Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

I. ÚS 2826/19 #1Usnesení ÚS ze dne 18.02.2020

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgánSOUD - KS Plzeň
SOUD - OS Karlovy Vary
Soudce zpravodajUhlíř David
Typ výrokuodmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost
Předmět řízení
základní práva a svobody/svoboda osobní/trest odnětí svobody (zákonné uvěznění)
právo na soudní a jinou právní ochranu /specifika trestního řízení /žád... více
Věcný rejstříktrest/výkon
Trest odnětí svobody
EcliECLI:CZ:US:2020:1.US.2826.19.1
Datum podání27.08.2019
Napadený akt

rozhodnutí soudu

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

2/1993 Sb./Sb.m.s., čl. 8 odst.2, čl. 39, čl. 36 odst.1

Ostatní dotčené předpisy

40/2009 Sb., § 83


přidejte vlastní popisek

I.ÚS 2826/19 ze dne 18. 2. 2020

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Vladimíra Sládečka, soudce zpravodaje Davida Uhlíře a soudce Tomáše Lichovníka o ústavní stížnosti F. S., t. č. Věznice Kynšperk nad Ohří, zastoupeného JUDr. Zdeňkem Vlčkem, advokátem, se sídlem Na Roudné 18, Plzeň, proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 9. července 2019 č. j. 9 To 228/2019-92 a usnesení Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 28. května 2019 č. j. 4 T 115/2015-74, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí

1. V ústavní stížnosti, doručené Ústavnímu soudu dne 27. 8. 2019, stěžovatel podle § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), navrhoval zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí. Stěžovatel namítal, že napadenými rozhodnutími bylo porušeno jeho ústavně zaručené základní právo na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a dále namítal porušení zásady subsidiarity trestní represe a tím i čl. 39 Listiny.

2. Z podané ústavní stížnosti a vyžádaného spisu Okresního soudu v Karlových Varech (dále jen "okresní soud") sp. zn. 4 T 115/2015 vyplývá, že usnesením okresního soudu ze dne 28. 5. 2019 č. j. 4 T 115/2015-74 bylo rozhodnuto, že stěžovatel vykoná trest odnětí svobody v trvání 10 měsíců, uložený trestním příkazem okresního soudu ze dne 11. 9. 2015 č. j. 4 T 115/2015-29, se zařazením pro výkon tohoto trestu do věznice s ostrahou.

3. Proti rozhodnutí soudu prvního stupně podal stěžovatel stížnost, kterou Krajský soud v Plzni (dále jen "krajský soud") usnesením ze dne 9. 7. 2019 č. j. 9 To 228/2019-92 jako nedůvodnou zamítl.

II.

Argumentace stěžovatele

4. Stěžovatel v ústavní stížnosti napadeným rozhodnutím vytýkal, že žádným způsobem nereflektují motiv jeho jednání, na jehož základě došlo k porušení uloženého trestu zákazu činnosti, spočívajícímu v zákazu řízení všech motorových vozidel. Podle názoru stěžovatele se jednalo o shodu nešťastných náhod, ojedinělé excesy, kdy vozidlo řídil ve velmi krátkém úseku a rozhodně ne s úmyslem nerespektovat soudní rozhodnutí. Stěžovatel se k jednáním, která mu byla kladena za vinu, vždy plně doznal, proti jednotlivým rozhodnutím se neodvolával a nad svým jednáním vyjádřil hlubokou lítost. Na svoji obranu uvedl, že v současné době žije řádným životem, neprobíhá proti němu žádné další trestní řízení a nedopustil se ani žádného přestupku. Stěžovatel má za to, že soudy se při vydání napadených rozhodnutí neřídily zásadou subsidiarity trestní represe, neboť bylo rozhodnuto o přeměně trestu na trest nepodmíněný pouze na základě skutečnosti, že došlo k naplnění formálních znaků potřebných pro tuto přeměnu, avšak soudy se dostatečně nezabývaly osobou stěžovatele, u kterého lze dosáhnout dostatečného preventivního a výchovného účinku trestu i stanovením dohledu nad odsouzeným spolu s přiměřeným prodloužením zkušební doby spolu se stanovením dosud neuloženého přiměřeného omezení.

III.

Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem

5. Ústavní stížnost byla podána včas, osobou k tomu oprávněnou a splňuje i všechny zákonem stanovené náležitosti, včetně povinného zastoupení advokátem (§ 29 až § 31 zákona o Ústavním soudu).

IV.

Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti

6. Ústavní soud vzal v úvahu tvrzení předložená stěžovatelem, přezkoumal ústavní stížností napadená rozhodnutí z hlediska kompetencí daných mu Ústavou České republiky (dále jen "Ústava") a dospěl k závěru, že k porušení namítaného základního práva ani namítané zásady v posuzovaném případě nedošlo a ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

7. Ústavní soud opakovaně zdůraznil, že jeho úkolem je ochrana ústavnosti. Ústavní soud není další instancí v systému všeobecného soudnictví, není soudem obecným soudům nadřízeným, a jak již dříve uvedl ve své judikatuře, postup v řízení, výklad jiných než ústavních předpisů, jakož i jejich aplikace při řešení konkrétních případů, jsou záležitostí obecných soudů [čl. 83, čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy].

8. Ústavní soud zohlednil, že stěžovatel v ústavní stížnosti předestřené námitky uplatnil již v řízení před krajským soudem, proto se zaměřil na to, zda se tento soud jimi zabýval a řádně se s nimi vypořádal.

9. Z odůvodnění napadeného rozhodnutí krajského soudu vyplývá, že se námitkami vznesenými stěžovatelem náležitě zabýval. Dovodil, že stěžovatel mařil výkon soudního rozhodnutí, když v době zákazu činnosti řídil motorové vozidlo po dálnici, a to v roce 2017 a byl mu za to uložen peněžitý trest a trest zákazu činnosti. I přestože se tohoto úmyslného přečinu dopustil, tedy ve zkušební době podmíněného odsouzení, tak okresní soud nerozhodoval o přeměně podmíněného trestu na nepodmíněný, ale dne 9. 11. 2017 ve prospěch stěžovatele prodloužil zkušební dobu jeho podmíněného odsouzení o jeden rok, tedy do 30. 9. 2019. Přesto stěžovatel znovu v době zákazu řízení opět řídil motorové vozidlo a dopustil se opět úmyslného přečinu, a to již 19. 2. 2019, za což mu již okresní soud opět uložil alternativní trest, a to obecně prospěšné práce a k tomu trest peněžitý. Krajský soud uzavřel, že pokud stěžovatel ve zkušební době podmíněného odsouzení a dokonce i v prodloužené zkušební době podmíněného odsouzení se opakovaně dopustil stejné úmyslné trestné činnosti, není možné jiné rozhodnutí, než to, které učinil soud prvního stupně. Důvody, proč stěžovatel opakovaně v době zákazu činnosti řídil motorové vozidlo, které stěžovatel v podané stížnosti uvedl, jsou podle názoru krajského soudu irelevantní a nemohou mít žádný podstatný vliv na rozhodnutí soudu.

10. Jak plyne z výše uvedeného, stěžovatel v ústavní stížnosti v podstatě opakuje námitky, které uplatňoval v průběhu řízení. Z odůvodnění napadených rozhodnutí vyplývá, že soudy se celou věcí řádně zabývaly, rozvedly, jakými úvahami se při svém rozhodování řídily a podle kterých zákonných ustanovení postupovaly. Ústavní soud považuje odůvodnění napadených rozhodnutí za ústavně konformní a srozumitelná a ve výsledku nespatřuje kvalifikovaný exces či libovůli, stejně jako vybočení z pravidel ústavnosti, obsažených v judikatuře Ústavního soudu, jež by odůvodňovaly jeho případný kasační zásah.

11. Z uvedených důvodů Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl jako zjevně neopodstatněnou podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 18. února 2020

Vladimír Sládeček v. r.

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru