Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

I. ÚS 274/96Usnesení ÚS ze dne 25.02.1997

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Soudce zpravodajPaul Vladimír
Typ výrokuodmítnuto pro neoprávněnost navrhovatele - § 43/1/c)
Předmět řízení
základní práva a svobody/právo vlastnit a pokojně užívat majetek/restituce
Věcný rejstřík
EcliECLI:CZ:US:1997:1.US.274.96
Datum podání11.10.1996

přidejte vlastní popisek

I.ÚS 274/96 ze dne 25. 2. 1997

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

I. ÚS 274/96

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu České republiky

Ústavní soud České republiky rozhodl dnešního dne soudcem

zpravodajem JUDr. Vladimírem Paulem ve věci návrhu stěžovatelky B.K., zastoupené advokátem JUDr. L.H., o návrhu ústavní stížnosti proti

1) rozsudku Okresního soudu v Jičíně ze dne 9. 9. 1991, sp. zn. 4 C 301/90, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 26. 11. 1991, sp. zn. 7 Co 568/91,

2) rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 21. 12. 1993, sp. zn. 3 Cz 46/92,

3) rozsudku Okresního soudu v Jičíně ze dne 16. 12. 1994, sp. zn. 4 C 186/94, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 24. 2. 1995, sp. zn. 17 Co 194/95,

4) usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 25. 6. 1996 , sp. zn. 16 Co 1031/94 a usnesení Okresního soudu v Jičíně ze dne 27. 10. 1994, sp. zn. 4 C 156/94,

takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní stížností ze dne 9. 10. 1996 doplněnou podáním ze dne 7. 11. 1996 se stěžovatelka domáhá zrušení výše uvedených rozhodnutí obecných soudů.

Podle čl. 83 Ústavy České republiky je Ústavní soud soudním orgánem ochrany ústavnosti. Podle čl. 87 odst. 1 Ústavy ČR rozhoduje Ústavní soud také o ústavních stížnostech proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu veřejné moci do ústavně zaručených práv a svobod, došlo-li k porušení základního práva nebo svobody zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy České republiky.

1

I. ÚS 274/96

Soudce zpravodaj nejprve zkoumal, zda byla splněna lhůta pro podání ústavní stížnosti podle § 72 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, podle něhož lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů. Tato lhůta počíná běžet dnem, kdy nabylo právní moci rozhodnutí o posledním opravném prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje. K jednotlivým napadeným rozhodnutím zjistil :

V případě napadeného rozhodnutí - rozsudku Okresního soudu v Jičíně ze dne 9. 9. 1991, sp. zn. 4 C 301/90, bylo toto rozhodnutí potvrzeno rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 26. 11. 1991, čj. 7 Co 568/91 - 85, které nabylo právní moci dne 13. 12. 1991. Je tedy ústavní stížnost proti těmto rozhodnutím podána opožděně. Pokud se týká rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 21. 12. 1993, sp. zn. 3 Cz 46/92, který nabyl právní moci dne 6. 4. 1994, jímž byla zamítnuta stížnost pro porušení zákona podaná generálním prokurátorem České republiky proti výše uvedeným rozhodnutím, i zde bylo podání ústavní stížnosti opožděné a návrh na zrušení uvedených rozhodnutí bylo nutno ve smyslu ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, odmítnout.

V případě napadeného rozsudku Okresního soudu v Jičíně ze dne 16. 12. 1994, sp. zn. 4 C 186/94, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 24. 2. 1995, sp. zn. 17 Co 194/95, byla zamítnuta žaloba stěžovatelky na určení neplatnosti kupní smlouvy. Usnesení Krajského soudu v Hradci Králové, kterým bylo odmítnuto odvolání stěžovatelky, nabylo právní moci dne 15. 3. 1995. V daném případě stěžovatelka jednak nesplnila podmínku vyčerpání všech opravných prostředků, jednak i podmínku včasného podání ústavní stížnosti. Pokud se tedy týká návrhu na zrušení těchto rozhodnutí bylo nutno jej podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) a f) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, odmítnout.

Stěžovatelka dále napadla usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 25. 6. 1996, sp. zn. 16 Co 1031/94 (předcházelo usnesení Okresního soudu v Jičíně sp. zn. 4 C 267/94 a sp. zn. 4 C 156/94), které nabylo právní moci dne 30. 8. 1996. V předmětném řízení podala stěžovatelka návrh na povolení obnovy řízení mezi stěžovatelkou a L.H. a J.U. skončeného pravomocným rozhodnutím Okresního soudu v Jičíně ze dne 9. 9. 1991, sp. zn. 4 C 301/90. Uvedeným usnesením soudu prvního stupně byl návrh na povolení obnovy řízení zamítnut, neboť nedošlo ke splnění podmínky ustanovení § 228 odst. 1 písm. a) o. s. ř. vzhledem k tomu, že nové skutečnosti, které stěžovatelka uvádí, by nemohly přivodit příznivější rozhodnutí ve věci, když původní řízení je postaveno na jiných hmotněprávních podkladech. Toto usnesení bylo potvrzeno (s výjimkou změny ve výroku o nákladech řízení) s odkazem na správné závěry soudu prvního stupně. Toto rozhodnutí odvolacího soudu nabylo pak právní moci dne 30. 8. 1996. V rozsahu tohoto napadeného rozhodnutí byla tedy ústavní stížnost podána včas.

2

I. ÚS 274/96

V ústavní stížnosti, pokud jde o otázky obnovy řízení před Okresním soudem v Jičíně sp. zn. 4 C 301/90, stěžovatelka namítá, že soudy pokračovaly v ochraně dřívějšího právního stavu z doby před rokem 1990; v podstatě uznávaly převod, který se uskutečnil nesvobodně, za platný. Vytýká předcházejícím řízením vady spočívající v nesprávném posouzení provedených důkazů, v nesprávném výkladu zákona a v důsledku toho porušení základních práv stěžovatelky. Má za to, že bylo porušeno její právo vlastníka a svobodné rozhodování o vlastním majetku.

Jak bylo již uvedeno, Ústavnísoud není běžnou třetí instancí v systému všeobecného soudnictví, nýbrž je soudním orgánem ochrany ústavnosti. Neposuzuje tedy celkovou zákonnost vydaných rozhodnutí, nenahrazuje hodnocení důkazů vlastním hodnocením, neposuzuje stanoviska a výklady jednotlivých stupňů obecných soudů ke konkrétním zákonným ustanovením, pokud nejde o otázky základních práv a svobod. Právo na spravedlivý proces neznamená, že je jednotlivci zaručováno přímo a bezprostředně právo na rozhodnutí, podle jeho názoru odpovídající skutečným hmotněprávním poměrům. Skutečnost, že soudy zaujaly jiný právní názor než stěžovatelka, neznamená automaticky, že došlo k porušení práv.

Soudce zpravodaj nezjistil v tomto případě žádná porušení ústavněprávních principu z titulu námitek namítaných stěžovatelkou. Ústavnímu soudu byl tedy předložen návrh ústavní stížnosti zjevně neopodstatněné. Soudce zpravodaj tedy proto mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků svým usnesením, vydaným podle § 43 odst. 1 písm. c) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, návrh odmítl.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 25. února 1997JUDr. Vladimír Pau 1 soudce zpravodaj

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru