Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

I. ÚS 2771/10 #2Nález ÚS ze dne 05.05.2011K požadavkům na hodnocení důkazů a odůvodnění rozhodnutí v občanském soudním řízení

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam3
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgánSOUDNÍ EXEKUTOR - Praha 10 - Pekárek Jan
SOUD - KS Praha
Soudce zpravodajDuchoň František
Typ výrokuvyhověno
Předmět řízení
právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /opomenuté důkazy a jiné vady dokazování
právo na soudní a jinou právní ochranu /právo na př... více
Věcný rejstříkDokazování
Znalecký posudek
důkaz/volné hodnocení
odůvodnění
Cena
spoluvlastnictví/podíl
výkon rozhodnutí/prodejem nemovitostí
Paralelní citace (Sbírka nálezů a usnesení)N 86/61 SbNU 337
EcliECLI:CZ:US:2011:1.US.2771.10.2
Datum vyhlášení30.05.2011
Datum podání24.09.2010
Napadený akt

rozhodnutí soudu

rozhodnutí jiné

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

1/1993 Sb., čl. 95 odst.1

2/1993 Sb., čl. 36 odst.1

209/1992 Sb./Sb.m.s., čl. 6 odst.1

Ostatní dotčené předpisy

151/1997 Sb.

99/1963 Sb., § 120, § 132, § 157 odst.2, § 122, § 336


přidejte vlastní popisek

Analytická právní věta


Obecné soudy jsou povinny svá rozhodnutí řádně odůvodnit a vypořádat se s uplatněnými námitkami účastníků řízení. Nedodržení této povinnosti má zpravidla za následek porušení práva na spravedlivý proces a soudní ochranu dle čl. 36 odst. 1 Listiny.

Návrh a řízení před Ústavním soudem

Na návrh stěžovatele T. B. zrušil I. senát Ústavního soudu nálezem ze dne 5. 5. 2011 podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy v řízení o ústavních stížnostech usnesení soudního exekutora Mgr. Jana Pekárka ze dne 23. 11. 2009, čj. 061 EX 1886/07-57, a usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 29. 6. 2010, č j. 20 Co 131/2010-100, neboť jimi bylo porušeno základní právo stěžovatele na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a podle čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

Narativní část

Stěžovatel navrhl v ústavní stížnosti zrušení usnesení soudního exekutora, jímž byla určena cena spoluvlastnického podílu stěžovatele (povinného) na dotčených nemovitostech a usnesení krajského soudu, jímž bylo usnesení soudního exekutora změněno tak, že výsledná cena se vztahuje i na příslušenství předmětných nemovitostí (jinak bylo napadené usnesení potvrzeno). Stěžovatel napadal zejména to, že soudní exekutor nesprávně zhodnotil příslušný znalecký posudek, který nadto vykazoval vady a opomenul některé důležité okolnosti. Krajský soud poté dle stěžovatele nedostatečně a paušálně reagoval na vznesené námitky (např. rozpory mezi předloženými znaleckými posudky) a jeho odůvodnění proto nebylo dostačující; namísto toho krajský soud při hodnocení věci bral v potaz irelevantní skutečnosti a úvahy. Dokazování v důsledku uvedeného proběhlo v rozporu se zásadami dle § 122 o.s.ř.

Odůvodnění nálezu Ústavního soudu

Ústavní soud v nálezu uvedl, že se odvolací soud v odůvodnění svého usnesení přesvědčivě nevypořádal (či je pominul) s námitkami stěžovatele týkajícími se znaleckého posudku, o který se opíral soudní exekutor. Daný znalecký posudek přitom vykazoval závažné nedostatky a jeho obsah neodpovídá jeho zadání.

Ústavní soud přitom podotkl, že jedním z principů, představujících neopominutelnou součást práva na spravedlivý proces a vylučujících libovůli při rozhodování, je i povinnost soudů a ostatních veřejných orgánů svá rozhodnutí řádně odůvodnit. Pokud odůvodnění neobsahuje odkaz na relevantní důkazy, je posuzované rozhodnutí soudu nepřezkoumatelné, čímž právní závěry soudu vedou k porušení ústavního principu zákazu libovůle v rozhodování, což vede zároveň k porušení čl. 36 odst. 1 Listiny. Právě o takový případ se v posuzované věci jednalo.

Odvolací soud k námitkám stěžovatele pouze konstatoval, že znalec při oceňování nemovitostí postupoval správně, cenu nemovitostí stanovil na základě své odborné úvahy, a pokud jde o nesrovnalosti v ocenění vnitřního vybavení, toto by nemělo na ocenění podstatný vliv. Dále tvrdil, že oceněno bylo i příslušenství k nemovitosti. Poukaz stěžovatele na předchozí znalecký posudek odbyl odvolací soud konstatováním, že ceny nemovitostí se od poloviny roku 2008 snížily o 10% - 15% a za těchto okolností by nové ocenění nebylo účelné, neboť případný rozdíl v ocenění by nebyl zásadní. Jak k tomuto stanovisku dospěl, neuvedl. Dále poukázal na blíže neurčené nabídky realitních kanceláří, uveřejněné na internetu ohledně prodeje nemovitostí v dané lokalitě. Takovéto odůvodnění právního závěru odvolacího soudu je natolik nekonkrétní a neurčité, že je třeba je považovat, podle názoru Ústavního soudu, za zcela nepřezkoumatelné.

Bylo povinností odvolacího soudu stěžovatelem navrhovaný důkaz náležitě přezkoumat a zhodnotit, uvést, na základě jakých konkrétních skutečností jej považuje za (ne)správný a v odůvodnění rozhodnutí své stanovisko k tomuto důkazu přiměřeně vyložit (§ 132 odst. 1, § 157 odst. 2 o.s.ř.). Jestliže tak neučinil a bez opory ve znaleckém posudku dovodil, že znalcem stanovená výše ocenění zahrnuje příslušenství nemovitosti, nesplnil svou povinnost uloženou mu zákonem. Stejným způsobem pochybil i soudní exekutor, který bez dalšího převzal naříkaný znalecký posudek jako podklad pro své rozhodnutí, aniž by se jím blíže zabýval a odhalil jeho nedostatky.

Čl. 36 odst. 1 Listiny obsahuje svou povahou zásady nestranného a spravedlivého procesu; k nim mj. náleží právo každého, aby (nestranný a nezávislý) soud při nalézání práva dbal stanoveného, tj. zákonného postupu. Takovýmto postupem lze rozumět jen bezvýhradné a bezvýjimečné respektování procesních předpisů a kautel z nich vyplývajících. Jestliže z nich obecný soud výše uvedeným způsobem vykročil a při hodnocení důkazů neuvedl, z jakých konkrétních důkazů podle jeho názoru jeho právní závěr vyplývá, zatížil své rozhodnutí a řízení jemu předcházející nejen vážnou vadou, ale současně jednal v rozporu s ústavně zaručeným právem dle citovaného článku Listiny, v rozporu s čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a ve svých důsledcích též v rozporu s povinnostmi vyplývajícími z čl. 95 odst. 1 Ústavy.

Z výše uvedených důvodů Ústavní soud napadená rozhodnutí zrušil.

Soudcem zpravodajem ve věci byl František Duchoň. Žádný ze soudců neuplatnil odlišné stanovisko.

I.ÚS 2771/10 ze dne 5. 5. 2011

N 86/61 SbNU 337

K požadavkům na hodnocení důkazů a odůvodnění rozhodnutí v občanském soudním řízení

ČESKÁ REPUBLIKA

NÁLEZ

Ústavního soudu

Jménem republiky

Nález

Ústavního soudu - I. senátu složeného z předsedkyně senátu Ivany Janů a soudců Vojena Güttlera a Františka Duchoně (soudce zpravodaj) - ze dne 5. května 2011 sp. zn. I. ÚS 2771/10 ve věci ústavní stížnosti stěžovatele T. B. proti usnesení soudního exekutora Mgr. Jana Pekárka ze dne 23. 11. 2009 č. j. 061 EX 1886/07-57, jímž byla určena cena spoluvlastnického podílu stěžovatele-povinného na nemovitostech ve výši 1/3 částkou 1 660 000 Kč, a proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 29. 6. 2010 č. j. 20 Co 131/2010-100, jímž bylo usnesení soudního exekutora změněno tak, že výsledná cena se vztahuje i na příslušenství předmětných nemovitostí; jinak bylo napadené usnesení potvrzeno.

Výrok

I. Usnesením soudního exekutora Mgr. Jana Pekárka ze dne 23. 11. 2009 č. j. 061 EX 1886/07-57 a usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 29. 6. 2010 č j. 20 Co 131/2010-100 bylo porušeno základní právo stěžovatele na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a podle čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

II. Obě rozhodnutí uvedená pod bodem I se proto ruší.

Odůvodnění:

I.

Včasnou ústavní stížností, splňující všechny zákonné podmínky podle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, stěžovatel navrhl zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí. Usnesením soudního exekutora Mgr. Jana Pekárka byla určena cena spoluvlastnického podílu stěžovatele-povinného ve výši 1/3 na předmětných nemovitostech ve výši 1 660 000 Kč, usnesením Krajského soudu v Praze bylo usnesení soudního exekutora změněno tak, že výsledná cena se vztahuje i na příslušenství předmětných nemovitostí, jinak bylo napadené usnesení potvrzeno.

Stěžovatel v ústavní stížnosti zrekapituloval své námitky proti napadeným rozhodnutím. Usnesení soudního exekutora vytkl, že nesprávně zhodnotil znalecký posudek o ceně nemovitostí ze dne 2. 10. 2009, zpracovaný v rámci exekučního řízení znalcem Ing. J. S., a na jeho základě dospěl k nesprávnému závěru o ceně nemovitostí.

V odvolání ke krajskému soudu stěžovatel namítal, že soudní znalec použil při oceňování nemovitostí tzv. porovnávací způsob ocenění. Při tom zcela opomenul vzít v úvahu některé prvky vybavení oceňovaných nemovitostí, jiné vybavení pak popsal a ocenil nesprávně. Dále opomenul ocenit hospodářskou budovu o podlahové ploše přes 100 m2 a ze znaleckého posudku rovněž nevyplynulo, zda a jakým způsobem byly oceněny stavební pozemky a pozemky zahrad, které k nemovitosti náležejí.

Stěžovatel ve svých námitkách argumentoval znaleckým posudkem soudního znalce Ing. F. M. ze dne 20. 1. 2008, zpracovaným v rámci řízení o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví k nemovitostem, vedeného u Okresního soudu v Kolíně pod sp. zn. 6 C 47/2006. Uvedený soudní znalec rovněž použil porovnávací způsob ocenění. Cenu rodinného domu určil částkou 3 799 660 Kč a cenu pozemků částkou 3 342 850 Kč. Po porovnání s obdobnými nemovitostmi v dané lokalitě stanovil obvyklou cenu nemovitostí částkou 6 100 000 Kč. Stěžovatel zdůraznil skutečnost, že výsledná cena oceňovaných nemovitostí se liší o více než 1 100 000 Kč, neboť znaleckým posudkem Ing. S. byla obvyklá cena nemovitostí určena na 4 975 000 Kč.

Stěžovatel dále poukázal na dvě zásadní odlišnosti v obou posudcích. Jednak na to, že znalec Ing. M. srovnával předmětné nemovitosti s nemovitostmi, které svým stářím odpovídaly oceňovaným nemovitostem (cca 5 let), zatímco Ing. S. je porovnával s nemovitostmi stářím neodpovídajícími (1 rok, 27 let, 30 let), jednak na skutečnost, že Ing. M. samostatně ocenil i pozemky ve výměře 2 911 m2 porovnávacím způsobem a podle toho vyčíslil cenu pozemků na 3 342 850 Kč, zatímco ze znaleckého posudku Ing. S. vůbec nevyplývá, zda a jakým způsobem byly předmětné pozemky oceněny a jaká je jejich porovnávací cena. Vzhledem k uvedeným skutečnostem považoval stěžovatel usnesení soudního exekutora za nesprávné, neboť vycházel z posudku, z něhož nebylo možno zjistit, jaká je obvyklá cena posuzovaných nemovitostí. Proto odvolacímu soudu navrhl, aby usnesení soudního exekutora zrušil a uložil mu zadat zpracování nového znaleckého posudku. Odvolací soud však jeho žádosti nevyhověl.

I přes námitku stěžovatele, že ve znaleckém posudku chybí ocenění pozemků náležejících k oceňovanému rodinnému domu, odvolací soud, v rozporu s obsahem znaleckého posudku Ing. S., učinil paušální závěr, že ze znaleckého posudku naopak vyplývá, že veškeré nemovitosti byly znalcem oceněny a jejich obvyklá cena byla zjištěna ve výši 4 975 000 Kč. Tento závěr však nijak neodůvodnil. Odvolací soud se podle názoru stěžovatele nedostatečně vypořádal s námitkami stěžovatele a odbyl jej konstatováním, že znalcem určená cena nemovitostí se vztahuje "úplně na všechno". Odvolací soud tak neodůvodnil tu část výroku svého usnesení, jíž změnil usnesení soudního exekutora o ceně, pokud jde o ocenění příslušenství rodinného domu.

Stěžovatel zdůraznil, že obvyklá cena nemovitostí zjištěná znalcem je podkladem pro nejnižší podání v následné dražbě, soudní znalec však při jejím určení musí respektovat postup podle zákona č. 151/1997 Sb., o oceňování majetku a o změně některých zákonů (zákon o oceňování majetku), ve znění pozdějších předpisů. Úkolem odvolacího soudu je podle názoru stěžovatele dohlédnout, aby ocenění nemovitostí bylo provedeno řádně podle zákona, v dané věci však odvolací soud při této činnosti selhal.

Stěžovatel dále poukázal na ustanovení § 336 odst. 3 o. s. ř., podle něhož od ocenění nemovitostí může soud upustit v případě, že v posledním roce byl vypracován znalecký posudek, kterým byly nemovitosti oceněny obvyklou cenou za předpokladu, že nedošlo ke změnám, které by měly na výši obvyklé ceny vliv. V daném případě byly znalecké posudky Ing. M. a Ing. S. vypracovány v rozmezí 20 měsíců, avšak rozdíl v ocenění nemovitostí činí více než 1 100 000 Kč.

Stěžovatel poukázal i na to, že odvolací soud nesprávně obhajoval svou obecnou úvahu o recesi a o poklesu cen nemovitostí o 10 % až 15 %. Tyto ničím nepodložené úvahy soudu neodpovídají skutečnosti, neboť podle vyjádření renomované realitní kanceláře RK REALITY BYTY, s. r. o., se sídlem v Praze, Vinohradská 2029/124, ze dne 15. 9. 2010 ceny pozemků v dané lokalitě v posledních pěti letech rostly a v současné době stagnují a lze očekávat další růst cen vzhledem k lukrativnosti dané oblasti. Ceny pozemků se zde pohybují v rozmezí 1 100 Kč až 1 600 Kč za m2, tedy v případě oceňovaných pozemků by se jednalo o částku nejméně ve výši 3 200 000 Kč. Odvolací soud konstatoval, že při nově zadaném ocenění by zjištěný rozdíl nebyl zásadní, přitom však neuvedl, co oním zásadním rozdílem rozumí. Pro stěžovatele by byl zásadní i rozdíl v řádu desetitisíců korun.

Podle stěžovatele odvolací soud předestřel nepodloženou obecnou úvahu o recesi a poklesu cen nemovitostí, podpořenou pouze neurčitým odkazem na internetové nabídky realitních kanceláří, což je v rozporu s postupem předpokládaným v ustanovení § 122 a násl. o. s. ř., a vyslovil bez relevantních podkladů spekulace o možném vývoji obvyklé ceny nemovitostí v dané lokalitě, které soudu nepřísluší, neboť stanovení obvyklé ceny nemovitostí má být výhradně předmětem odborného posouzení, případně znaleckého dokazování.

Na základě uvedených skutečností je stěžovatel přesvědčen, že odvolací soud porušil jeho základní právo na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Poukázal na ustálenou rozhodovací praxi Ústavního soudu, podle které je požadavek řádného a vyčerpávajícího odůvodnění rozhodnutí orgánů veřejné moci jednou ze základních podmínek ústavně konformního rozhodnutí, jako např. v nálezu sp. zn. III. ÚS 103/99 ze dne 3. 2. 2000 (N 17/17 SbNU 121).

II.

Z obsahu připojených rozhodnutí Ústavní soud zjistil, že usnesením soudního exekutora Mgr. Jana Pekárka byla určena cena třetinového spoluvlastnického podílu stěžovatele na předmětných nemovitostech, ve výroku specifikovaných, ve výši 1 660 000 Kč. V odůvodnění soudní exekutor uvedl, že na návrh oprávněné Ing. H. M. byla usnesením Okresního soudu Praha-východ ze dne 10. 7. 2007 č. j. 28 Nc 6428/2007-4 nařízena exekuce podle vykonatelného směnečného platebního rozkazu Městského soudu v Praze k vymožení pohledávky oprávněné ve výši 169 000 Kč s příslušenstvím. Soudní exekutor vydal dne 26. 7. 2007 exekuční příkaz prodejem nemovitostí č. j. 061 EX 1886/07-19, který nabyl právní moci dne 31. 8. 2007. Exekutor poté ustanovil soudního znalce, který vypracoval znalecký posudek v souladu se zákonem č. 151/1997 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Na základě tohoto posudku určil soudní exekutor cenu spoluvlastnického podílu stěžovatele ve výši 1 660 000 Kč.

Krajský soud v Praze usnesení soudního exekutora změnil jen tak, že určená cena nemovitostí se vztahuje i na příslušenství těchto nemovitostí, které tvoří nedostavěná zděná stavba, studna s čerpadlem, domovní čistička odpadních vod a venkovní úpravy.

V odůvodnění usnesení k námitkám stěžovatele týkajícím se znaleckého posudku odvolací soud uvedl, že znalec postupoval správně, když zjistil tzv. obvyklou cenu nemovitostí. Konstatoval, že znalec použil tzv. porovnávací metodu, spočívající v porovnání oceňované nemovitosti s cenou porovnatelných nemovitostí nabízených k prodeji. Na základě svých zjištění znalec provedl výpočet porovnávací hodnoty, vyšel ze zjištěných cen porovnatelných objektů a dospěl k obvyklé ceně nemovitosti ve výši 4 975 000 Kč, z čehož jedna třetina činí 1 660 000 Kč. Znalec vycházel ze stavu předmětných nemovitostí, jak ho zjistil při místním šetření, odhad obvyklé ceny byl výsledkem jeho odborné činnosti, k čemuž dospěl na základě odborné úvahy, s přihlédnutím ke všem v posudku uvedeným okolnostem. Podle názoru odvolacího soudu znalecký posudek odpovídá požadavkům, které zákon stanoví, a odvolací soud neshledal žádný důvod ke zpochybnění jeho závěrů.

Pokud jde o vnitřní vybavení nemovitosti, to z hlediska použité metody nemá na zjištění obvyklé ceny žádný podstatný vliv. Obvyklá cena je podle zákona č. 151/1997 Sb., ve znění pozdějších předpisů, definována jako cena, jíž bylo dosaženo při prodeji stejných či obdobných nemovitostí, při zvážení všech okolností majících na cenu vliv, jde tedy o cenu dosahovanou za standardního chování většiny subjektů na trhu při nákupu a prodeji. Z obsahu znaleckého posudku vyplývá, že oceněno bylo současně i příslušenství k nemovitosti, které tvoří nedostavěná zděná stavba, studna s čerpadlem, domovní čistička odpadních vod a venkovní úpravy.

K výši ocenění odvolací soud uvedl, že předmětem prodeje je pouze menšinový spoluvlastnický podíl o velikosti jedné třetiny, což jeho prodejnost snižuje, cena je tedy pouze orientační. K poukazu stěžovatele na znalecký posudek z ledna 2008 ohledně ceny nemovitostí jako celku soud konstatoval, že od poloviny roku 2008 a zejména v roce 2009 se ceny nemovitostí v důsledku ekonomické recese snížily v průměru o 10 % až 15 % a tento stav trvá dosud. Z těchto důvodů odvolací soud nepovažoval za účelné provedení nového ocenění, neboť případný rozdíl by nebyl zásadní. S ohledem na aktuální stav na trhu s nemovitostmi, jak je to zřejmé z nabídek realitních kanceláří uveřejněných na internetu ohledně prodeje nemovitostí v dané lokalitě, by obvyklá cena prodávaných nemovitostí nebyla vyšší. Proto odvolací soud uvedenou cenu považuje za odpovídající.

III.

Usnesením ze dne 28. 4. 2011 č. j. I. ÚS 2771/10-19 (ve SbNU nepublikováno) Ústavní soud odložil vykonatelnost usnesení soudního exekutora Mgr. Jana Pekárka, Exekutorský úřad Praha 10, ze dne 13. 10. 2010 č. j. 061 EX 1886/07-107 ve znění usnesení téhož soudního exekutora ze dne 24. 2. 2011 č. j. 061 EX 1886/07-122.

Tento odklad vykonatelnosti zmíněných rozhodnutí trvá do právní moci rozhodnutí I. senátu o ústavní stížnosti stěžovatele T. B., k čemuž došlo tímto nálezem.

IV.

Ústavní soud ustáleně judikuje, že jeho úkolem je jen ochrana ústavnosti, nikoliv "běžné" zákonnosti. Ústavní soud není povolán k přezkumu správnosti aplikace podústavního práva. Zasáhnout do rozhodovací činnosti obecných soudů může jen v případě, že shledá současně porušení základního práva či svobody. Ústavní soud proto posuzoval, zda obecné soudy v řízení svévolně neaplikovaly právní normy, resp. zda právní závěry učiněné obecnými soudy nejsou v extrémním nesouladu s vykonanými skutkovými zjištěními.

Po přezkoumání napadeného usnesení soudního exekutora a usnesení Krajského soudu v Praze dospěl Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost je důvodná.

Stěžovatel v ústavní stížnosti poukazuje zejména na to, že znalecký posudek znalce Ing. S., kterého ustanovil soudní exekutor, obsahuje chyby a nepřesnosti, na které v odvolání i v ústavní stížnosti podrobně upozornil. Své námitky konkretizoval zejména srovnáním se znaleckým posudkem Ing. M., jehož ustanovil Okresní soud v Kolíně v jiné občanskoprávní věci, v němž byly oceňovány tytéž nemovitosti, byl zpracován před cca 20 měsíci, byl v něm oceněn zvlášť rodinný dům a zvlášť přilehlé pozemky a výsledná cena všech nemovitostí byla stanovena o více než 1 100 000 Kč vyšší. Vzhledem k uvedeným nedostatkům znaleckého posudku se stěžovatel proti usnesení soudního exekutora, který z něho při stanovení výše ceny nemovitosti vycházel, odvolal ke krajskému soudu. Ten se však s jeho argumenty nevypořádal a zejména nezdůvodnil, na základě jakých konkrétních provedených důkazů ke svému závěru dospěl.

Ústavní soud po přezkoumání obou předložených znaleckých posudků dospěl k závěru, že odvolací soud se v odůvodnění svého usnesení přesvědčivě nevypořádal s námitkami stěžovatele týkajícími se znaleckého posudku Ing. S. a některé z nich zcela pominul. Je třeba dát za pravdu stěžovateli v tom, že znalecký posudek Ing. S. vykazuje nedostatky, které výrazně snižují jeho věrohodnost a vzbuzují důvodné pochybnosti o jeho správnosti. Především je nutno konstatovat, že obsah posudku neodpovídá jeho zadání - znalec měl ocenit rodinný dům a všechny přilehlé nemovitosti, tedy zejména pozemky, to však zjevně neučinil, neboť obsah posudku je zaměřen pouze na ocenění rodinného domu. Ocenění přilehlých staveb a pozemků včetně trvalých porostů v něm chybí, je v něm o nich jen letmá zmínka. Z odůvodnění usnesení není zřejmé, na základě jakých skutečností dospěl odvolací soud ke zjištění, že výsledná cena oceňovaných nemovitostí zahrnuje i ocenění všech příslušenství, když to ze znaleckého posudku vůbec nevyplývá. K absenci ocenění pozemků přilehlých k rodinnému domu se odvolací soud v podstatě nevyjádřil.

Ústavní soud především podotýká, že jedním z principů představujících neopominutelnou součást práva na spravedlivý proces a vylučujících libovůli při rozhodování je i povinnost soudů a ostatních veřejných orgánů svá rozhodnutí řádně odůvodnit. Ústavní soud již mnohokrát konstatoval, že pokud odůvodnění neobsahuje odkaz na relevantní důkazy, je posuzované rozhodnutí soudu nepřezkoumatelné, čímž právní závěry soudu vedou k porušení ústavního principu zákazu libovůle v rozhodování, což vede zároveň k porušení čl. 36 odst. 1 Listiny [např. nález sp. zn. III. ÚS 271/96 ze dne 6. 3. 1997 (N 24/7 SbNU 153) a nález sp. zn. III. ÚS 103/99 (viz výše)].

O takový případ se v této věci jedná.

Procesní postup soudu, jakož i otázky spojené s prováděním a hodnocením důkazů upravuje občanský soudní řád; ten soudu ukládá, aby důkazy hodnotil podle své úvahy, a to jak jednotlivě, tak i v jejich vzájemné souvislosti (§ 132 o. s. ř.), a aby rozhodl ve věci na základě zjištěného skutkového stavu (§ 153 odst. 1 o. s. ř.).

Odvolací soud k námitkám stěžovatele pouze konstatoval, že znalec při oceňování nemovitostí postupoval správně, cenu nemovitostí stanovil na základě své odborné úvahy a pokud jde o nesrovnalosti v ocenění vnitřního vybavení, toto by nemělo na ocenění podstatný vliv. Dále tvrdil, že oceněno bylo i příslušenství k nemovitosti. Poukaz stěžovatele na předchozí znalecký posudek Ing. M. odbyl odvolací soud konstatováním, že ceny nemovitostí se od poloviny roku 2008 snížily o 10 % až 15 % a za těchto okolností by nové ocenění nebylo účelné, neboť případný rozdíl v ocenění by nebyl zásadní. Jak k tomuto stanovisku dospěl, neuvedl. Dále poukázal na blíže neurčené nabídky realitních kanceláří uveřejněné na internetu ohledně prodeje nemovitostí v dané lokalitě. Takovéto odůvodnění právního závěru odvolacího soudu je natolik nekonkrétní a neurčité, že je třeba je považovat podle názoru Ústavního soudu za zcela nepřezkoumatelné.

Podle přesvědčení Ústavníhosoudu bylo povinností odvolacího soudu tento důkaz náležitě přezkoumat a zhodnotit, uvést, na základě jakých konkrétních skutečností jej považuje za zcela správný, a v odůvodnění rozhodnutí své stanovisko k tomuto důkazu přiměřeně vyložit (§ 132, § 157 odst. 2 o. s. ř.). Jestliže tak odvolací soud neučinil, a bez opory ve znaleckém posudku dovodil, že znalcem stanovená výše ocenění zahrnuje příslušenství nemovitosti, nesplnil svou povinnost uloženou mu zákonem.

Stejným způsobem pochybil isoudní exekutor, který bez dalšího převzal znalecký posudek Ing. S. jako podklad pro své rozhodnutí, aniž by se jím blíže zabýval a odhalil jeho nedostatky.

Ustanovení čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod obsahuje svou povahou zásady nestranného a spravedlivého procesu; k nim mimo jiné náleží právo každého, aby (nestranný a nezávislý)soud při nalézání práva dbal stanoveného, tj. zákonného postupu. Takovýmto postupem lze ovšem rozumět jen zcela bezvýhradné a bezvýjimečné respektování procesních předpisů a kautel z nich vyplývajících. Jestliže obecný soud z nich (způsobem zmíněným již dříve) vykročil a při hodnocení důkazů neuvedl, z jakých konkrétních důkazů podle jeho názoru jeho právní závěr vyplývá, zatížil své rozhodnutí a řízení jemu předcházející nejen vážnou vadou, ale současně jednal v rozporu s ústavně zaručeným právem z již citovaného článku Listiny základních práv a svobod vyplývajícím, v rozporu s čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, a ve svých důsledcích též v rozporu s povinnostmi vyplývajícími z čl. 95 odst. 1 ústavního zákona č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, ve znění pozdějších ústavních zákonů).

Na základě uvedených důvodů Ústavnísoud ústavní stížnosti stěžovatele vyhověl a napadené usnesení soudního exekutora Mgr. Jana Pekárka a Krajského soudu v Praze zrušil podle § 82 odst. 3 písm. a) zákona o Ústavním soudu.

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru