Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

I. ÚS 2658/11 #1Usnesení ÚS ze dne 21.09.2011

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - PO
Dotčený orgánSOUD - OS Ostrava
Soudce zpravodajJanů Ivana
Typ výrokuodmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost
Předmět řízení
právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /ústavnost a spravedlivost rozhodování obecně
právo na soudní a jinou právní ochranu /sprave... více
Věcný rejstříkžaloba/na plnění
Nájem
EcliECLI:CZ:US:2011:1.US.2658.11.1
Datum podání08.09.2011
Napadený akt

rozhodnutí soudu

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

2/1993 Sb., čl. 36 odst.1

Ostatní dotčené předpisy

40/1964 Sb., § 686a, § 676 odst.2


přidejte vlastní popisek

I.ÚS 2658/11 ze dne 21. 9. 2011

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Ivany Janů a soudců Františka Duchoně a Vojena Güttlera o ústavní stížnosti stěžovatelky RPG Byty, s. r. o., IČ: 27769127, se sídlem v Ostravě - Moravské Ostravě, Gregova 3/2582, zastoupené Mgr. Petrem Kaustou, advokátem se sídlem v Ostravě - Moravské Ostravě, Čs. legií 5, proti rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 1. 6. 2011, čj. 24 C 166/2010-43, za účasti Okresního soudu v Ostravě jako účastníka řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Stěžovatelka brojí ústavní stížností proti shora označenému rozsudku, jímž byla stěžovatelce uložena povinnost zaplatit žalobci částku 1704 Kč s příslušenstvím (výrok I.), ve výroku II. byla žaloba ohledně úroků z prodlení z částky 568 Kč zamítnuta, a ve výroku III. byla stěžovatelce uložena povinnost k náhradě nákladů řízení. Výrok ve věci samé odůvodnil okresní soud tak, že se jedná o bezdůvodné obohacení vzniklé stěžovatelce tím, že bez právního důvodu účtovala žalobci poplatky za instalaci a údržbu termoregulační techniky v bytě užívaném žalobcem. Soud I. stupně se mj. neztotožnil s právním názorem stěžovatelky, dle nějž již žalobce není nájemcem bytu, ale jeho bezesmluvním uživatelem; tzv. prolongační doložku považoval soud za platnou.

Stěžovatelka v ústavní stížnosti tvrdila, že bylo porušeno její právo na spravedlivý proces, a to tím, že z odůvodnění rozsudku je patrný naprostý odklon od konstantní judikatury Nejvyššího soudu. V dalším textu stížnosti stěžovatelka polemizuje s rozhodovacími důvody okresního soudu. Její argumentace spočívá na tom, že nájemní poměr skončil dne 30. 6. 2006, neboť pak již s ohledem na § 686a odst. 6 občanského zákoníku nebylo možné prodloužení nájemní smlouvy dle § 676 odst. 2 téhož zákona. Tzv. prolongační doložku přitom na základě judikatury Nejvyššího soudu považuje stěžovatelka za neplatnou. Žalobce je proto povinen platit stěžovatelce souhrnnou platbu za bezesmluvní užívání předmětného bytu, přičemž je zcela nepodstatné, jak si stěžovatelka souhrnnou částku v rámci evidenčních listů rozepíše.

Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].

Ústavní soud představuje soudní orgán ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy). Není součástí soustavy obecných soudů a nepřísluší mu právo dozoru nad jejich rozhodovací činností. K takovému dozoru či kontrole je Ústavní soud oprávněn pouze za situace, kdy obecné soudy svými rozhodnutími zasahují do ústavně zaručených základních práv a svobod jednotlivce.

Při přezkumu rozhodnutí z hlediska dotčení ústavně zaručených základních práv či svobod je nutno vzít na zřetel charakter projednávané věci. Stěžovatelka brojí ústavní stížností proti rozsudku, jímž bylo rozhodováno o žalobě, kterou se žalobce domáhal zaplacení částky 1704 Kč (s příslušenstvím). Již ve své dřívější rozhodovací praxi dal Ústavní soud najevo, že v případech tzv. bagatelních věcí, tj. žalob znějících na peněžité plnění nepřevyšující částku 2000 Kč (§ 202 odst. 2 o. s. ř., ve znění do 30. 6. 2009; nyní již 10 000 Kč), je ústavní stížnost v podstatě vyloučena s výjimkou zcela extrémních pochybení obecného soudu, představujících zřetelný zásah do základních práv stěžovatele (srov. např. usnesení sp. zn. III. ÚS 405/04, IV. ÚS 695/01, IV. ÚS 248/01, IV. ÚS 8/01 a další, nověji viz usnesení ze dne 7. 10. 2009 sp. zn. II. ÚS 2538/09 či usnesení ze dne 13. 10. 2009, sp. zn. I. ÚS 2552/09 s ohledem na účinnost zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony; všechny judikáty dostupné na http://nalus.usoud.cz).

O výjimečný případ zcela extrémního pochybení obecného soudu (viz citovaná judikatura), však v souzené věci nejde. Rozsudek okresního soudu je řádně odůvodněn; jsou v něm vyloženy jak rozhodovací důvody, na nichž právní názor soudu spočívá, tak důvody, proč námitky stěžovatelky nelze považovat za správné. V tomto směru Ústavní soud připomíná, že právní názor okresního soudu odpovídá i názorům formulovaným v odborné literatuře. Kupř. M. Hulmák v komentáři k § 686a odst. 2 občanského zákoníku konstatuje: "Jestliže si smluvní strany sjednaly možnost prodloužení doby nájmu v nájemní smlouvě, např. o jeden rok, nebude-li nájemce v prodlení s platbami nájemného, nemá vyloučení možnosti použití § 676 odst. 2 na nájem bytu žádný význam. K prodloužení nájmu dochází totiž nikoliv z důvodu § 676 odst. 2, ale z důvodu smluvního ujednání, a to v konkrétním případě i za jiných podmínek."Viz Hulmák, M. in Spáčil, J. a kol. Občanský zákoník I., II. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 1981. Skutečnost, že stěžovatelka dovozuje z textu zákona a z judikatury závěry jiné, ještě sama o sobě neznamená, že tím bylo zasaženo do jejích základních práv a svobod; to platí tím spíše, že v jejím případě jde o bagatelní věc, v níž Ústavní soud zasahuje toliko v případě extrémního pochybnení, jak bylo řečeno shora.

Z těchto důvodů odmítl Ústavní soud podanou ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).

V Brně dne 21. září 2011

Ivana Janů, v.r.

předsedkyně senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru