Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

I. ÚS 2640/11 #1Usnesení ÚS ze dne 13.10.2011

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgánSOUD - VS Olomouc
Soudce zpravodajDuchoň František
Typ výrokuodmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost
Předmět řízení
právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /ústavnost a spravedlivost rozhodování obecně
Věcný rejstříkNáklady řízení
Ochrana osobnosti
EcliECLI:CZ:US:2011:1.US.2640.11.1
Datum podání06.09.2011
Napadený akt

rozhodnutí soudu

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

2/1993 Sb., čl. 36 odst.1

Ostatní dotčené předpisy

40/1964 Sb., § 11

99/1963 Sb., § 150


přidejte vlastní popisek

I.ÚS 2640/11 ze dne 13. 10. 2011

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl dnešního dne v senátě složeném z předsedkyně Ivany Janů a soudců Vojena Güttlera a Františka Duchoně (soudce zpravodaj) ve věci ústavní stížnosti stěžovatele J. J., zastoupeného Mgr. Janou Wranikovou, advokátkou se sídlem Ostrava - Slezská Ostrava, Občanská 18, proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 1. 6. 2011, čj. 1 Co 247/2010 - 109, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ve své ústavní stížnosti stěžovatel navrhl zrušení shora označeného rozsudku ve výrocích o náhradě nákladů řízení, neboť má za to, že jimi byly porušeny zásady spravedlivého procesu a jeho základní právo na soudní ochranu ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

K porušení uvedeného základního práva mělo dojít tím, že odvolací soud aplikoval ustanovení § 150 občanského soudního řádu (dále jen "OSŘ"), aniž by stěžovatel měl možnost se k uplatnění moderačního práva jakkoli vyjádřit.

Z obsahu předložených listin Ústavní soud zjistil, že Krajský soud v Ostravě, jako soud prvního stupně, zamítl žalobu Ing. O. C. (dále jen "žalobce") na ochranu osobnosti, podanou proti stěžovateli, v níž požadoval zaslání omluvy a náhradu nemajetkové újmy ve výši 50.000,- Kč. K odvolání žalobce Vrchní soud v Olomouci rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a změnil výrok o náhradě nákladů řízení tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Stejně tak nepřiznal žádnému z účastníků právo na náhradu odvolacího řízení. Odvolací soud odůvodnil změnu výroku o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně tím, že ten opominul velmi specifické okolnosti věci, spočívající v tom, že jde o kauzu nešťastných a nechutných sporů v rámci rodiny ohledně dědictví. Spor pak vygradoval konfliktem o pozůstatky rodičů manželky stěžovatele. Obě strany se dopustily chyb a zásahů do osobnostních práv a tyto okolnosti jej vedly k závěru, že je zde namístě mimořádně nepřiznat náhrady nákladů žádné straně (§ 150 OSŘ).

Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Jak Ústavní soud již mnohokrát judikoval, jeho úkolem je poskytovat pouze ochranu základním právům a svobodám, zakotveným zejména v Ústavě ČR a v Listině základních práv a svobod. Ústavní soud není oprávněn zasahovat do jurisdikční činnosti obecných soudů, neboť není vrcholem jejich soustavy. Nemůže tudíž vykonávat přezkumný dohled nad jejich činností, pokud postupují v souladu s ústavním pořádkem ČR.

Ve své judikatuře Ústavní soud opakovaně uvedl, že při posuzování problematiky nákladů řízení postupuje velmi zdrženlivě a ke zrušení výroku o náhradě nákladů řízení přistupuje pouze výjimečně. Je totiž zejména v pravomoci obecných soudů posoudit úspěch stran v řízení a na základě toho rozhodnout o přiznání náhrady nákladů řízení a jejich výši. Ústavní soud do rozhodnutí obecných soudů o nákladech řízení může zasáhnout pouze v případech, kdy by došlo rozhodnutím obecného soudu k procesnímu excesu, majícímu charakter extrémního rozporu s principy spravedlnosti.

I když se může rozhodnutí o náhradě nákladů řízení citelně dotknout některého z účastníků řízení, obvykle nedosahuje intenzity porušení základních práv a svobod. Procesní povaha rozhodnutí o nákladech řízení způsobuje, že zde není přímý vztah k těm základním právům a svobodám, které jsou chráněny ústavním pořádkem ČR (viz např. nálezy sp. zn. IV. ÚS 10/98, III. ÚS 255/05). Připuštění výjimky z výše uvedeného přístupu znamená, že konkrétním rozhodnutím obecného soudu o nákladech řízení bylo dotčeno právo na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny.

Na základě výše uvedených argumentů dospěl Ústavní soud k závěru, že v předmětné věci odvolací soud při aplikaci § 150 OSŘ při rozhodování o náhradě nákladů řízení postupoval na základě uvážení specifických okolností daného případu. Své rozhodnutí dostatečně odůvodnil a Ústavní soud neshledal nic, co by napadené rozhodnutí odvolacího soudu posouvalo do ústavněprávní roviny.

Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem dospěl Ústavní soud k závěru, že jsou splněny podmínky ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, a proto, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků, ústavní stížnost odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 13. října 2011

Ivana Janů, v. r.

předsedkyně I. senátu Ústavního soudu

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru