Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

I. ÚS 2630/10 #1Usnesení ÚS ze dne 18.11.2010

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgánSOUD - MS Praha
SOUD - OS Praha 9
Soudce zpravodajDuchoň František
Typ výrokuodmítnuto pro nepřípustnost
Předmět řízení
procesní otázky řízení před Ústavním soudem/přípustnost v řízení o ústavních stížnostech/procesní prostředky k ochraně práva/dovolání civilní
Věcný rejstříkopravný prostředek - mimořádný
Dovolání
EcliECLI:CZ:US:2010:1.US.2630.10.1
Datum podání08.09.2010
Napadený akt

rozhodnutí soudu

Ostatní dotčené předpisy

99/1963 Sb., § 237 odst.1 písm.b


přidejte vlastní popisek

I.ÚS 2630/10 ze dne 18. 11. 2010

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Františkem Duchoněm ve věci ústavní stížnosti stěžovatelů 1) Ing. A. R., 2) Ing. D. R. a 3) S. R., zastoupených Mgr. Radkem Hladinou, advokátem se sídlem Praha 1, Revoluční 8, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 4. 5. 2010, čj. 29 Co 563/2009 - 600, a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 25. 8. 2009, čj. 6 C 394/98 - 570, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

V ústavní stížnosti ze dne 6. 9. 2010 stěžovatelé navrhli zrušení shora uvedených rozhodnutí, kterými mělo být porušeno jejich právo na spravedlivý proces, zaručené čl. 36 odst. 1, a právo na ochranu vlastnictví, zaručené čl. 11 Listiny základních práv a svobod. Podle stěžovatelů obecné soudy svá rozhodnutí řádně neodůvodnily, svévolně hodnotily navržené důkazy, nevypořádaly se s jejich námitkami týkajícími se právních a skutkových zjištění a nepřihlédly ke všemu, co vyšlo v řízení najevo.

II.

Z ústavní stížnosti a připojených listin Ústavní soud zjistil, že rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 25. 8. 2009, čj. 6 C 394/98 - 570, byla zamítnuta žaloba stěžovatelů, kterou požadovali, aby žalovaná byla uznána povinnou odstranit z jejich pozemku část betonového bazénu, včetně navazujícího zděného oplocení. K odvolání stěžovatelů Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 4. 5. 2010, čj. 29 Co 563/2009 - 600, rozhodnutí obvodního soudu potvrdil.

III.

Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy ČR soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že ve smyslu jejího čl. 87 odst. 1 písm. d) rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod.

Jedním ze základních znaků ústavní stížnosti, jakožto prostředku ochrany ústavně zaručených základních práv a svobod, je její subsidiarita, která se odráží v požadavku vyčerpání všech procesních prostředků, které zákon k ochraně práva poskytuje, jinak je ústavní stížnost nepřípustná. Vedle toho má princip subsidiarity i dimenzi materiální, z níž plyne, že jejím důvodem jsou samotné kompetence Ústavního soudu jako orgánu ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy ČR), tedy orgánu, který poskytuje ochranu základním právům jednotlivce teprve tehdy, pokud nebyla respektována ostatními orgány veřejné moci. V konkrétní a praktické podobě se tak realizuje ústavní princip dělby veřejné moci mezi jejími jednotlivými orgány.

Podle § 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále "zákon o Ústavním soudu"), je ústavní stížnost nepřípustná, nevyčerpal-li stěžovatel všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje. To neplatí pouze pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení.

Jak plyne z dikce ustanovení § 237 odst. 1 písm. b) OSŘ i z textu poučení v rozsudku odvolacího soudu, je proti němu přípustné dovolání, které však, jak Ústavní soud ověřil u Obvodního soudu pro Prahu 9, stěžovatelé nepodali. Podle ustálené judikatury Ústavního soudu se dovolání, přípustné podle občanského soudního řádu, považuje za poslední prostředek, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje.

Ze shora uvedeného tak vyplývá, že ústavní stížnost stěžovatelů je co do naplnění formálních kritérií nepřípustná podle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, neboť posledním prostředkem k ochraně práva je právě dovolání. V případě stěžovatelů se totiž jednalo o dovolání přípustné podle § 237 odst. 1 písm. b) OSŘ, protože Obvodní soud pro Prahu 9 žalobě stěžovatelů zprvu vyhověl, ale po zrušení svého předcházejícího rozsudku usnesením Městského soudu v Praze ze dne 23. 3. 2006, čj. 29 Co 495/2005 - 308, jejich žalobu zamítl rozsudkem ze dne 25. 8. 2009, který je předmětem této ústavní stížnosti.

Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem se proto ve věci stěžovatelů jedná o návrh nepřípustný, který soudce zpravodaj, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu odmítl.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 18. listopadu 2010

František Duchoň, v. r.

soudce Ústavního soudu

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru