Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

I. ÚS 2480/15 #1Usnesení ÚS ze dne 13.10.2015

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgánVĚZEŇSKÁ SLUŽBA
Soudce zpravodajUhlíř David
Typ výrokuodmítnuto pro nepřípustnost
Předmět řízení
Věcný rejstříkstížnost
EcliECLI:CZ:US:2015:1.US.2480.15.1
Datum podání12.08.2015
Napadený akt

jiný zásah orgánu veřejné moci

Ostatní dotčené předpisy

169/1999 Sb., § 26, § 78

283/1993 Sb., § 4 odst.1 písm.b

349/1999 Sb., § 1 odst.3, § 1 odst.4 písm.a


přidejte vlastní popisek

I.ÚS 2480/15 ze dne 13. 10. 2015

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání, bez přítomnosti účastníků řízení, soudcem zpravodajem Davidem Uhlířem ve věci návrhu R. S., t. č. ve Vazební věznici Praha 4 - Pankrác, právně zastoupeného JUDr. Julií Pítrovou, advokátkou se sídlem v Praze 4, Kudeříkové 1103/11, proti jinému zásahu spočívajícímu v postupu Vězeňské služby České republiky při výkonu trestu odnětí svobody, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Navrhovatel se na Ústavní soud obrátil přípisem ze dne 10. 8. 2015 se žádostí o posouzení podmínek ve výkonu trestu odnětí svobody. Vzhledem k tomu, že podání nesplňovalo formální náležitosti ústavní stížnosti, zejména nebyla splněna povinnost být od počátku řízení před Ústavním soudem zastoupen advokátem, kterou vyžaduje ustanovení § 30 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), navrhovatel byl přípisem Ústavního soudu ze dne 24. 8. 2015 vyzván k odstranění vad podání ve lhůtě 30 dnů od doručení výzvy. Dne 24. 9. 2015 bylo Ústavnímu soudu doručeno "Doplnění ústavní stížnosti podané stěžovatelem" prostřednictvím jeho advokátky v plné moci JUDr. Julie Pítrové, kterým byly vytčené vady odstraněny. Pokud advokátka jménem navrhovatele v tomto přípisu žádá o prodloužení lhůty, aby mohla ústavní stížnost dále doplnit, nelze této žádosti vyhovět, neboť vytčené vady byly odstraněny a lhůta již dále neběží. Navrhovateli ostatně nic nebrání, aby ústavní stížnost do vydání rozhodnutí Ústavního soudu podle vlastního uvážení doplnil.

2. Navrhovatel se domáhá, aby Ústavní soud konstatoval porušení jeho ústavně zaručených práv Vězeňskou službou České republiky při výkonu trestu odnětí svobody a "zakázal Vězeňské službě České republiky jednat v rozporu se zákonem č. 169/1999 Sb., a vyhláškou č. 345/1999 Sb."

3. Ve svém podání uvedl, že byl rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem shledán vinným ze spáchání trestných činů omezení osobní svobody, vydírání a ohrožování výchovy dítěte a byl mu uložen trest odnětí svobody v trvání pěti let. Pro výkon trestu byl navrhovatel umístěn do věznice Praha - Pankrác. Když se dne 4. 9. 2014 spoluvězni navrhovatele dozvěděli o povaze trestné činnosti, za níž byl odsouzen, začali mu vyhrožovat a plivat na něj. Navrhovatel byl proto umístěn do tzv. krizového oddělení. Nejprve byl na cele sám, od 28. 10. 2014 byl přeložen na nově zřízené krizové oddělení na celu spolu s odsouzeným D. M. Spoluvězni navrhovateli i nadále kvůli povaze trestné činnosti, za níž byl odsouzen, vyhrožovali, kopali do dveří cely, plivali do jeho jídla před celou. Navrhovatel neměl k dispozici teplou vodu na mytí misek a nemohl vykonávat činnosti dostupné ostatním spoluvězňům. Dne 4. 12. 2014 se situace zhoršila tím, že vězeňská služba navrhovatele i spoluvězně převedla na oddělení AIIC, kde měli provést úklid. Spoluvězni jej po dobu 1,5 hodiny bili a ponižovali, až do příchodu noční směny vězeňské služby. Ta jej odvedla do přízemí a umístila do cely, která byla podle názoru navrhovatele ve zcela nevyhovujícím stavu bez oken se zakrvácenými stěnami, kde byl ponechán po dobu zhruba dvou týdnů. Po tuto dobu za ním nepřišel vychovatel ani psycholog, ačkoli o to žádal. K žádosti navrhovatele mu ředitel věznice přidělil ochranu v podobě označení "MON" - možný objekt napadení. Následně byl umístěn na celu spolu s odsouzeným D. M. a situace se částečně zlepšila. Vězeňská služba jej samostatně odváděla k lékařským ošetřením. V červnu 2015 opatření k ochraně navrhovatele údajně polevila a spoluvězni jej opět napadají a šikanují. Stěžovatel je i nadále umístěn na cele bez možnosti sledovat televizní vysílání a účastnit se pohybových aktivit. Nemá přístup k teplé vodě. Je zřejmé, že výkon trestu má na navrhovatele negativní vliv a že psychické následky si ponese i v budoucnu.

4. Navrhovatel namítá, že vězeňská služba vůči němu nepostupuje v souladu se zákonem č. 169/1999 Sb., o výkonu trestu odnětí svobody a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o výkonu trestu") a vyhláškou č. 345/1999 Sb., kterou se vydává řád výkonu trestu odnětí svobody, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "řád výkonu trestu"). Nezajistila řádný program zacházení a není schopna přijmout opatření, která by šikaně, kterou trpí, zabránila.

5. Navrhovatel poukazuje na ustanovení § 75 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, podle něhož Ústavní soud neodmítne přijetí ústavní stížnosti, jestliže stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele a byla podána do jednoho roku ode dne, kdy ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti, došlo. Připomíná, že nezákonný výkon veřejné moci ze strany vězeňské služby stále trvá a postihuje i další osoby umístěné na krizovém oddělení věznice Pankrác. Konkrétně pana R. H., který též podal ústavní stížnost vedenou pod sp. zn. II. ÚS 2104/15.

6. Navrhovatel žádá, aby Ústavní soud vydal podle § 80 odst. 1 zákona o Ústavním soudu předběžné opatření, jímž by Vězeňské službě České republiky uložil, aby "v zásahu do práv stěžovatele nepokračovala, tedy zakázal Vězeňské službě ČR, aby konala při výkonu trestu odnětí svobody stěžovatele v rozporu se zákonem č. 169/1999 Sb., a vyhláškou č. 345/1999 Sb".

7. Podle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu představuje, podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy, ústavní stížnost zvláštní procesní prostředek k ochraně ústavně zaručených základních práv a svobod, který je vůči ostatním prostředkům, jež jednotlivci slouží k ochraně jeho práv a svobod, ve vztahu subsidiarity. Ochrana ústavnosti přitom není a ani z povahy věci nemůže být pouze úkolem Ústavního soudu, nýbrž je úkolem všech orgánů veřejné moci, v tom rámci zejména obecné justice viz nález sp. zn. III. ÚS 117/2000 (N 111/19 SbNU 79). Ústavní soud tedy představuje ultima ratio, institucionální mechanismus, jenž nastupuje v případě selhání všech ostatních. K základním zásadám, ovládajícím řízení o ústavních stížnostech, patří proto zásada subsidiarity, dle níž je podmínkou podání ústavní stížnosti vyčerpání všech procesních prostředků, které zákon k ochraně práva poskytuje (§ 75 odst. 1 ve spojení s § 72 odst. 3 a 4 zákona o Ústavním soudu), nejsou-li dány (zvláštní) důvody přijetí ústavní stížnosti i bez splnění této podmínky dle ustanovení § 75 odst. 2 zákona o Ústavním soudu.

8. Podle ustanovení § 78 odstavce 2 písmene e) zákona o výkonu trestu provádí krajské státní zastupitelství, v jehož obvodu se trest vykonává, dozor nad dodržováním právních předpisů při výkonu trestu. Pokud v případě navrhovatele mělo dojít k porušení právní normy upravující práva osob vykonávajících trest odnětí svobody, zpracování programu zacházení a rozhodování o umístění v průběhu výkonu trestu tak, aby nedocházelo k šikaně ze strany spoluvězňů, bylo k prověření této věci příslušné krajské státní zastupitelství. Nic však nenasvědčuje, že by navrhovatel své podání směřoval k příslušnému orgánu veřejné moci, a proto Ústavní soud jeho podání posoudil jako předčasné. Na vyčerpání tohoto prostředku nápravy Ústavní soud trval i ve své předchozí judikatuře (srov. usnesení sp. zn. III. ÚS 1780/11 ze dne 4. 10. 2011, usnesení sp. zn. IV. ÚS 3834/11 ze dne 12. 3. 2012, usnesení sp. zn. III. ÚS 3848/11 ze dne 15. 2. 2012).

9. V této souvislosti je namístě upozornit i na ustanovení § 1 odst. 3 zákona č. 349/1999 Sb., o Veřejném ochránci práv, ve znění pozdějších předpisů, podle něhož se jeho působnost vztahuje mj. na zařízení, v nichž se vykonává trest odnětí svobody, s cílem posílit ochranu osob omezených na svobodě před mučením, krutým, nelidským, ponižujícím zacházením nebo trestáním a jiným špatným zacházením.

10. Obecně lze nad rámec uvést, že vězněné osoby mají možnost využít vnitřních kontrolních mechanismů vězeňské služby. Podle ustanovení § 35 řádu výkonu trestu, je každý odsouzený povinen informovat zaměstnance Vězeňské služby nebo ředitele věznice o porušování práv svých nebo ostatních odsouzených a ředitel věznice je povinen každé hlášení, dopis nebo jinou informaci týkající se porušení práv odsouzených prošetřit a přijmout opatření k nápravě. Podle § 26 zákona o výkonu trestu může odsouzený k uplatnění svých práv a oprávněných zájmů podávat stížnosti, které musí být orgánu, jemuž jsou adresovány, neprodleně odeslány. Vězeňská služba bez odkladu vyrozumí ředitele věznice, státního zástupce, soudce nebo orgán, který provádí kontrolu věznice, o žádosti odsouzeného o rozmluvu a na jejich pokyn takovou rozmluvu umožní. Postup při vyřizování stížností podrobně rozvádí nařízení generálního ředitele Vězeňské služby ČR č. 55/2014 o vyřizování stížností a oznámení ve Vězeňské službě České republiky, ve znění pozdějších předpisů. Podle něho musí být každá stížnost přijata (lze využít i k tomu zřízené schránky na přístupném místě ve věznici), zaevidována, prošetřena objektivním zjištěním skutečného stavu a vyřízena. O způsobu vyřízení musí být stěžovatel ve lhůtě k tomu stanovené vyrozuměn.

11. Dále je možné zmínit i možnost domáhat se ochrany proti tvrzenému nezákonnému zásahu správního orgánu, který není rozhodnutím, žalobou podle § 82 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů.

12. Navrhovatel si je zřejmě vědom toho, že opravné prostředky proti namítanému postupu vězeňské služby nevyčerpal, neboť v návrhu zmiňuje ustanovení § 75 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, a sice naplnění podmínky podstatného přesahu jeho vlastních zájmů. Jak vyplývá z ustálené judikatury Ústavního soudu, ustanovení § 75 odst. 2 zákona o Ústavním soudu - coby výjimku z obecného principu - je třeba vykládat restriktivně [srov. již nález sp. zn. II. ÚS 193/94 ze dne 13. 3. 1996 (N 19/5 SbNU 159)]. K aplikaci tohoto ustanovení je možno přistoupit zejména tehdy, jestliže nelze od dalšího postupu ve věci očekávat efektivní ochranu ústavně zaručených práv. Naplnění této podmínky Ústavní soud spojuje s případy, kdy je podstatný přesah odůvodněn potřebou zrušení neústavního právního předpisu [srov. např. usnesení sp. zn. III. ÚS 16/96 ze dne 6. 1. 1997 (U 1/7 SbNU 325)] anebo kdy právní předpis v praxi pravidelně vyvolává výkladové potíže či aplikační nejednotnost [viz nález sp. zn. I. ÚS 89/94 ze dne 29. 11. 1994 (N 58/2 SbNU 151)], případně jde-li o věc, jež se týká mnoha obdobných věcí dalších a její řešení by zabránilo dalším soudním sporům [nález sp. zn. I. ÚS 38/95 ze dne 24. 4. 1996 (N 35/5 SbNU 283)], respektive je pociťována potřeba zajištění ústavně konformního výkladu právního předpisu či dodržení mezinárodní smlouvy [nález sp. zn. I. ÚS 322/96 ze dne 14. 10. 1997 (N 127/9 SbNU 161)] či potřeba zajistit respektování nálezů Ústavního soudu [nález sp. zn. III. ÚS 467/98 ze dne 25. 2. 1999 (N 31/13 SbNU 221)].

13. Z výše uvedeného je zřejmé, že nyní projednávaný případ navrhovatele nepředstavuje ani jednu ze zmíněných situací, kdy lze o aplikaci výjimky z principu subsidiarity Ústavní stížnosti uvažovat. Ta nemůže být odůvodněna domněnkou navrhovatele, že i v případě dalších odsouzených umístěných na krizovém oddělení nepostupuje vězeňská služba v souladu se zákonem. K posouzení oprávněnosti námitek každého z odsouzených je nutné přistoupit se zvážením individuálních okolností případu. I ostatní spoluvězni mohou využít zmíněných prostředků ochrany. Ve věci R. H., který rovněž podal ústavní stížnost, je vedeno u Ústavního soudu samostatné řízení a jeho případ bude posouzen při zohlednění jeho individuálních okolností.

14. Podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu soudce zpravodaj mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, je-li nepřípustný. Takový případ v projednávané věci nastal, a proto Ústavní soud návrh odmítl. Se zřetelem k tomu výsledku nebylo třeba zvláště se zabývat souvisejícím návrhem na vydání předběžného opatření, neboť má pouze akcesorickou povahu, a sdílí osud odmítnuté ústavní stížnosti.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 13. října 2015

David Uhlíř v. r.

soudce zpravodaj

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru