Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

I. ÚS 2498/11 #1Usnesení ÚS ze dne 08.09.2011

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - PO
Dotčený orgánSOUD - KS Ústí nad Labem
Soudce zpravodajWagnerová Eliška
Typ výrokuodmítnuto pro nepřípustnost
Předmět řízení
Věcný rejstříkOdvolání
opravný prostředek - řádný
EcliECLI:CZ:US:2011:1.US.2498.11.1
Datum podání22.08.2011
Napadený akt

rozhodnutí soudu

Ostatní dotčené předpisy

99/1963 Sb., § 201


přidejte vlastní popisek

I.ÚS 2498/11 ze dne 8. 9. 2011

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl dne 8. září 2011 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků soudcem zpravodajem Eliškou Wagnerovou ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky PROMEGA spol. s r. o., IČ 49900510, zastoupené JUDr. Karlem Davidem, advokátem, se sídlem Beneše z Loun 50, Louny, proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 15. 6. 2011 sp. zn. 11 Co 376/2011, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní stížností podanou k poštovní přepravě dne 19. 8. 2011 a doručenou Ústavnímu soudu dne 22. 8. 2011 se stěžovatelka domáhala zrušení v záhlaví specifikovaného rozhodnutí Krajského soudu v Ústí nad Labem s tvrzením, že jím byla porušena její základní práva garantovaná v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a v čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

Napadeným usnesením krajský soud změnil usnesení Okresního soudu v Lounech ze dne 10. 5. 2011 sp. zn. 12 C 177/2006 a nově zamítl návrh stěžovatelky na vydání opravy výroku II. rozsudku Okresního soudu v Lounech ze dne 22. 10. 2010 sp. zn. 12 C 177/2006, kterým byla stěžovatelce uložena povinnost dle ust. § 148 o. s. ř. zaplatit státu náklady řízení vzniklé ustanovenému zástupci žalované. Důvodem této opravy měla být dle stěžovatelky zřejmá nesprávnost výroku a odůvodnění nákladového výroku, když soud vypočetl jejich výši dle vyhlášky č. 484/2000 Sb. v částce 21.750,-Kč a nikoli dle vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve výši 11.850,-Kč.

Předtím, než Ústavní soud přistoupí k věcnému posouzení ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda podání splňuje všechny zákonem požadované náležitosti, a zda jsou vůbec dány podmínky jeho projednání stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o Ústavním soudu“). Ústavní stížnost dle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy tvoří procesní prostředek k ochraně ústavně zaručených základních práv a svobod, který je vůči ostatním prostředkům, jež jednotlivci slouží k ochraně jeho práv, ve vztahu subsidiarity. Atribut subsidiarity ústavní stížnosti má jak dimenzi formální, tak dimenzi materiální. Na jedné straně se subsidiarita ústavní stížnosti odráží v požadavku vyčerpání všech prostředků před jednotlivými orgány veřejné moci, jež právní řád jednotlivci poskytuje, což nachází výraz v institutu nepřípustnosti ústavní stížnosti (ust. § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu). Na druhé straně má princip subsidiarity i dimenzi materiální, z níž plyne, že důvodem subsidiarity jsou samotné kompetence Ústavního soudu jako orgánu ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy), tedy orgánu, který poskytuje ochranu základním právům jednotlivce teprve tehdy, pokud základní práva nebyla respektována ostatními orgány veřejné moci. Ústavní soud v řadě svých rozhodnutí (viz např. usnesení Ústavního soudu ze dne 24. 11. 2006 sp. zn. I. ÚS 738/06) také uvedl, že ústavní soudnictví je vybudováno především na zásadě přezkumu věcí pravomocně skončených, u nichž případnou protiústavnost spočívající v porušení základních práv jednotlivce již nelze napravit jiným způsobem.

Podanou ústavní stížností stěžovatelka brojí proti rozhodnutí krajského soudu, kterým byl zamítnut její návrh na vydání opravného usnesení výroku II. shora uvedeného rozsudku, přičemž jak zjistil Ústavní soud, stěžovatelka ve věci podala proti tomuto rozsudku odvolání (srov. poučení uvedené v předmětném rozsudku); přičemž v rámci odvolacího řízení odvolací soud bude přezkoumávat i správnost výroku o náhradě nákladů řízení. Ústavní soud se tak ztotožňuje s hodnocením krajského soudu, který uvedl, že stěžovatelkou vytýkanou vadu nelze považovat za nesprávnost ve smyslu ust. § 164 o. s. ř., když nápravy se stěžovatelka může domáhat cestou řádných opravných prostředků, což také učinila. Napadené rozhodnutí není tedy rozhodnutím konečným, u kterého by případné zásahy do základních práv stěžovatelky byly definitivní a neodčinitelné (viz usnesení sp. zn. IV. ÚS 51/04 ze dne 9. 3. 2004). Odmítnutím ústavní stížnosti ostatně nemůže být stěžovatelka poškozena, poněvadž lhůta pro podání nové řádné ústavní stížnosti jí začne běžet teprve poté, co v její věci rozhodne soud, který bude rozhodovat o posledním prostředku, který jí zákon k ochraně jejího práva poskytuje. Rozhodné je, že v daný okamžik je podání ústavní stížnosti předčasné. Pokud by Ústavní soud přezkoumal ústavní stížnost předtím, než o věci samé definitivně rozhodne příslušný soud, mohl by zasáhnout do rozhodování obecných soudů a nedodržel by princip subsidiarity ústavní stížnosti, jak byl shora vymezen (obdobně viz usnesení sp. zn. II. ÚS 601/2000 ze dne 12. 12. 2000).

S ohledem na tyto závěry posoudil Ústavní soud podaný návrh jako nepřípustný, který soudce zpravodaj, usnesením mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení, odmítl podle § 43 odst. 1 písm. e) ve spojení s ust. § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 8. září 2011

Eliška Wagnerová, v. r.

soudce zpravodaj

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru