Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

I. ÚS 2611/16 #1Usnesení ÚS ze dne 08.11.2016

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - PO
Dotčený orgánSOUD - VS Praha
STÁTNÍ ZASTUPITELSTVÍ - VSZ Praha
Soudce zpravodajŠimáčková Kateřina
Typ výrokuodmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost
Předmět řízení
základní práva a svobody/právo vlastnit a pokojně užívat majetek/právo vlastnit a pokojně užívat majetek obecně
Věcný rejstříkodůvodnění
přípravné řízení
Předběžné opatření
odnětí/vydání věci
EcliECLI:CZ:US:2016:1.US.2611.16.1
Datum podání05.08.2016
Napadený akt

rozhodnutí soudu

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

2/1993 Sb./Sb.m.s., čl. 11 odst.1

Ostatní dotčené předpisy

141/1961 Sb., § 79f, § 79a, § 134 odst.2


přidejte vlastní popisek

I.ÚS 2611/16 ze dne 8. 11. 2016

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Davida Uhlíře, soudkyně zpravodajky Kateřiny Šimáčkové a soudce Tomáše Lichovníka o ústavní stížnosti stěžovatele FLORIDA CZECH INVEST LLC, se sídlem 6538 Collins Avenue, Miami Beach, 33141, Florida, Spojené státy Americké, podnikající na území České republiky prostřednictvím FLORIDA CZECH INVEST LLC, organizační složka IČ: 29 50 740, se sídlem Praha 5, Hlušičkova 1129/9,zastoupeného Mgr. Janou Gavlasovou, advokátkou se sídlem Západní 449, Chýně, proti usnesení Vrchního soudu v Praze sp. zn. 3 To 30/2016 ze dne 2. června 2016 a proti usnesení Vrchního státního zastupitelství v Praze č. j. 7 VZV 16/2012-3981 ze dne 17. 5. 2016, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Včas podanou ústavní stížností stěžovatel namítá porušení svých základních práv a namítá porušení čl. 1, čl. 4 odst. 2 a odst. 4, čl. 10 odst. 1, čl. 11 odst. 1, čl. 26 odst. 1, čl. 36 odst. 1 a čl 40 odst. 1, odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), čl. 1 odst. 1 Ústavy České republiky, čl. 6 odst. 1 a čl. 17 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva") a čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě.

2. Útvar odhalování korupce a finanční kriminality služby kriminální policie a vyšetřování Policie ČR rozhodl 6. 12. 2012 o zahájení trestního stíhání osmi osob kvůli podezření ze spáchání zločinu krácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 trestního zákoníku a zločinu legalizace výnosů z trestné činnosti podle § 216 odst. 1 písm. a, odst. 3 písm. b), odst. 4 písm. b) trestního zákoníku, obojí ve formě spolupachatelství. Týž den byla se souhlasem dozorového státního zástupce zajištěna tři vozidla typu Ferrari 458F, VW Scirocco a Mercedes-Benz CLS 350, jejichž vlastníkem je stěžovatel, podle § 79f trestního řádu jako náhradní hodnota za peněžní prostředky získané trestnou činností. Jeden z osmi obviněných se podílel na řízení stěžovatelky jako její ředitel organizační složky i na přeprodeji zajištěných vozidel. Stěžovatel opakovaně žádal o vrácení věcí, 17. května 2016 byla jeho žádost zamítnuta napadeným rozhodnutím vrchního státního zastupitelství. Proti tomuto rozhodnutí stěžovatel podal stížnost, která byla zamítnuta napadeným usnesením vrchního soudu.

3. Ústavní soud na základě ústavní stížnosti, napadených rozhodnutí a vyjádření účastníků dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

4. Podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu") senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, jde-li o návrh zjevně neopodstatněný. Podle § 43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu musí být usnesení o odmítnutí návrhu písemně vyhotoveno, stručně odůvodněno uvedením zákonného důvodu, pro který se návrh odmítá, a musí obsahovat poučení, že odvolání není přípustné.

5. Ústavní soud je dle článku 83 Ústavy soudním orgánem ochrany ústavnosti. Není součástí soustavy obecných soudů a nepřísluší mu právo zasahovat do jejich rozhodovací činnosti, nejde-li o otázky ústavněprávního významu. Pravomoc Ústavního soudu je založena výlučně k přezkumu rozhodnutí z hlediska dodržení ústavněprávních principů, tj. zda v řízení a rozhodnutím v něm vydaným nebyla dotčena předpisy ústavního pořádku chráněná práva nebo svobody jeho účastníka, zda řízení bylo vedeno v souladu s ústavními principy a zda je lze jako celek pokládat za spravedlivé (viz např. usnesení sp. zn. III. ÚS 3624/15 ze dne 26. 1. 2016).

6. Ústavní soud se v minulých letech opakovaně zabýval stížnostmi stěžovatele týkající se téže věci, tedy zajištění uvedených tří automobilů, přičemž je vždy odmítl pro zjevnou neopodstatněnost a vypořádal se v nich s opakovanými námitkami stěžovatele (usnesení sp. zn. IV. ÚS 423/16 ze dne 10. 5. 2016, sp. zn. II. ÚS 2163/15 ze dne 31. 8. 2015, sp. zn. II. ÚS 1233/15 ze dne 11. 8. 2015, sp. zn. III. ÚS 301/15 ze dne 11. 8. 2015, sp. zn. I. ÚS 3211/14 ze dne 14. 5. 2015, sp. zn. III. ÚS 2469/14 ze dne 26. 3. 2015, sp. zn. II. ÚS 1649/14 ze dne 4. 12. 2014, sp. zn. I. ÚS 176/14 ze dne 20. 10. 2014, sp. zn. II. ÚS 3685/13 ze dne 10. 2. 2015).

7. Z tohoto důvodu se Ústavní soud nezabýval námitkami stěžovatele vyjma těch, které se vztahují k běhu času a k nově vzneseným námitkám. Ústavní soud zdůrazňuje, že pokud je ústavní stížnost s totožným obsahem podávaná opakovaně, což může být legitimní vzhledem k plynutí času zejména v trestním řízení u předběžných opatření a zajištění osob a věcí, tak by se stěžovatel měl vyjádřit k předchozím rozhodnutím Ústavního soudu. Měl by na ně zejména reagovat a zdůvodnit, v čem je situace odlišná oproti předchozím stížnostem. V opačném případě se vystavuje nebezpečí odmítnutí ohledně opakovaných a v minulosti odmítnutých námitek s prostým odkazem na předcházející rozhodnutí Ústavního soudu. Toto se ovšem nevztahuje na problematiku plynutí času, kdy proporcionalitu zásahu Ústavní soud posuzuje vždy. V souladu s tímto postojem se v tomto usnesení Ústavní soud věnuje pouze námitkám ohledně místní příslušnosti soudu, který vydal rozhodnutí o domovní prohlídce, a plynutí času.

8. Stěžovatel uvádí, že Obvodní soud pro Prahu 4 nebyl příslušný k vydání příkazu k domovní prohlídce s odkazem na nález Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 4/14 ze dne 19. 4. 2016 (201/2016 Sb.). V něm Ústavní soud uvedl, že je třeba "místní příslušnost okresního soudu určit podle kritérií stanovených v § 18 trestního řádu, tj. z množiny okresních soudů, v jejichž obvodech krajské nebo vrchní státní zastupitelství působí" a je třeba "zvolit ten, jehož místní příslušnost těmto kritériím odpovídá" (bod 117 citovaného nálezu). V obvodu Obvodního soudu pro Prahu 4 podle vyjádření vrchního státního zastupitelství sídlí jak společnost ÖMV Česká republika, se kterou byly obviněnými uzavírány smlouvy o dodávkách, tak i dvě společnosti konečných odběratelů. Podle vyjádření vrchního státního zastupitelství tedy v obvodu tohoto soudu byly vykonané alespoň dílčí části trestného jednání. S touto argumentací stěžovatel ve své replice nesouhlasí a namítá, že tyto skutečnosti neznamenají vykonání dílčí části trestného jednání a tedy nezakládají místní příslušnost. Ústavní soud poukazuje na skutečnost, že se nemůže pouštět do spekulací o správnosti rozhodnutí obecných soudů, pokud nejsou jejich závěry v extrémním rozporu s provedenými důkazy či projevem arbitrárnosti [srov. např. nález ze dne 20. 6. 1995 sp. zn. III. ÚS 84/94 (N 34/3 SbNU 257)]. V tomto případě Ústavní soud neshledal extrémní rozpor popsané situace s provedenými důkazy ani projev libovůle příslušných orgánů.

9. Ústavní soud opakovaně judikoval, že zajištění má trvat pouze nezbytně dlouhou dobu a nesmí tak být projevem disproporcionality či svévole (usnesení sp. zn. II. ÚS 1233/15 ze dne 11. 8. 2015). Zároveň Ústavní soud zachovává maximální zdrženlivost ohledně rozhodování ve věci dočasného zajištění majetkových hodnot podle ustanovení § 79a a násl. trestního řádu [viz např. usnesení sp. zn. II. ÚS 267/03 ze dne 15. 4. 2004 (U 18/33 SbNU 401), sp. zn. I. ÚS 150/07 ze dne 23. 8. 2007, sp. zn. II. ÚS 2475/08 ze dne 28. 11. 2008, sp. zn. IV. ÚS 1054/12 ze dne 27. 2. 2013 či sp. zn. IV. ÚS 423/16 ze dne 10. 5. 2016].

10. Byť doba, která uběhla od zajištění věcí v prosinci 2012 do vydání druhého napadeného rozhodnutí v květnu 2016, není nevýznamná, Ústavní soud neshledal, že by se jednalo o neproporcionální zásah do stěžovatelových práv. Vzal přitom v úvahu charakter stíhané trestné činnosti, rozsah potřebného dokazování a skutečnost, že podle vyjádření vrchního soudu přípravné řízení již bylo skončeno i že vrchní státní zastupitelství zpracovává žalobu. Ústavní soud přitom vzal v potaz i charakter zajištěných věcí, luxusních automobilů, jejichž zajištění stěžovatele likvidačně neomezuje v jeho životě, v důsledku čehož je toto zajištění méně způsobilé zapříčinit narušení některých ústavně zaručených práv. Ústavní soud si je také vědom své předchozí judikatury, že s prodlužující se dobou zajištění "narůstají nároky na přesvědčivost a podrobnost odůvodnění rozhodnutí orgánů činných v trestním řízení o jeho trvání" (nález sp. zn. III. ÚS 3647/14 ze dne 13. 8. 2015, bod 34). V citovaném případě se nicméně jednalo o téměř desetileté zajištění, věci stěžovatele jsou zatím zajištěné méně než čtyři roky. Ústavní soud tak neshledal námitku stěžovatele jako důvodnou.

11. Ústavní soud proto ze všech výše uvedených důvodů ústavní stížnost odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné

V Brně dne 8. listopadu 2016

David Uhlíř, v. r.

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru