Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

I. ÚS 263/98Usnesení ÚS ze dne 31.08.1998

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Soudce zpravodajKlokočka Vladimír
Typ výrokuodmítnuto pro nepřípustnost - § 43/1/e)
Předmět řízení
základní práva a svobody/právo vlastnit a pokojně užívat majetek/ukládání daní a poplatků
Věcný rejstříkdaň/daňová povinnost
správní rozhodnutí
EcliECLI:CZ:US:1998:1.US.263.98
Datum podání08.06.1998
Napadený akt

rozhodnutí správní

Ostatní dotčené předpisy

337/1992 Sb., § 16, § 31, § 36, § 42


přidejte vlastní popisek

I.ÚS 263/98 ze dne 31. 8. 1998

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

I. ÚS 263/98

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENI

Ústavního soudu České republiky

Ústavní soud rozhodl v právní věci navrhovatele L. Ch., zastoupeného JUDr. J. H., advokátem, o ústavní stížnosti proti rozhodnutí Finančního úřadu v Karviné, takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění:

Navrhovatel se svým návrhem domáhal zrušení výzvy Finančního úřadu v Karviné, č. j. 4944/97/367930/6718, kterou mu bylo uloženo prokázat zdanění peněžitých prostředků, které vložil do svých podnikatelských aktivit. Navrhovatel uvedl, že byl finančním úřadem vyzván v průběhu daňové kontroly k prokázání toho, že peněžité prostředky, které do, svého podnikání vložil, byly zdaněny. Proti této výzvě podal navrhovatel dne 23. 12. 1997 a 12. 2. 1998 námitky podle § 16 odst. 4 zákona č. 337/1992 Sb. Oběma námitkám však nebylo vyhověno.

Podle stanoviska navrhovatele bylo tímto rozhodnutím finančního úřadu porušeno jeho základní právo zakotvené v čl. 2 odst. 3 a čl. 4 odst. 1 Listiny

1

I. ÚS 263/98

základních práv a svobod. Správce daně uložil navrhovateli povinnost prokázat zdanění tzv. "majetkového přírůstku", což jsou jeho peněžité prostředky postupně vkládané do podnikatelské činnosti. Navrhovatel s uložením této povinnosti nesouhlasí a uvádí, že správce daně jej vyzval v rámci § 36 zák. č. 337/1992 Sb. k prokázání něčeho, co nevychází z jeho přiznání k majetku. Svým postupem správce daně zcela pomíjí princip daňového řízení a vyměření daně, které vychází z daňového přiznání. Podle navrhovatele nelze spojovat daň z příjmu fyzických osob s majetkovou daní, která nebyla uzákoněna. Zákonodárce spojoval uvedené daně se zrušeným ustanovením § 42 cit. zákona. Navrhovatel respektuje vyhledávací činnost správce daně podle § 36 cit. zákona i jeho výzvy k průkazu skutečností v jeho daňových přiznáních podle § 31 odst. 9 cit. zákona, za neústavní však považuje výzvu a uložení povinností, které nevyplývají ze zákona, ale z pouhé domněnky správce daně. Navrhovatel tvrdí, že správce daně mu ukládá povinnost, která nesouvisí se stanovením základu daně a s vyměřením daně z příjmu a je fakticky neproveditelná. Z rozhodnutí o námitce navrhovatele, č. j. 2423/98/367930/6718, z 21. 1. 1998, je podle navrhovatele zřejmé, že správce daně postupuje podle zrušeného ustanovení § 42 zák. č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, jehož účelem bylo zavedení majetkových přiznání, která měla zamezit daňovým únikům. Podle současné úpravy lze daňovou povinnost stanovit jen na základě daňového přiznání. Doměření lze provést za podmínek ustanovení § 46 zák. č. 337/1992 Sb., ale ne způsobem, který vynucuje správce daně.

Navrhovatel dále uvedl, že proti rozhodnutí o nevyhovění námitce se nelze samostatně odvolat, přičemž řádný opravný prostředek je nepřípustný. Možnost využití přezkoumání rozhodnutí správního orgánu správním soudem je vyloučena, neboť rozhodnutí o nevyhovění námitce je rozhodnutím procesním, které podle ustanovení § 248 odst. 2 písm. e) občanského soudního řádu je soudně

nepřezkoumatelné. Z toho důvodu podal ústavní stížnost.

Z výzvy Finančního úřadu v Karviné, č. j. 49446/97/367930/6718, ze dne 9. 12. 1997, bylo zjištěno, že finanční úřad vyzval dle § 31 a § 16 zák. č. 337/1992

2

I. ÚS 263/98

Sb., o správě daní a poplatků, navrhovatele, aby prokázal v rámci dokazovacího řízení při probíhající daňové kontrole, že jeho vklady peněžních prostředků v hotovosti zaúčtované v jeho účetnictví v letech 1993 až 1996 jsou peněžními prostředky již zdaněnými. Tato výzva byla doložena konkrétními údaji ze stavu účtu navrhovatele. Z rozhodnutí Finančního úřadu v Karviné, č. j. 2423/98/367930/6718, ze dne 21. 1. 1998, bylo zjištěno, že finanční úřad rozhodl dle § 16 odst. 6 zák. č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, tak, že námitce navrhovatele proti výzvě ze dne 9. 12. 1997 nevyhověl. Podle odůvodnění tohoto rozhodnutí je daňový subjekt dle § 31 odst. 9 zák. č. 337/1992 Sb. povinen prokázat všechny skutečnosti, k jejichž průkazu byl správcem daně vyzván. Ustanovení § 36 zákona ukládá správci daně povinnost zjišťovat k daňovým subjektům též všechny údaje týkající se jejich příjmů, majetkových poměrů a dalších skutečností rozhodných pro správné a úplné vyměření a vymáhání daně. Na základě uvedených ustanovení zákona má správce daně oprávnění požadovat plnění povinností uložených ve výzvě. Zrušení § 42 zákona nezbavuje správce daně možnosti zkoumat všechny údaje týkající se příjmů, majetkových poměrů a dalších skutečností rozhodných pro správné a úplné vyměření daně.

Po přezkoumání ústavní stížnosti dospěl Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost je nepřípustná, neboť navrhovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje.

Podle názoru Ústavního soudu rozhodnutí finančního úřadu v předmětné věci nebylo rozhodnutí procesní, nýbrž hmotněprávní povahy. Finanční úřad v Karviné ve svém rozhodnutí o námitkách navrhovatele rozhodoval o jeho právech a povinnostech, vyplývajících ze zákona o správě daní a poplatků, konkrétně o povinnosti navrhovatele prokázat zdanění jeho finančních prostředků vložených do podnikání. Nejednalo se tedy o rozhodnutí procesní povahy, kterým je např.. rozhodnutí o přerušení řízení, o zrušení rozhodnutí a vrácení věci k novému projednání apod.. Ani z žádného jiného ustanovení části páté občanského správního řádu o správním soudnictví nevyplývá, že rozhodnutí finančního úřadu o

3

I. ÚS 263/98

námitkách dle § 16 odst. 4 písm. d) zák. č. 337/1992 Sb. je soudem nepřezkoumatelné. Z uvedeného vyplývá, že navrhovatel v takových případech může podat návrh k obecnému soudu na přezkoumání rozhodnutí finančního úřadu o námitce navrhovatele. Teprve proti tomuto rozhodnutí by bylo možno podat ústavní stížnost, neboť by tím navrhovatel vyčerpal všechny prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje ve smyslu ustanovení § 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.

Na základě výše uvedených skutečností dospěl Ústavní soud k závěru, že jsou splněny podmínky ustanovení § 43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, a proto mimo ústní jednání usnesením návrh odmítl.

Poučení: . Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně 31. srpna 1998

Prof.JUDr. Vladimír Klokočka, DrSc.

soudce Ústavního soudu

4

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru