Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

I. ÚS 2494/08 #1Usnesení ÚS ze dne 19.01.2011

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgánSOUD - OS Praha 7
SOUD - MS Praha
Soudce zpravodajDuchoň František
Typ výrokuodmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost
Předmět řízení
právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /ústavnost a spravedlivost rozhodování obecně
základní práva a svobody/právo vlastnit a poko... více
Věcný rejstříknájemné
EcliECLI:CZ:US:2011:1.US.2494.08.1
Datum podání06.10.2008
Napadený akt

rozhodnutí soudu

zákon; 107/2006 Sb.; o jednostranném zvyšování nájemného z bytu a o změně zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů; část I.

jiný právní předpis; 333/2006 Sb.; sdělení Ministerstva pro místní rozvoj o roztřídění obcí do velikostních kategorií podle počtu obyvatel, o územním rozčlenění obcí seskupením katastrálních území, o výši základních cen za 1 m2 podlahové plochy bytů, o cílových hodnotách měsíčního nájemného za 1 m2 podlahové plochy bytu, o maximálních přírůstcích měsíčního nájemného a o postupu při vyhledání maximálního přírůstku nájemného pro konkrétní byt

jiný právní předpis; 151/2007 Sb.; sdělení Ministerstva pro místní rozvoj o roztřídění obcí do velikostních kategorií podle počtu obyvatel, o územním rozčlenění obcí seskupením katastrálních území, o výši základních cen za 1 m2 podlahové plochy bytů, o cílových hodnotách měsíčního nájemného za 1 m2 podlahové plochy bytu, o maximálních přírůstcích měsíčního nájemného a o postupu při vyhledání maximálního přírůstku nájemného pro konkrétní byt

jiný právní předpis; 214/2008 Sb.; sdělení Ministerstva pro místní rozvoj o roztřídění obcí do velikostních kategorií podle počtu obyvatel, o územním rozčlenění obcí seskupením katastrálních území, o výši základních cen za 1 m2 podlahové plochy bytů, o cílových hodnotách měsíčního nájemného za 1 m2 podlahové plochy bytu, o maximálních přírůstcích měsíčního nájemného a o postupu při vyhledání maximálního přírůstku nájemného pro konkrétní byt

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

2/1993 Sb., čl. 36 odst.1, čl. 11 odst.1

Ostatní dotčené předpisy

107/2006 Sb., § 3 odst.2

151/2007 Sb.

214/2008 Sb.

333/2006 Sb.

40/1964 Sb., § 685


přidejte vlastní popisek

I.ÚS 2494/08 ze dne 19. 1. 2011

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Ivany Janů a soudců Vojena Güttlera a Františka Duchoně (soudce zpravodaj) ve věci ústavní stížnosti stěžovatelů 1) MUDr. H. Š., 2) M. W., 3) V. H., 4) Ing. M. B. a 5) Ing. J. W., všech zastoupených Mgr. Stanislavem Němcem, advokátem se sídlem Praha 2, Vinohradská 32, proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 30. 5. 2007, čj. 5 C 3/2007 - 21, a rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 26. 3. 2008, čj. 19 Co 39/2008 - 55, takto:

I. Ústavní stížnost se odmítá.

II. Návrh na zrušení části první zákona č. 107/2006 Sb. a Sdělení Ministerstva pro místní rozvoj č. 333/2006 Sb., č. 151/2007 Sb. a č. 214/2008 Sb. se odmítá.

Odůvodnění:

Včasnou ústavní stížností stěžovatelé navrhli zrušení v záhlaví uvedených rozsudků, z nichž prvým Obvodní soud pro Prahu 7 zamítl jejich žalobu proti žalované P. L., na uložení povinnosti platit za užívání označeného bytu nájemné ve výši 6.800,- Kč měsíčně. Městský soud v Praze rozsudek obvodního soudu potvrdil. V odůvodnění ústavní stížnosti stěžovatelé uvedli, že způsob, jakým obecné soudy přistoupily k interpretaci pramenů práva, zejména nálezů Ústavního soudu ve věci tzv. regulace nájemného, je svévolí a podrývá samé základy právní jistoty a právního státu ve smyslu čl. 1 odst. 1 Ústavy ČR. Označenými rozsudky tak došlo k porušení jejich základních práv podle čl. 11, čl. 3 odst. 1, čl. 2 odst. 3, čl. 1 a čl. 36 Listiny základních práv a svobod, dále čl. 89 odst. 2, čl. 90, čl. 95 odst. 1 Ústavy ČR.

V dané věci jde o interpretaci zákona č. 107/2006 Sb. a podzákonných předpisů - Sdělení Ministerstva pro místní rozvoj. Obecné soudy se nezabývaly ústavní konformitou zákona č. 107/2006 Sb. (dále jen "zákon") a omezily se na konstatování, že je platný a že je třeba se jím řídit. Nevzaly v úvahu, že také nálezy Ústavního soudu mají obecnou závaznost podle čl. 89 odst. 2 Ústavy ČR. Na základě nálezu, uveřejněného pod č. 528/2002 Sb., stěžovatelé dovodili, že pronajímatel musí mít vždy možnost prokázat, jaká je obvyklá výše nájemného pro jím pronajímaný byt a že dosud placené nájemné nedosahuje nákladů spojených s pronájmem. Pronajímatel tak plní sociální funkce státu, ač mu to nepřísluší.

Současně stěžovatelé navrhli, aby Ústavní soud zrušil část první zákona č. 107/2006 Sb. a Sdělení Ministerstva pro místní rozvoj č. 333/2006 Sb., č. 151/2007 Sb. a č. 214/2008 Sb. Stav nejistoty, vyvolaný opakovaně vydávanými protiústavními předpisy a následně dlouhodobou nečinností zákonodárce, na niž navázala dočasná, nekoncepční a neúplná deregulace nájemného, již trvá řadu let. To podkopává princip právní jistoty ochrany vlastnického práva i další principy právního státu.

Z připojených rozsudků Ústavní soud zjistil, že Obvodní soud pro Prahu 7 zamítl žalobu stěžovatelů, podanou dne 3. ledna 2007, kterou požadovali, aby žalované byla uložena povinnost platit jim za užívání označeného bytu nájemné v měsíční výši 6.800,- Kč. K zamítnutí žaloby přistoupil v podstatě pro nedostatek své pravomoci. Pronajímateli totiž není ex lege dáno oprávnění domáhat se u soudu určení výše nájemného, protože má jen právo učinit návrh vůči nájemci a vyčkat, zda bude z jeho strany toto nájemné placeno. V negativním případě má právo postupovat podle té části občanského zákoníku, upravující nájem bytu.

Městský soud v Praze rozsudek soudu prvního stupně potvrdil. Konstatoval, že v současné době, kdy je postupná deregulace nájemného upravena zákonem, se pronajímatel nemůže u soudu domáhat určení nájemného. Pokud stěžovatelé, s odkazem na nálezy Ústavního soudu (zejm. nález sp. zn. Pl. ÚS 20/05) tvrdí, že závěry v něm uvedené jsou použitelné i v současné době, odvolací soud zdůraznil, že tímto nálezem bylo vysloveno, že dlouhodobá nečinnost Parlamentu ČR, spočívající v nepřijetí zvláštního právního předpisu ohledně zvyšování nájemného a změny dalších podmínek nájemní smlouvy, je protiústavní a porušuje čl. 4 odst. 3, 4 a čl. 11 Listiny základních práv a svobod. Pokud tedy neexistoval právní předpis, který by umožňoval jednostranné zvýšení nájemného, bylo na obecných soudech, aby rozhodovaly v závislosti na místních podmínkách tak, aby nedocházelo k diskriminacím. Tento i další nálezy Ústavního soudu vycházejí z předpokladu, že ze strany soudu jde o určení nájemného pro dobu, kdy neexistoval právní předpis umožňující jednostranné zvýšení nájemného. V současné době je postup při jednostranném zvýšení nájemného upraven zákonem č. 107/2006 Sb. Žaloba stěžovatelů, podaná dne 3. ledna 2007, na určení nájemného do budoucna, je podaná již za účinnosti tohoto zákona.

Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud konstatuje, že na zkoumanou věc dopadají závěry stanoviska, přijatého jeho plénem dne 28. 4. 2009, sp. zn. Pl. ÚS - st. 27/09, publikovaného pod č. 136/2009 Sb. Zde je konstatováno, že: "Obecné soudy mohou rozhodovat o zvýšení nájemného za období od podání žaloby do 31. 12. 2006. Nájemné za období před podáním žaloby zvyšovat nemohou, neboť tomu brání povaha rozhodnutí s konstitutivními účinky; zvýšení nájemného za období od 1. 1. 2007 přiznat nelze, neboť od tohoto data již jednostranné zvyšování nájemného připouští § 3 odst. 2 zákona č. 107/2006 Sb., o jednostranném zvyšování nájemného z bytu a o změně zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů".

V posuzované věci stěžovatelé podali žalobu na zvýšení nájemného dne 3. ledna 2007, tedy již za účinnosti zákona č. 107/2006 Sb. Právní závěry přijaté obecnými soudy obou stupňů jsou tedy v souladu se závěry shora citovaného stanoviska sp. zn. Pl. ÚS - st. 27/09. Tato skutečnost činí ústavní stížnost zjevně neopodstatněnou ve smyslu § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu").

Tato skutečnost má pak vliv na tu část návrhu, kterou stěžovatelé požadovali zrušení části první zákona č. 107/2006 Sb. a Sdělení Ministerstva pro místní rozvoj č. 333/2006 Sb., č. 151/2007 Sb. a č. 214/2008 Sb. Je-li totiž ústavní stížnost odmítnuta jako zjevně neopodstatněná, a tedy věcného projednání neschopná, odpadá tím i základní podmínka projednání této části návrhu (srov. závěry usnesení Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 101/95, publikovaného ve sv. 4, str. 351 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu).

Z výše uvedených důvodů Ústavní soud ústavní stížnost, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení, odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný, částečně podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) a částečně podle § 43 odst. 2 písm. b) zákona o Ústavním soudu.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 19. ledna 2011

Ivana Janů, v. r.

předsedkyně I. senátu Ústavního soudu

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru