Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

I. ÚS 2832/16 #1Usnesení ÚS ze dne 12.10.2016

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgánSOUD - KS Brno
SOUD - OS Hodonín
JINÝ ORGÁN VEŘEJNÉ MOCI - Úřad pro mezinárodněprávní ochranu dětí
Soudce zpravodajUhlíř David
Typ výrokuodmítnuto pro nepřípustnost
Předmět řízení
procesní otázky řízení před Ústavním soudem/přípustnost v řízení o ústavních stížnostech/stížnost proti kasačnímu rozhodnutí
Věcný rejstřík
EcliECLI:CZ:US:2016:1.US.2832.16.1
Datum podání23.08.2016
Napadený akt

rozhodnutí soudu

Ostatní dotčené předpisy

99/1963 Sb., § 219a


přidejte vlastní popisek

I.ÚS 2832/16 ze dne 12. 10. 2016

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Davidem Uhlířem ve věci ústavní stížnosti stěžovatelů D1. M. a D2. M., zastoupených Českou republikou, Úřadem pro mezinárodněprávní ochranu dětí, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 6. června 2016 č. j. 20 Co 126/2016-195, za účasti Krajského soudu v Brně a Okresního soudu v Hodoníně a E. M., J. M., Z. S., a P. S., jako vedlejších účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Ústavní stížností se stěžovatelé s odkazem na údajné porušení čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod jakož i čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod domáhali zrušení shora uvedeného usnesení obecného soudu. Okresní soud v Hodoníně usnesením ze dne 1. prosince 2015, č.j. 0 P 126/2014-147 v řízení o úpravě poměrů k nezletilým dětem (stěžovatelům), zahájeným k návrhu jejich matky (vedlejší účastnice řízení č. 1), toto řízení zastavil s odůvodněním, že ve věci není dána pravomoc českých soudů.

2. Krajský soud v Brně poté svým usnesením ze dne 6. června 2016 č. j. 20 Co 126/2016-195 citované rozhodnutí soudu prvního stupně zrušil a vrátil mu věc k dalšímu řízení. Toto usnesení napadli stěžovatelé a v ústavní stížnosti argumentovali (prostřednictvím Úřadu pro mezinárodněprávní ochranu dětí) tak, že rozhodnutí soudu prvního stupně bylo podle jejich názoru správné a pravomoc českého soudu v tomto případě není dána.

3. Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy). Při výkonu svých pravomocí musí i tento soud respektovat jeden ze základních principů právního státu zakotvený v čl. 2 odst. 3 Ústavy a čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, podle něhož státní moc lze uplatňovat jen v případech a v mezích stanovených zákonem, a to způsobem, který stanoví zákon. Ústavní soud má tedy přesně vymezenou pravomoc a působnost, kterou nemůže překračovat. Také proto se nejdříve vždy musí zabývat otázkou, zda jsou splněny veškeré formální náležitosti, požadované zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, aby návrh na zahájení řízení mohl být považován za kvalifikovaně a řádně podanou ústavní stížnost, schopnou meritorního projednání.

4. Za shora uvedené procesní situace nezbývá než konstatovat, že ústavní stížnost - pokud směřuje proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 6. června 2016 č. j. 20 Co 126/2016-195 - je nepřípustná.

5. Ústavní stížnost je fyzická osoba oprávněna podat, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její ústavně zaručené základní právo nebo svoboda (ust. § 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů). Podle § 75 odst. 1 citovaného zákona je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje. V daném případě je zjevné, že předmětné řízení nebylo dosud ukončeno, když shora uvedeným usnesením Krajského soudu v Brně bylo rozhodnuto o vrácení věci soudu prvního stupně, který bude v rámci pokračujícího řízení ve věci znovu jednat a rozhodovat. Stěžovatelům se tedy v tomto řízení znovu otevírá možnost v plné míře uplatnit svá procesní práva. Ústavní stížnost byla proto podána předčasně, jelikož stěžovatelé nevyčerpali a v době podání ústavní stížnosti ani nemohli vyčerpat všechny prostředky, poskytnuté zákonem k ochraně jejich práv.

6. Úkolem Ústavního soudu není měnit či napravovat případná, ať již tvrzená či skutečná procesní pochybení obecných soudů - nota bene v dosud neskončené věci - spočívající většinou v oblasti jednoduchého práva, ale z co nejvíce komplexního hlediska, po pravomocném uzavření případu, při splnění stanovených formálních náležitostí ústavní stížnosti posoudit, zda závěry obecných soudů obstojí i ústavněprávně. Každý jiný postup by nad rámec stanovený Ústavou a zákonem o Ústavním soudu nepřípustně rozšiřoval kompetence Ústavního soudu a ve svém důsledku činil z tohoto soudu další soudní instanci.

7. Ústavní soud zde rovněž odkazuje na svoji ustálenou judikaturu, podle níž je jeho pravomoc ve vztahu k orgánům veřejné moci dána pouze subsidiárně, přičemž důsledně respektuje princip minimalizace zásahů do jejich rozhodovací činnosti, což se týká zejména nezávislých obecných soudů, nad kterými není oprávněn ve fázi dosud neukončeného řízení vykonávat jakýkoli dohled či dozor. Domáhat se ochrany svých ústavně zaručených základních práv nebo svobod podáním ústavní stížnosti je fyzická nebo právnická osoba oprávněna za podmínek stanovených Ústavou a zákonem o Ústavním soudu teprve po vyčerpání všech procesních prostředků k ochraně svých práv a pravomocném ukončení věci.

8. Z uvedených důvodů byla ústavní stížnost odmítnuta jako nepřípustný návrh podle ust. § 43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 12. října 2016

David Uhlíř v. r.

soudce zpravodaj

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru