Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

I. ÚS 2743/20 #1Usnesení ÚS ze dne 13.10.2020

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgánSOUD - NS
SOUD - KS Brno
SOUD - MS Brno
Soudce zpravodajLichovník Tomáš
Typ výrokuodmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost
odmítnuto pro nepřípustnost
Předmět řízení
procesní otázky řízení před Ústavním soudem/přípustnost v řízení o ústavních stížnostech/procesní prostředky k ochraně práva/dovolání civilní
právo na ... více
Věcný rejstříkopravný prostředek - mimořádný
dovolání/přípustnost
dovolání/náležitosti
EcliECLI:CZ:US:2020:1.US.2743.20.1
Datum podání22.09.2020
Napadený akt

rozhodnutí soudu

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

2/1993 Sb./Sb.m.s., čl. 36 odst.1

Ostatní dotčené předpisy

99/1963 Sb., § 236, § 237, § 243c odst.1


přidejte vlastní popisek

I.ÚS 2743/20 ze dne 13. 10. 2020

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Vladimíra Sládečka a soudců Jaromíra Jirsy a Tomáše Lichovníka (soudce zpravodaj) ve věci ústavní stížnosti Václava Sedláčka, zastoupeného JUDr. Natašou Láníčkovou, Bratislavská 25, Hustopeče u Brna, proti rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 24. 8. 2018, č. j. 236 C 20/2017-188, rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 20. 11. 2019, č. j. 70 Co 36/2019-224 a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 6. 2020, č. j. 28 Cdo 1959/2020-297, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

1. Ústavnímu soudu byl dne 22. 9 2020 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu § 72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), prostřednictvím něhož se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí obecných soudů, a to pro jejich rozpor s čl. 36 Listiny základních práv a svobod.

2. Předtím, než se Ústavní soud začal věcí zabývat, přezkoumal podání po stránce formální a konstatoval, že podaná ústavní stížnost neobsahuje všechny náležitosti vyplývající z ustanovení § 72 odst. 6 zákona o Ústavním soudu. Nicméně s ohledem na veřejnou dostupnost rozhodnutí Nejvyššího soudu mu tato vada nebránila v projednání návrhu stěžovatele.

II.

3. Ústavní stížností napadeným rozsudkem Městského soudu v Brně byl zamítnut návrh stěžovatele, aby mu žalovaný, tj. Finanční úřad pro Jihomoravský kraj, zaplatil částky 55 250 Kč, 1 000 Kč a 2 000 Kč s příslušenstvím. Dále rozhodl o doplacení soudního poplatku a náhradě nákladů řízení. Krajský soud v Brně k odvolání stěžovatele ústavní stížností napadeným rozhodnutím rozsudek soudu prvního stupně ohledně částek 1 000 Kč a 2 000 Kč s příslušenstvím zrušil a v tomto rozsahu řízení zastavil. Rozhodl i o soudním poplatku a náhradě nákladů řízení.

4. Proti části rozsudku odvolacího soudu podal stěžovatel dovolání, které však Nejvyšší soud ústavní stížností napadeným usnesením odmítl, a to pro chybějící vymezení některého z důvodu přípustnosti dovolání ve smyslu § 237 o.s.ř. Pro tento nedostatek považoval Nejvyššího soud dovolání za vadné a věcně neprojednatelné. Absence této obligatorní náležitosti představuje podle Nejvyššího soudu vadu podání, pro kterou nelze v dovolacím řízení pokračovat.

5. Ústavní soud přezkoumal obsah napadeného usnesení Nejvyššího soudu a pochybení v něm nenalezl. Ostatně ani sám stěžovatel ve své ústavní stížnosti nezpochybnil samotný závěr Nejvyššího soudu stran nedostatků dovolání.

6. Stanovisko pléna Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS-st. 45/16 obsahuje mimo jiné tento závěr: "Jestliže stěžovatelovo dovolání neobsahovalo předepsané vymezení přípustnosti dovolání, a tudíž nebylo možno v dovolacím řízení pokračovat, nevyčerpal stěžovatel efektivně procesní prostředek k ochraně svého práva (§ 72 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů). S ohledem na § 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, je tedy v těchto případech nutno považovat ústavní stížnost v části mířící proti rozhodnutím soudů prvního a druhého stupně za nepřípustnou podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění zákona č. 77/1998 Sb.".

7. Z výše uvedeného plyne, že stěžovatel nevyčerpal efektivně všechny procesní prostředky. Z toho důvodu Ústavní soud předmětnou ústavní stížnost odmítl, a to ve vztahu k rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 24. 8. 2018, č. j. 236 C 20/2017-188 a rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 20. 11. 2019, č. j. 70 Co 36/2019-224, pro nepřípustnost [§ 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu] a ve vztahu k napadenému usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 6. 2020, č. j. 28 Cdo 1959/2020-297, pro zjevnou neopodstatněnost [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu].

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 13. října 2020

Vladimír Sládeček v. r.

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru