Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

I. ÚS 2855/15 #1Usnesení ÚS ze dne 19.11.2015

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgánSOUD - MS Praha
Soudce zpravodajDavid Ludvík
Typ výrokuodmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost
Předmět řízení
právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /ústavnost a spravedlivost rozhodování obecně
Věcný rejstříkSprávní soudnictví
Náklady řízení
zpětvzetí návrhu
nečinnost
náhrada
EcliECLI:CZ:US:2015:1.US.2855.15.1
Datum podání21.09.2015
Napadený akt

rozhodnutí soudu

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

2/1993 Sb./Sb.m.s., čl. 36 odst.1

Ostatní dotčené předpisy

150/2002 Sb., § 54 odst.2


přidejte vlastní popisek

I.ÚS 2855/15 ze dne 19. 11. 2015

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Ludvíka Davida (soudce zpravodaj), soudkyně Kateřiny Šimáčkové a soudce Davida Uhlíře o ústavní stížnosti stěžovatele Ing. Viliama Štulíře, zastoupeného JUDr. Pavlem Brachem, advokátem se sídlem Praha 4 - Chodov, Klapálkova 3132/4, proti výroku II. a III. usnesení Městského soudu v Praze ze dne 19. 6. 2015 č. j. 6 A 156/2014-77, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Vymezení věci

1. Včas a řádně podanou ústavní stížností se stěžovatel pro tvrzené porušení ústavně zaručeného práva na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1, čl. 37 odst. 2 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, a čl. 6 odst. 1 a čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"), jakož i ústavně garantovaného práva na pokojné užívání majetku podle čl. 1 odst. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě, dovolával zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí obecného soudu (ve výrocích II. a III.).

2. Usnesením Městského soudu v Praze ze dne 19. 6. 2015 č. j. 6 A 156/2014-77 bylo ve výroku I. pro zpětvzetí žaloby zastaveno řízení o ochraně proti nečinnosti správního orgánu (ministra obrany a ředitele Vojenského zpravodajství, a to ve věci žádosti stěžovatele o stanovení doby služby pro zabezpečení výsluhovými náležitostmi a pro sociální zabezpečení.). Ve výroku II. rozhodnutí soudu bylo vysloveno, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Výrokem III. bylo rozhodnuto o vrácení soudního poplatku stěžovateli, sníženého na částku 1 000 Kč.

3. Výrok o nákladech řízení byl soudem odůvodněn ustanovením § 60 odst. 3 věty první zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "s. ř. s."), podle kterého žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, bylo-li řízení zastaveno nebo žaloba odmítnuta. Na podmínky pro postup podle § 60 odst. 3 věty druhé s. ř. s., kdy má žalobce proti žalovanému právo na náhradu nákladů řízení, vzal-li žalobce podaný návrh zpět pro chování žalovaného nebo bylo-li řízení zastaveno pro uspokojení žalobce, obecný soud neusuzoval. S odkazem na judikaturu konstatoval, že podkladem pro přiznání náhrady nákladů řízení je i důvodnost podané žaloby, která v posuzovaném případě nebyla dána. Služební orgán činil úkony nezbytné pro rozhodnutí ve věci, které na sebe časově navazovaly.

4. O vrácení zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč soud rozhodl za použití ustanovení § 10 odst. 3 věty první zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, ve kterém je stanoveno, že obecný soud vrátí z účtu soudu i zaplacený poplatek za řízení, který je splatný podáním návrhu na zahájení řízení, snížený o 20 %, nejméně však o 1 000 Kč, bylo-li řízení zastaveno před prvním jednáním. Stěžovateli bylo proto v daném případě možno vrátit ze soudního poplatku, který činil 2 000 Kč, částku 1 000 Kč.

II.

Obsah ústavní stížnosti

5. V ústavní stížnosti bylo argumentováno nesprávným právním posouzením otázky náhrady nákladů řízení obecným soudem. Stěžovatel namítal, že žalobu na ochranu proti nečinnosti správního orgánu vzal zpět proto, že nečinnost žalovaného ředitele Vojenského zpravodajství byla odstraněna až po podání žaloby, a to vydáním rozhodnutí ze dne 10. 11. 2014 č. j. 149-30/2013-4730. Stěžovatelem byl vysloven názor, že žaloba na ochranu proti nečinnosti správního orgánu byla podána důvodně, a stěžovatel má tak právo na náhradu nákladů řízení, které bylo zastaveno po zpětvzetí žaloby pouze pro postup žalovaného.

6. Obecný soud v rozhodnutí o nákladech řízení nezhodnotil řádně obsah podání stěžovatele, které učinil po zahájení řízení o žalobě na ochranu proti nečinnosti správního orgánu. Soud rovněž odepřel stěžovateli právo na veřejné a ústní projednání žaloby, kterého se domáhal.

7. Stěžovatel uvedl, že usnesení obecného soudu je nepřezkoumatelné a zakládá se na svévolném použití právní normy, které neodpovídá skutkovému stavu.

III.

Právní posouzení

8. Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy ČR soudním orgánem ochrany ústavnosti. Není součástí soustavy obecných soudů, a proto není povolán k instančnímu přezkumu jejich rozhodnutí. Samotný postup v soudním řízení, hodnocení skutkového stavu, výklad a aplikace podústavního práva jsou úlohou obecných soudů. K zásahu do činnosti orgánů veřejné moci je Ústavní soud oprávněn, pokud svými rozhodnutími porušily ústavně zaručená práva či svobody účastníka řízení. Rozměru zásahu do základních práv nebo svobod ovšem dosahuje toliko interpretace a aplikace práva, která byla provedena ve výrazném rozporu s principy spravedlnosti.

9. Z ústavněprávního pohledu je možno posuzovat pouze otázky, zda právní závěry obecných soudů nejsou v extrémním nesouladu se skutkovým stavem, zda procesním postupem soudů nebyly porušeny principy spravedlivého procesu, zda právní názory obecných soudů jsou ústavně konformní, anebo zda naopak došlo k zásahu orgánů veřejné moci, kterým bylo dotčeno ústavně garantované právo nebo svoboda.

10. Rozhodováním obecných soudů o náhradě nákladů řízení se Ústavní soud se zřetelem k právu na spravedlivý proces a legitimnímu očekávání ochrany majetku v rozhodovací činnosti mnohokrát zabýval. V tomto směru pak formuloval ústavní limity. Vyslovil závěr, že rozhodování o nákladech řízení je součástí soudního procesu jako celku a doménou obecných soudů. Samotný spor o náhradu nákladů řízení, i když se dotkne účastníka řízení, většinou nedosahuje intenzity porušení základních práv a svobod.

11. Pochybení obecného soudu s ústavní rovinou není Ústavním soudem ve věci spatřováno. Právní závěr, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, které bylo zastaveno, nevybočuje z pohledu okolností případu z ústavních kautel. Správní soud řádně vyložil, proč nevyhodnotil nárok stěžovatele na náhradu nákladů řízení jako důvodný.

12. Samotný nesouhlas stěžovatele s právním posouzením otázky náhrady nákladů řízení nemohl bez dalšího založit opodstatněnost názoru o porušení ústavně zaručených práv.

13. Výklad práva obecným soudem nedosáhl (svým odůvodněním) rozměru nezbytného k zásahu Ústavního soudu. Rozhodnutí o nákladech řízení bylo odůvodněno dostatečně a v souladu s principy spravedlivého procesu.

14. Z řečených důvodů Ústavní soud ústavní stížnost odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 19. listopadu 2015

Ludvík David, v. r.

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru