Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

I. ÚS 2369/15 #1Usnesení ÚS ze dne 22.09.2015

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - PO
Dotčený orgánSOUD - KS Plzeň
SOUD - OS Sokolov
Soudce zpravodajDavid Ludvík
Typ výrokuodmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost
Předmět řízení
právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /ústavnost a spravedlivost rozhodování obecně
Věcný rejstříkNáklady řízení
advokát/odměna
advokátní tarif
náhrada
EcliECLI:CZ:US:2015:1.US.2369.15.1
Datum podání03.08.2015
Napadený akt

rozhodnutí soudu

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

2/1993 Sb./Sb.m.s., čl. 36 odst.1

Ostatní dotčené předpisy

177/1996 Sb., § 14b


přidejte vlastní popisek

I.ÚS 2369/15 ze dne 22. 9. 2015

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Ludvíka Davida (soudce zpravodaj), soudkyně Kateřiny Šimáčkové a soudce Davida Uhlíře o ústavní stížnosti stěžovatelky TP Holding, a. s., se sídlem Praha 3, Ondříčkova 609/27, zastoupené Mgr. Ivanou Sládkovou, advokátkou se sídlem Praha 5, Janáčkovo nábřeží 39/51, proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 19. 5. 2015 č. j. 25 Co 144/2015-75 a proti výroku III. rozsudku Okresního soudu v Sokolově ze dne 11. 2. 2015 č. j. 16 C 381/2014-41, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Průběh řízení a obsah ústavní stížnosti

1. Včas a řádně podanou ústavní stížností stěžovatelka pro tvrzený zásah do ústavně garantovaného práva na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod požadovala zrušení v záhlaví označených rozhodnutí obecných soudů.

2. Stěžovatelka se před obecnými soudy domáhala návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu zaplacení částky 47 859,78 Kč s příslušenstvím a náhrady nákladů řízení ve výši 13 966 Kč. Okresní soud v Sokolově dne 2. 10. 2014 pod č. j. EPR 228346/2014-7 rozhodl elektronickým platebním rozkazem, jímž ve výroku I. vyhověl nároku stěžovatelky na zaplacení žalované částky a výrokem III. rozhodl tak, že stěžovatelce přiznal na náhradě nákladů soudního řízení částku 4 093 Kč. Proti výroku III. předmětného elektronického platebního rozkazu podala stěžovatelka odvolání. Usnesením Okresního soudu v Sokolově č. j. EPR 228346/2014-10 byl elektronický platební rozkaz zrušen pro nedoručitelnost.

3. Ústavní stížností napadeným rozsudkem Okresního soudu v Sokolově ze dne 11. 2. 2015 č. j. 16 C 381/2014-41 byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni (stěžovatelce) částku 47 859,78 Kč s příslušenstvím a žalobkyni přiznána náhrada nákladů řízení ve výši 3 856 Kč. Výrok III. rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení, byl změněn napadeným usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne 19. 5. 2015 č. j. 25 Co 144/2015-75 tak, že náhrada nákladů řízení byla stěžovatelce přiznána ve výši 3 372 Kč.

4. V ústavní stížnosti byla namítána nesprávnost výpočtu náhrady nákladů řízení, bylo-li soudy usuzováno na snížení sazby odměny advokáta za úkony právní služby pro podání formulářového návrhu podle § 14b advokátního tarifu (vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb). Odvolací soud se s argumenty stěžovatelky, že ve věci nebyla podána formulářová žaloba, a proto náhrada nákladů řízení nemá být snížena, nevypořádal a rozhodnutí o odvolání dostatečně neodůvodnil. Zasáhl tak do základního práva stěžovatelky na spravedlivý proces. Stěžovatelka vyslovila názor, že obecné soudy napadenými rozhodnutími porušily princip legitimního očekávání v náhradu nákladů řízení a princip rovnosti stran v občanském soudním řízení.

II.

Právní posouzení

5. Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že ve smyslu čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy rozhoduje o ústavních stížnostech proti pravomocným rozhodnutím a jiným zásahům orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod. Ústavní soud však není součástí soustavy obecných soudů, a proto není povolán k instančnímu přezkumu jejich rozhodnutí. K zásahu do činnosti orgánů veřejné moci je Ústavní soud oprávněn, pokud svými rozhodnutími porušily ústavně zaručená práva či svobody účastníka řízení. Rozměru zásahu do základních práv nebo svobod ovšem dosahuje toliko interpretace a aplikace práva, která byla provedena ve výrazném rozporu s principy spravedlnosti.

6. Z ústavněprávního pohledu je možno posuzovat pouze otázky, zda právní závěry obecných soudů nejsou v extrémním nesouladu se skutkovým stavem, zda procesním postupem soudů nebyly porušeny principy spravedlivého procesu, zda právní názory obecných soudů jsou ústavně konformní, anebo zda naopak došlo k zásahu orgánů veřejné moci, kterým bylo dotčeno ústavně garantované právo nebo svoboda.

7. Rozhodováním obecných soudů o náhradě nákladů řízení z pohledu zachování práva na spravedlivý proces a legitimního očekávání ochrany majetku se Ústavní soud v rozhodovací činnosti mnohokrát zabýval. V tomto směru formuloval ústavněprávní limity. Vyslovil závěr, že rozhodování o nákladech řízení je součástí soudního procesu jako celku a doménou obecných soudů. Samotný spor o náhradu nákladů řízení, i když se může dotknout účastníků řízení, v zásadě nedosahuje intenzity porušení základních práv a svobod.

8. Napadená rozhodnutí obecných soudů o náhradě nákladů řízení znaky protiústavnosti nevykazují. Pochybení obecných soudů s ústavní intenzitou Ústavním soudem ve věci není spatřováno. Soudy vyložily, proč rozhodly o snížení náhrady nákladů řízení, resp. proč použily sníženou sazbu odměny advokáta za úkony právní služby podle advokátního tarifu (u formulářových návrhů). Samotný nesouhlas stěžovatelky s právním posouzením náhrady nákladů řízení nezaložil opodstatněnost názoru o porušení základních práv. Výklad procesního práva obecnými soudy nedosáhl rozměru nezbytného k ústavněprávnímu přezkumu. Soudy se v nákladových rozhodnutích nedopustily ústavního excesu.

9. Ústavní soud proto ústavní stížnost mimo ústní jednání podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 22. září 2015

Ludvík David, v. r.

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru