Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

I. ÚS 2583/15 #1Usnesení ÚS ze dne 23.11.2015

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgánSOUD - OS Praha 8
Soudce zpravodajDavid Ludvík
Typ výrokuodmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost
Předmět řízení
právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /ústavnost a spravedlivost rozhodování obecně
Věcný rejstříkZástavní právo
nemovitost
občanské soudní řízení
doručování/fikce doručení
osoba/právnická
EcliECLI:CZ:US:2015:1.US.2583.15.1
Datum podání24.08.2015
Napadený akt

rozhodnutí soudu

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

2/1993 Sb./Sb.m.s., čl. 36 odst.1

Ostatní dotčené předpisy

99/1963 Sb., § 50d


přidejte vlastní popisek

I.ÚS 2583/15 ze dne 23. 11. 2015

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Ludvíka Davida (soudce zpravodaj), soudkyně Kateřiny Šimáčkové a soudce Davida Uhlíře ve věci ústavní stížnosti stěžovatelů 1/ Ing. arch. Jiřího Píska a 2/ Mgr. Petry Pískové, obou právně zastoupených Ing. arch. Mgr. Markem Dolejšem, advokátem se sídlem Ke Stírce 490/57, Praha 8, proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 19. 6. 2015 č. j. 18 C 8/2012-35, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Ústavnímu soudu byl dne 24. 8. 2015 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu § 72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), prostřednictvím něhož se stěžovatelé domáhali zrušení shora uvedeného rozhodnutí obvodního soudu s tím, že bylo porušeno jejich ústavně zaručené práv na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), jakož i práva zaručená čl. 37 odst. 3 čl. 38 odst. 2 Listiny.

2. Stěžovatelé jako žalobci podali žalobu o nařízení prodeje zástavy proti vedlejšímu účastníkovi řízení - KOWITZ INVEST, s. r. o., k Obvodnímu soudu pro Prahu 8. Obvodní soud pro Prahu 8 rozhodl v řízením vedeném pod sp. zn. 18 C 8/2012 usnesením ze dne 4. března 2013 č. j. 18 C 8/2012-35 tak, že nařídil prodej zástavy nemovitostí, a současně rozhodl o náhradě nákladů řízení. Usnesení o prodeji zástavy bylo dodáno vedlejšímu účastníkovi do datové schránky dne 4. 3. 2013 a doručeno fikcí dne 14. 3. 2013.

3. Vedlejší účastník podal dne 24. 4. 2015 návrh na vyslovení neúčinnosti doručení usnesení o prodeji zástavy s odůvodněním, že jediný tehdejší jednatel Mgr. Miloš Vlasák byl ve vazbě od 22. 9. 2012 do 30. 7. 2013, a proto se nemohl s usnesením o prodeji zástavy seznámit. S usnesením se seznámil až dne 14. 4. 2015 nahlédnutím do spisu sp. zn. 36 Exe 3592/2014 vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 3.

4. Stěžovatelé v ústavní stížnosti namítají, že na základě výše uvedeného návrhu na vyslovení neúčinnosti doručení rozhodl Obvodní soud pro Prahu 8 bez jednání a bez možnosti vyjádření ze strany stěžovatelů. Soud stěžovatele žádným způsobem neinformoval, že bude rozhodovat o neúčinnosti doručení usnesení o prodeji zástavy. Postupem Obvodního soudu pro Prahu 8 tak bylo stěžovatelům znemožněno se k rozhodování soudu o neúčinnosti doručení vyjádřit a předložit důkazy. Na druhé straně to byl pouze vedlejší účastník řízení, který k rozhodování soudu mohl předložit a předložil svá tvrzení a k nim důkazy. Tímto postupem a vydáním napadeného rozhodnutí došlo dle přesvědčení stěžovatelů k popření principu rovnosti účastníků řízení.

5. Pokud jde o řízení před Ústavním soudem, pak je nutno připomenout, že zákon o Ústavním soudu rozeznává v § 43 odst. 2 písm. a) jako zvláštní kategorii návrhy zjevně neopodstatněné. Zákon tímto ustanovením dává Ústavnímu soudu pravomoc posoudit "přijatelnost" návrhu předtím, než dospěje k závěru, že o návrhu rozhodne meritorně nálezem. V této fázi řízení je zpravidla možno rozhodnout bez dalšího, jen na základě obsahu napadených rozhodnutí orgánů veřejné moci a údajů obsažených v samotné ústavní stížnosti, příp. ve vyžádaném soudním spise. Vedou-li informace zjištěné uvedeným způsobem Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná, může být bez dalšího odmítnuta. Tato relativně samostatná část řízení nemá kontradiktorní charakter. Tak tomu je i v daném případě.

6. Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy soudním orgánem ochrany ústavnosti, není tedy součástí soustavy obecných soudů a není ani povolán k instančnímu přezkumu jejich rozhodnutí. Směřuje-li ústavní stížnost proti rozhodnutí soudu vydanému v soudním řízení, není samo o sobě významné, je-li namítána jeho věcná nesprávnost. Pravomoc Ústavního soudu je založena výlučně k přezkumu rozhodnutí z hlediska dodržení ústavněprávních principů. Výjimkou, která by mohla vést ke kasačnímu zásahu Ústavního soudu, jsou situace flagrantního ignorování příslušné kogentní normy nebo zjevného a neodůvodněného vybočení ze standardů právního výkladu, jenž je v soudní praxi respektován, resp. použití výkladu, jemuž chybí smysluplné odůvodnění, a představuje tak interpretační libovůli. Podobné platí i v rovině skutkových zjištění; také zde je významný jen zjevný protizákonný exces při provádění důkazů, v jejich následném hodnocení, resp. při vytváření rozhodného skutkového základu logickou syntézou jednotlivých dílčích zjištění. V projednávaném případě Ústavní soud žádné pochybení ústavněprávní relevance v postupu a rozhodnutí soudu neshledal.

7. V dané věci se jednalo o posouzení skutečnosti, zda bylo rozhodnutí soudu o nařízení prodeje zástavy řádně doručeno vedlejšímu účastníkovi - zástavnímu dlužníkovi. Soud vyšel z informace Vězeňské služby ČR, Vazební věznice Praha-Pankrác, podle níž byl jednatel vedlejšího účastníka v době doručování do datové schránky ve vazbě, a proto mu nemohlo být účinně doručeno. Ústavní soud již v minulosti formuloval zásadu minimalizace zásahů do rozhodování obecných soudů, jež vychází z jeho postavení vně soudní soustavy a zásadně se uplatňuje v jeho rozhodování. Po přezkoumání odůvodnění napadeného usnesení je nucen konstatovat, že v tomto případě důvody pro svůj kasační zásah neshledal. Obecný soud napadené usnesení dostatečně konkrétně odůvodnil, a to zejména s ohledem na jeho charakter - posouzení účinnosti doručení usnesení o prodeji zástavy vedlejšímu účastníkovi. Soud zejména akcentoval právo vedlejšího účastníka na zachování jeho práva na spravedlivý proces, neboť nařízení prodeje zástavy je rozhodnutím, jímž může být zasaženo do vlastnického práva zaručeného čl. 11 Listiny. Jestliže stěžovatelé argumentují některými nálezy Ústavního soudu, je nutno k tomu poznamenat, že každý jimi citovaný nález vycházel ze zcela odlišných skutkových okolností (např. se jednalo se o odvolání, proběhl výslech svědka apod.). Obecný soud je pak povinen při svém rozhodování vycházet právě z těchto konkrétních okolností.

8. Protože Ústavní soud v dané věci neshledal, že by napadeným rozhodnutím došlo k porušení základních práv stěžovatelů, musel ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítnout jako návrh zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 23. listopadu 2015

Ludvík David, v. r.

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru