Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

I. ÚS 265/98Nález ÚS ze dne 19.10.1999Předkupní právo

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam3
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Soudce zpravodajGüttler Vojen
Typ výrokuvyhověno
Předmět řízení
základní práva a svobody/právo vlastnit a pokojně užívat majetek
právo na soudní a jinou právní ochranu
Věcný rejstříkSmlouva
interpretace
Paralelní citace (Sbírka nálezů a usnesení)N 144/16 SbNU 69
EcliECLI:CZ:US:1999:1.US.265.98
Datum vyhlášení16.11.1999
Datum podání08.06.1998
Napadený akt

rozhodnutí soudu

rozhodnutí soudu

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

1/1993 Sb., čl. 90

2/1993 Sb., čl. 36 odst.1, čl. 11 odst.1

Ostatní dotčené předpisy

40/1964 Sb., § 603 odst.3, § 420


přidejte vlastní popisek

I.ÚS 265/98 ze dne 19. 10. 1999

N 144/16 SbNU 69

Předkupní právo

ČESKÁ REPUBLIKA

NÁLEZ

Ústavního soudu

Jménem republiky

Ústavní soud

rozhodl dnešního dne v senátě ústavní stížnosti

stěžovatele J. U., zastoupeného advokátem JUDr. V. K. proti

rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 8. 4. 1998, č.j. 23 Co

157/98-63, takto:

Rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 8. 4. 1998, č.j. 23 Co

157/98-63, se zrušuje.

Odůvodnění:

Stěžovatel se včas podanou stížností domáhá zrušení napadeného

rozsudku Krajského soudu v Praze, kterým byl potvrzen rozsudek

Okresního soudu v Příbrami ze dne 29. 10. 1997, č.j. 8

C 45/97-44. Tímto rozsudkem okresního soudu byla stanovena

povinnost žalovanému J. U. uzavřít se žalobci Z. J. a L. J. kupní

smlouvu o prodeji pozemku 2č. 61/2, kat. úz. D., o výměře 160 m za

kupní cenu 14.426,- Kč do bezpodílového spoluvlastnictví žalobců

proti tomu, že žalobci jsou povinni zaplatit žalovanému kupní cenu

do 15ti dnů po vkladu vlastnického práva žalobců k převáděnému

pozemku do katastru nemovitostí Katastrálního úřadu v Příbrami.

Okresní soud v Příbrami tak rozhodl na základě zjištění, že

žalobci dne 5. 12. 1994 uzavřeli jako kupující smlouvu o uzavření

budoucí kupní smlouvy s JUDr. J. B. Předmětem této smlouvy byl

závazek účastníků uzavřít kupní smlouvu o prodeji pozemku o výměře

160 m2, který vznikne oddělením od pozemku č. parc. 61/2 o celkové

výměře 437 m2, k. ú. D. Mezi žalobci a JUDr. J. B. bylo sjednáno

pod čl. XI. uvedené smlouvy, že pokud bude JUDr. B. prodávat další

část pozemku č. parc. 61/2, zavazuje se ji přednostně nabídnout

k prodeji žalobcům. Tuto povinnost však JUDr. B. nesplnil

a pozemek prodal žalovanému J. U. kupní smlouvou ze dne 21. 11.

1995. Ustanovení § 603 odst. 3 obč. zák. umožňuje žalobcům domáhat

se na žalovaném, aby jim nabídl pozemek ke koupi, neboť předkupní

právo působí i vůči třetím osobám. Proto okresní soud žalobě

vyhověl.

Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 8. 4. 1998, č.j. 23 Co

157/98-63, rozsudek soudu prvého stupně potvrdil. Krajský soud

konstatoval, že smlouvou o budoucí smlouvě ze dne 5. 12. 1994 bylo

mezi JUDr. B. a žalobci dohodnuto smluvní předkupní právo, a to

písemnou formou jako právo závazkové, které nevyžadovalo vklad do

katastru nemovitostí. JUDr. B. jako povinný porušil sjednané

předkupní právo, když ve lhůtě 3 měsíců po oddělení části pozemku

č. 61/2 o výměře 160 m2 geometrickým plánem tuto část pozemku

prodal žalovanému. Z těchto důvodů se žalobci proti žalovanému

(nabyvateli předmětného pozemku) právem domáhají povinnosti

k uzavření kupní smlouvy, a to nahrazením projevu vůle podle ust.

§ 161 odst. 3 občanského soudního řádu v souladu s ust. § 603

odst. 3 obč. zák.

Stěžovatel nesouhlasí s právními závěry odvolacího soudu

vyjádřenými v odůvodnění napadeného rozsudku. Popírá, že by bylo

ve smlouvě o smlouvě budoucí ze dne 5. 12. 1994 zakotveno

předkupní právo. Zejména nesouhlasí s tím, že by šlo o smluvní

předkupní právo jako právo závazkové, které nevyžadovalo vklad do

katastru nemovitostí a že Z. J. a L. J. mohli žalovat na určení

povinnosti stěžovatele uzavřít s nimi kupní smlouvu. Tyto závěry

neodpovídají ust. § 603 obč. zák. Komentář k tomuto zákonnému

ustanovení jednoznačně uvádí, že není-li předkupní právo smluveno

jako právo věcné, je porušení tohoto závazku v podstatě

sankcionováno toliko odpovědností za event. škodu. Vzhledem

k tomu, že Krajský soud v Praze nesprávně interpretoval ust. §

603 obč. zák., došlo k porušení stěžovatelova základního práva

zaručeného v čl. 11 Listiny základních práv a svobod (dále jen

"Listina"). Proto stěžovatel navrhl, aby byl napadený rozsudek

Krajského soudu v Praze zrušen.

Krajský soud v Praze jako účastník řízení ve svém vyjádření

k ústavní stížnosti pouze uvedl, že odkazuje na odůvodnění

napadeného rozsudku a prohlásil, že netrvá na ústním jednání před

Ústavním soudem.

Okresní soud v Příbrami se k ústavní stížnosti nevyjádřil

a toliko odkázal na odůvodnění rozsudku ze dne 29. 10. 1997, č.j.

8 C 45/97-44. Okresní soud souhlasil s upuštěním od ústního

jednání.

Vedlejší účastníci Z. J. a L. J. (oba zastoupení JUDr. P. Č.)

namítli, že navrhovatel v ústavní stížnosti neuvádí žádné

argumenty, které by neuplatnil již v řízení před obecnými soudy.

Jeho veškerými námitkami se Krajský soud v Praze v odvolacím

řízení zabýval a správně je zhodnotil. V řadě nálezů Ústavního

soudu je pak výslovně uvedeno, že pokud ústavní stížnost spočívá

v polemice s právními závěry obecných soudů, která je zcela shodná

s argumenty uplatněnými v odvolání proti rozhodnutí soudu prvého

stupně, nemůže Ústavní soud takové stížnosti vyhovět, neboť by se

dostal do pozice třetího stupně v systému obecného soudnictví (viz

např. nálezy Ústavního soudu ve věcech sp. zn. II. ÚS 294/95, I.

ÚS 146/94, I. ÚS 87/95). Po věcné stránce vedlejší účastníci

namítli, že navrhovatel chybně interpretuje § 603 obč. zákoníku,

neboť odstavec 3 cit. ustanovení se vztahuje i k věcnému

i k závazkovému předkupnímu právu. Vedlejší účastníci navrhli

odmítnutí ústavní stížnosti podle ust. § 43 odst. 2 písm. a) zák.

č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a souhlasili

s upuštěním od ústního jednání v této věci.

Rovněž stěžovatel souhlasil s upuštěním od ústního jednání.

Po přezkoumání obsahu ústavní stížnosti a napadeného rozhodnutí

(včetně řízení, které mu předcházelo) dospěl Ústavní soud

k závěru, že ústavní stížnost je důvodná.

Z obsahu spisu Okresního soudu v Příbrami, sp. zn. 8 C 45/97,

vyplývá, že soudy prvého a druhého stupně rozhodovaly na základě

zjištění, že žalobci jako budoucí kupující uzavřeli dne 5. 12.

1994 s JUDr. J. B. jako budoucím prodávajícím smlouvu o uzavření

budoucí smlouvy. Podle této smlouvy se účastníci zavázali uzavřít

kupní smlouvu o prodeji části pozemku o výměře 2160 m2, který

vznikne oddělením od pozemku č. parc. 61/2 o celkové výměře 437

m2, kat. úz. D., a to do 3 měsíců ode dne geometrického rozdělení

p.p. 61/2 v k. ú. D. (Geometrickým plánem č. p. 1049-100-95

vyhotoveném dne 4. 9. 1995 byla oddělena pozemková parcela č.

61/3 - ostatní plocha o výměře 168 m2, kterou kupní smlouvou ze

dne 7. 9. 1945 prodal JUDr. J. B. manželům L. a Z. J. Současně

tímto geometrickým plánem byla oddělena další pozemková parcela č.

261/2 - ostatní plocha o výměře 160 m2.) Dále bylo mezi účastníky

v čl. XI. smlouvy ze dne 5. 12. 1994 sjednáno, že pokud bude JUDr.

B. prodávat další část pozemku č.p. 61/2, zavazuje se ji

přednostně nabídnout k prodeji žalobcům.

Krajský soud v Praze považoval za prokázáno, že smlouvou

o smlouvě budoucí ze dne 5. 12. 1994 bylo mezi JUDr. B. a žalobci

dohodnuto smluvní předkupní právo písemnou formou a to jako právo

závazkové, které nevyžadovalo vklad do katastru nemovitostí.

JUDr. B. prý jako povinný porušil sjednané předkupní právo, když

ve lhůtě 3 měsíců po oddělení části pozemku p.č. 61/2 o výměře

160 m2 tuto geometrickým plánem oddělenou část pozemku prodal

žalovanému. Jestliže se žalobci domáhají proti nabyvateli

předmětného pozemku povinnosti uzavřít kupní smlouvu, a to

nahrazením projevu vůle podle ust. § 161 odst. 3 občanského

soudního řádu v souladu s ust. § 603 odst. 3 obč. zákoníku, muselo

být - podle názoru krajského soudu - jejich návrhu vyhověno.

Krajský soud v Praze se při posuzování věci odvolal na ust. §

603 odst. 3 občanského zákoníku, byť sám - jak je uvedeno výše

- považoval za prokázáno, že smlouvou ze dne 5. 12. 1994 došlo

mezi JUDr. B. a žalobci ke vzniku smluvního předkupního práva jako

práva závazkového, které nevyžadovalo vklad do katastru

nemovitostí. V souzeném případě by však - i kdyby existovalo

předkupní právo pro určitý případ zcizení a zavázaná osoba takto:

smluvně převzatou povinnost nerespektovala, tj. zcizila by věc

třetí osobě způsobem, pro které bylo předkupní právo sjednáno

- předkupní právo závazkové povahy rovněž zaniklo, neboť vůči

třetí osobě nepůsobí. Osoba oprávněná z předkupního práva by mohla

vůči zavázané osobě uplatňovat nárok na náhradu škody za podmínek

ust. § 420 obč. zák. Vzhledem k pouhé závazkové (osobní) povaze

předkupního práva se však oprávněná osoba nemůže na nabyvateli

zcizené věci s úspěchem domáhat toho, aby jí nabyvatel koupenou

věc nabídl ke koupi (srov. obecně uznávanou literaturu, např.

Komentář k občanskému zákoníku, Jehlička/Švestka a kolektiv, 5.

vydání, 1999, str. 648; dále Právní rozhledy 5/1994, str. 165,

Jehlička, Švestka - Nad předkupním právem). Výklad ustanovení §

603 občanského zákoníku, který podávají vedlejší účastníci, tedy

Ústavní soud z ústavněprávního hlediska neakceptuje.

Je pravda, že Ústavnímu soudu v důsledku zásady nezávislosti

obecných soudů upravené v čl. 82 Ústavy zpravidla nepřísluší

"hodnotit" hodnocení důkazů obecnými soudy. Ústavní soud nicméně

dospěl k závěru, že v souzené věci došlo jednak nesprávným

hodnocením obsahu čl. XI. smlouvy ze dne 5. 12. 1994, jednak

pochybením při výkladu ust. § 603 odst. 3 obč. zák. k extrémnímu

rozporu mezi hodnocením věci a zjištěným skutkovým stavem. Na

základě toho Ústavní soud - v souladu se svou ustálenou

judikaturou - dospívá k závěru, že Krajský soud v Praze napadeným

rozhodnutím neposkytl stanoveným způsobem ochranu práv

stěžovateli, čímž porušil čl. 90 Ústavy a čl. 36 odst. 1 Listiny.

Nesprávnou interpretací ust. § 603 odst. 3 obč. zák. dále nebyla

poskytnuta náležitá ochrana vlastnických práv stěžovatele ve

smyslu ust. čl. 11 odst. 1 Listiny, který zaručuje každému právo

vlastnit majetek.

Proto Ústavnísoud napadené rozhodnutí Krajského soudu v Praze

zrušil.

Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat.

V Brně dne 19. 10. 1999

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru