Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

I. ÚS 2844/15 #1Usnesení ÚS ze dne 19.11.2015

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgánSOUD - NSS
SOUD - KS Ústí nad Labem
Soudce zpravodajDavid Ludvík
Typ výrokuodmítnuto pro neoprávněnost navrhovatele
odmítnuto pro neodstraněné vady
Předmět řízení
Věcný rejstřík
EcliECLI:CZ:US:2015:1.US.2844.15.1
Datum podání21.09.2015
Napadený akt

rozhodnutí soudu


přidejte vlastní popisek

I.ÚS 2844/15 ze dne 19. 11. 2015

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Ludvíkem Davidem o ústavní stížnosti stěžovatelky Aleny Houžvičkové, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 11. 6. 2015 č. j. 7 As 130/2015-21 a proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci ze dne 10. 4. 2015 č. j. 59 Af 191/2014-40, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Ústavnímu soudu byla dne 21. 9. 2015 doručena ústavní stížnost proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 11. 6. 2015 č. j. 7 As 130/2015-21 a proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci ze dne 10. 4. 2015 č. j. 59 Af 191/2014-40.

2. Návrh podaný k Ústavnímu soudu trpěl závažnou formální vadou, která zároveň znemožňovala hmotněprávní posouzení; nebyla naplněna podmínka podle § 30 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu") - stěžovatelka musí být v řízení před Ústavním soudem zastoupena advokátem.

3. Jak přitom vyplývá z mnoha řízení o ústavních stížnostech, jež stěžovatelka v minulosti podala, návrh Ústavnímu soudu zvolila navzdory tomu, že byla opakovaně Ústavním soudem poučena o náležitostech vyžadovaných zákonem pro podání řádné ústavní stížnosti (viz např. řízení o návrzích stěžovatelky sp. zn. III. ÚS 1555/15, sp. zn. II. ÚS 1921/15, sp. zn. I. ÚS 2102/15, sp. zn. IV. ÚS 2702/15, sp. zn. III. ÚS 2036/14, sp. zn. IV. ÚS 3306/14, sp. zn. I. ÚS 3258/14).

4. Ústavní soud konstatuje, že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení advokátem dostávalo totožnému stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, pokud se tak stalo v mnoha případech předchozích. Lze-li vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat stěžovateli zásadu, že na Ústavní soud se nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem, pak se jeví požadavek vždy nového a stále stejného poučení postupem neefektivním a formalistickým. Za daného stavu lze tedy považovat za neúčelné, aby soudce zpravodaj i v tomto řízení stěžovatelku opětovně vyzýval k odstranění vad podání.

5. Ústavní soud stěžovatelku nevyzval k odstranění vad ústavní stížnosti i z toho důvodu, že není osobou, která má v předmětné věci právo podat ústavní stížnost.

6. Podle § 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy ČR, pokud tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním pořádkem. Ve smyslu tohoto ustanovení je tak ústavní stížnost chápána jako prostředek individuální právní ochrany. Nelze tudíž podat ústavní stížnost ve prospěch třetí osoby [viz např. usnesení Ústavního soudu ze dne 11. 5. 1999 sp. zn. I. ÚS 74/99 (U 34/14 SbNU 329) nebo ze dne 25. 11. 2013 sp. zn. I. ÚS 3021/13].

7. Obecné soudy rozhodovaly v daném případě ve vztahu k Ing. Jaromíru Houžvičkovi, kterému nebylo v řízení přiznáno osvobození od soudních poplatků a byl mu zamítnut návrh na ustanovení právního zástupce. Stěžovatelka tedy není v řízení před Ústavním soudem v postavení osoby oprávněné k podání ústavní stížnosti ve smyslu § 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu, neboť v řízení před obecnými soudy nebylo rozhodováno o jejích právech, nýbrž o právech Ing. Jaromíra Houžvičky.

8. Ústavní soud proto ústavní stížnost stěžovatelky odmítl jak z důvodu neodstraněných vad (tj. pro nesplnění podmínky povinného právního zastoupení advokátem) podle § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu, tak jako návrh podaný osobou k tomu zjevně neoprávněnou podle § 43 odst. 1 písm. c) zákona o Ústavním soudu.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 19. listopadu 2015

Ludvík David, v. r.

soudce zpravodaj

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru