Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

I. ÚS 2662/20 #1Usnesení ÚS ze dne 06.10.2020

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgánSOUD - MS Praha
SOUD - OS Praha 9
Soudce zpravodajLichovník Tomáš
Typ výrokuodmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost
Předmět řízení
hospodářská, sociální a kulturní práva/právo na ochranu rodičovství, rodiny a dětí /práva rodičů ve vztahu k dětem
právo na soudní a jinou právní ochra... více
Věcný rejstříkodůvodnění
styk rodičů s nezletilými dětmi
výživné/pro dítě
rodiče
rodičovská zodpovědnost
EcliECLI:CZ:US:2020:1.US.2662.20.1
Datum podání15.09.2020
Napadený akt

rozhodnutí soudu

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

2/1993 Sb./Sb.m.s., čl. 32 odst.4, čl. 36 odst.1

Ostatní dotčené předpisy

89/2012 Sb., § 888, § 907

99/1963 Sb., § 157 odst.2


přidejte vlastní popisek

I.ÚS 2662/20 ze dne 6. 10. 2020

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Vladimíra Sládečka, soudce Jaromíra Jirsy a soudce Tomáše Lichovníka (soudce zpravodaje) ve věci ústavní stížnosti M. Š., zastoupeného Radomilem Mackem, advokátem se sídlem nám. J. M. Marků 92, 563 01 Lanškroun, proti rozsudku Městského soudu v Praze č. j. 68 Co 149/2020-116 ze dne 17. 6. 2020 a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 9 č. j. 64 Nc 2552/2019-94 ze dne 29. 1. 2020, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Ústavní stížností, která splňuje formální náležitosti ustanovení § 34 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených soudních rozhodnutí, jimiž mělo dojít zejména k porušení čl. 10 odst. 2, čl. 32 odst. 4 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

2. Z napadených rozhodnutí Ústavní soud zjistil, že shora označeným rozsudkem Obvodní soud pro Prahu 9 rozhodl o úpravě poměrů nezletilých dětí stěžovatele pro dobu před a po rozvodu manželství rodičů a o úpravě styku s nimi, a to tak, že nezletilé svěřil do péče matky a stěžovateli uložil povinnost platit na výživu starší nezletilé dcery výživné ve výši 8 000 Kč měsíčně a na výživu mladší nezletilé dcery výživné ve výši 7 000 Kč měsíčně. Současně blíže specifikoval rozsah styku stěžovatele s dcerami. K odvolání stěžovatele Městský soud v Praze v záhlaví citovaným rozsudkem rozhodnutí nalézacího soudu jako věcně správné potvrdil.

3. Proti rozhodnutím soudů brojí stěžovatel ústavní stížností, domáhaje se jejich kasace. Stěžovatel namítl, že rozhodnutí soudů jsou nepřezkoumatelná a nemají oporu v provedeném dokazování. Soudům zejména vytkl, že vzdor fakticky praktikované střídavé výchově svěřily obě děti toliko do výchovy matce, aniž pro to byly splněny podmínky. Tuto svoji argumentaci stěžovatel v ústavní stížnosti podrobněji přiblížil a odkázal na judikaturu Ústavního soudu vztahující se ke střídavé výchově.

4. Ústavní soud zvážil argumentaci stěžovatele i obsah naříkaných soudních aktů a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

5. Ústavní soud předně podotýká, že řízení o ústavní stížnosti již není pokračováním opatrovnického řízení před obecnými soudy. Nelze se v něm tedy úspěšně domáhat vlastního hodnocení skutečností, které soudy vedly ke shora popsanému stanovení péče a výživného. Ústavní soud přitom žádný exces či jiný ústavně relevantní nedostatek v napadených soudních rozhodnutích nezjistil.

6. Soudy svá rozhodnutí svěřit nezletilé do péče matky řádně odůvodnily. Nepřehlédly doposud fakticky realizovanou střídavou péči rodičů, nicméně současně přihlédly k vyjádřením dětí, které jsou již ve věku, v němž již dokáží rozumně předestřít svůj vlastní postoj. Děti se konkrétně vyjádřily tak, že si neumějí představit střídavý týdenní pobyt u každého z rodičů, byť by jim to v kratších intervalech nevadilo. Soudy nicméně v tomto ohledu vzaly mimo jiné v potaz i rodiči avizované oddělení dosavadní společné domácnosti a s tím spojené obtíže z hlediska ustálenosti výchovného zázemí. Proto nakonec přistoupily ke svěření nezletilých do péče matky za současného stanovení jejich velmi širokého styku se stěžovatelem, který, byť se zcela neblíží představám stěžovatele o klasické střídavé výchově, stále zajišťuje jeho dostatečný podíl na výchově dcer a vliv na jejich rozvoj po všech stránkách. Tyto úvahy soudů nelze dle názoru Ústavního soudu pokládat za zjevně nepřiměřené. V podrobnostech budiž na stěžejní vývody soudů v napadených rozsudcích zcela odkázáno (srov. především body 22 a 23 rozsudku obvodního soudu a body 13 a 16 rozsudku městského soudu).

7. Ve světle řečeného tudíž Ústavní soud odmítl ústavní stížnost dle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 6. října 2020

Vladimír Sládeček v. r.

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru