Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

I. ÚS 2495/07 #1Nález ÚS ze dne 09.10.2008Rozhodnutí NSS o odmítnutí kasační stížnosti pro opožděnost v případě poskytnuté lhůty pro odstranění jejích vad

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam3
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - PO
Dotčený orgánSOUD - NSS
Soudce zpravodajDuchoň František
Typ výrokuvyhověno
procesní - náhrada nákladů řízení - § 62
Předmět řízení
právo na soudní a jinou právní ochranu /právo na přístup k soudu a jeho ochranu, zákaz odepření spravedlnosti
právo na soudní a jinou právní ochranu /s... více
Věcný rejstříkadvokát/ustanovený
Správní soudnictví
poplatek/osvobození
poplatek/soudní
lhůta
Podání
Paralelní citace (Sbírka nálezů a usnesení)N 166/51 SbNU 59
EcliECLI:CZ:US:2008:1.US.2495.07.1
Datum vyhlášení03.11.2008
Datum podání24.09.2007
Napadený akt

rozhodnutí soudu

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

2/1993 Sb., čl. 36 odst.1

Ostatní dotčené předpisy

150/2002 Sb., § 106 odst.3, § 40

99/1963 Sb., § 157 odst.2


přidejte vlastní popisek

Analytická právní věta


Pokud soud po podání kasační stížnosti ustanoví stěžovateli advokáta, stanoví mu lhůtu k jejímu podání a Nejvyšší správní soud pak tuto skutečnost pomine, odmítne stížnost podanou ve lhůtě stanovené soudem pro opožděnost a neodůvodní své rozhodnutí, porušuje právo na spravedlivý proces zaručené čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

Návrh a řízení před Ústavním soudem

Na návrh stěžovatele OSMPB, občanské sdružení, vyslovil I. senát Ústavního soudu nálezem ze dne 9. října 2008 podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy v řízení o ústavních stížnostech, že usnesením Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 7. 2007 č. j. 5 As 31/2007-54 bylo porušeno základní právo stěžovatele na spravedlivý proces zakotvené v čl. 36 odst. 1 Listiny, a proto je zrušil. Zároveň uložil Nejvyššímu správnímu soudu zaplatit stěžovateli náklady řízení vzniklé před Ústavním soudem.

Narativní část

Finanční úřad v Kaplici odmítl žádost stěžovatele o sdělení informací o daňových úlevách podle § 55a zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků. Odvolání stěžovatele bylo Finančním ředitelstvím v Českých Budějovicích zamítnuto. Jeho rozhodnutí napadl stěžovatel správní žalobou, která byla zamítnuta rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích. Stěžovatel se obrátil na Nejvyšší správní soud podáním, ve kterém požádal o osvobození od soudních poplatků a o ustanovení zástupce. Nejvyšší správní soud postoupil toto podání Krajskému soudu v Českých Budějovicích, který žádosti vyhověl usnesením č. j. 10 Ca 2/2007 - 42, 43 ze dne 10. 5. 2007 a stanovil ustanovené advokátce jednoměsíční lhůtu k podání kasační stížnosti. Advokátce stěžovatele bylo usnesení doručeno dne 11. 5. 2007 a kasační stížnost podala dne 5. 6. 2007, tedy ve stanovené lhůtě. Nejvyšší správní soud následně napadeným usnesením kasační stížnost stěžovatele jako opožděnou odmítl.

Odůvodnění rozhodnutí Ústavního soudu

Ústavní soud kritizoval postup Nejvyššího správního soudu, který ignoroval § 106 odst. 3 s. ř. s. (Nemá-li kasační stížnost všechny náležitosti již při jejím podání, musí být tyto náležitosti doplněny ve lhůtě jednoho měsíce od doručení usnesení, kterým byl stěžovatel vyzván k doplnění podání.). Chybějící náležitostí byla v tomto případě absence právního zastoupení stěžovatele. Krajský soud stěžovateli umožnil odstranit vady podání ve stanovené lhůtě a kasační stížnost tak podat. Nejvyšší správní soud pak tuto snahu krajského soudu pominul a neodůvodnil, proč posoudil jako opožděnou kasační stížnost podanou ve stanovené lhůtě. Svým postupem tedy Nejvyšší správní soud zabránil stěžovateli, aby jeho věc byla projednána stanoveným postupem u nezávislého a nestranného soudu a porušil tak právo stěžovatele na spravedlivý proces zaručené čl. 36 odst. 1 Listiny.

Vzhledem k tomu, že stěžovatel je nemajetným občanským sdružením a Nejvyšší správní soud zasáhl do jeho práva na přístup k soudu, Ústavní soud aplikoval § 62 odst. 4 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, a přiznal stěžovateli náklady řízení vzniklé před Ústavním soudem.

Soudcem zpravodajem v dané věci byl František Duchoň. Žádný ze soudců neuplatnil odlišné stanovisko.

I.ÚS 2495/07 ze dne 9. 10. 2008

N 166/51 SbNU 59

Rozhodnutí NSS o odmítnutí kasační stížnosti pro opožděnost v případě poskytnuté lhůty pro odstranění jejích vad

ČESKÁ REPUBLIKA

NÁLEZ

Ústavního soudu

Jménem republiky

Nález

Ústavního soudu - I. senátu složeného z předsedkyně senátu Ivany Janů a soudců Františka Duchoně (soudce zpravodaj) a Vojena Güttlera - ze dne 9. října 2008 sp. zn. I. ÚS 2495/07 ve věci ústavní stížnosti OSMPB, občanského sdružení, se sídlem Teplice, U Hadích lázní 24, proti usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 7. 2007 č. j. 5 As 31/2007-54, kterým byla jako opožděná odmítnuta stěžovatelova kasační stížnost.

Výrok

I. Usnesením Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 7. 2007 č. j. 5 As 31/2007-54 bylo porušeno základní právo stěžovatele na spravedlivý proces zakotvené v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

II. Toto usnesení se proto zrušuje.

III. Nejvyššímu správnímu soudu se ukládá zaplatit stěžovateli náklady řízení vzniklé před Ústavním soudem ve výši 5 712 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto nálezu k rukám JUDr. Přemysla Kubíčka, advokáta se sídlem České Budějovice, Kasárenská 4.

Odůvodnění:

I.

Ve včas podané ústavní stížnosti, splňující i ostatní formální náležitosti stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále "zákon o Ústavním soudu"), stěžovatel navrhl zrušení výše označeného usnesení Nejvyššího správního soudu, kterým byla jeho kasační stížnost odmítnuta jako opožděná. Uvedl, že kasační stížnost podal ve lhůtě k tomu určené, neboť usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 10. 5. 2007 č. j. 10 Ca 2/2007-43, kterým mu byla ustanovena advokátka, mu zároveň byla určena jednoměsíční lhůta k jejímu podání. Ustanovená advokátka kasační stížnost podala ve lhůtě takto stanovené. Stěžovatel má za to, že výše uvedeným rozhodnutím Nejvyššího správního soudu bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces. Zároveň požádal o přiznání nákladů řízení za přípravu a zpracování ústavní stížnosti.

II.

Z ústavní stížnosti a přiloženého spisu Krajského soudu v Českých Budějovicích sp. zn. 10 Ca 2/2007 Ústavní soud zjistil, že stěžovatel je občanské sdružení, které si klade za cíl posílení kontroly činnosti státních orgánů veřejností. V této souvislosti požádal Finanční úřad v Kaplici o sdělení informací o daňových úlevách, poskytnutých podle § 55a zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů. Jeho žádost byla odmítnuta dne 4. 12. 2006 pod č. j. 29598/06/083970. Odvolání stěžovatele Finanční ředitelství v Českých Budějovicích zamítlo rozhodnutím č. j. 8382/150/2006 ze dne 27. 12. 2006. Proti tomuto rozhodnutí podal stěžovatel správní žalobu, která byla zamítnuta rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 30. 3. 2007 č. j. 10 Ca 2/2007-25. Následovalo podání stěžovatele ze dne 26. 4. 2007 k Nejvyššímu správnímu soudu, ve kterém požádal o osvobození od soudních poplatků a o ustanovení zástupce. Nejvyšší správní soud přípisem ze dne 27. 4. 2007 č. j. Na 128/2007-4 postoupil toto podání Krajskému soudu v Českých Budějovicích (dále též jen "krajský soud"), které zmíněnému soudu došlo dne 9. 5. 2007. Ten žádosti stěžovatele vyhověl dne 10. 5. 2007 (usnesení č. j. 10 Ca 2/2007-42, 43) a stanovil jím ustanovené advokátce jednoměsíční lhůtu k podání kasační stížnosti. Advokátce stěžovatele bylo zmíněné usnesení doručeno dne 11. 5. 2007, kasační stížnost podala dne 5. 6. 2007, tedy v jednoměsíční lhůtě určené krajským soudem. Nejvyšší správní soud usnesením ze dne 13. 7. 2007 č. j. 5 As 31/2007-54 kasační stížnost stěžovatele jako opožděnou odmítl.

III.

Ústavní soud ve své činnosti vychází z principu, že státní moc může být uplatňována jen v případech a mezích stanovených zákonem, a to způsobem, který zákon stanoví. Ústavní soud, s ohledem na ústavní vymezení svých pravomocí (čl. 87 Ústavy České republiky), respektuje zejména skutečnost - což vyslovil v řadě svých rozhodnutí - že není součástí soustavy obecných soudů. Proto mu zpravidla ani nepřísluší přehodnocovat "hodnocení" dokazování před nimi prováděné a také mu nepřísluší právo přezkumného dohledu nad činností soudů. Na straně druhé však Ústavnímu soudu náleží posoudit, zda v řízení před obecnými soudy nebyla porušena základní práva nebo svobody stěžovatele, zakotvené v ústavním pořádku České republiky, a v rámci toho uvážit, zda řízení před nimi bylo jako celek spravedlivé.

K takovému porušení v řízení před Nejvyšším správním soudem došlo. Nepřihlédl totiž k obsahu podání stěžovatele ze dne 26. dubna 2007 a k jím vyvolanému procesnímu postupu krajského soudu, směřujícímu k odstranění vad kasační stížnosti ve smyslu § 106 odst. 3 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů, (dále "s. ř. s."). Stěžovatel totiž požádal o osvobození od soudních poplatků a o ustanovení advokáta podáním zaslaným Nejvyššímu správnímu soudu. Ten je postoupil a doručil Krajskému soudu v Českých Budějovicích, o čemž stěžovatele vyrozuměl dopisem ze dne 27. dubna 2007. Usnesením krajského soudu ze dne 10. 5. 2007 byla stěžovateli advokátka ustanovena a byla jí určena jednoměsíční lhůta k vyhotovení kasační stížnosti. Ze shora zmíněného podání stěžovatele jasně vyplývá jeho záměr podat kasační stížnost. Usnesením krajského soudu mu byla ustanovena advokátka, které byla výslovně uložena povinnost "označit rozhodnutí, proti kterému kasační stížnost směřuje, v jakém rozsahu, z jakých důvodů je uplatněn a jaký návrh na vydání rozsudku je činěn ve lhůtě jednoho měsíce od doručení tohoto usnesení". Tuto lhůtu dodržela.

Ústavní soud konstatuje, že v případě stěžovatele Nejvyšší správní soud postupoval v rozporu s pravidly spravedlivého procesu, zakotvenými zejména v článku 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále též jen "Listina"). Nevzal v úvahu ustanovení § 106 odst. 3 s. ř. s., podle kterého, nemá-li kasační stížnost všechny náležitosti již při jejím podání, musí být tyto náležitosti doplněny ve lhůtě jednoho měsíce od doručení usnesení, kterým byl stěžovatel vyzván k doplnění podání. Onou chybějící náležitostí bylo v případě stěžovatele zastoupení advokátem. Nejvyšší správní soud ve svém rozhodnutí nepřihlédl k předcházející procesní činnosti krajského soudu směřující k tomu umožnit stěžovateli kasační stížnost podat. Snahu krajského soudu vůbec nevzal v úvahu ani věcně nevyargumentoval, proč posoudil kasační stížnost jako opožděnou za situace, kdy krajský soud dodatečnou lhůtu k jejímu podání poskytl. Pokud Nejvyšší správní soud nabyl přesvědčení, že postup krajského soudu byl v rozporu se zákonem, měl ve svém rozhodnutí vysvětlit, v čem tento rozpor spočívá a proč. V odůvodnění napadeného usnesení Nejvyššího správního soudu však chybí jakákoli argumentace v naznačeném směru.

V nálezu sp. zn. III. ÚS 94/97 ze dne 26. 6. 1997 (N 85/8 SbNU 287) Ústavní soud mj. konstatoval, že nezávislost rozhodování obecných soudů se uskutečňuje v ústavním a zákonném procesněprávním a hmotněprávním rámci. Procesněprávní rámec představují především principy řádného a spravedlivého procesu, jak vyplývají z článku 36 a násl. Listiny i z článku 1 Ústavy České republiky. Jedním z těchto principů, představujících součást práva na řádný proces, jakož i pojmu právního státu, a vylučujících libovůli při rozhodování, je i povinnost soudů svá rozhodnutí odůvodnit. V případě, kdy jsou právní závěry soudu v extrémním nesouladu se skutkovými zjištěními anebo z nich v žádné možné interpretaci nevyplývají, nutno takové rozhodnutí považovat za stojící v rozporu s čl. 36 odst. 1 Listiny, jakož i čl. 1 Ústavy České republiky.

Ústavní soud tedy shledal shora uvedený postup Nejvyššího správního soudu za jsoucí v rozporu s ústavně zaručeným právem na spravedlivý proces, zakotveným v čl. 36 odst. 1 Listiny. Svým postupem Nejvyšší správní soud zabránil stěžovateli, aby jeho věc byla projednána stanoveným postupem u nezávislého a nestranného soudu, jak zní dikce zmíněného ustanovení Listiny. Věc prošla dvěma instancemi správního soudnictví, krajský soud stěžovateli šanci k projednání jeho kasační stížnosti dal, Nejvyšší správní soud mu ji svým postupem zase vzal. Pro úplnost lze jen dodat, že zamítavý rozsudek krajského soudu ze dne 30. 3. 2007 byl stěžovateli doručen 25. 4. 2007, žádost o osvobození od soudních poplatků a ustanovení advokátem podal hned den následující, tj. 26. dubna 2007. Nejvyššímu správnímu soudu byla toto žádost doručena dne 27. dubna 2007. I z uvedené časové posloupnosti lze zřetelně vyčíst snahu stěžovatele podat kasační stížnost ve lhůtě určené v poučení rozsudku krajského soudu.

Jak již Ústavní soud uvedl ve svém nálezu ze dne 25. 9. 1997 sp. zn. IV. ÚS 114/96 (N 114/9 SbNU 71), právo plynoucí z čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, totiž právo na řádný a spravedlivý proces, zahrnuje v sobě nejen právo na spravedlivý způsob vedení procesu, ale také právo na trvání procesu až do jeho ukončení zákonem předpokládaným způsobem (v tomto případě řízením o kasační stížnosti).

Ze všech shora uvedených důvodů Ústavní soud podle § 82 odst. 3 písm. a) zákona o Ústavním soudu ústavní stížnosti vyhověl a napadené rozhodnutí zrušil, bez ústního jednání, protože účastníci řízení vyslovili souhlas s upuštěním od ústního jednání ve smyslu § 44 odst. 2 zákona o Ústavním soudu.

IV.

Stěžovatel navrhl, aby v jeho případě Ústavnísoud použil výjimečně ustanovení § 62 odst. 4 zákona o Ústavním soudu a přiznal mu náhradu nákladů řízení vynaložených na právní zastoupení advokátem.

Podle § 62 odst. 3 zákona o Ústavnímsoudu náklady řízení před Ústavním soudem, které vzniknou účastníkovi nebo vedlejšímu účastníkovi, hradí účastník nebo vedlejší účastník, pokud tento zákon nestanoví jinak. Toto ustanovení tedy platí zásadně, pokud ovšem Ústavní soud nevyužije své pravomoci, podle níž v odůvodněných případech, podle výsledků řízení, usnesením uloží některému účastníkovi, aby zcela nebo zčásti nahradil jinému účastníkovi jeho náklady řízení (§ 62 odst. 4 zákona o Ústavním soudu). Jak vyplývá z obou citovaných ustanovení, úhrada nákladů řízení před Ústavním soudem není automatická. Lze ji uložit pouze "v odůvodněných případech", např. jako určitou sankci vůči tomu účastníkovi řízení, který svým postupem zásah do základního práva vyvolal [viz např. nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 53/97 ze dne 17. 2. 1999 (N 26/13 SbNU 195)].

Vzhledem ke skutečnosti, že stěžovatel je nemajetným občanským sdružením a Nejvyšší správnísoud zasáhl do jeho práva na přístup k soudu, je aplikace ustanovení § 62 odst. 4 zákona o Ústavním soudu zcela namístě. Proto Ústavní soud tímto nálezem přiznal stěžovateli náhradu nákladů řízení vzniklých v řízení před Ústavním soudem. Celková výše náhrady nákladů řízení sestává z úhrady odměny za zastupování advokátem v rozsahu dvou úkonů právní služby po 2 000 Kč podle § 9 odst. 3 písm. g) ve spojení s § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů, a z paušální částky náhrady hotových výdajů za dva úkony právní služby po 300 Kč podle § 13 odst. 3 advokátního tarifu a 19% daně z přidané hodnoty z uvedených částek. Lhůta určená účastníkovi řízení k zaplacení nákladů řízení byla stanovena podle § 160 odst. 1 o. s. ř., v souladu s ustanovením § 63 zákona o Ústavním soudu.

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru