Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

I. ÚS 2389/15 #1Usnesení ÚS ze dne 19.01.2016

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - PO
Dotčený orgánSOUD - MS Praha
SOUD - OS Praha 6
Soudce zpravodajŠimáčková Kateřina
Typ výrokuodmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost
Předmět řízení
právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /ústavnost a spravedlivost rozhodování obecně
závazky z komunitárního a unijního práva EU/pr... více
Věcný rejstříkodůvodnění
Doprava
předběžná otázka/ESD
EcliECLI:CZ:US:2016:1.US.2389.15.1
Datum podání04.08.2015
Napadený akt

rozhodnutí soudu

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

1/1993 Sb./Sb.m.s., čl. 95 odst.1

2/1993 Sb./Sb.m.s., čl. 36 odst.1

Ostatní dotčené předpisy

99/1963 Sb., § 132, § 157 odst.2


přidejte vlastní popisek

I.ÚS 2389/15 ze dne 19. 1. 2016

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Davida Uhlíře, soudkyně zpravodajky Kateřiny Šimáčkové a soudce Tomáše Lichovníka o ústavní stížnosti stěžovatelky Travel Service, a.s., se sídlem K Letišti 1068/30, Praha 6, zastoupené Mgr. Janou Matysovou, advokátkou, se sídlem U Prašné brány 3, Praha 1, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 5. 5. 2015 č. j. 15 Co 99/2015-110 a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 6. 11. 2014 č. j 21 C 39/2014-73, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Ústavní stížností se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 6 a Městského soudu v Praze, neboť se domnívá, že jimi byla porušena její základní práva na spravedlivý proces a na zákonného soudce dle čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").

2. Napadená rozhodnutí byla vydána v řízení o zaplacení částky 800 € s příslušenstvím, které se žalobci domáhali po stěžovatelce jako žalované coby náhrady škody ve smyslu nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 261/2004 ze dne 11. 2. 2004, kterým se stanoví společná pravidla náhrad a pomoci cestujícím v letecké dopravě v případě odepření nástupu na palubu, zrušení nebo významného zpoždění letů a kterým se zrušuje nařízení (EHS) č. 295/91 (dále též jen "nařízení" či "nařízení č. 261/2004"), ve spojení s rozsudkem Soudního dvora ze dne 19. 11. 2009 ve spojených věcech C-402/07 a C-432/07 Christopher Sturgeon a další. Žalobci cestovali dne 13. a 14. 7. 2013 na lince letu QS 2535 z Marsa Alam (Egypt) do Prahy a let byl zpožděn o více než 17 hodin.

3. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 6. 11. 2014 č. j. 21 C 39/2014-73 byla stěžovatelce uložena povinnost zaplatit každému ze dvou žalobců částku 400 € s příslušenstvím a dále jim nahradit náklady řízení. K odvolání stěžovatelky byl rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 5. 5. 2015 č. j. 15 Co 99/2015-110 rozsudek obvodního soudu potvrzen a stěžovatelka byla zavázána k náhradě nákladů odvolacího řízení žalobcům. Obecné soudy shledaly, že nárok žalobců je v daném případě oprávněný, a naopak nepřisvědčily stěžovatelčině námitce, že zpoždění letu bylo způsobeno mimořádnými okolnostmi, kterým nebylo možno zabránit. V daném případě ke zpoždění došlo v souvislosti se zjištěním úniku paliva z nádrže na křídle letadla, jehož příčinu nebylo možno jednoznačně určit (dle znalce mohlo být příčinou nevhodně vložené těsnění, nedotažení upevňovacích šroubů nebo nečistota na dosedací ploše). Podle obecných soudů se tedy jednalo o technickou závadu na letadle způsobenou událostmi, které jsou vlastní běžnému výkonu činnosti leteckého dopravce, respektive běžnému provozu letadla, nehledě na to, že se tato závada objevila nečekaně, aniž by stěžovatelka zanedbala své povinnosti ohledně řádné pravidelné údržby letadla. Městský soud přitom ve svém rozhodnutí odkázal mimo jiné na sdělení Evropské komise zmiňující rozhodnutí Soudního dvora ve věci C-549/07 Vallentin-Hermann a na rozhodnutí německého Spolkového soudního dvora sp. zn. XZR 138/11 ze dne 21. 8. 2012.

4. Stěžovatelka nesouhlasí se závěry obecných soudů, zejména s jejich názorem, že předmětná technická závada - unik paliva z křídla - nespadá pod pojem "mimořádné okolnosti" ve smyslu čl. 5 odst. 3 nařízení, který leteckého dopravce zprošťuje povinnosti platit náhradu, pokud zpoždění či zrušení letu bylo způsobeno mimořádnými okolnostmi, kterým nebylo možno zabránit, i kdyby byla přijata všechna přiměřená opatření. Stěžovatelka zdůrazňuje, že v daném případě se jednalo o první výskyt takové závady - úniku paliva - u její flotily. Obecné soudy podle ní mylně vyložily nařízení i související judikaturu Soudního dvora. Podle ní by totiž technická závada mohla za určitých podmínek spadat pod pojem "mimořádné okolnosti"; dosud však nebylo stanoveno, za jakých podmínek. Stěžovatelka proto oběma soudům opakovaně navrhovala položení takové otázky k Soudnímu dvoru, aby tento vyložil odpovědnost leteckého dopravce v případě technické závady, která se projeví zcela neočekávaně, i přes dodržení veškerých předepsaných údržeb a kontrol, poprvé u dané flotily, jako se stalo v projednávaném případě. Pokud tak ale obecné soudy neučinily, je podle stěžovatelky nutno jejich výklad mít za svévolný a nerespektující pravidla ohledně povinnosti položit předběžnou otázku Soudnímu dvoru EU. Stěžovatelka napadená rozhodnutí považuje rovněž za nepřezkoumatelná, neboť blíže nevyložila některé klíčové pojmy. Dále pak odkazuje na nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 2782/14 ze dne 20. 11. 2014 a na stanovisko generální advokátky Soudního dvora Eleanor Sharpston ze dne 27. 9. 2007 ve věci C-396/06, jež se zabývá otázkou technické závady na letadle jako mimořádné události.

5. Ústavní soud zvážil obsah ústavní stížnosti a napadených rozhodnutí a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

6. Podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu") senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, jde-li o návrh zjevně neopodstatněný. Podle § 43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu musí být usnesení o odmítnutí návrhu písemně vyhotoveno, stručně odůvodněno uvedením zákonného důvodu, pro který se návrh odmítá, a musí obsahovat poučení, že odvolání není přípustné.

7. Ústavní soud předně podotýká, že podle čl. 83 Ústavy ČR je soudním orgánem ochrany ústavnosti, není tedy součástí soustavy obecných soudů a není ani povolán k instančnímu přezkumu jejich rozhodnutí. Směřuje-li ústavní stížnost proti rozhodnutí soudu vydanému v soudním řízení, není samo o sobě významné, je-li namítána jeho věcná nesprávnost. Pravomoc Ústavního soudu je založena výlučně k přezkumu rozhodnutí z hlediska dodržení ústavněprávních principů, tj. zda v řízení, respektive v rozhodnutí je završujícím nebyly porušeny ústavními předpisy chráněné práva a svobody účastníka tohoto řízení, zda řízení bylo vedeno v souladu s ústavními principy a zda je lze jako celek pokládat za spravedlivé. Žádné pochybení obecných soudů v tomto smyslu však Ústavní soud v projednávaném případě neshledal.

8. Stěžovatelka svou ústavní stížnost opírá především o pochybení obecných soudů při výkladu práva Evropské unie, konkrétně shora citovaného nařízení č. 261/2004 a související judikatury Soudního dvora, což vyústilo v porušení ústavně zaručeného práva stěžovatelky na spravedlivý proces a na zákonného soudce, neboť v dané věci měla být položena předběžná otázka Soudnímu dvoru. K tomu Ústavní soud uvádí, že povinnost soudu členského státu, jehož rozhodnutí nelze napadnout opravnými prostředky podle vnitrostátního práva, obrátit se na Soudní dvůr s žádostí o rozhodnutí o předběžné otázce vyplývá z čl. 267 Smlouvy o fungování Evropské unie. Přestože unijní právo ani jeho výklad v zásadě není předmětem přezkumu Ústavního soudu, porušením unijního práva, včetně nepoložením předběžné otázky v rozporu s výše uvedeným ustanovením, může dojít také k porušení ústavně zaručených základních práv, při kterém již je Ústavní soud povinen zasáhnout. V jeho judikatuře tak již bylo stanoveno, že pokud český soud, jehož rozhodnutí nelze napadnout dalšími opravnými prostředky podústavního práva, nepoloží předběžnou otázku Soudnímu dvoru svévolně, tedy v rozporu s principem právního státu dle čl. 1 odst. 1 Ústavy České republiky, respektive pokud se zcela opomene položením předběžné otázky k Soudnímu dvoru v daném případu zabývat, dochází k porušení práva na zákonného soudce [srov. nález sp. zn. II. ÚS 1009/08 ze dne 8. 1. 2009 (N 6/52 SbNU 57), všechna rozhodnutí Ústavního soudu citovaná v tomto usnesení jsou dostupná též na http://nalus.usoud.cz/Search/Search.aspx]. Z uvedeného tedy vyplývá, že povinnost obecného soudu položit předběžnou otázku Soudnímu dvoru se neaktivuje při každé pochybnosti účastníka řízení o použití unijního práva. Obecný soud je samozřejmě povinen se s takovou námitkou v zásadě vždy vypořádat, nicméně jeho předkládací povinnost se neaktivuje, pokud daná otázka není pro rozhodnutí soudu o věci podstatná či pokud Soudní dvůr o dané otázce rozhodl již v jiném případě, pokud k předmětné otázce existuje jeho konstantní judikatura nebo pokud je aplikace unijního práva zcela zřejmá, takže o ní neexistuje rozumná pochybnost. Navíc je obecný soud povinen posoudit, zda je dotčený problém vůbec hoden předložení žádosti o zodpovězení předběžné otázky s ohledem na závažnost právní otázky (srov. například usnesení Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 3689/12 ze dne 6. 12. 2012).

9. Porušení ústavně zaručeného práva na spravedlivý proces, respektive na zákonného soudce v důsledku nepoložení předběžné otázky Soudnímu dvoru bylo shledáno v několika jiných věcech stěžovatelky projednávaných Ústavním soudem, konkrétně v nálezu sp. zn. III. ÚS 2782/14 ze dne 20. 11. 2014, nálezu sp. zn. III. ÚS 3808/14 ze dne 26. 2. 2015 a v aktuálním nálezu sp. zn. II. ÚS 2390/15 ze dne 8. 12. 2015. Ve všech těchto nálezech se však jednalo o případy odlišné od případu nyní řešeného, neboť v nich ke zpoždění letu došlo v důsledku střetu letadla s ptákem, respektive v důsledku nasátí ptáka do motoru letadla. Naopak v nyní posuzovaném případě bylo zpoždění letu zapříčiněno únikem paliva z nádrže na křídle letadla vlivem deformace hliníkového těsnění přístupového panelu, jehož příčinu nebylo možno jednoznačně určit, nicméně jí mohly být nevhodně vložené těsnění, nedotažení upevňovacích šroubů či nečistota na dosedací ploše.

10. Obecné soudy se přitom v napadených rozhodnutích zabývaly i výkladem nařízení č. 261/2004, včetně jeho čl. 5 odst. 3, podávaným Soudním dvorem, ba i rozhodovací praxí vyšších soudů jiných členských států. Městský soud zmínil rozsudek Soudního dvora ze dne 22. 12. 2008 ve věci C-549/07 Friederike Wallentin-Hermann (všechna rozhodnutí Soudního dvora citovaná v tomto usnesení jsou dostupná na http://curia.europa.eu/). V daném případě došlo ke zrušení letu v důsledku komplexní poruchy motoru postihující turbínu, která byla odhalena při kontrole. Soudní dvůr pak shledal, že "technické závady odhalené při údržbě letadel nebo technické závady vzniklé z důvodu nedostatku takové údržby nemohou jako takové představovat ‚mimořádné okolnosti' uvedené v čl. 5 odst. 3 nařízení č. 261/2004. Nelze však vyloučit, že technické závady patří mezi uvedené mimořádné okolnosti, pokud vyplývají z událostí, které nejsou vlastní běžnému výkonu činnosti dotčeného leteckého dopravce a vymykají se jeho účinné kontrole. Tak je tomu například v situaci, kdy konstruktér letadel, která tvoří flotilu dotčeného leteckého dopravce, nebo příslušný orgán odhalí, že daná letadla, ačkoliv jsou již v provozu, mají skrytou výrobní vadu ohrožující letovou bezpečnosti. Stejně je tak tomu v případě škod na letadlech způsobených akty sabotáže či terorismu." (body 25-26).

11. V následném usnesení ze dne 14. 11. 2014 ve věci C-394/14 Sandy Siewert a další Soudní dvůr výslovně uvedl, že náraz mobilních nástupních schůdků patřících letišti do letadla, který v daném případě způsobil škody na letadle, a tak zapříčinil zpoždění letu, nemůže být kvalifikován jako "mimořádná okolnost" ve smyslu čl. 5 odst. 3 nařízení, která zprošťuje leteckého dopravce povinnosti nahradit cestujícím škodu v případě významného zpoždění letu uskutečňovaného tímto letadlem. Takové mobilní schůdky jsou totiž nutně používány v letecké dopravě cestujících, tudíž i srážka letadla s nimi musí být považována za událost vlastní běžnému výkonu činnosti leteckého dopravce (body 22 a 19 usnesení).

12. Konečně v nedávném rozsudku ze dne 17. 9. 2015 ve věci C-257/14 Corina van der Lans se Soudní dvůr zabýval případem, kdy ke zpoždění letu došlo v důsledku toho, že jeden z motorů letadla nestartoval kvůli poruše na přívodu paliva, přičemž šlo o kombinaci závad na palivovém čerpadle a na hydromechanické jednotce. Soudní dvůr dospěl k závěru, že takováto technická závada, "která nastala nepředvídaně, nebyla způsobena nedostatkem údržby ani nebyla odhalena během pravidelné údržby, nespadá pod pojem ‚mimořádné okolnosti' ve smyslu čl. 5 odst. 3 nařízení" (bod 49 rozsudku). Takováto technická totiž zůstává vnitřně spjata s velmi složitým systémem fungování letadla. Letecký dopravce je tedy běžně takovému typu neočekávaných technických závad vystavován, a tak tato nepředvídaná událost je vlastní běžnému výkonu jeho činnosti. Navíc se předcházení takové poruše nebo oprava, kterou si vyžádá, nevymykají účinné kontrole dotyčného leteckého dopravce, neboť právě jemu přísluší zajistit údržbu a řádný chod letadel, která provozuje pro účely své hospodářské činnosti (body 41-43 rozsudku).

13. Z uvedeného je zřejmé, že Soudní dvůr se ve své rozhodovací praxi již věnoval výkladu pojmu "mimořádné okolnosti" ve smyslu čl. 5 odst. 3 nařízení č. 261/2004 v případech, kdy ke zrušení či významnému zpoždění letu došlo vlivem technických závad na letadle (způsobených poruchou některých součástek letadla), které se objevily neočekávaně, nepředvídatelně, aniž by předtím byla zanedbána povinná údržba a kontrola letadla ze strany leteckého dopravce. Takovéto technické závady, které jsou vlastní výkonu činnosti leteckého dopravce, respektive které vyplývají z událostí vlastních výkonu činnosti leteckého dopravce, nemohou představovat mimořádné okolnosti dle čl. 5 odst. 3 nařízení, při nichž by letecký dopravce mohl být zproštěn povinnosti platit náhradu škody cestujícím za zrušení či zpoždění letu. Je přitom zřejmé, že právě k takové technické závadě došlo i v nyní posuzovaném případě stěžovatelky. Únik paliva vlivem vadného těsnění je bezpochyby okolností, s níž se letecký dopravce při běžném výkonu své činnosti může setkávat a která je vnitřně spjata s velmi složitým systémem fungování letadla, nehledě na to, že takovou závadu nelze předem předvídat. V daném případě byla tato závada navíc stěžovatelkou zjištěna v rámci běžné přípravy letadla na let, konkrétně při plnění křídla letounu palivem. Nelze proto mít za to, že by se v daném případě jednalo o událost, která není vlastní běžnému výkonu činnosti leteckého dopravce a vymyká se jeho účinné kontrole. Jak přitom vyplývá i z výše popsané judikatury Soudního dvora, na tomto závěru nemůže nic změnit ani skutečnost, že v daném případě se jednalo o první, neočekávaný výskyt takové závady u flotily stěžovatelky.

14. Z právě uvedeného tak plyne, že obecné soudy, zejména městský soud, v napadeném řízení neporušily ústavně zaručená základní práva stěžovatelky tím, že se neobrátily s předběžnou otázkou na Soudní dvůr. Naopak bylo osvětleno, že klíčové právní otázky byly již judikaturou Soudního dvora dostatečně vyloženy. Ústavní soud pak napadená rozhodnutí celkově shledává ústavně konformními; jejich závěry jsou přesvědčivé, srozumitelné a řádné odůvodněné a bylo v nich reagováno na všechny námitky a argumenty stěžovatelky.

15. Vzhledem k závěru o neporušení ústavně zaručených základních práv stěžovatelky napadenými rozhodnutími obecných soudů Ústavnímu soudu nezbylo než podanou ústavní stížnost odmítnout jako návrh zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 19. ledna 2016

David Uhlíř, v. r.

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru