Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

I. ÚS 2719/10 #1Usnesení ÚS ze dne 03.02.2011

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - PO
Dotčený orgánSOUD - OS Jičín
SOUD - KS Hradec Králové
Soudce zpravodajJanů Ivana
Typ výrokuodmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost
Předmět řízení
právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /rovnost účastníků řízení, rovnost „zbraní“
právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedl... více
Věcný rejstříkškoda/náhrada
kupní smlouva
interpretace
EcliECLI:CZ:US:2011:1.US.2719.10.1
Datum podání20.09.2010
Napadený akt

rozhodnutí soudu

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

2/1993 Sb., čl. 36 odst.1, čl. 37 odst.3

Ostatní dotčené předpisy

513/1991 Sb., § 427 odst.1, § 382


přidejte vlastní popisek

I.ÚS 2719/10 ze dne 3. 2. 2011

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Ivany Janů a soudců Františka Duchoně a Vojena Güttlera o ústavní stížnosti stěžovatelky CORK JANOSA, s. r. o., se sídlem ve Zlíně, Zálešná V/1035, zastoupené Mgr. Františkem Kelem, advokátem se sídlem v Kroměříži, Kovářská 126, proti rozsudku Okresního soudu v Jičíně ze dne 3. 9. 2009 č. j. 12 C 83/2008-93 a rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 10. 6. 2010 č. j. 38 Co 284/2009-127, za účasti Okresního soudu v Jičíně a Krajského soudu v Hradci Králové, jako účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Stěžovatelka brojí ústavní stížností proti shora označeným rozsudkům obecných soudů, jimž vytýká porušení práva na spravedlivý proces a rovnosti účastníků řízení (čl. 36 odst. 1 a čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod). Stěžovatelka především namítá, že obecné soudy ústavně nekonformně vyložily § 427 odst. 1 obchodního zákoníku, jenž ukládá kupujícímu pouze zboží prohlédnout, a nikoliv odzkoušet, a dále že nad rámec obrany žalovaného v jeho prospěch aplikovaly § 382 obchodního zákoníku.

Z rozhodnutí obecných soudů Ústavní soud zjistil následující skutečnosti:

Okresní soud v Jičíně (dále jen soud I. stupně) rozsudkem ze dne 3. 9. 2009 č. j. 12 C 83/2008-93 uložil žalovanému povinnost zaplatit částku 6 263,50 Kč s příslušenstvím, žalobu ohledně částky 86 230,50 Kč zamítl, a uložil stěžovatelce povinnost k náhradě nákladů řízení. Vyšel z toho, že stěžovatelka odebrala od žalovaného 20 050 kusů PET uzávěrů, které měla dále opracovat a dodat další společnosti; z celkového počtu však bylo 15 000 ks uzávěrů vadných, neboť měly závit odlišný od šroubení lahve, a nešly na ně proto našroubovat. Stěžovatelka dle soudu I. stupně sice zboží prohlédla, avšak nikoliv řádně, neboť na funkčnost PET uzávěrů nebyla kontrola zaměřena (týkala se barvy, rýhování, čistoty a odřezání pojistného kroužku). Kontrola má být provedena s odbornou péčí, a to alespoň namátková; byly-li vadné tři ze čtyř uzávěrů, i při namátkové kontrole by bylo možno zjistit vadnost dodávky. S ohledem na dobu, po které stěžovatelka uplatnila nároky z vad zboží, jí zůstaly zachovány nároky z vad jako při nepodstatném porušení smlouvy, mezi něž patří i sleva z kupní ceny; v této části tedy soud žalobě vyhověl. Soud však nepřiznal stěžovatelce s ohledem na § 382 obch. zákoníku právo na náhradu škody. Pokud by totiž stěžovatelka řádně prohlédla zboží a zjistila tak vadnost dodávky, zamezila by tím vynaložení nákladů na pořízení náhradní dodávky PET uzávěrů, které mezitím opracovala.

Krajský soud v Hradci Králové (dále jen odvolací soud) rozsudkem ze dne 10. 6. 2010 č. j. 38 Co 284/2009-127 k odvolání stěžovatelky povrdil rozsudek soudu I. stupně v napadených výrocích a uložil stěžovatelce povinnost nahradit žalovanému náklady odvolacího řízení. Shodně se soudem I. stupně i odvolací soud konstatoval, že vzhledem k § 382 obchdodního zákoníku nebyly splněny předpoklady pro vznik odpovědnosti za škodu; provedením řádné prohlídky a v jejím důsledku zjištěním vad by bylo zamezeno vynaložení nákladů na opracování vadného zboží, na následné zjišťování vad a vynaložení nákladů na pořízení náhradní dodávky PET uzávěrů pro odběratele stěžovatelky. Odvolací soud se neztotožnil ani s námitkou, že s ohledem na značné množství PET uzávěrů nebylo možno kontrolu zboží provést, a odkázal přitom na závěr soudu I. stupně stran namátkové kontroly a na výpověď samotného jednatele žalobce, z níž vyplynulo, že kontrola zboží nebyla na šroubení uzávěrů zaměřena.

Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, dále jen "zákon o Ústavním soudu"].

Ústavní soud představuje soudní orgán ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy). Není součástí soustavy obecných soudů a nepřísluší mu právo dozoru nad jejich rozhodovací činností. K takovému dozoru či kontrole je Ústavní soud oprávněn pouze za situace, kdy obecné soudy svými rozhodnutími zasahují do ústavně zaručených základních práv a svobod jednotlivce. V souzené věci však Ústavní soud takový zásah neshledal.

Ústavní soud nesdílí názor stěžovatelky, dle nějž se rozhodnutí obecných soudů zakládají na ústavně nekonformní interpretaci obchodního zákoníku. Jednou ze základních zásad, která se uplatňuje v obchodních závazkových vztazích, je princip profesionality (viz např. nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 49/08, bod 17.). Pokud by v souladu s ním stěžovatelka s odbornou péčí zkontrolovala dodané zboží (byť jenom namátkově), a kontrola by nebyla zaměřena pouze na podobu zboží, ale i na jeho funkčnost, musela by nesprávné závity na většině dodaných PET uzávěrů zjistit, a to ještě před tím, než by přistoupila k jejich opracování a dodání svému odběrateli. Tím by předešla vzniku celé řady nákladů, jejichž náhrady se v rámci odpovědnosti za škodu domáhala; to ostatně shodně konstatovaly obecné soudy. Za této situace nelze ani považovat za ústavně nekonformní aplikaci § 382 obchodního zákoníku, jenž vylučuje nebo omezuje právo na náhradu škody vzniklé porušením prevenčních povinností.

Aplikací tohoto ustanovení nebyl porušen ani princip rovnosti zbraní. Ustanovení § 382 obchodního zákoníku nepředstavuje námitku, jejíž uplatnění by bylo pouze na uvážení toho, kdo za škodu odpovídá. Obecné soudy jeho použitím neposkytly žalované další obranu, ale pouze aplikovaly právní normu na zjištěný skutkový stav. S právním závěrem, jenž z toho vyplynul, stěžovatelka polemizovala ve svém odvolání, a odvolací soud její námitky důvodnými neshledal. V tomto směru je nutno podotknout, že ostatně ústavní stížnost je z velké části pouze opakováním toho, co stěžovatelka uvedla již v odvolání a s čím se obecné soudy ústavně konformním způsobem vypořádaly.

Na základě shora uvedeného odmítl Ústavní soud podanou ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).

V Brně dne 3. 2. 2011

Ivana Janů v. r.

předsedkyně senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru