Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

I. ÚS 2521/15 #1Usnesení ÚS ze dne 24.09.2015

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgánSOUD - KS Ostrava
SOUD - OS Olomouc
Soudce zpravodajDavid Ludvík
Typ výrokuodmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost
Předmět řízení
základní práva a svobody/svoboda osobní/vazba /zajišťovací předstižná vazba
právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /ústavnost a spr... více
Věcný rejstříkodůvodnění
vazba/důvody
EcliECLI:CZ:US:2015:1.US.2521.15.1
Datum podání17.08.2015
Napadený akt

rozhodnutí soudu

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

2/1993 Sb./Sb.m.s., čl. 36 odst.1, čl. 8 odst.2, čl. 8 odst.5

Ostatní dotčené předpisy

141/1961 Sb., § 67 písm.c


přidejte vlastní popisek

I.ÚS 2521/15 ze dne 24. 9. 2015

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Ludvíka Davida (soudce zpravodaj), soudkyně Kateřiny Šimáčkové a soudce Davida Uhlíře o ústavní stížnosti stěžovatele P. M., t. č. ve Vazební věznici Olomouc, P. O. BOX 84, zastoupeného JUDr. Petrem Novákem, advokátem se sídlem Brno, Kounicova 11, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci ze dne 27. 7. 2015 č. j. 2 To 172/2015-428 a proti usnesení Okresního soudu v Olomouci ze dne 2. 7. 2015 č. j. 5 T 24/2015-388, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Průběh řízení před obecnými soudy a obsah ústavní stížnosti

1. Včas a řádně podanou ústavní stížností se stěžovatel pro tvrzený zásah do ústavně garantovaných práv na osobní svobodu podle čl. 8 odst. 1, 2 a 5 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny domáhal zrušení v záhlaví označených rozhodnutí obecných soudů.

2. Usnesením Okresního soudu v Olomouci ze dne 1. 8. 2014 sp. zn. 0 Nt 543/2014 byl stěžovatel podle § 68 odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb., trestní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "trestní řád"), vzat do vazby, a to z důvodu vymezeného v ustanovení § 67 písm. c) trestního řádu (tzv. vazba předstižná). O trvání vazby bylo rozhodnuto mj. ústavní stížností napadeným usnesením Okresního soudu v Olomouci ze dne 2. 7. 2015 č. j. 5 T 24/2015-388. Soud prvního stupně odůvodnil trvání vazby závažností vazebního důvodu vzhledem k osobě obžalovaného (stěžovatele), trestní minulosti stěžovatele i závažnosti trestné činnosti. Stěžovatel je trestně stíhán pro zvlášť závažný zločin znásilnění podle § 185 odst. 1 a odst. 2 písm. a) zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, v rozhodném znění (dále jen "tr. zák."), a přečin krádeže podle § 205 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. zák. Vazební soud konstatoval, že se zřetelem k okolnostem případu nelze rozhodnout o nahrazení vazby jiným opatřením podle trestního řádu.

3. Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci dne 27. 7. 2015 pod č. j. 2 To 172/2015-428 zamítl stížnost proti posledně označenému rozhodnutí soudu první instance o ponechání stěžovatele ve vazbě a zamítnutí žádosti stěžovatele o propuštění z vazby na svobodu (včetně nepřijetí písemného slibu stěžovatele, záruky důvěryhodné osoby nebo dohledu probačního úředníka jako opatření nahrazujících vazbu).

4. V ústavní stížnosti stěžovatel namítal, že důvody předstižné vazby podle § 67 písm. c) trestního řádu nejsou ve věci dány. Argumentoval tím, že trestný čin znásilnění nespáchal. Výpověď svědka (poškozeného) označil za nevěrohodnou a poukázal na pochybnosti orgánů činných v trestním řízení z pohledu věci samé pro zásadní nedostatky důkazního stavu.

II.

Právní posouzení

5. Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy ČR (dále jen "Ústava") soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mj. v rámci rozhodování o ústavních stížnostech proti pravomocným rozhodnutím orgánů veřejné moci ve smyslu čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy. Není však povolán k přezkumu správnosti aplikace podústavního práva a zasáhnout do rozhodovací činnosti obecných soudů má pravomoc toliko tehdy, usoudí-li na straně účastníka řízení na porušení základního práva nebo svobody. V ustálené rozhodovací praxi Ústavního soudu je opakovaně vyjadřován princip sebeomezení, kdy se u posuzování ústavnosti vazebního omezení osobní svobody umožňuje Ústavnímu soudu zasáhnout pouze v případě, je-li závěr obecného soudu v extrémním rozporu se skutkovým stavem, nebo pokud rozhodnutí o vazbě není řádně odůvodněno poukazem na konkrétní skutečnosti [viz např. nález ze dne 25. 5. 2004 sp. zn. I. ÚS 161/04 (N 74/33 SbNU 229)].

6. Výklad konkrétních skutečností odůvodňujících vazbu podle § 67 trestního řádu je především věcí obecných soudů. Ty musí při znalosti skutkového stavu v dané fázi trestního řízení posoudit, zda okolnosti případu dávají podklad pro závěr, že byl spáchán skutek, pro který bylo zahájeno trestní stíhání, zda má znaky trestného činu, zda jsou zřejmé důvody k podezření, že předmětný trestný čin spáchal obviněný, zda je dána důvodná obava, že se obviněný zachová způsobem uvedeným v § 67 trestního řádu, a zda účelu vazby není možné dosáhnout jinak. Rozhodování o vazbě nelze přirozeně pojímat jako řešení otázky viny a trestu obviněného. Vazba je zajišťovacím institutem, který slouží k dosažení účelu trestního řízení. Každému vazebnímu rozhodnutí je proto imanentní pouze vysoká pravděpodobnost - nikoli jistota - ohledně důsledků, které mohou nastat, nebude-li obviněný trestně stíhán za výkonu vazby.

7. Ústavní stížností napadená rozhodnutí obecných soudů řečeným postulátům vyhovují.

8. V posuzované věci je stěžovatel stíhán mj. pro zvlášť závažný zločin znásilnění. Vzhledem k uvedené skutečnosti a se zřetelem k okolnostem případu a k osobě stěžovatele lze konstatovat, že rozhodnutí o trvání vazby stěžovatele bylo ústavně přípustné a obecnými soudy řádně odůvodněné. Důvodnost předstižné vazby podle § 67 písm. c) trestního řádu byla spatřována v závažnosti trestné činnosti i v trestní minulosti a osobě stěžovatele, a proto obecným soudům nelze vytknout, že by se při vazebním rozhodování dopustily svévole.

9. Omezení osobní svobody stěžovatele nevybočilo ze zákonných ani judikaturou nastavených podmínek, aby se jednalo o opatření nevyhovující ústavním kautelám. Ústavněprávně přípustné meze soudcovského uvážení ve vztahu k předpokladu "důvodné obavy" ve smyslu § 67 písm. c) trestního řádu (tj. v tomto případě hrozby opakování trestné činnosti, pro kterou je stěžovatel stíhán) ve věci nebyly překročeny. Obecné soudy právní závěr o trvání vazby srozumitelně odůvodnily a založily na podstatných okolnostech, jež se stěžovateli nepodařilo v ústavní rovině zpochybnit.

10. Porušení ústavně zaručených práv stěžovatele na osobní svobodu a spravedlivý proces Ústavní soud nedovodil, a proto byla ústavní stížnost mimo ústní jednání podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, jako návrh zjevně neopodstatněný odmítnuta.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 24. září 2015

Ludvík David, v. r.

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru