Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

I. ÚS 266/11 #1Usnesení ÚS ze dne 08.03.2011

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - PO
Dotčený orgánSOUD - NSS
Soudce zpravodajDuchoň František
Typ výrokuodmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost
Předmět řízení
právo na soudní a jinou právní ochranu /právo na přístup k soudu a jeho ochranu, zákaz odepření spravedlnosti
právo na soudní a jinou právní ochranu /s... více
Věcný rejstříkSprávní soudnictví
Plná moc
EcliECLI:CZ:US:2011:1.US.266.11.1
Datum podání27.01.2011
Napadený akt

rozhodnutí soudu

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

2/1993 Sb., čl. 36 odst.1

Ostatní dotčené předpisy

150/2002 Sb., § 105 odst.2, § 46 odst.1 písm.a


přidejte vlastní popisek

I.ÚS 266/11 ze dne 8. 3. 2011

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Ivany Janů a soudců Vojena Güttlera a Františka Duchoně (soudce zpravodaj) ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky: Gas filling Tábor, spol. s r. o., se sídlem Sezimovo Ústí 1120, zastoupené JUDr. Pavlem Sokolem, advokátem se sídlem Tábor, Nerudova 3078, proti usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 11. 2010, čj. 8 Afs 62/2010 - 106, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

V ústavní stížnosti stěžovatelka navrhla zrušení v záhlaví uvedeného usnesení, neboť má za to, že jeho vydáním bylo porušeno její základní právo na soudní ochranu a spravedlivý proces ve smyslu čl. 2 odst. 3 a čl. 4 Ústavy ČR a čl. 2 odst. 2, čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Mělo k tomu dojít v řízení, ve kterém Nejvyšší správní soud odmítl její kasační stížnost proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 25. 6. 2010, čj. 10 Afs 43/2010 - 79. Tímto rozsudkem krajský soud zamítl žalobu stěžovatelky proti rozhodnutí Finančního ředitelství v Českých Budějovicích, kterým bylo zamítnuto její odvolání proti rozhodnutím Finančního úřadu v Táboře, kterými správce daně stěžovatelce dodatečně vyměřil daň z přidané hodnoty v celkové výši 75.342,- Kč. Nejvyšší správní soud své rozhodnutí odůvodnil tím, že stěžovatelka, ani přes výzvu soudu, nedoložila plnou moc udělenou advokátovi pro řízení o kasační stížnosti. Nepředložení plné moci advokáta je nedostatkem podmínky řízení a pokud tento nedostatek nebyl přes výzvu soudu odstraněn, Nejvyšší správní soud kasační stížnost odmítl.

Stěžovatelka zpochybnila závěry Nejvyššího správního soudu a rovině podústavního práva předložila polemiku se závěry Nejvyššího správního soudu. V ústavní stížnosti tvrdí, že plnou moc řádně udělila a Nejvyšší správní soud pochybil, pokud ji nevyrozuměl o nedostatcích jí uděleného zmocnění.

Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud není povolán k přezkumu správnosti aplikace podústavního práva, neboť jeho úkolem je ochrana ústavnosti (čl. 83 Ústavy České republiky), nikoliv "běžné" zákonnosti. Ústavnímu soudu proto nepřísluší, aby prováděl přezkum a přehodnocování rozhodovací činnosti obecných soudů ve stejném rozsahu jako obecné soudy v odvolacím, případně dovolacím řízení.

Podstatou ústavní stížnosti je vyjádření nesouhlasu s rozhodnutím Nejvyššího správního soudu argumentací, která se pohybuje v rovině jednoduchého práva. Tím stěžovatelka staví Ústavní soud do pozice další instance v systému obecného soudnictví, která mu nepřísluší.

Po prostudování napadeného rozhodnutí Ústavní soud shledal polemiku stěžovatelky se závěry Nejvyššího správního soudu jako nedůvodnou. Z odůvodnění usnesení Nejvyššího správního soudu jasně a srozumitelně vyplývá, že poté, co stěžovatelka nedoložila plnou moc udělenou advokátovi pro dané řízení, vyzval ji krajský soud usnesením ze dne 11. 8. 2010, čj. 10 Afs 43/2010 - 93, aby tak učinila ve lhůtě jednoho měsíce od doručení tohoto usnesení. Současně stěžovatelku poučil, že pokud této výzvě nevyhoví, bude kasační stížnost odmítnuta. Stěžovatelka však ani přes zmíněnou výzvu krajského soudu plnou moc nepředložila, přestože zastoupení advokátem avizovala spolu s podanou kasační stížností. Rovněž neprokázala, že případně její zaměstnanec či člen má vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních předpisů vyžadováno pro výkon advokacie. Na základě uvedeného Nejvyšší správní soud kasační stížnost stěžovatelky odmítl. Ústavní soud považuje odůvodnění rozsudku odvolacího soudu v tomto směru za dostatečné a přiléhavé a v podrobnostech na ně odkazuje. Skutečnost, že se stěžovatelka neztotožňuje se závěry Nejvyššího správního soudu, nemůže sama o sobě založit důvodnost ústavní stížnosti a nelze ji považovat za porušení jejich základních práv.

Proto Ústavní soud podanou ústavní stížnost, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků, odmítl podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 8. března 2011

Ivana Janů, v. r.

předsedkyně I. senátu Ústavního soudu

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru