99/1963 Sb., § 102


přidejte vlastní popisek

I.ÚS 2857/17 ze dne 14. 11. 2017

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Kateřiny Šimáčkové, soudce zpravodaje Davida Uhlíře a soudce Tomáše Lichovníka, o ústavní stížnosti 1/ V. U. a 2/ N. U., zastoupených JUDr. Ing. Ondřejem Kubátem, advokátem, se sídlem Korunní 2569/108f, Praha 10, proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 15. února 2017 č. j. 0 Nc 30061/2016-32, usnesení Městského soudu v Praze ze dne 23. března 2017 č. j. 15 Co 144/2017-73, usnesení Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 28. dubna 2017 č. j. 0 Nc 30061/2016-104 a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 12. června 2017 č. j. 15 Co 266/2017-140, za účasti Obvodního soudu pro Prahu 8 a Městského soudu v Praze, jako účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Vymezení věci a předchozí průběh řízení

1. Stěžovatelé v ústavní stížnosti, doručené Ústavnímu soudu dne 9. září 2017, doplněné podáním dne 1. listopadu 2017, navrhovali podle ustanovení § 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí. Podle tvrzení stěžovatelů byla napadenými rozhodnutími porušena jejich ústavně zaručené základní práva, konkrétně práva podle čl. 10 odst. 2, čl. 32 odst. 1 a 4 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen Listina"), čl. 6 odst. 1 a čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva") a čl. 7 a čl. 33 Listiny základních práv Evropské unie, čl. 3 a čl. 9 Úmluvy o právech dítěte ve spojení s čl. 90 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava"), které jim garantují právo na spravedlivý proces.

2. Návrhem podaným u Okresního soudu v České Lípě dne 3. února 2017 a postoupený Obvodnímu soudu pro Prahu 8 (dále jen "obvodní soud"), se paní N. R. domáhala vydání předběžného opatření, aby nezletilá A., narozená v roce XXXX, byla svěřena do její péče s odůvodněním, že matka nezletilé (její dcera) dlouhá léta trpí psychickou nemocí a není schopna o nezletilé dítě řádně pečovat. Obvodní soud usnesením ze dne 15. února 2017 č. j. 0 Nc 30061/2016-32 navrhované předběžné opatření nařídil, a to do pravomocného skončení řízení o výchově a výživě nezletilé. Toto rozhodnutí napadli stěžovatelé odvoláním. Městský soud v Praze (dále jen "městský soud") jako soud odvolací usnesení soudu prvního stupně potvrdil usnesením ze dne 23. března 2017 č. j. 15 Co 144/2017-73.

3. Stěžovatelé poté dne 21. dubna 2017 podali návrh na zrušení nařízeného předběžného opatření. Obvodní soud usnesením ze dne 28. dubna 2017 č. j. 0 Nc 30061/2016-104 podaný návrh zamítl. K odvolání podanému stěžovateli, městský soud usnesením ze dne 12. června 2017 č. j. 15 Co 266/2017-140, rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil.

II.

Argumentace stěžovatelů

4. Stěžovatelé v ústavní stížnosti poukázali na rozdílnou úpravu trvání předběžného opatření. Zatímco trvání předběžného opatření nařízeného podle § 102 o. s. ř. není nijak limitováno, předběžné opatření podle zvláštní právní úpravy ustanovením § 452 a násl. zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále jen " z. ř. s"), trvá pouze po dobu jednoho měsíce od jeho vykonatelnosti a poté může být prodlouženo zcela výjimečně při splnění podmínek daných v ustanovení § 460 z. ř. s. Nařízení předběžného opatření, kterým bylo dítě odňato svým rodičům a svěřeno do péče babičky až do pravomocného skončení řízení o výchově a výživě nezletilé, tak těmto zvláštním ustanovením zákona o zvláštním řízení soudním zásadně odporuje a stěžovatelé je považují za nezákonné. Stěžovatelé současně namítali, že podle § 454 odst. 1 z. ř. s. může předběžné opatření soud nařídit jen na návrh orgánu sociálně-právní ochrany dětí, toto předběžné opatření trvá jen jeden měsíc od jeho vykonatelnosti (§ 459 odst. 1 z. ř. s.), prodlužováno může být jen omezeně (§ 460 odst. 1 z. ř. s.). Napadená rozhodnutí tak znamenají nepřípustný zásah do práv stěžovatelů na spravedlivý proces.

III.

Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem

5. Ústavní soud před tím, než přistoupí k meritornímu posouzení ústavní stížnosti, zkoumá, zda ústavní stížnost splňuje požadované náležitosti a zda jsou dány podmínky jejího projednání stanovené zákonem o Ústavním soudu. Ústavní soud posoudil argumentaci stěžovatelů i obsah ústavní stížností napadených rozhodnutí a dospěl k závěru, že jde o návrh zčásti podaný po lhůtě stanovené pro jeho podání.

6. Podle ustanovení § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu ústavní stížnost je možno podat ve lhůtě dvou měsíců od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje.

7. Ve vztahu k napadeným usnesením obvodního soudu ze dne 15. února 2017 č. j. 0 Nc 30061/2016-32 a městského soudu ze dne 23. března 2017 č. j. 15 Co 144/2017-73, kterými bylo rozhodováno o nařízení předběžného opatření, byla ústavní stížnost podána po stanovené lhůtě dvou měsíců k jejímu podání (§ 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu), neboť usnesení městského soudu bylo právnímu zástupci stěžovatelů doručeno dne 13. dubna 2017, a ústavní stížnost byla Ústavnímu soudu doručena až 9. září 2017.

8. V rozsahu, v němž ústavní stížnost směřuje proti napadeným rozhodnutím obvodního soudu ze dne 28. dubna 2017 č. j. 0 Nc 30061/2016-104 a městského soudu ze dne 12. června 2017 č. j. 15 Co 266/2017-140, ve věci zamítnutí návrhu stěžovatelů na zrušení předběžného opatření, byla podána včas a osobami k tomu oprávněnými a splňuje i všechny zákonem stanovené náležitosti. Bylo tak možné přistoupit k jejímu věcnému projednání.

IV.

Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti

9. Ústavní soud vzal v úvahu stěžovateli předložená tvrzení a po přezkoumání všech okolností případu, zejména pak po důkladném seznámení se s obsahem spisu, který je veden obvodním soudem pod sp. zn. 0 Nc 30061/2016, dospěl k závěru, že k porušení namítaných základních práv stěžovatelů nedošlo.

10. Ústavní soud opakovaně uvedl, že není součástí soustavy obecných soudů a nenáleží mu ani výkon dohledu nad jejich rozhodovací činností. Postup v soudním řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu a výklad jiných než ústavních předpisů a jejich aplikace jsou záležitostí obecných soudů. Ústavní soud může do jejich činnosti zasáhnout pouze tehdy, pokud právní závěry obecných soudů jsou v příkrém nesouladu se skutkovými zjištěními nebo z nich v žádné možné interpretaci odůvodnění nevyplývají, nebo pokud porušení některé z norem podústavního práva v důsledku svévole (např. nerespektováním kogentní normy), anebo v důsledku interpretace, jež je v extrémním rozporu s principy spravedlnosti, zakládá porušení základního práva nebo svobody.

11. Ústavní soud rovněž poukazuje na svoji ustálenou judikaturu, podle níž je jeho pravomoc ve vztahu k orgánům veřejné moci dána pouze subsidiárně, přičemž důsledně respektuje princip minimalizace zásahů do jejich rozhodovací činnosti, což se týká zejména nezávislých obecných soudů, nad kterými není oprávněn ve fázi dosud neukončeného řízení vykonávat jakýkoli dohled či dozor. Stěžovatelé mají v rámci probíhajícího řízení otevřeny veškeré procesní možnosti a opravné prostředky (srov. usnesení ze dne 27. října 2015 sp. zn. I. ÚS 2471/15).

12. V řadě svých nálezů dospěl Ústavní soud k závěru, že ochrana zdraví a života dítěte, je zcela relevantním a více než dostatečným důvodem pro zásah do rodičovských práv, neboť jde o hodnotu, jejíž ochrana je v systému základních práv a svobod jednoznačně prioritní. Úmluva o právech dítěte stanoví v čl. 3 zásadu, že zájem dítěte musí být předním hlediskem při jakékoli činnosti týkající se dětí, ať už uskutečňované veřejnými nebo soukromými zařízeními sociální péče, soudy, správními nebo zákonodárnými orgány. V čl. 9 stanovuje, že smluvní státy zajistí, aby dítě nemohlo být odděleno od svých rodičů proti jejich vůli, ledaže příslušné úřady na základě soudního rozhodnutí a v souladu s platným právem a v příslušném řízení určí, že takové oddělení je potřebné v zájmu dítěte.

13. Vycházeje z těchto úvah Ústavní soud neshledal žádný důvod, pro který by mohla vzniknout pochybnost o ústavní konformitě postupu ve věci rozhodujících soudů při vydání posuzovaných usnesení.

14. Z odůvodnění napadených rozhodnutí vyplývá, že ve věci rozhodující soudy se celou věcí řádně zabývaly a svá rozhodnutí zcela logickým a přezkoumatelným způsobem odůvodnily a rozvedly, jakými úvahami se při svém rozhodování řídily a podle kterých zákonných ustanovení postupovaly. Odůvodnění usnesení obecných soudů odpovídá povaze řízení o návrhu na zrušení předběžného opatření a nepředstavuje zásah do práva na spravedlivý proces nebo do práva na ochranu před neoprávněným zasahováním do soukromého a rodinného života. Je zcela zřejmé, že stěžovatelé v ústavní stížnosti opakují námitky vznesené v průběhu řízení před odvolacím soudem a polemizují se závěry, ke kterým dospěl, přičemž jejich argumentace nepřekročila rámec podústavního práva.

15. O závažnosti situace u nezletilé hovoří dostatečně zřetelně zjištění učiněná soudem prvního stupně a zejména zpráva Městské části Praha 8, odboru sociálních věcí, oddělení sociálně právní ochrany dětí (dále jen "OSPOD") ze dne 12. ledna 2017 (č. listu 20). V této zprávě OSPOD uvedl, že na rodinu stěžovatelů byli upozorněni v listopadu 2016. Bylo zjištěno, že péče ze strany stěžovatelů o nezletilou je nedostatečná, dítě má zcela převrácený režim (ukládání ke spánku v ranních hodinách a odpolední vstávání). Druhá stěžovatelka trpí obsedantně kompulsivní poruchou, odmítá se léčit a jednání OSPOD hodnotí jako šikanu. Stěžovatelé s OSPOD přestali zcela spolupracovat, nerespektují žádná doporučení. Od začátku prosince 2016 byli stěžovatelé i s nezletilou neznámého pobytu, přičemž ve spolupráci s Policií ČR se dne 16. ledna 2017 podařilo zjistit, že rodina se zdržuje v Novém Boru. Okamžitě byl požádán OSPOD Nový Bor o urychlené šetření v rodině. Tamní pracovnice vyhodnotily situaci nezletilé jako ohrožující a podali k Okresnímu soudu v České Lípě návrh na nařízení předběžného opatření podle § 924 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, kterému však nebylo usnesením ze dne 18. ledna 2017 vyhověno. Vzhledem k závažnosti situace OSPOD doporučil prarodičům z obou stran podání návrhu na svěření nezletilé vnučky do jejich péče (15. prosince 2016 podali manželé R.) a na úpravu styku (podala dne 13. prosince 2016 paní U.).

16. Z lékařské zprávy vyplynulo, že nezletilá je zjevně astenické batole na hranici hypotrofie, v 15 měsících nesedí, ani se do sedu nepřitahuje, neleze, nechodí, má spastické postavení DK, přičemž podle názoru lékařky riziko zanedbání přirozeného vývoje dítěte při setrvání v péči rodičů je značné. Ze zprávy OSPOD Nový Bor bylo zjištěno, že dne 12. prosince 2016 bylo provedeno neohlášené šetření na adrese, kde se stěžovatelé s nezletilou zdržovali. Stěžovatelé nepustili sociální pracovníky do bytu, ti dítě neviděli. Asi třicetiminutový rozhovor byl zcela nekonstruktivní. Druhá stěžovatelka prakticky vedla monolog, nevnímala, co jí vysvětlují, na otázky odpovídala otázkami, opakovaně odmítala ukázat dítě, přítomnost sociálních pracovnic vnímala jako represi, začala zvyšovat hlas, nakonec prudce zabouchla dveře. Během dvou sekund dveře otevřela a křičela, že už je nikdy nechce vidět, že si bude stěžovat a odstěhuje se třeba do Austrálie.

17. Pokud se týká řízení před Okresním soudem v České Lípě, proti usnesení o nenařízení předběžného opatření podal OSPOD v Novém Boru odvolání. Poté Okresní soud v České Lípě nařídil usnesením z dne 16. června 2017 předběžné opatření předání nezletilé do péče prarodiče N. R., a to do právní moci skončení řízení o výchově a výživě nezletilé. Toto usnesení napadli stěžovatelé odvoláním a Krajský soud v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci napadené usnesení zrušil a řízení o návrhu na nařízení předběžného opatření z důvodu litispendence zastavil.

18. Soud prvního stupně pro zrušení nařízení předběžného opatření neshledal důvody, neboť nebylo žádným způsobem osvědčeno, že by se jakkoli změnila situace u stěžovatelů, a je více než evidentní, že stěžovatelé nejsou schopni řádnou péči o nezletilou a její zdraví a potřeby zajistit.

19. Posouzení způsobilosti stěžovatelů k péči o nezletilou je nyní předmětem řízení o návrhu prarodičů na svěření nezletilé do péče jiné osoby a o úpravu styku a bude obsahem rozhodnutí ve věci samé. Ústavní stížnost byla podána za procesní situace, v níž řízení před obvodním soudem nebylo meritorně ukončeno. V řízení byla zatím nařízena dvě jednání, a to dne 14. srpna 2017 a 20. září 2017, kdy přítomným účastníkům bylo sděleno, že do příštího jednání budou zpracovány znalecké posudky z oboru psychologie a psychiatrie na druhou stěžovatelku i oba prarodiče N. a A. R.

20. Ústavní soud k celé věci uvádí, že vždy je nutno vycházet ze smyslu a účelu konkrétních aplikovaných ustanovení. Pokud stížnost směřuje proti usnesením, kterými byl zamítnut návrh rodičů na zrušení předběžného opatření, je třeba nejdříve zvážit účel ustanovení § 462 z. ř. s. a vazbu z. ř. s. na o. s. ř. Účelem řízení podle tohoto ustanovení z. ř. s. je především zvážit, zda dosud trvají důvody, pro které bylo předběžné opatření nařízeno (k čemuž dojde především v okamžiku, kdy nabude právní moci rozhodnutí soudu o věci samé, tedy o umístění dítěte do stabilního výchovného prostředí), nikoliv přezkoumávat správnost procesního postupu účastníků a soudu v řízení o nařízení předběžného opatření. Jinak řečeno, jestliže stěžovatelé nenapadli včasnou ústavní stížností usnesení o nařízení předběžného opatření, musí Ústavní soud, i s přihlédnutím k ustanovení § 75 zákona o Ústavním soudu, vyčkat a nezasahovat do probíhajícího řízení před obecnými soudy.

21. Z uvedených důvodů Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl zčásti podle § 43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu jako podanou po lhůtě stanovené pro její podání a zčásti podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako zjevně neopodstatněnou.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 14. listopadu 2017

Kateřina Šimáčková v. r.

předsedkyně senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru