Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

I. ÚS 2685/15 #1Usnesení ÚS ze dne 24.11.2015

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgánSOUD - KS Ostrava
Soudce zpravodajDavid Ludvík
Typ výrokuodmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost
Předmět řízení
právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /ústavnost a spravedlivost rozhodování obecně
Věcný rejstříkškoda/náhrada
odůvodnění
Opatrovník
zdravotní péče/úhrada
EcliECLI:CZ:US:2015:1.US.2685.15.1
Datum podání03.09.2015
Napadený akt

rozhodnutí soudu

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

2/1993 Sb./Sb.m.s., čl. 36 odst.1

Ostatní dotčené předpisy

99/1963 Sb., § 157 odst.2


přidejte vlastní popisek

I.ÚS 2685/15 ze dne 24. 11. 2015

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Ludvíka Davida (soudce zpravodaj), soudkyně Kateřiny Šimáčkové a soudce Davida Uhlíře o ústavní stížnosti stěžovatele Karla Martináka, zastoupeného opatrovnicí Evou Martinákovou, právně zastoupeného JUDr. Mgr. Věroslavem Alanem, advokátem se sídlem Bystřička 281, proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. 5. 2015 č. j. 8 Co 303/2011-298, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Průběh řízení před obecnými soudy

1. Včas a řádně podanou ústavní stížností se stěžovatel pro tvrzené porušení ústavně zaručených práv - na nedotknutelnost osoby podle čl. 7 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny - dovolával zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí obecného soudu.

2. Rozsudkem Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 17. 12. 2010 č. j. 18 C 155/2009-110 byla žalované nemocnici uložena povinnost zaplatit stěžovateli (žalobci) náhradu nákladů na obslužnou péči ve výši 42 500 Kč s úrokem z prodlení do 3 dnů od právní moci rozsudku. Krajský soud v Ostravě pak rozsudkem ze dne 10. 10. 2011 č. j. 8 Co 303/2011-167 rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobu zamítl a současně uložil stěžovateli povinnost zaplatit žalované nemocnici náklady řízení před soudy obou stupňů v částce 47 636 Kč.

3. Ústavní soud nálezem ze dne 16. 1. 2013 sp. zn. I. ÚS 46/12 rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 10. 10. 2011 č. j. 8 Co 303/2011-167 zrušil. Odvolací soud potom rozsudkem ze dne 14. 5. 2013 č. j. 8 Co 303/2011-217 změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že náhradu nákladů na obslužnou péči snížil stěžovateli z částky 42 500 Kč na částku 4 000 Kč, tedy o 38 500 Kč. Ústavní soud posléze nálezem ze dne 11. 11. 2014 sp. zn. I. ÚS 2930/13 rozsudek Krajského soudu v Ostravě znovu zrušil. Odvolací soud pak rozsudkem ze dne 28. 5. 2015 č. j. 8 Co 303/2011-298 změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že stěžovateli snížil požadovanou náhradu nákladů na obslužnou péči za měsíc prosinec 2008 z částky 42 500 Kč na částku 27 000 Kč, tj. o 15 500 Kč.

4. Krajský soud v Ostravě v ústavní stížností napadeném rozhodnutí konstatoval, že stěžovateli je možno přiznat náhradu nákladů na obslužnou péči (náhradu účelně vynaložených nákladů spojených s léčením) toliko v rozsahu péče odpovídající 10 hodinám denně v předmětném měsíci, nikoli 15 hodinám. Uzavřel, že pokud nejbližší příbuzní trávili se stěžovatelem i dalších 5 hodin denně, bylo tomu tak s ohledem na nejužší příbuzenské vazby a pro soužití ve společné domácnosti se stěžovatelem (péče v rozsahu 5 hodin denně se podle názoru odvolacího soudu i se zřetelem k zdravotnímu stavu stěžovatele nevymykala běžné bezplatné pomoci v rámci rodiny). Odvolací soud proto uložil žalované nemocnici povinnost zaplatit stěžovateli částku 27 000 Kč. Od vypočtené částky 31 000 Kč totiž bylo nutno odečíst 4 000 Kč, tj. částku, která byla žalobci vyplacena z titulu příspěvku na péči.

II.

Obsah ústavní stížnosti

5. V ústavní stížnosti bylo argumentováno tím, že odvolací soud nevycházel plně ze závazného právního názoru vysloveného v nálezu Ústavního soudu ze dne 11. 11. 2014 sp. zn. I. ÚS 2930/13, ve kterém se uvádí, že odpovídající náhrada nákladů na obslužnou péči musí být stanovena podle úhrady za poskytování pečovatelské služby a tuto částku lze modifikovat, pokud se zjistí, že v daném místě a čase byla cena za pečovatelskou službu nižší. Danou část závazného názoru Ústavního soudu odvolací soud nerespektoval a uvedl, že podle § 2955 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, určí náhradu nákladů péče podle vlastní úvahy. Stěžovatel namítal, že nový občanský zákoník však nabyl účinnosti až dnem 1. 1. 2014 a právo na náhradu škody musí být posuzováno podle dosavadních právních předpisů.

6. Stěžovatel vytknul odvolacímu soudu i to, že se odchýlil od skutkového stavu, aniž by zopakoval důkazy provedené soudem prvního stupně. Odvolací soud pokládal za prokázané, že v předmětném měsíci se rodinní příslušníci stěžovateli věnovali 15 hodin denně. Vyslovil ovšem názor, že pomoc u vyjmenovaných úkonů byla stěžovateli nad rámec běžné rodinné péče poskytována osobami blízkými pouze v rozsahu 10 hodin denně. Stěžovatel uvedl, že podle lékařské zprávy ho není možno ponechat bez dohledu, neboť není schopen se rozhodovat samostatně. Rozhodující pro právní posouzení nároku na náhradu nákladů je proto trvalý dohled nad stěžovatelem, a nikoli rozsah poskytování pomoci při vyjmenovaných úkonech. Tuto lékařskou zprávu odvolací soud ignoroval a rozsah poskytované péče stěžovateli mimoto neproporcionálně zúžil.

7. Stěžovatel dále namítal, že žádný zákon soudu nestanoví, aby od částky za poskytovanou péči odečetl částku vyplacenou poškozenému z titulu příspěvku na péči. Podle závazného názoru Ústavního soudu v nálezu ze dne 16. 1. 2013 sp. zn. I. ÚS 46/12 platí, že povinnost k náhradě škody by mohla být snížena toliko z důvodů zvláštního zřetele hodných ve smyslu § 450 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, a nikoli proto, že poškozený je příjemcem příspěvku na péči.

III.

Právní posouzení

8. Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy ČR soudním orgánem ochrany ústavnosti. Není součástí soustavy obecných soudů, a proto není povolán k instančnímu přezkumu jejich rozhodnutí. Samotný postup v soudním řízení, hodnocení skutkového stavu, výklad a aplikace podústavního práva jsou úlohou obecných soudů. K zásahu do činnosti orgánů veřejné moci je Ústavní soud oprávněn, pokud svými rozhodnutími porušily ústavně zaručená práva či svobody účastníka řízení. Rozměru zásahu do základních práv nebo svobod ovšem dosahuje toliko interpretace a aplikace práva, která byla provedena ve výrazném rozporu s principy spravedlnosti.

9. Pochybení obecného soudu s ústavní intenzitou není Ústavním soudem ve věci spatřováno. Právní závěr o náhradě nákladů na obslužnou péči (náhradě účelně vynaložených nákladů spojených s léčením) nevybočuje z ústavních kautel. Odvolací soud řádně vyložil, proč vyhodnotil nárok stěžovatele na náhradu nákladů na obslužnou péči důvodný pouze v rozsahu poskytování péče osobami blízkými po dobu 10 hodin denně. Do právního posouzení obecného soudu, které vycházelo z právních názorů vyslovených judikaturou Ústavního soudu a zohlednilo okolnosti případu ve vztahu k rozsahu péče vymykající se běžné a únosné bezplatné pomoci v rámci rodiny, Ústavní soud nemá pravomoc zasahovat, protože nejde o excesivní nebo nedostatečně odůvodněné rozhodnutí.

10. Výklad hmotného práva obecným soudem nedosáhl (svým odůvodněním) rozměru nezbytného k zásahu Ústavního soudu. Ač je v napadeném rozhodnutí odkazováno i na novou občanskoprávní úpravu, není to podstatné pro výsledek řízení, neboť odvolací soud odůvodnil přiznanou částku náhrady nákladů na obslužnou péči proporcionálními a legitimními argumenty, a to na podkladě skutkového stavu vyhodnoceného soudem prvního stupně. To platí i pro další námitky stěžovatele v ústavní stížnosti. Odvolací soud přitom neprovedením dokazování (nezopakováním důkazů) neporušil principy spravedlivého procesu, protože se neodklonil od soudem prvního stupně vykonaného skutkového stavu; toliko dospěl k jinému právnímu posouzení věci.

11. Z řečených důvodů Ústavní soud ústavní stížnost odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 24. listopadu 2015

Ludvík David, v. r.

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru