Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

I. ÚS 256/98Usnesení ÚS ze dne 01.09.1998

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Soudce zpravodajGüttler Vojen
Typ výrokuodmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost - § 43/2/a)
Předmět řízení
Věcný rejstříkbyt/vyklizení
lhůta/procesněprávní
EcliECLI:CZ:US:1998:1.US.256.98
Datum podání02.06.1998
Napadený akt

rozhodnutí soudu

rozhodnutí soudu

Ostatní dotčené předpisy

182/1993 Sb., § 72 odst.2

509/1991 Sb., § 35, § 663, § 709

99/1963 Sb., § 218 odst.1 písm.a


přidejte vlastní popisek

I.ÚS 256/98 ze dne 1. 9. 1998

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

I. ÚS 256/98

CESKA REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl dnešního dne v senátě složeném z předsedy JUDr. Vojena Güttlera a soudců JUDr. Vladimíra Klokočky a JUDr. Vladimíra Paula o ústavní stížnosti stěžovatelů M. P. a A. P., zastoupených Mgr. A. S., advokátem, proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 14. 12. 1994, č.j. 6 C 273/94-56,

takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Stěžovatelé se ústavní stížností domáhají zrušení rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 14. 12. 1994, č.j. 6 C 273/94-56, kterým jim bylo uloženo vyklidit a vyklizené věci odevzdat žalobci - Ministerstvu hospodářství ČR - tři místnosti s příslušenstvím v přízemí domu čp. 1266 v Praze 3, V. 25, které užívají jako byt, do 15 dnů od právní moci rozsudku. Současně navrhli, aby vykonatelnost tohoto rozsudku byla odložena.

Proti tomuto rozsudku podali stěžovatelé odvolání, které bylo usnesením Městského soudu v Praze ze dne 30. 11. 1995, č.j. 41 Co 155/95-69, jako opožděné odmítnuto. Proti tomuto usnesení podal M.P. dovolání, které Nejvyšší soud ČR - po zjištění, že jde o dovolání přípustné - usnesením ze dne 30. 4. 1998, č.j. 2 Cdon 1466/97-129, zamítl.

1

I. ÚS 256/98

Stěžovatelé v ústavní stížnosti napadají pouze citované rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 3, ačkoli na základě dovolání stěžovatele M. P. proti usnesení Městského soudu v Praze rozhodoval ve věci Nejvyšší soud ČR, který usnesením ze dne 30. 4. 1998, č.j. 2 Cdon 1466/97-129, dovolání zamítl. Toto rozhodnutí nabylo právní moci dne 19. 5. 1998. Právě toto rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR je nepochybně tím pravomocným rozhodnutím, jež musí být ústavní stížnost napadeno [§ 72 odst. 1 písm. a), odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů]. Smyslem a funkcí ústavní stížnosti je totiž náprava zásahu orgánu veřejné moci do ústavně zaručených práv a svobod [článek 87 odst. 1 písm. d) Ústavy, § 82 odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů], k této nápravě nemůže však dojít tak, že by v řízení o ústavní stížnosti a z přezkumu Ústavním soudem bylo vyňato právě rozhodnutí o posledním prostředku poskytovaném zákonem k ochraně práva. Rozhodnutí o ústavní stížnosti směřující jen proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 3 by totiž v projednávané věci vedlo k tomu, že rozhodnutím Ústavního soudu by rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR zůstalo nedotčeno, což by nepochybně bylo v rozporu s principem právní jistoty. O zásadě, že předmětem ústavní stížnosti musí být i rozhodnutí orgánu veřejné moci, který rozhodoval v posledním stupni, rozhodoval již Ústavní soud např. ve věci sp. zn. IV. ÚS 58/95 (viz Sbírka nálezů a usnesení, svazek 7, vydání 1. Praha, C. H. Beck 1977, usnesení č. 2), v němž zaujal výše uvedené stanovisko. Tato zásada nebyla v předmětné věci dodržena.

Z těchto důvodů senát Ústavního soudu mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ust. § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, návrh stěžovatelů jako zjevně neopodstatněný odmítl.

Ústavní soud mimo to zjistil, že napadený rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 3 byl doručen zmocněnci stěžovatelů Mgr. S. a Ministerstvu hospodářství ČR dne 17. 5. 1995. Lhůta k podání odvolání uplynula dne 1. 6. 1995. Stěžovatelé podali dne 2. 6. 1995 odvolání, které bylo usnesením Městského soudu v Praze ze dne 30. 11. 1995, č.j. 41 Co 155/95-69, pro opožděnost odmítnuto. Napadený rozsudek nabyl právní moci dnem následujícím po uplynutí odvolací lhůty, tj. 2. 6. 1995. Pokud se stěžovatelé ústavní stížností ze dne 26. 5. 1998 domáhají zrušení předmětného rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 3, je tento návrh podán po lhůtě stanovené pro jeho podání v ust. § 72 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a musí být podle ust. § 43 odst. 1 písm. b) cit. zákona i z tohoto důvodu odmítnut.

2

I. ÚS 256/98

Na základě odmítnutí ústavní stížnosti nebylo vyhověno ani návrhu stěžovatelů na odložení vykonatelnosti napadeného rozhodnutí.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 1. září 1998

JUDr. Vojen Güttler předseda senátu Ústavního soudu

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru