Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

I. ÚS 2598/11 #1Usnesení ÚS ze dne 09.11.2011

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgánSOUD - NS
SOUD - VS Praha
Soudce zpravodajDuchoň František
Typ výrokuodmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost
Předmět řízení
právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /ústavnost a spravedlivost rozhodování obecně
Věcný rejstříkobchodní rejstřík/zápis
EcliECLI:CZ:US:2011:1.US.2598.11.1
Datum podání31.08.2011
Napadený akt

rozhodnutí soudu

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

2/1993 Sb., čl. 36 odst.1

Ostatní dotčené předpisy

99/1963 Sb., § 200db, § 200a odst.1


přidejte vlastní popisek

I.ÚS 2598/11 ze dne 9. 11. 2011

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Ivany Janů a soudců Vojena Güttlera a Františka Duchoně (soudce zpravodaj) ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Ing. O. M., zastoupeného Mgr. Petrem Čížkem, advokátem se sídlem Liberec 1, Pražská 4, proti usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 7. 2011, čj. 29 Cdo 1405/2011 - 60, a usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 27. 1. 2011, čj. 14 Cmo 114/2010 - 43, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Včasnou ústavní stížností, splňující i ostatní formální náležitosti stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále "zákon o Ústavním soudu"), stěžovatel navrhl zrušení shora uvedených rozhodnutí, údajně porušujících jeho právo podnikat a právo na soudní ochranu podle čl. 26 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále "Listina"). Dále požadoval, aby Ústavní soud přikázal Městskému soudu v Praze opravit v obchodním rejstříku datum zápisu společnosti EduGra s. r. o., na den 17. března 2010.

Stěžovatel nesouhlasí s postupem Vrchního soudu v Praze (dále "odvolací soud"), který nerozhodl o jeho návrhu na změnu data zápisu společnosti EduGra s. r. o., k 17. březnu 2010, tj. ke dni uplynutí lhůty podle § 200db odst. 3 OSŘ, místo data zapsaného Městským soudem v Praze (dále "soud prvního stupně"), kterým je den právní moci rozhodnutí Vrchního soudu v Praze (dále "odvolací soud"). Stěžovatel má za to, že i pro vydání rozhodnutí odvolacího soudu v rejstříkových věcech platí lhůta stanovená v § 200db odst. 1 OSŘ. Neztotožňuje se s právním názorem Nejvyššího soudu (dále "dovolací soud"), že lhůta stanovená tímto ustanovením dopadá pouze na rozhodování soudů v prvním stupni.

II.

Z ústavní stížnosti a připojených listin Ústavní soud zjistil, že usnesením Městského soudu v Praze ze dne 15. 2. 2010, čj. F 15049/2010, F 15873/2010, byl zamítnut návrh stěžovatele na zápis společnosti EduGra s. r. o. do obchodního rejstříku. K jeho odvolání Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 27. 1. 2011, čj. 14 Cmo 114/2010 - 43, usnesení soudu prvního stupně změnil a zápis povolil. Jeho dovolání Nejvyšší soud, usnesením ze dne 27. 7. 2011, čj. 29 Cdo 1405/2011 - 60, zamítl.

III.

Ústavní soud zdůrazňuje, že není součástí soustavy obecných soudů a zpravidla mu nepřísluší přezkoumávat zákonnost jejich rozhodnutí. Není povolán ani k přezkumu správnosti aplikace podústavního práva, neboť jeho úkolem je pouze ochrana ústavnosti (čl. 83 Ústavy). Proto mu nepřísluší provádět přezkum rozhodovací činnosti obecných soudů ve stejném rozsahu jako v řízení před obecnými soudy a věc posuzovat z hledisek běžné zákonnosti. Pouze pokud by takovým rozhodnutím bylo neoprávněně zasaženo do ústavně zaručených práv stěžovatele, byl by Ústavní soud povolán zasáhnout.

Po seznámení s obsahem stěžovatelových námitek a jejich konfrontací s textem napadených usnesení dospěl Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná. Stěžovatel jejím prostřednictvím předkládá totožné argumenty, které již uplatnil ve svém dovolání a s nimiž se již vypořádal dovolací soud. Jejich opakováním a pokračováním v polemice se závěry obecných soudů v otázce dopadu lhůty zakotvené v § 200db odst. 1 OSŘ, na řízení vedené u odvolacího soudu, se tak obrací na Ústavní soud jako na další instanci v systému obecného soudnictví. V ústavní stížnosti přitom neuvádí nic, co by podstatu věci posouvalo do ústavněprávní roviny. Jeho námitky jsou tak jen projevem nesouhlasu s výkladem citovaného ustanovení, podaným obecnými soudy. Zejména dovolací soud se argumenty stěžovatele podrobně zabýval a srozumitelně mu vysvětlil, že podle § 200a odst. 1 OSŘ je "rejstříkovým soudem" pouze soud prvního stupně, a nikoli odvolací soud. Proto se na něj lhůty zakotvené v § 200db odst. 1 OSŘ nevztahují. Závěrům dovolacího soudu nelze z hlediska ústavněprávního nic vytknout. Jeho postupem, ani postupem odvolacího soudu nedošlo k porušení žádných hmotně právních či procesně právních předpisů, natož pak porušení ústavně zaručených základních práv nebo svobod stěžovatele.

S ohledem na výše uvedené nedošlo ani k porušení jeho práva na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny. Závěry soudů, ve věci rozhodujících, byly učiněny v mezích nezávislého soudního rozhodování a Ústavní soud v nich neshledal žádné porušení základních práv stěžovatele. Proto nezbylo než ústavní stížnost, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků, odmítnout podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako zjevně neopodstatněnou.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 9. listopadu 2011

Ivana Janů, v. r.

předsedkyně I. senátu Ústavního soudu

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru