Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

I. ÚS 2659/15 #1Usnesení ÚS ze dne 10.12.2015

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgánSOUD - NSS
SOUD - KS Brno
KRAJ / KRAJSKÝ ÚŘAD - Vysočina
OBEC / OBECNÍ ÚŘAD / MAGISTRÁT - Jihlava - odbor dopravy
Soudce zpravodajDavid Ludvík
Typ výrokuodmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost
Předmět řízení
právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /ústavnost a spravedlivost rozhodování obecně
Věcný rejstříkdůkaz/volné hodnocení
odůvodnění
Přestupek
EcliECLI:CZ:US:2015:1.US.2659.15.1
Datum podání01.09.2015
Napadený akt

rozhodnutí soudu

rozhodnutí správní

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

2/1993 Sb./Sb.m.s., čl. 36 odst.1

Ostatní dotčené předpisy

150/2002 Sb., § 52


přidejte vlastní popisek

I.ÚS 2659/15 ze dne 10. 12. 2015

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Ludvíka Davida (soudce zpravodaj), soudkyně Kateřiny Šimáčkové a soudce Davida Uhlíře o ústavní stížnosti stěžovatele Petra Fábryho, zastoupeného JUDr. Boženou Zmátlovou, advokátkou se sídlem Jihlava, Dvořákova 5, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 7. 2015 č. j. 1 As 120/2015-38, proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 29. 4. 2015 č. j. 41 A 25/2014-22, proti rozhodnutí Krajského úřadu Kraje Vysočina ze dne 3. 2. 2014 č. j. KUJI 7272/2014 sp. zn. OOSČ 924/2013 OOSC/301 a proti rozhodnutí Magistrátu města Jihlavy, odboru dopravy ze dne 15. 11. 2013 č. j. MMJ/OD/18708/2013-11 JID: 147590/2013/MMJ, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Průběh řízení před obecnými soudy a správními orgány

1. Včas a řádně podanou ústavní stížností se stěžovatel pro tvrzený zásah do ústavně zaručených práv - na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, na rovné zacházení podle čl. 3 odst. 1 Listiny, a na presumpci neviny, garantovanou čl. 40 odst. 2 Listiny - dovolával zrušení v záhlaví označených rozhodnutí obecných soudů a správních orgánů.

2. Rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 7. 2015 č. j. 1 As 120/2015-38 byla zamítnuta kasační stížnost proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 29. 4. 2015 č. j. 41 A 25/2014-22, kterým došlo k zamítnutí žaloby stěžovatele proti rozhodnutí Krajského úřadu Kraje Vysočina ze dne 3. 2. 2014 č. j. KUJI 7272/2014 sp. zn. OOSČ 924/2013 OOSC/301.

3. Odvolací správní orgán zamítl odvolání stěžovatele a potvrdil rozhodnutí Magistrátu města Jihlavy, odboru dopravy ze dne 15. 11. 2013 č. j. MMJ/OD/18708/ 2013-11 JID: 147590/2013/MMJ, kterým byl stěžovatel uznán vinným ze spáchání přestupku podle ustanovení § 125c odst. 1 písm. f) bodu 1 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o silničním provozu"), neboť jako řidič motorového vozidla za jízdy v ruce držel telefonní přístroj. Za spáchání přestupku byla stěžovateli stanovena pokuta ve výši 1 500 Kč a v přestupkovém řízení mu byla uložena i povinnost nahradit náklady řízení v částce 1 000 Kč.

II.

Obsah ústavní stížnosti

4. V ústavní stížnosti bylo argumentováno tím, že obecné soudy a správní orgány porušily zásadu materiální pravdy a nezjistily skutkový stav, o kterém by nebyly důvodné pochybnosti. Stěžovatel tak byl uznán vinným z přestupku, ač mu vina nebyla prokázána.

5. Stěžovatel dále namítal, že se mu nedostalo rovného zacházení ze strany obecných soudů, u kterých se domáhal soudní ochrany, oproti jiným osobám v obdobných případech z rozhodovací praxe. Došlo proto k prolomení principu právní jistoty a zásady legitimního očekávání.

6. Stěžovatelem bylo poukazováno i na porušení principu presumpce neviny, ze kterého plyne, že obviněný je považován za nevinného až do pravomocného rozhodnutí o vyslovení viny. V přestupkovém řízení bylo provedeno dokazování toliko výslechem dvou zasahujících policistů, stěžovatele a stěžovatelova bratra. Výpovědi stěžovatele byla ovšem v řízení o přestupku dávána správním orgánem bez dalšího menší váha, než výpovědím zasahujících policistů. Stěžovatel výpovědi policistů nepokládal za nezaujaté a nestranné, což odůvodnil okolnostmi případu.

III.

Právní posouzení

7. Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy ČR soudním orgánem ochrany ústavnosti. Není součástí soustavy obecných soudů, a proto není povolán k instančnímu přezkumu jejich rozhodnutí. Samotný postup v řízení, hodnocení skutkového stavu, výklad a aplikace podústavního práva jsou úlohou obecných soudů (nebo jiných státních orgánů).

8. K zásahu do činnosti orgánů veřejné moci je Ústavní soud oprávněn, pokud svými rozhodnutími porušily ústavně zaručená práva či svobody účastníka řízení. Rozměru zásahu do základních práv nebo svobod ovšem dosahuje toliko interpretace a aplikace práva, která byla provedena ve výrazném rozporu s principy spravedlnosti.

9. Vzhledem k obecně zastávanému principu minimalizace zásahů do činnosti ostatních orgánů veřejné moci není úkolem Ústavního soudu mj. nahrazovat hodnocení důkazů provedených v přestupkovém řízení. Do pravomoci Ústavního soudu nespadá "hodnotit hodnocení" důkazů správními orgány a obecnými soudy, a to ani tehdy, pokud by se s vysloveným hodnocením sám neztotožňoval [viz např. nález ze dne 1. 2. 1994 sp. zn. III. ÚS 23/93 (N 5/1 SbNU 41)].

10. Pochybení obecných soudů a správních orgánů s ústavní intenzitou není Ústavním soudem ve věci spatřováno. Právní závěr o spáchání přestupku a uložení pokuty podle zákona o silničním provozu nevybočuje z ústavních kautel. Obecné soudy řádně, logicky a na podkladě proporcionálního dokazování vyložily, proč neposoudily námitky stěžovatele proti správnímu rozhodnutí o vyslovení viny a sankce za spáchaný přestupek jako důvodné. Samotný nesouhlas stěžovatele s právním posouzením případu a s hodnocením skutkového stavu nemohl bez dalšího založit opodstatněnost názoru o porušení základních práv.

11. Aplikace práva správními orgány a soudy nedosáhla (svým odůvodněním) rozměru nezbytného k zásahu Ústavního soudu. Nadto je nutno uvést, že stěžovatel v obsahu ústavní stížnosti uplatnil argumenty, které již byly použity v řízení před obecnými soudy, jež námitky stěžovatele vypořádaly dostatečně a v souladu s principy spravedlivého procesu.

12. Ze všech řečených důvodů Ústavní soud ústavní stížnost odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu").

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 10. prosince 2015

Ludvík David, v. r.

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru