Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

I. ÚS 2839/11 #1Nález ÚS ze dne 30.05.2012Hrazení nákladů exekuce při jejím zastavení pro nedostatek exekučního titulu

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam3
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - PO
Dotčený orgánSOUD - MS Praha
Soudce zpravodajGüttler Vojen
Typ výrokuvyhověno
Předmět řízení
právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /ústavnost a spravedlivost rozhodování obecně
Věcný rejstříkExekuce
řízení/zastavení
Náklady řízení
procesní postup
Paralelní citace (Sbírka nálezů a usnesení)N 115/65 SbNU 531
EcliECLI:CZ:US:2012:1.US.2839.11.1
Datum vyhlášení30.05.2012
Datum podání26.09.2011
Napadený akt

rozhodnutí soudu

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

2/1993 Sb., čl. 36 odst.1

Ostatní dotčené předpisy

120/2001 Sb., § 89

99/1963 Sb., § 146 odst.1 písm.c, § 268 odst.1 písm.b, § 142 odst.1


přidejte vlastní popisek

Analytická právní věta


Podal-li oprávněný návrh na nařízení exekuce na základě materiálně i formálně vykonatelného exekučního titulu, jehož následné zrušení vedlo k zastavení exekuce, je obecný soud povinen při rozhodování o náhradě nákladů řízení přihlédnout také k otázce případného zavinění či podílu na zastavení řízení. Uložení náhrady nákladů řízení pouze na základě procesního úspěchu ve věci má za následek porušení práva na spravedlivý proces.

Návrh a řízení před Ústavním soudem

Na návrh stěžovatelky HS INKASO, s. r. o. zrušil I. senát Ústavního soudu nálezem ze dne 30. 5. 2012 v řízení podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy ve výroku č. III. usnesení Městského soudu v Praze č. j. 29 Co 421/2010-171 ze dne 17. 5. 2011 pro rozpor s čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

Narativní část

Usnesením obvodního soudu byla na majetek povinného vedlejšího účastníka nařízena exekuce k vymožení pohledávky oprávněné stěžovatelky ve výši 116 369,83 Kč s příslušenstvím. Následně obvodní soud zamítl dne 3. 12. 2009 návrh povinného na odklad provedení exekuce a na zastavení exekuce. Poté vrchní soud zrušil pro zmatečnost exekuční titul. Napadeným usnesením změnil městský soud k odvolání povinného vedlejšího účastníka rozhodnutí obvodního soudu ze dne 3. 12. 2009 tak, že se exekuce zastavuje, dále rozhodl, že soudnímu exekutorovi se nepřiznává náhrada nákladů řízení a že stěžovatelka je povinna zaplatit povinnému vedlejšímu účastníku řízení náhradu nákladů řízení ve výši 14 606,45 Kč. Stěžovatelka namítala, že zastavení exekučního řízení nezavinila, neboť exekuční titul, na jehož základě byla exekuce nařízena, byl zrušen pro pochybení městského soudu, jenž vedlejšímu účastníku ustanovil opatrovníka v rozporu s právními předpisy. Městský soud dle stěžovatelčina názoru postupoval při rozhodování o nákladech řízení pouze z hlediska procesního úspěchu ve věci, nikoliv zavinění zastavení řízení, čímž měl porušit její právo na spravedlivý proces.

Odůvodnění nálezu Ústavního soudu

Ústavní soud upozornil, že v dané věci stěžovatelka vycházela z existence vykonatelného exekučního titulu a její zavinění či účast na zastavení exekuce nelze v žádném případě dovozovat. Ústavní soud přisvědčil stěžovatelčinu tvrzení, že exekuční titul byl v průběhu exekučního řízení zrušen pro pochybení městského soudu, což stěžovatelka nemohla předvídat ani ovlivnit. Rozhodnutí městského soudu o uložení povinnosti stěžovatelce k náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů výhradně pro procesní úspěch povinného bez zohlednění skutečnosti, že stěžovatelka podala návrh na nařízení exekuce v dobré víře a následné zrušení exekučního titulu pro zmatečnost nijak nezavinila, představuje podle Ústavního soudu zásah do stěžovatelčina práva na spravedlivý proces ve smyslu článku 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Ústavní soud proto napadený výrok o nákladech řízení zrušil.

Soudcem zpravodajem v dané věci byl Vojen Güttler. Žádný soudce neuplatnil odlišné stanovisko.

I.ÚS 2839/11 ze dne 30. 5. 2012

N 115/65 SbNU 531

Hrazení nákladů exekuce při jejím zastavení pro nedostatek exekučního titulu

ČESKÁ REPUBLIKA

NÁLEZ

Ústavního soudu

Jménem republiky

Nález

Ústavního soudu - I. senátu složeného z předsedy senátu Vojena Güttlera a soudců Františka Duchoně a Ivany Janů - ze dne 30. května 2012 sp. zn. I. ÚS 2839/11 ve věci ústavní stížnosti HS INKASO, s. r. o., se sídlem Vodňanského 538/4, 150 00 Praha 5, IČ: 49618521, proti výrokové části III usnesení Městského soudu v Praze ze dne 17. 5. 2011 č. j. 29 Co 421/2010-171, jíž bylo stěžovatelce uloženo zaplatit vedlejšímu účastníkovi náklady exekučního řízení, za účasti Městského soudu v Praze jako účastníka řízení a F. H. jako vedlejšího účastníka řízení.

Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 17. 5. 2011 č. j. 29 Co 421/2010-171 se ve výroku III zrušuje.

Odůvodnění:

I.

Městský soud v Praze usnesením ze dne 17. 5. 2011 č. j. 29 Co 421/2010-171 ve věci exekuce oprávněné HS INKASO, s. r. o., (dále jen "stěžovatelka") proti povinnému F. H. (dále jen "vedlejší účastník") o 116 369,83 Kč s příslušenstvím a nákladů exekuce a o zastavení exekuce k odvolání vedlejšího účastníka proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 3. 12. 2009 č. j. 13 Nc 13863/2005-82 usnesení soudu prvního stupně ve výrocích I a II změnil tak, že se exekuce nařízená usnesením Obvodního osudu pro Prahu 4 ze dne 16. 5. 2005 č. j. 13 Nc 13863/2005-6 zastavuje (výroková část I), nepřiznal soudnímu exekutorovi JUDr. Milanu Usnulovi, Exekutorský úřad Praha 9, náklady exekuce (výroková část II) a rozhodl, že stěžovatelka (oprávněná) je povinna zaplatit vedlejšímu účastníkovi (povinnému) náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů ve výši 14 606,45 Kč.

Městský soud v Praze poukázal především na to, že soud prvního stupně usnesením ve výroku I zamítl návrh vedlejšího účastníka na odklad provedení exekuce podle § 266 odst. 1 a 2 o. s. ř. a výrokem II zamítl návrh vedlejšího účastníka na zastavení exekuce, nařízené usnesením soudu prvního stupně ze dne 16. 5. 2005 č. j. 13 Nc 13863/2005-6 podle vykonatelného rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 3. 12. 2003 č. j. 34 Cm 279/2001-19. Vrchní soud v Praze však usnesením ze dne 9. 9. 2010 č. j. 11 Cmo 107/2010-52 uvedený rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 3. 12. 2003 č. j. 34 Cm 279/2001-19 (tj. exekuční titul) pro zmatečnost zrušil, neboť shledal důvody zmatečnosti tohoto rozhodnutí podle § 229 odst. 1 písm. h) o. s. ř. Městský soud v Praze v nyní napadeném usnesení dále konstatoval, že zrušení rozhodnutí, jež bylo podkladem nařízení exekuce, je důvodem zastavení exekuce podle § 268 odst. 1 písm. b) o. s. ř.; proto postupem podle § 220 odst. 1 písm. b) o. s. ř. usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 3. 12. 2009 č. j. 13 Nc 13863/2005-82 změnil a exekuci zastavil. Městský soud dále - pokud šlo o náklady řízení před soudy obou stupňů - zdůraznil, že rozhodující je procesní výsledek řízení, jímž je procesní úspěch vedlejšího účastníka (povinného), neboť exekuce byla zastavena, a to bez ohledu na důvody zastavení; proto bylo stěžovatelce (ve výrokové části III) uloženo zaplatit vedlejšímu účastníkovi náklady řízení před soudy obou stupňů.

II.

Stěžovatelka se ústavní stížností domáhá zrušení usnesení Městského soudu v Praze ze dne 17. 5. 2011 č. j. 29 Co 421/2010-171 ve výrokové části III, neboť jím byl porušen čl. 95 odst. 1 Ústavy, základní právo stěžovatelky na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, jakož i její základní právo na ochranu majetku dle čl. 11 odst. 1 Listiny.

Stěžovatelka v ústavní stížnosti v prvé řadě vylíčila skutkové okolnosti a dosavadní průběh řízení před obecnými soudy. Uvedla, že Městský soud v Praze měl v případě náhrady nákladů řízení před soudy obou stupňů postupovat dle § 146 odst. 1 písm. c) o. s. ř. a rozhodnout, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení podle jeho výsledku z důvodu zastavení exekučního řízení. Stěžovatelka zdůraznila, že zastavení exekučního řízení nezavinila, neboť exekuční titul byl zrušen pro pochybení Městského soudu v Praze (poznámka: to proto, že vedlejšímu účastníkovi ustanovil v rozporu s právními předpisy jako opatrovníka vyššího soudního úředníka, což stěžovatelka nemohla ovlivnit). V této souvislosti poukázala na judikaturu Ústavního soudu, především na jeho nález ze dne 19. 8. 2010 sp. zn. II. ÚS 594/10 (N 167/58 SbNU 449). Stěžovatelka svoji argumentaci uzavřela tak, že Městský soud v Praze souzenou věc (náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů) nesprávně (právně) posoudil proto, že byť došlo k zastavení exekuce nikoli zaviněním stěžovatelky (oprávněné), chybně postupoval "podle procesního výsledku, jímž byl procesní úspěch povinného", a nikoli dle § 146 odst. 1 písm. c) o. s. ř. či dle § 89 exekučního řádu, dle něhož byl povinen posuzovat zavinění stěžovatelky ve vztahu k zastavení řízení (kdy zavinění stěžovatelky tu dáno nepochybně nebylo), a zcela opominul judikaturu Ústavního soudu.

Stěžovatelka vyslovila nesouhlas s upuštěním od ústního jednání v řízení před Ústavním soudem.

III.

Městský soud v Praze jako účastník řízení ve svém vyjádření uvedl, že považuje ústavní stížnost za nedůvodnou. Vedlejší účastník F. H. (povinný) se k ústavní stížnosti nevyjádřil.

IV.

Ústavní soud shledal, že včas podaná ústavní stížnost splňuje všechny zákonné náležitosti, a že proto nic nebrání jejímu projednání a rozhodnutí ve věci samé.

Ústavní stížnost je důvodná.

Ústavní soud již mnohokrát dal ve své judikatuře najevo, že při posuzování problematiky nákladů řízení postupuje zdrženlivě a ke zrušení napadeného výroku o nákladech řízení se uchyluje pouze výjimečně, jestliže zjistí, že došlo k porušení práva na spravedlivý proces nebo že bylo porušeno jiné základní právo. Rozhodování o nákladech řízení je však i přesto, že se jedná o otázku podružnou, integrální součástí soudního řízení jako celku, a proto i na tuto část řízení dopadají postuláty spravedlivého procesu.

Ústavní soud proto může věcně přezkoumat rozhodnutí obecného soudu o nákladech řízení jen z výjimečných a zjevných důvodů, z nichž vyplývá, že bylo dotčeno stěžovatelčino základní právo na spravedlivý proces dovozované z čl. 36 odst. 1 Listiny. V této souvislosti se proto jedná o takový výklad a aplikaci práva, které jsou výrazem zjevného a neodůvodněného vybočení ze standardů výkladu, jenž je v soudní praxi obecně respektován, a představuje tím nepředvídatelnou interpretační libovůli. Vzhledem k již zmíněné povaze rozhodnutí o náhradě nákladů řízení, kdy v zásadě nelze dovodit bezprostřední souvislost s jinými ústavně zaručenými základními právy či svobodami účastníka řízení, musí takové vady dosáhnout značné intenzity (např. zcela extrémním vybočením ze standardů procesu), aby bylo vůbec dosaženo ústavněprávní roviny věci. Silněji než jinde se tudíž uplatňuje zásada, že pouhá nesprávnost není referenčním hlediskem přezkumu ústavněprávního.

Ústavní soud v souzené věci zdůrazňuje, že stěžovatelka (jako oprávněná) právem vycházela z existence vykonatelného exekučního titulu; její účast či zavinění na zastavení exekuce nelze v žádném ohledu dovozovat. Stěžovatelka přesvědčivě zdůraznila, že exekuční titul byl zrušen pro pochybení Městského soudu v Praze, což nemohla ani předvídat ani ovlivnit. Rozhodnutí obecného soudu o povinnosti stěžovatelky zaplatit vedlejšímu účastníkovi (povinnému) náklady řízení s poukazem na procesní úspěch vedlejšího účastníka - jestliže byl exekuční titul Vrchním soudem v Praze zrušen pro zmatečnost se zřetelem na nedostatky na straně Městského soudu v Praze - nepovažuje tedy Ústavní soud za akceptovatelné a souladné se základním právem stěžovatelky na spravedlivý proces, jehož se dovolává.

Obdobně rozhodl Ústavnísoud ve srovnatelné věci vedené pod sp. zn. II. ÚS 594/10, na niž i sama stěžovatelka poukázala.

Ústavnísoud za tohoto stavu dospěl k závěru, že Městský soud v Praze napadeným usnesením ve výroku III o nákladech řízení porušil základní právo stěžovatelky na spravedlivý proces, garantované čl. 36 odst. 1 Listiny.

Tvrzeným porušením ostatních základních práv stěžovatelky se již nezabýval, neboť by to bylo nadbytečné.

Proto Ústavnísoud ústavní stížnosti vyhověl a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 17. 5. 2011 č. j. 29 Co 421/2010-171 ve výrokové části III zrušil.

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru