Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

I. ÚS 2519/19 #1Usnesení ÚS ze dne 03.09.2019

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgánSOUD - KS Ostrava
SOUD - OS Frýdek-Místek
Soudce zpravodajUhlíř David
Typ výrokuodmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost
Předmět řízení
hospodářská, sociální a kulturní práva/právo na ochranu rodičovství, rodiny a dětí /právo dítěte na rodičovskou výchovu a péči (výživu)
základní práva ... více
Věcný rejstříkstyk rodičů s nezletilými dětmi
výživné/pro dítě
rodiče
rodičovská zodpovědnost
EcliECLI:CZ:US:2019:1.US.2519.19.1
Datum podání02.08.2019
Napadený akt

rozhodnutí soudu

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

2/1993 Sb./Sb.m.s., čl. 10 odst.2, čl. 32 odst.4

Ostatní dotčené předpisy

89/2012 Sb., § 888, § 891 odst.1


přidejte vlastní popisek

I.ÚS 2519/19 ze dne 3. 9. 2019

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy a soudce zpravodaje Davida Uhlíře, soudce Tomáše Lichovníka a soudce Vladimíra Sládečka ve věci ústavní stížnosti stěžovatele D. F., zastoupeného Mgr. Jiřím Adamcem, advokátem, se sídlem ve Veselí nad Moravou, Za Poštou 112, proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 13. března 2019 č. j. 13 Co 373/2018-1219 a proti rozsudku Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 17. července 2018 č. j. 0 P 492/2017-981, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Ústavní stížností se stěžovatel domáhal zrušení rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 13. 3. 2019 č.j. 13 Co 373/2018-1219, jímž byl ve výroku I. potvrzen výrok I. a II. rozsudku Okresního soudu ve Frýdku-Místku č.j. 0 P 492/2017-981 ze dne 17. 7. 2018 (dále jen rozsudek soudu I. stupně), ve výroku II. byl změněn výrok III. rozsudku soudu I. stupně tak, že návrh stěžovatele na snížení výživného byl zamítnut, a ve výroku III. byl rozsudek soudu I. stupně ve výrocích IV. a V. zrušen a tomuto soudu vrácen k dalšímu řízení. Rozsudkem soudu I. stupně bylo rozhodnuto ve výroku I. tak, že návrhy stěžovatele na změnu péče nezletilých dětí tak, aby nezletilé děti byly odňaty z péče matky a nadále byly svěřeny do péče otce, se zamítají. Ve výroku II. bylo rozhodnuto, že řízení o změnu styku, upraveného rozsudkem Okresního soudu v Karviné č. j. 41 Nc 184/2014-133 ze dne 23. 7. 2015, ve znění rozsudku Krajského soudu v Ostravě č. j. 13 Co 560/2015-195 ze dne 17. 2. 2016, se zastavuje. Ve výroku III. bylo rozhodnuto, že výživné stanovené otci rozsudkem Okresního soudu v Karviné č. j. 41 Nc 184/2014-133 ze dne 23. 7. 2015, částkou 1 800 Kč měsíčně na nezletilou V. a částkou 1 700 Kč měsíčně pro nezletilého M., se počínaje dnem 1. 4. 2017 snižuje na částku 1 500 Kč měsíčně pro nezletilou V. a na částku 1 400 Kč měsíčně pro nezletilého M., splatnou každého 1. dne v měsíci předem k rukám matky. Ve výroku IV. bylo rozhodnuto tak, že návrhy otce podané v době od 5. 8. 2017 do 10. 7. 2018 na výkon rozhodnutí o styku otce s nezletilými dětmi ve formě ukládání pokut matce B. N., se zamítají. Výrokem V. bylo rozhodnuto o nákladech řízení.

2. Stěžovatel v ústavní stížnosti zejména uvedl, že počátek neústavních zásahů soudů do svých práv shledává již v prvním řízení v dané věci, konaným roku 2015. Rozsudkem Okresní soudu v Karviné č. j. 41 Ne 184/2014-133 ze dne 23. 7. 2015 bylo rozhodnuto mimo jiné o svěření nezletilých dětí do výchovy matky a o úpravě styku stěžovatele s nezletilými dětmi. Ve výroku o styku bylo mimo jiné stanoveno, že matka je povinna děti stěžovateli odevzdat na hlavním nádraží v Brně. Stěžovateli bylo uloženo mimo jiné po ukončení styku děti matce předat v místě jejich bydliště. Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě č. j. 13 Co 560/2015-195 ze dne 17. 2. 2016 však byl výrok o styku na podkladě odvolání matky změněn mimo jiné tak, že matka je povinna děti odevzdat před domem, v němž nezletilé děti bydlí, a na tomtéž místě je od otce převzít. Odvoláním však nebyl napaden výrok o výši výživného. Vznikl tedy stav, kdy výživné bylo stanoveno ve výši zohledňující rozdělení nákladů na uskutečnění styku spravedlivě a rovnoměrně mezi rodiče, avšak náklady byly ve výsledku přesunuty pouze na stěžovatele samotného. S ohledem na vzdálenost nového bydliště matky a nezletilých dětí se jednalo ve vztahu k výdělkovým poměrům stěžovatele o náklady značné. Změnou výroku o styku pak došlo ke změně poměrů účastníků (neboť na základě rozhodnutí odvolacího soudu došlo na straně otce k podstatnému zvýšení nákladů na uskutečnění styku) a tedy i k možnosti a nutnosti nového rozhodnutí o výživném. Krajský soud v Ostravě ani Okresní soud ve Frýdku-Místku však v rozsudcích napadených ústavní stížností výše uvedené skutečnosti nezohlednily při rozhodování o výši výživného. Stanovený rozsah a způsob provedení styku s dětmi tak stěžovatel považuje za nefunkční. Matka prý navíc zanedbávala svoji povinnost ve stanovené době děti stěžovateli předávat a zejména umožnit mu styk prostřednictvím internetové audiovizuální komunikace.

3. Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná. V právních závěrech obecných soudů nebylo shledáno nic neústavního; obsahují podrobné a přiléhavé odůvodnění, pokud jde o skutková zjištění i právní závěry. Pokud soudy respektují jak podmínky dané procesními a hmotněprávními předpisy, tak zásady plynoucí z ústavního pořádku České republiky, nespadá do pravomoci Ústavního soudu činnost a rozhodnutí obecných soudů přezkoumávat. Krajský soud v Ostravě především konstatoval, že péče matky o nezletilé je řádná, děti prospívají, jsou spokojené a mají k matce i k jejímu manželovi pěkný vztah. Bylo prokázáno, že styk stěžovatele s dětmi se uskutečňuje, i když z jeho strany jsou v tomto ohledu stálé výhrady. Nelze však uzavřít, že by matka stěžovateli dlouhodobě a soustavně ve styku s dětmi bránila. Pokud jde o otázku nové úpravy styku, odvolací soud neshledal žádný důvod ke změně dosavadní pravomocné úpravy a ani rozsah styku prostřednictvím audiovizuální komunikace změny nevyžaduje, když jedenkrát týdně styk touto formou lze shledat dostačujícím. Krajský soud neshledal důvod pro změnu ani v tom směru, aby matka byla zavázána děti vozit do bydliště otce, nebo alespoň do Brna, jak stěžovatel požadoval. Soud přitom mimo jiné přihlédl k tomu, že matka pečuje navíc o nedávno narozené další dítě.

4. V uvedených závěrech nelze shledat žádný zásah do ústavně chráněných základních práv nebo svobod stěžovatele. Jako obiter dictum lze uvést, že nelze vyloučit takovou úpravu styku rodičů s nezletilými dětmi, kdy jeden z rodičů děti převezme na počátku stanoveného styku v bydlišti druhého rodiče a po skončení styku druhý z rodičů děti vyzvedne v bydlišti rodiče prvého. Taková úprava připadá v úvahu zejména tehdy, když čas potřebný k dopravě zabere podstatnější část doby, po kterou má styk jednoho z rodičů s dětmi trvat. Zde je třeba přihlédnout k osobním poměrům rodičů i konkrétním okolnostem případu. Z hlediska ústavnosti však napadená rozhodnutí nepochybně obstojí a jakýkoli zásah Ústavního soudu proto není na místě.

5. Z uvedených důvodů byla ústavní stížnost odmítnuta jako návrh zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 3. září 2019

David Uhlíř v. r.

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru