Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

I. ÚS 256/17 #1Usnesení ÚS ze dne 17.04.2018

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - PO
Dotčený orgánSOUD - OS Nový Jičín
Soudce zpravodajLichovník Tomáš
Typ výrokuodmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost
Předmět řízení
právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /ústavnost a spravedlivost rozhodování obecně
právo na soudní a jinou právní ochranu /specif... více
Věcný rejstříkOpatrovník
Trestní řízení
Obhajoba
EcliECLI:CZ:US:2018:1.US.256.17.1
Datum podání25.01.2017
Napadený akt

rozhodnutí soudu

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

2/1993 Sb./Sb.m.s., čl. 40 odst.3, čl. 36 odst.1

Ostatní dotčené předpisy

418/2011 Sb., § 34 odst.4, § 35


přidejte vlastní popisek

I.ÚS 256/17 ze dne 17. 4. 2018

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení v senátě složeném z předsedy Tomáše Lichovníka (soudce zpravodaj) a soudců Vladimíra Sládečka a Davida Uhlíře ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky VALAŠSKÉ KRÁLOVSTVÍ s. r. o., Dolní 494, Frenštát pod Radhoštěm, zastoupené Mgr. Ing. Martinem Kalabisem, Aloise Krále 2640/10, Prostějov, proti usnesení Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 6. 12. 2016, č. j. 4 Nt 1607/2016, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Ústavnímu soudu byl dne 25. 1. 2017 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu § 72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), prostřednictvím něhož se stěžovatelka domáhala zrušení v záhlaví citovaného usnesení okresního soudu.

Předtím, než se Ústavní soud začal věcí zabývat, přezkoumal podání po stránce formální a konstatoval, že podaná ústavní stížnost obsahuje veškeré náležitosti, jak je stanoví zákon o Ústavním soudu.

II.

Z ústavní stížnosti vyplývá, že stěžovatelka byla výzvou Okresního státního zastupitelství v Novém Jičíně ze dne 14. 9. 2016 vyzvána, aby si určila k provádění úkonů v dalším řízení jinou fyzickou osobu, než T. H., který je jejím jednatelem a je obžalován v jiném trestním řízení s obdobným skutkem (Policie ČR vede spisy odděleně, stejně tak státní zastupitelství a časový úsek skutku je rozdílný). Na shora uvedenou výzvu reagovala stěžovatelka tak, že jako osobu odlišnou od T. H. určila advokáta Mgr. Ing. Martina Kalabise, kterého si stěžovatelka zvolila jako obhájce.

Tato volba byla Policií ČR a státním zastupitelstvím respektována, když dne 19. 10. 2016 bylo stěžovatelce skrze ustanovenou osobu a obhájce doručeno usnesení o zahájení trestního stíhání, proti němuž podal obhájce stížnost, kterou státní zastupitelství zamítlo. Dne 7. 11. 2016 doručila policie ustanovené osobě a obhájci předvolání na 8. 11. 2016, kde osobu Mgr. Kalabise označuje jako zmocněnce. Stejného dne byla do datové schránky Mgr. Kalabise doručena listina, kde policejní orgán ruší výslech naplánovaný na 8. 11. 2016, a to s odvoláním na tel. hovor s Mgr. Kalabisem, v němž měl vyšetřovatel podle stěžovatelky uvést, že jedna osoba nemůže být zmocněncem a zároveň obhájcem. Tento závěr považuje stěžovatelka za nesprávný, přesto stěžovatelka učinila dne 10. 11. 2016 opakovaně volbu zmocněnce, kterým byl advokát JUDr. et Mgr. Zdeněk Kopečný.

Podáním ze dne 20. 12. 2016 se stěžovatelka prostřednictvím svého obhájce Mgr. Kalabise dotázala na stav řízení a současně požádala o nahlédnutí do spisu Policie ČR. Toto nahlédnutí bylo stěžovatelce odmítnuto, neboť její obhájce nebyl z pohledu Policie ČR oprávněnou osobou. Dne 20. 12. 2016 bylo do datové schránky stěžovatelky doručeno usnesení, jímž jí byla v souladu s ustanovením § 34 odst. 5 zákona č. 418/2011 Sb., o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim, ustanovena opatrovnice Mgr. Vendula Vojtková.

Stěžovatelka je toho názoru, že tímto svým postupem okresní soud pochybil, když ustanovil opatrovníka osobě, která si osobu odlišnou od jednatele na výzvu policejního orgánu zvolila sama a dokonce s ní komunikuje jak Policie ČR, tak i Okresní státní zastupitelství v Novém Jičíně. Stěžovatelka nemá k ustanovené opatrovnici důvěru, tato není obeznámena se stavem věci, tato osoba podle stěžovatelky není schopna hájit její zájmy.

Shora citovaný zákon podle stěžovatelky nezakazuje, aby osoba odlišná ve smyslu ustanovení § 34 odst. 4 byla totožná s obhájcem. Soud podle stěžovatelky pochybil, když si nezjišťoval, zda je dán důvod k určení jiné osoby než jednatele. Podle stěžovatelky nebyla naplněna věta první § 34 odst. 4 zákona č. 418/2011 Sb., podle níž "Činit úkony v řízení nemůže osoba, která je obviněným, poškozeným nebo svědkem v téže věci". Případ jednatele stěžovatelky je veden zcela odděleně a je již ve fázi hlavního líčení před soudem prvního stupně. Napadené rozhodnutí má za následek faktické znemožnění obhajoby stěžovatelky, neboť orgány činné v trestním řízení jednají pouze s opatrovníkem.

Stěžovatelka má za to, že ze shora popsaných důvodů došlo ústavní stížností napadeným usnesením k zásahu do základních práv a svobod stěžovatelky, jež jsou jí garantovány čl. 36 a čl. 40 Listiny základních práv a svobod.

III.

Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Z ustálené judikatury Ústavního soudu vyplývá, že zasahování do rozhodování orgánů činných v trestním řízení v přípravném řízení Ústavní soud považuje, s výjimkou situací mimořádných, za všeobecně nepřípustné, případně nežádoucí (srovnej např. nález sp. zn. III. ÚS 62/95 ze dne 30. 11. 1995, usnesení sp. zn. IV. ÚS 316/99 ze dne 6. 9. 1999, usnesení sp. zn. I. ÚS 486/01 ze dne 11. 12. 2001, usnesení sp. zn. IV. ÚS 213/03 ze dne 21. 11. 2003, usnesení sp. zn. IV. ÚS 262/03 ze dne 30. 6. 2003 a další). Možnost ingerence Ústavního soudu do přípravného řízení je pojímána restriktivně, s omezením jen na ta vybočení z hranic podústavního práva, jež jsou povahy extrémní. Jinak řečeno, kasační intervence má své místo pouze v případech zjevného porušení kogentních ustanovení jednoduchého práva, pokud se postup orgánů činných v trestním řízení zcela vymyká ústavnímu, resp. zákonnému procesněprávnímu rámci a jím založené vady, případně jejich důsledky, nelze v soustavě orgánů činných v trestním řízení, zejména obecných soudů, již nikterak odstranit. Zdrženlivost v zásazích proti usnesení o zahájení trestního stíhání Ústavní soud prolomil jen ve zcela mimořádných situacích, pro něž je charakteristická existence zjevné libovůle v rozhodování.

Z předložených listin vyplývá, že Okresní státní zastupitelství v Novém Jičíně vyzvalo stěžovatelku přípisem ze dne 14. 9. 2016, aby si ve lhůtě sedmi dnů určila svého zástupce podle § 34 odst. 1 zákona č. 418/2011 Sb. Ve věci není doloženo, kdy byla stěžovatelce tato výzva doručena, nicméně 7. 10. 2016 si stěžovatelka jako svého zástupce zvolila Mgr. Ing. Martina Kalabise, s nímž bylo jako se zástupcem i jednáno - státní zástupce Okresního státního zastupitelství v Novém Jičíně projednal jím podanou stížnost do usnesení o zahájení trestního stíhání stěžovatelky. Poté, co nebyl shora jmenovaný zástupce shledán orgánem Policie ČR oprávněnou osobou k zastupování stěžovatelky, byl jí dne 10. 11. 2016 zvolen nový zástupce JUDr. et Mgr. Zdeněk Kopečný. Ani tento však nebyl orgány činnými v trestním řízení akceptován jako zástupce stěžovatelky v trestním řízení.

Dne 6. 12. 2016 vydal Okresní soud v Novém Jičíně ústavní stížností napadené usnesení, jímž byla opatrovnicí stěžovatelky ustanovena advokátka Mgr. Vendula Vojtková. Z odůvodnění se podává, že důvodem pro tento postup soudu byla ta skutečnost, že si stěžovatelka neurčila zástupce pro provádění úkonů v trestním řízení.

Podle náhledu Ústavního soudu se okresní soud v ústavní stížností napadeném usnesení řádně nevypořádal s tím, z jakého důvodu nebyli akceptováni stěžovatelkou určení zástupci, resp. proč byl v případě Mgr. Kalabise tento akceptován jen pro podání stížnosti proti usnesení o zahájení trestního stíhání. Okresní soud vyšel ve své podstatě z toho, že stěžovatelka byla ve věci nečinná a z toho důvodu jí ustanovil opatrovníka. Opak je však pravdou. Stěžovatelka sdělila orgánu policie hned dva zástupce, přičemž ani jeden nebyl akceptován. Tuto skutečnost je třeba okresnímu soudu vytknout.

Brojí-li stěžovatelka proti tomu, jak orgány činné v trestním řízení vykládají pojem "v téže věci", jak je obsažen v ustanovení § 34 odst. 4 zákona č. 418/2011 Sb., Ústavní soud jej nepovažuje za jakkoli ústavně nekonformní. Má-li být naplněn smysl a účel tohoto ustanovení nelze pojem "v téže věci" vnímat ve formálním, ale v materiálním slova smyslu. Není tedy podstatné, zda jsou obě podezřelé osoby stíhané v rámci jednoho trestního řízení nebo v jaké fázi se to které trestní řízení nachází. Podstatné je, zda dochází či zda může dojít ke střetu zájmů mezi stěžovatelkou a jejím jednatelem.

Ústavní soud ve své judikatuře opakovaně zdůrazňuje, že vychází ze zásady subsidiarity řízení o ústavní stížnosti, jež je třeba vnímat jako řízení mimořádné. Proto se řídí požadavkem minimalizace zásahů do rozhodovací činnosti jiných orgánů veřejné moci, zejména jestliže dosud nebylo meritorně rozhodnuto a příslušné řízení probíhá. Pravomoc Ústavního soudu je tedy založena především na zásadě přezkumu věcí pravomocně skončených, v nichž (případnou) protiústavnost již nelze napravit procesními prostředky, které vycházejí z příslušných procesních norem. Ústavní soud ostatně vycházel i ze skutečnosti, že pokud má stěžovatelka za to, že bylo porušeno její právo na obhajobu, bude mít v zahájeném trestním řízení dostatek možností ke zjednání nápravy tvrzených pochybení. Opatrovníkem stěžovatelky byla ustanovena advokátka, tzn. právní profesionál, jenž si je dobře vědom svých práv a především povinností při zastupování svých klientů. Vzhledem k řečenému nelze mít bez dalšího za to, že by práva stěžovatelky byla v rámci trestního řízení ohrožena.

Z výše vyložených důvodů Ústavní soud ústavní stížnost odmítl v souladu s ustanovením § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 17. dubna 2018

Tomáš Lichovník v. r.

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru