Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

I. ÚS 2388/14 #1Usnesení ÚS ze dne 20.02.2015

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgánSOUD - NS
SOUD - KS Brno
SOUD - OS Zlín
Soudce zpravodajDavid Ludvík
Typ výrokuodmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost
Předmět řízení
právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /ústavnost a spravedlivost rozhodování obecně
Věcný rejstříkškoda/náhrada
důkaz/volné hodnocení
EcliECLI:CZ:US:2015:1.US.2388.14.1
Datum podání16.07.2014
Napadený akt

rozhodnutí soudu

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

2/1993 Sb./Sb.m.s., čl. 36 odst.1

Ostatní dotčené předpisy

40/1964 Sb., § 420 odst.1

99/1963 Sb., § 132


přidejte vlastní popisek

I.ÚS 2388/14 ze dne 20. 2. 2015

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Ludvíka Davida (soudce zpravodaj), soudkyně Kateřiny Šimáčkové a soudce Davida Uhlíře o ústavní stížnosti stěžovatelů 1) Tomáše Olšiny a 2) Dity Olšinové, obou zastoupených Mgr. Martinem Zvoníčkem, advokátem se sídlem Zlín, Lešetín VI/671, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 4. 2014 č. j. 25 Cdo 686/2014-508, proti rozsudku Krajského soudu v Brně - pobočky ve Zlíně ze dne 31. 10. 2013 č. j. 60 Co 368/2013-477 a proti rozsudku Okresního soudu ve Zlíně ze dne 3. 4. 2013 č. j. 35 C 447/2009-424, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Vymezení věci a obsah ústavní stížnosti

1. Včas a řádně podanou ústavní stížností se stěžovatelé pro tvrzený zásah do ústavně zaručeného práva na soudní ochranu a spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod domáhali zrušení v záhlaví označených rozhodnutí obecných soudů.

2. Rozsudkem Okresního soudu ve Zlíně ze dne 3. 4. 2013 č. j. 35 C 447/2009-424 byla žalovaným (stěžovatelům) ve výroku I. uložena povinnost zaplatit žalobcům částku 324 404 Kč s příslušenstvím z titulu náhrady škody způsobené na stavbě rodinného domu ve vlastnictví žalobců, a to do tří dnů od právní moci rozhodnutí. Krajský soud v Brně - pobočka ve Zlíně k odvolání stěžovatelů rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé v rozsudku ze dne 31. 10. 2013 č. j. 60 Co 368/2013-477 jako věcně správné potvrdil. Dovolání stěžovatelů bylo usnesením Nejvyššího soudu ze dne 15. 4. 2014 č. j. 25 Cdo 686/2014-508 pro nepřípustnost odmítnuto.

3. V ústavní stížnosti bylo argumentováno nedostatky skutkového stavu a právního posouzení věci obecnými soudy. Stěžovatelé vyslovili názor, že soudy učinily z provedených důkazů nesprávné skutkové závěry. Namítali spoluodpovědnost poškozených žalobců za škodu na nemovitosti v důsledku špatného statického stavu stavby. Zdůraznili, že obecné soudy nevzaly řádně v úvahu ani obohacení žalobců vzniklé na základě zlepšení základových poměrů stavby reparační činností stěžovatelů.

II.

Právní posouzení

4. Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy ČR soudním orgánem ochrany ústavnosti. Není součástí soustavy obecných soudů, a proto není povolán k instančnímu přezkumu jejich rozhodnutí. Samotný postup v řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad podústavního práva i jeho aplikace náleží obecným soudům. K zásahu do činnosti orgánů veřejné moci je Ústavní soud oprávněn pouze za situace, kdy tyto svými rozhodnutími porušily ústavně zaručená práva či svobody účastníka řízení. Rozměru zásahu do základních práv nebo svobod ovšem dosahuje jen taková interpretace a aplikace práva, jež se ocitla ve výrazném rozporu s principy spravedlnosti. Vzhledem k obecně zastávanému principu minimalizace zásahů do činnosti obecných soudů není také úkolem Ústavního soudu nahrazovat hodnocení důkazů provedených v soudním řízení. Do pravomoci Ústavního soudu nespadá "hodnotit hodnocení" důkazů obecnými soudy, a to ani tehdy, pokud by se s jejich hodnocením sám neztotožňoval [viz nález ze dne 1. 2. 1994 sp. zn. III. ÚS 23/93 (N 5/1 SbNU 41)].

5. Obecné soudy vyšly z dostatečných skutkových zjištění a právní závěry o náhradě škody a spoluzavinění poškozených vyložily v odůvodnění napadených rozhodnutí, která nelze označit za formalistická, neodůvodněná nebo rozporná s obecnými zásadami spravedlnosti. Soudy se při rozhodování řádně vypořádaly s nárokem na náhradu škody vzniklé na stavbě rodinného domu žalobců. Závěry jimi vyslovené nemají excesivní povahu, která by pro Ústavní soud založila oprávnění k provedení zásahu. Obecné soudy se uložením povinnosti stěžovatelům k náhradě škody nedopustily pochybení dosahujícího ústavněprávní intenzity. Samotný nesouhlas stěžovatelů s právním posouzením případu nemohl bez dalšího založit opodstatněnost tvrzení o porušení základních práv.

6. Z výše řečených důvodů byla ústavní stížnost Ústavním soudem mimo ústní jednání podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, jako návrh zjevně neopodstatněný odmítnuta.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 20. února 2015

Ludvík David, v. r.

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru