Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

I. ÚS 2842/17 #1Usnesení ÚS ze dne 19.09.2017

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgánSOUD - MS Praha
SOUD - OS Praha 3
Soudce zpravodajŠimáčková Kateřina
Typ výrokuodmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost
Předmět řízení
právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /ústavnost a spravedlivost rozhodování obecně
hospodářská, sociální a kulturní práva/právo n... více
Věcný rejstříkodůvodnění
dítě
styk rodičů s nezletilými dětmi
rodiče
EcliECLI:CZ:US:2017:1.US.2842.17.1
Datum podání07.09.2017
Napadený akt

rozhodnutí soudu

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

2/1993 Sb./Sb.m.s., čl. 32 odst.4, čl. 36 odst.1

Ostatní dotčené předpisy

89/2012 Sb., § 888

99/1963 Sb., § 157 odst.2, § 132


přidejte vlastní popisek

I.ÚS 2842/17 ze dne 19. 9. 2017

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně (soudkyně zpravodajky) Kateřiny Šimáčkové a soudců Tomáše Lichovníka a Davida Uhlíře ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky L. V., zastoupené JUDr. Martinem Smrkovským, advokátem se sídlem Lucemburská 13, Praha 3 - Vinohrady, proti rozsudku Městského soudu v Praze z 28. 6. 2017 č. j. 11 Co 165/2017-351 a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 16. 12. 2016 č. j. 28 P 41/2015-260, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I. Předchozí průběh řízení

1. Stěžovatelka se ústavní stížností domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí, jimiž mělo být porušeno její ústavně zaručené základní právo na spravedlivý proces chráněné čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Dále namítá porušení čl. 32 odst. 1 Listiny.

2. Stěžovatelka vystupovala v řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 3 pod sp. zn. 28 P 41/2015 jako matka nezletilé dcery, přičemž předmětem řízení byl návrh matky na změnu úpravy (omezení) styku otce s nezletilou. Obecné soudy však stěžovatelce nevyhověly a otci stanovily rozsáhlejší styk s nezletilou, než navrhovala stěžovatelka.

3. Odvolací soud své rozhodnutí o rozsahu styku otce s dcerou odůvodnil tím, že v souzené věci se nejedná o prvotní úpravu styku otce s dcerou, ale o její změnu. Styk otce s dcerou již probíhá a jak bylo prokázáno i aktuální zprávou kolizního opatrovníka, bez jakýchkoli problémů či traumat na straně nezletilé. Soud prvního stupně nikterak nechyboval, pokud provedl komparaci poměrů nezletilé v době, kdy bylo o styku rozhodnuto, a v době současné. V době poslední úpravy bylo nezletilé 2,5 roku, nyní je to pětiletá předškolačka, v jejímž zájmu je nepochybně stýkat se s oběma rodiči, mít k nim co nejlepší vztah a mít je za vzory pro své chování. Není sporu o tom, že rodiče tento nejlepší zájem svého jediného dítěte nenaplňují, když proti sobě neustále sočí, a tato nepříznivá situace se nepochybně odráží i v psychice dcery. Podle napadeného rozhodnutí odvolacího soudu bylo prokázáno, že od poslední úpravy styku došlo k podstatnému zlepšení zdravotního stavu nezletilé, přičemž všichni ošetřující lékaři a logopedka se před soudem ve svých výpovědích shodli, že zdravotní potíže sice ještě přetrvávají, avšak již v mizivé formě. Matčina tvrzení o tom, že otec není schopen se o dceru řádně starat a pečovat o ni, se v řízení nejenže neprokázala, ale z výpovědi lékařů a zejména z akruálního prošetření poměrů ze strany kolizního opatrovníka, který měl možnost nezletilou sledovat a hovořit s ní, jasně vyplývá, že v péči ani jednoho z rodičů nezletilá nestrádá. Naopak, jak bylo konstatováno, její zdravotní stav se lepší, což zároveň vyvrací tvrzení matky o tom, že v péči otce nezletilá neprospívá.

II. Argumentace stěžovatelky

4. Stěžovatelka v ústavní stížnosti namítá, že postupem obecných soudů došlo k zásahu do jejích základních práv zaručených v Listině i k zásahu do ústavně zaručené povinnosti státu chránit zájmy dětí, tedy její dcery. Napadený rozsudek o styku otce s dcerou není podle stěžovatelky v zájmu nezletilé ani nerespektuje pracovní podmínky stěžovatelky. Stěžovatelka otci nebrání ve styku s nezletilou, považuje však úpravu styku za velmi rozčleněnou a širokou právě s ohledem na zdravotní stav nezletilé. Podle stěžovatelčina názoru otec nedostatečně pečuje o nezletilou, nerespektuje její zdravotní stav a s tím související stravovací potřeby. Zejména při vícedenním styku stěžovatelka shledává následky na zdraví nezletilé, úbytek váhy a celkové psychické vyčerpání. Stěžovatelka dále uvádí, že otec zneužívá známostí s lékaři, po jeho návštěvách nebo telefonátech lékaři upravují a mění svá stanoviska, otec podle stěžovatelky ovlivňuje i OSPOD. Zásah do spravedlivého procesu stěžovatelka shledává v tom, že si soudce při jednání pletl jména účastníků, na což stěžovatelka upozorňovala ve stížnosti adresované předsedovi Obvodního soudu pro Prahu 3.

III. Hodnocení Ústavního soudu

5. Ústavní soud úvodem připomíná, že není vrcholem soustavy obecných soudů (čl. 81 a čl. 91 Ústavy ČR), tudíž ani řádnou další odvolací instancí, a proto není v zásadě oprávněn zasahovat bez dalšího do rozhodování těchto soudů. Tato maxima je prolomena pouze tehdy, pokud by obecné soudy na úkor stěžovatele ústavní stížností napadenými rozhodnutími vykročily z mezí daných rámcem ústavně zaručených základních lidských práv. Tak tomu bude zejména v případech, kdy jejich rozhodnutí jsou projevem svévole nebo stojí v extrémním rozporu s principy spravedlnosti (viz například nálezy sp. zn. III. ÚS 224/98 ze dne 8. 7. 1999, sp. zn. III. ÚS 150/99 ze dne 20. 1. 2000 či sp. zn. III. ÚS 269/99 ze dne 2. 3. 2000).

6. Námitky stěžovatelky v ústavní stížnosti jsou polemikou zejména s odůvodněním napadených rozhodnutí a s výsledky provedeného dokazování. V jejích námitkách Ústavní soud neshledal žádnou, která by dosahovala ústavní roviny. Soudy své rozhodnutí dostatečně odůvodnily a vysvětlily, jak a proč dospěly ke skutkovým závěrům, o něž se opírají.

7. Pokud jde o argumentaci nejlepším zájmem dcery obou účastníků řízení, Ústavní soud s odkazem na svou konstantní judikaturu zdůrazňuje, že při rozhodování o styku mezi rodičem a dítětem je třeba trvat na tom, aby styk byl nikoliv minimalistický, ale aby kontakt byl pravidelný při plném zohlednění rodičovských práv rodiče a nejlepšího zájmu dítěte. Nejlepším zájmem dítěte přitom je, jak Ústavní soud opakovaně zdůrazňuje, pokud není v konkrétním případě prokázán opak, aby bylo v péči obou rodičů, respektive mělo pravidelný a široký kontakt s oběma rodiči [viz nález sp. zn. I. ÚS 1554/14 ze dne 30. 12. 2014 (N 236/75 SbNU 629), bod 25 s příslušnými odkazy]. Této zásadě se pak obecné soudy nikterak nezpronevěřily.

8. Vzhledem k výše uvedenému Ústavní soud odmítl ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 19. září 2017

Kateřina Šimáčková, v. r.

předsedkyně senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru