Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

I. ÚS 2670/12 #1Nález ÚS ze dne 17.10.2012K povinnosti obecného soudu doručit odvolání ostatním účastníkům řízení

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam3
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - PO
Dotčený orgánSOUD - KS Plzeň
Soudce zpravodajHolländer Pavel
Typ výrokuvyhověno
Předmět řízení
základní práva a svobody/právo vlastnit a pokojně užívat majetek/legitimní očekávání zmnožení majetku
právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedli... více
Věcný rejstříkZnalecký posudek
Odvolání
Doručování
účastník řízení
Znalec
Paralelní citace (Sbírka nálezů a usnesení)N 176/67 SbNU 153
EcliECLI:CZ:US:2012:1.US.2670.12.1
Datum vyhlášení26.10.2012
Datum podání16.07.2012
Napadený akt

rozhodnutí soudu

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

2/1993 Sb., čl. 37 odst.3, čl. 36 odst.1, čl. 11 odst.1

209/1992 Sb./Sb.m.s., #1 čl. 1 odst.1

Ostatní dotčené předpisy

99/1963 Sb., § 210 odst.1


přidejte vlastní popisek

Analytická právní věta


Princip rovnosti účastníků, resp. rovnosti zbraní podle čl. 37 odst. 3 Listiny se uplatní i při rozhodování o znalečném. Za situace, kdy dosavadní vývoj sporu, povaha napadeného rozhodnutí a argumenty uváděné v odvolání naznačují, že eventuální vyjádření účastníků k podanému odvolání mohou ovlivnit rozhodnutí soudu druhého stupně, je soud povinen doručit odvolání podané do výroku o znalečném ostatním účastníkům, a to včetně znalce samotného, přestože z procesního předpisu tato povinnost přímo nevyplývá.

Návrh a řízení před Ústavním soudem

Nálezem ze dne 17. 10. 2012 zrušil I. senát Ústavního soudu v řízení podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy na návrh stěžovatele BDO Appraisal services - Znalecký ústav s. r. o. usnesení Krajského soudu v Plzni č. j. 10 Co 189/2012-563 ze dne 17. dubna 2012 pro rozpor s čl. 37 odst. 3 Listiny a čl. 1 odst. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod.

Narativní část

Stěžovatel byl v řízení o vypořádání zaniklého společného jmění manželů ustanoven znalcem. Ústavní stížností napadl rozhodnutí odvolacího soudu, kterým mu bylo sníženo znalečné přiznané soudem prvního stupně z částky 35. 008,- Kč na 15. 397,- Kč. Stěžovatel namítal, že mu rozhodnutí soudu prvního stupně o stanovení znalečného a ani odvolání žalobce proti tomuto rozhodnutí nebylo doručeno, a nemohl se tak k odvolání vyjádřit. O snížení znalečného se dozvěděl až z napadeného rozhodnutí.

Odůvodnění nálezu Ústavního soudu

Ústavní soud zjistil, že odvolání žalobce do rozhodnutí soudu prvního stupně stěžovateli skutečně doručeno nebylo.

Ústavní soud odkázal na svoji judikaturu, nález sp. zn. II. ÚS 414/10, v němž konstatoval, že z principu rovnosti účastníků řízení vyplývá, že za situace, kdy dosavadní vývoj sporu, povaha napadeného rozhodnutí a argumenty uváděné v odvolání naznačují, že eventuální vyjádření účastníků k podanému odvolání mohou ovlivnit druhoinstanční rozhodnutí, je soud povinen doručit odvolání podané do výroku o nákladech řízení ostatním účastníkům, aby měli stejnou možnost k uplatnění svých práv, přestože z procesního předpisu tato povinnost přímo nevyplývá. Ustanovení § 210 o. s. ř. nutno vykládat ústavně konformním způsobem tak, že v případě odvolání proti usnesení o náhradě nákladů řízení plyne povinnost doručovat odvolání přímo z ústavně zaručeného práva na spravedlivý proces. Podle Ústavního soudu uvedený závěr, který se týkal rozhodování o nákladech řízení, bylo možné vztáhnout i na daný případ, neboť soudem ustanovený znalec v dané fázi rozhodování o znalečném byl účastníkem řízení, o jehož právech se v této části řízení rozhodovalo.

Ústavní soud konstatoval, že pokud nebylo odvolání protistrany zásláno stěžovateli coby druhému účastníku řízení, byla mu odňata možnost seznámit se s obsahem odvolání a realizovat svá procesní práva. Rozhodnutí krajského soudu tak bylo dle Ústavního soudu pro stěžovatele překvapivé a nepředvídatelné a protiústavně zasáhlo do jeho legitimního očekávání. Krajský soud svým postupem porušil nejen princip rovnosti zakotvený v čl. 37 odst. 3 Listiny, ale také čl. 1 odst. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě. Proto Ústavní soud jeho rozhodnutí zrušil.

Soudcem zpravodajem v dané věci byl Pavel Holländer. Žádný soudce neuplatnil odlišné stanovisko.

I.ÚS 2670/12 ze dne 17. 10. 2012

N 176/67 SbNU 153

K povinnosti obecného soudu doručit odvolání ostatním účastníkům řízení

ČESKÁ REPUBLIKA

NÁLEZ

Ústavního soudu

Jménem republiky

Nález

Ústavního soudu - I. senátu složeného z předsedy senátu Vojena Güttlera a soudců Pavla Holländera a Ivany Janů - ze dne 17. října 2012 sp. zn. I. ÚS 2670/12 ve věci ústavní stížnosti BDO Appraisal services - Znalecký ústav, s. r. o., se sídlem V Americe 114, 252 31 Všenory, proti usnesení Krajského soudu v Plzni č. j. 10 Co 189/2012-563 ze dne 17. dubna 2012, jímž bylo v odvolacím řízení změněno usnesení soudu prvního stupně přiznávající stěžovatelce znalečné v jí účtované výši 35 008 Kč tak, že částka znalečného byla snížena na 15 397 Kč.

Usnesení Krajského soudu v Plzni č. j. 10 Co 189/2012-563 ze dne 17. dubna 2012 se zrušuje.

Odůvodnění:

Stěžovatelka, která byla v řízení účastníků R. K. a M. K. o vypořádání zaniklého společného jmění manželů ustanovena znalcem k podání znaleckého posudku, napadá s tvrzením porušení čl. 2 odst. 2, čl. 36 odst. 1, čl. 37 odst. 3 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod v záhlaví označené rozhodnutí odvolacího soudu, jímž bylo usnesení Okresního soudu v Tachově sp. zn. 3 C 9/2006 ze dne 12. května 2011, přiznávající stěžovatelce znalečné v jí účtované výši celkem v částce 35 008 Kč, změněno tak, že se z důvodů tam uvedených stěžovatelce přiznává znalečné pouze v částce 15 397 Kč.

Toto rozhodnutí odvolacího soudu napadá stěžovatelka ústavní stížností, v níž kromě konkrétních výhrad proti postupu odvolacího soudu při určení sníženého znalečného stěžovatelce - podle jejího názoru v rozporu s vyhláškou č. 37/1967 Sb., k provedení zákona o znalcích a tlumočnících, ve znění pozdějších předpisů - také tvrdí, že jí nebylo doručeno rozhodnutí soudu prvního stupně o stanovení znalečného a nebylo jí také doručeno odvolání žalobce proti uvedenému rozhodnutí o znalečném, na základě kterého odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně přezkoumával. Stěžovatelka se tak o vydání usnesení o znalečném i o odvolání žalobce dověděla až při doručení napadeného rozhodnutí krajského soudu, jímž odvolací soud, bez toho, že by stěžovatelce byla dána možnost se k odvolání vyjádřit, zásadním způsobem znalečné o více jak 50 % snížil. Z těchto a dalších v ústavní stížnosti rozvedených důvodů navrhla zrušení napadeného rozhodnutí.

Krajskýsoud v Plzni jako účastník řízení ve vyjádření k obsahu ústavní stížnosti odkázal na své rozhodnutí.

R. K. a M. K., účastníci řízení před obecnýmsoudem, se k obsahu ústavní stížnosti ve stanovené lhůtě nevyjádřili, a Ústavní soud s nimi proto jako s vedlejšími účastníky tohoto řízení nejednal.

Poté, co se seznámil s obsahem spisu Okresníhosoudu v Tachově sp. zn. 3 C 9/2006, Ústavní soud posoudil stížnost jako důvodnou.

Zjistil sice z obsahu spisu, že stěžovatelce rozhodnutísoudu prvního stupně o určení znalečného doručeno bylo, jak o tom svědčí doklad o doručení na č. l. 520 spisu, nicméně odvolání žalobce do tohoto rozhodnutí již stěžovatelce, v řízení soudem ustanovenému znalci, jehož je třeba v souladu s právní teorií i praxí pro tento úsek řízení považovat za účastníka řízení, skutečně doručeno nebylo, a odvolací soud tedy napadeným usnesením rozhodl, aniž dal stěžovatelce možnost se k výhradám žalobce v odvolání uvedeným jakkoli vyjádřit. Právě toto zjištění je důvodem zásahu Ústavního soudu, který v tomto směru odkazuje na svou dosavadní judikaturu. Jde např. o nález sp. zn. II. ÚS 414/10 ze dne 8. 4. 2010 (N 81/57 SbNU 85), v němž Ústavní soud mimo jiné vyjádřil názor, že ustanovení § 210 o. s. ř. je nutno vykládat ústavně konformním způsobem tak, že v případě odvolání proti usnesení o náhradě nákladů řízení plyne povinnost doručovat odvolání přímo z ústavně zaručeného práva na spravedlivý proces [srov. dále nálezy sp. zn. II. ÚS 1374/08 ze dne 8. 7. 2008 (N 128/50 SbNU 125), II. ÚS 3280/09 ze dne 2. 2. 2010 (N 18/56 SbNU 177)]. Jakkoli se zmiňovaný nález týkal rozhodování o nákladech řízení, je možno jeho závěry vztáhnout i na daný případ, neboť, jak již bylo shora uvedeno, je soudem ustanovený znalec v dané fázi rozhodování o znalečném účastníkem řízení, o jehož právech se v této části řízení rozhoduje. S odkazem na závěry uvedených rozhodnutí proto Ústavní soud podle ustanovení § 82 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, stížnosti vyhověl a napadené rozhodnutí pro porušení práva na spravedlivý proces podle ustanovení § 82 odst. 3 písm. a) citovaného zákona zrušil, aniž však zaujímal postoj k výhradám stěžovatelky k samotnému určení znalečného, neboť výklad a aplikace předpisu o stanovení znalečného je výhradně věcí obecných soudů. Ústavní soud takto rozhodl za souhlasu účastníků řízení bez nařízení ústního jednání (§ 44 odst. 2 zákona o Ústavním soudu).

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru