Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

I. ÚS 272/96Nález ÚS ze dne 07.05.1997K vadnému doručení a dopadu na počátek lhůty k odvolání. K průtahům v řízení.

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam3
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Soudce zpravodajGüttler Vojen
Typ výrokuodmítnuto pro nepřípustnost - § 43/1/e)
vyhověno
procesní - odložení vykonatelnosti
Předmět řízení
základní práva a svobody/právo vlastnit a pokojně užívat majetek
právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces
Věcný rejstříkDoručování
lhůta/procesněprávní
Paralelní citace (Sbírka nálezů a usnesení)N 51/8 SbNU 31
EcliECLI:CZ:US:1997:1.US.272.96
Datum podání10.10.1996
Napadený akt

jiný zásah orgánu veřejné moci

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

2/1993 Sb., čl. 38 odst.2

Ostatní dotčené předpisy

182/1993 Sb., § 79 odst.2

78/1989 Sb., § 43 odst.1

99/1963 Sb., § 210 odst.3, § 47 odst.2, § 204


přidejte vlastní popisek

I.ÚS 272/96 ze dne 7. 5. 1997

N 51/8 SbNU 31

K vadnému doručení a dopadu na počátek lhůty k odvolání. K průtahům v řízení.

ČESKÁ REPUBLIKA

NÁLEZ

Ústavního soudu

Jménem republiky

Ústavní soud ČR

rozhodl v senátě ve věci ústavní stížnost E.

D. proti rozsudku Okresního soudu v Jablonci nad Nisou ze dne 22.

8. 1991, sp. zn. 7 C 333/88, takto:

1) Návrh na zrušení rozsudku Okresního soudu v Jablonci nad

Nisou ze dne 22. 8. 1991, sp. zn. 7 C 333/88, a vyznačení

doložky právní moci se odmítá.

2) Ústavní soud České republiky ukládá Okresnímu soudu

v Jablonci nad Nisou, aby nepokračoval v průtazích ve věci

vedené pod sp. zn. 7 C 333/88 a aby neprodleně předložil

podané odvolání spolu s tímto spisem Krajskému soudu v Ústí

nad Labem.

3) Návrh na odložení vykonatelnosti napadeného rozsudku

okresního soudu se zamítá.

Odůvodnění:

Stěžovatelka se ústavní stížností ze dne 9. 10. 1996 nejprve

domáhala zrušení rozsudku Okresního soudu v Jablonci nad Nisou ze

dne 22. 8. 1991, č.j. 7 C 333/88-77, a zrušení rozhodnutí

o vyznačení doložky právní moci u tohoto rozsudku "na den 27. 11.

1991". Uvedeným rozsudkem bylo zrušeno spoluvlastnictví

navrhovatelky M. K. a odpůrkyní M. J. a E. D. (stěžovatelky)

k domu č.p. 2128 v J.n.N. na stavební parcele č. 2077 a pozemkové

parcele č. 1583/12, zapsaných na listě vlastnickém č. 3387

střediska geodezie v J.n.N. pro obec a kat. úz. J.a.N. s tím, že

nemovitost se přikazuje navrhovatelce M. K. a odpůrkyni M. J.,

které jsou povinny zaplatit odpůrkyni E. D. náhradu společně

a nerozdílně 72 744,- Kčs, a to 35 000,- Kčs do 3 dnů od právní

moci rozsudku, zbytek pak ve splátkách po 1 000,- Kčs splatných

vždy každého 15. dne v měsíci předem počínaje 1. měsícem po právní

moci rozsudku pod ztrátou výhody splátek. Tento rozsudek prý nebyl

stěžovatelce řádně doručen, obdržela jej dne 7. 4. 1992

v soukromém dopise od své matky M. J. a dne 16. 4. 1992 podala

proti němu u Okresního soudu v Jablonci nad Nisou odvolání (viz

č.l. 92, 93, spisu OS v Jablonci nad Nisou, č.j. 7 C 333/88-77).

Odvolání stěžovatelky ze dne 16. 4. 1992 proti rozsudku okresního

soudu ze dne 22. 8. 1991, č.j. 7 C 333/88-77, nebylo předloženo

odvolacímu soudu až do dnešní doby, takže o něm nebylo dosud

rozhodnuto.

Stěžovatelka podala ve věci zrušení podílového

spoluvlastnictví také návrh na obnovu řízení, který Okresní soud

v Jablonci nad Nisou usnesením ze dne 6. 12. 1993, č.j. 7

C 1262/93-13, zamítl a Krajský soud v Ústí nad Labem - pobočka

v Liberci usnesením ze dne 8. 3. 1994, sp. zn. 30 Co 37/94,

usnesení soudu prvého stupně potvrdil. Proti usnesení krajského

soudu podala stěžovatelka dovolání, které Nejvyšší soud České

republiky usnesením ze dne 4. 6. 1996, sp. zn. 3 Cdon 487/96,

odmítl, avšak v odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že

navrhovatelce nic nebrání v tom, aby pokračovala v původním řízení

o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví, neboť ze spisu

sp. zn. 7 C 1262/93 nevyplývá, že by byl rozsudek nabyl právní

moci.

Podáním ze dne 27. 3. 1997 doplnila stěžovatelka petit

ústavní stížnosti s ohledem na to, že podle jejího názoru, v jejím

případě došlo k jinému zásahu orgánu veřejné moci tím, že "Okresní

soud v Jablonci nad Nisou vychází při rozhodování v jiných

právních věcech stěžovatelky z toho, že její věc, vedená pod sp.

zn. 7 C 333/88, je v právní moci". Navrhovatelka tento zásah

nemůže jiným způsobem odvrátit, a proto navrhla, aby Ústavní soud

podle § 82 odst. 3 písm. b) zákona č. 182/1993 Sb. zakázal

Okresnímu soudu v Jablonci nad Nisou pokračovat v porušování práva

a uložil mu, aby spis vedený pod sp. zn. 7 C 333/88 spolu

s odvoláním navrhovatelky předložil krajskému soudu.

Stěžovatelka tvrdí, že rozhodováním v tomto řízení byla

zejména porušena její ústavně zaručená základní práva a svobody,

která garantují:

a) článek 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen

"Listina") - každý má právo vlastnit majetek. Vlastnické právo

všech vlastníků má stejný zákonný obsah a ochranu. Dědění se

zaručuje.

b) článek 1 Listiny - lidé jsou svobodní a rovní v důstojnosti

i v právech. Základní práva a svobody jsou nezadatelné,

nezcizitelné, nepromlčitelné a nezrušitelné.

c) článek 36 odst. 1 Listiny - každý se může domáhat stanoveným

postupem svého práva u nezávislého a nestranného soudu a ve

stanovených případech u jiného orgánu.

d) článek 36 odst. 2 Listiny - kdo tvrdí, že byl na svých právech

zkrácen rozhodnutím orgánu veřejné správy, může se obrátit na

soud, aby přezkoumal zákonnost takového rozhodnutí,

nestanoví-li zákon jinak. Z pravomoci soudu však nesmí být

vyloučeno přezkoumávání rozhodnutí týkajících se základních

práv a svobod podle Listiny.

e) článek 37 odst. 3 Listiny - všichni účastníci jsou si v řízení

rovni.

f) článek 38 odst. 2 Listiny - každý má právo, aby jeho věc byla

projednána veřejně, bez zbytečných průtahů a v jeho přítomnosti

a aby se mohl vyjádřit ke všem prováděným důkazům.

Vzhledem ke všem okolnostem případu stěžovatelka konečně

navrhla, aby Ústavní soud odložil vykonatelnost napadeného

rozsudku podle § 79 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., neboť to

"nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem a výkon rozhodnutí

by znamenal větší újmu pro stěžovatelku".

K ústavní stížnosti se vyjádřil Okresní soud v Jablonci nad

Nisou a uvedl, že ve věci sp. zn. 7 C 333/88 žalobkyně M. K. proti

žalovaným M. J. a E. D. o zrušení a vypořádání podílového

spoluvlastnictví byl vydán dne 22. 8. 1991 rozsudek, kterým bylo

žalobě vyhověno, spoluvlastnictví zrušeno a předmět

spoluvlastnictví přikázán žalobkyni s povinností zaplatit

žalovaným náhradu. Rozsudek byl opatřen doložkou právní moci 27.

11. 1991, když pokud jde o stěžovatelku, byl doručen náhradně [§

47 odst. 2 občanského soudního řádu (dále jen "o.s.ř")].

Stěžovatelka převzala rozsudek až 7. 4. 1992 od spolužalované

M. J. a 21. 4. 1992 došlo její odvolání proti rozsudku ze dne 22.

8. 1991 okresnímu soudu. K odvolání stěžovatelky do uvedeného

rozsudku ve věci samé byla dne 24. 6. 1993 vyhotovena předkládací

zpráva, jež dosud nebyla odvolacímu soudu spolu se spisem

předložena. Přesto podle názoru okresního soudu je napadený

rozsudek právoplatný v důsledku náhradního doručení. Postupem

soudu nebylo porušeno základní právo stěžovatelky zaručené

Ústavou, neboť nebyla připravena o možnost vystoupit v řízení před

soudem, když byla ke každému jednání předvolána, ale zásilky soudu

si nevyzvedávala a nevyzvedla si ani rozsudek. Proto soud navrhl,

aby ústavní stížnost byla zamítnuta a souhlasil s upuštěním od

ústního jednání.

Ústavní soud zaslal okresnímu soudu k vyjádření i podání

stěžovatelky ze dne 27. 3. 1997, kterým dodatečně upravila ústavní

stížnost. Okresní soud sdělil, že pokud stěžovatelka dodatečně

upravila petit ústavní stížnosti s odvoláním na ust. § 82 odst.

3 písm. b) zákona č. 182/1993 Sb., "předpokládá okresní soud

vyslovení zákazu vyhovění ústavní stížnosti podle článku 87 odst.

1 písm. d) Ústavy". Okresní soud nadále souhlasí s upuštěním od

ústního jednání.

M. J. (účastnice řízení před obecným soudem) ve svém

vyjádření uvedla, že je jí 83 roků, je vážně nemocná, pohybuje se

pouze pomocí dvou berlí, takže by se žádného jednání u Ústavního

soudu nemohla zúčastnit. Přála si, aby její dceři E. D. zůstala

1/4 domu v č. 7 v J.n.N. Na podání stěžovatelky ze dne 27. 3.

1997, které jí Ústavní soud rovněž zaslal k vyjádření, však již

vůbec vedlejší účastnice nereagovala.

M. K. (účastnice řízení před obecným soudem) namítla, že

v ústavní stížnosti jsou uvedeny informace nepravdivé. Zejména prý

není pravda, že by se u Okresního soudu v Jablonci nad Nisou vedlo

řízení o zrušení podílového spoluvlastnictví k domu č.p. 2128

v J.n.N., neboť toto řízení bylo ukončeno rozsudkem, který nabyl

právní moci dne 27. 11. 1991. Dále nerozumí tvrzení stěžovatelky,

že bylo porušeno její právo na dědění, když jejich společná matka

žije společně s její rodinou, která se o ni musí denně starat.

Rovněž je nepravdivé tvrzení stěžovatelky, že z podnětu M. K. bylo

vedeno proti stěžovatelce řízení o zbavení způsobilosti k právním

úkonům. Dále uvedla, že souhlasí s upuštěním od ústního jednání

o podané ústavní stížnosti u Ústavního soudu. Tento souhlas

projevila i poté, kdy jí Ústavní soud zaslal k vyjádření podání

stěžovatelky ze dne 27. 3. 1997, kterým dodatečně upravila petit

ústavní stížnosti. Ve věci samé prohlásila, že stěžovatelka

neprávem zpochybňuje právoplatnost rozsudku Okresního soudu

v Jablonci nad Nisou ze dne 22. 8. 1991, č.j. 7 C 333/88-77, neboť

si záměrně nevyzvedla zásilku soudu s tímto rozsudkem.

M. J. a M. K. byly řádně poučeny o tom, že podle § 30 odst.

1 zákona č. 182/1993 Sb. musí být zastoupeny advokátem. Tomuto

poučení však nevyhověly. Proto Ústavní soud sice vzal na vědomí

jejich vyjádření, leč - po zjištění, že nejsou řádně zastoupeny

- je již za vedlejší účastnice řízení nepovažoval.

Stěžovatelka rovněž netrvala na ústním jednání a souhlasila,

aby bylo od něho upuštěno.

Po přezkoumání obsahu ústavní stížnosti a napadeného rozsudku

a postupu Okresního soudu v Jablonci nad Nisou dospěl Ústavní soud

k závěru, že ústavní stížnost je třeba posoudit zejména z těchto

hledisek:

1) Stěžovatelka napadá postup okresního soudu a tvrdí, že

napadený rozsudek jí nebyl soudem řádně doručen. Ústavní soud

zjistil ze spisu okresního soudu, sp. zn. 7 C 333/88, že na č.l.

82 tohoto spisu je založena doručenka se zásilkou, označená jako

rozsudek 7 C 333/88-77, na níž je pouze razítko "Zpět odesílateli,

nevyzvednuto v úložní době" a datum 13. října 1991. Na doručence

chybí náležitosti, jež ukládá vyhláška č. 78/1989 Sb. (poštovní

řád), který v příloze č. 5 této vyhlášky pod bodem 20 stanoví:

Písemnosti i s doručenkou se ukládají po dobu 3 dnů.

Nevyzvedne-li si adresát zásilku do 3 dnů od uložení, pověřený

pracovník ji přezkouší, doručenku opatří otisky denního razítka

a svým podpisem, oddělí ji a vrátí odesílateli. Písemnost zůstane

pro adresáta uložena do konce odběrní lhůty, která podle § 43

odst. 1 vyhlášky č. 78/1989 Sb. činí 1 měsíc. Tyto náležitosti

pošta nedodržela, na doručence chybí razítko i podpis pověřeného

pracovníka pošty. Přesto okresní soud postupoval tak, jako by byl

dodržen postup náhradního doručení podle § 47 odst. 2 o.s.ř., aniž

by z doručenky byly patrny všechny požadované údaje, takže podle

obsahu soudního spisu nelze dojít k závěru, že byl rozsudek řádně

doručen. Jen řádné a předpisům vyhovující doručení rozhodnutí má

ten důsledek, že odvolací lhůta počne běžet osobě, které je

doručováno (viz R 19/68 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek

Nejvyššího soudu). K tomuto závěru dospěl i Nejvyšší soud, který

v řízení o dovolání uvedl, že navrhovatelce nic nebrání

v pokračování v řízení o zrušení a vypořádání podílového

spoluvlastnictví, neboť ze spisu 7 C 1262/93 (vedeného o obnově

řízení v téže věci) nevyplývá, že by byl napadený rozsudek nabyl

právní moci.

Z těchto zjištění vyplývá, že v uvedeném rozsahu řízení před

obecnými soudy pravomocně neskončilo, takže stěžovatelka dosud

nevyčerpala všechny procesní prostředky, které jí zákon k ochraně

jejího práva poskytuje. Za této situace je ústavní stížnost v té

části, v níž se navrhuje zrušení napadeného rozsudku okresního

soudu a zrušení doložky právní moci u tohoto rozsudku ve smyslu

ust. § 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., nepřípustná.

2) Stěžovatelka dále prohlásila, že v jejím případě došlo

k jinému zásahu veřejné moci tím, že okresní soud nepředložil spis

zn. 7 C 333/88 spolu s jejím odvoláním odvolacímu soudu, a tak

porušuje její práva. V tomto směru, jak je uvedeno výše, také

upravila petit ústavní stížnosti.

Svou podstatou se tedy v tomto rozsahu jedná o ústavní

stížnost podanou proti "jinému" zásahu orgánu veřejné moci, jímž

bylo porušeno ústavně zaručené základní právo nebo svoboda

stěžovatelky, než je zásah takového orgánu formou pravomocného

rozhodnutí.

Z vyjádření Okresního soudu v Jablonci nad Nisou ze dne 29.

10. 1996 (č.l. 15) je zřejmé, že tento soud je si vědom pochybení

spočívajícího v tom, že odvolání stěžovatelky proti napadenému

rozsudku nebylo dosud předloženo odvolacímu soudu. Tuto situaci

soud zdůvodňuje tím, že stěžovatelka podala v řízení o obnově

dovolání, takže spis byl u Nejvyššího soudu, a dále tím, že

stěžovatelka řadou svých podání přispěla k nepřehlednosti spisu.

Z předložených soudních spisů, které byly zaslány Ústavnímu soudu,

je patrno, že předseda senátu dosud nesplnil povinnost uloženou mu

v ust. § 210 odst. 3 o.s.ř. a nepředložil věc odvolacímu soudu.

V souzené věci bylo tedy nesporně prokázáno, že došlo

k porušení základního práva stěžovatelky spočívajícího v jiném

zásahu orgánu veřejné moci [§ 82 odst. 3 písm. b) zákona č.

182/1993 Sb.], tj. ve značných průtazích, pokud jde o předložení

odvolání odvolacímu soudu. Soud svou nečinností zasahuje do

Listinou garantovaného práva na soudní a jinou právní ochranu

a jedná v rozporu s článkem 38 odst. 2 Listiny, podle něhož má

každý právo, aby jeho věc byla projednána bez zbytečných průtahů.

To však v případě stěžovatelčina sporu respektováno nebylo.

Proto Ústavní soud dospěl k závěru, že v tomto rozsahu byl

čl. 38 odst. 2 Listiny porušen. V této části je proto ústavní

stížnost důvodná.

Stěžovatelka rovněž navrhla odložení vykonatelnosti

napadeného rozsudku okresního soudu. Z obsahu spisu je však

zřejmé, že tento rozsudek není pravomocný a není tedy ani

vykonatelný, takže odklad jeho vykonatelnosti nepřichází v úvahu

(§ 79 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb.).

Proto Ústavnísoud rozhodl tak, jak je ve výroku tohoto

nálezu uvedeno.

Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat.

V Brně dne 7. května 1997

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru