Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

I. ÚS 235/21 #1Usnesení ÚS ze dne 04.02.2021

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgánSOUD - KS Ostrava
SOUD - OS Frýdek-Místek
Soudce zpravodajLichovník Tomáš
Typ výrokuodmítnuto pro neodstraněné vady
Předmět řízení
Věcný rejstřík
EcliECLI:CZ:US:2021:1.US.235.21.1
Datum podání26.01.2021
Napadený akt

rozhodnutí soudu


přidejte vlastní popisek

I.ÚS 235/21 ze dne 4. 2. 2021

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Tomášem Lichovníkem o ústavní stížnosti stěžovatelky Boženy Šrubařové, bez právního zastoupení, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 11. 2020, č. j. 28 Cdo 2896/2020-399, usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. 5. 2019, č. j. 11 Co 59/2019-333 a usnesení Okresního soudu ve Frýdku - Místku ze dne 30. 11. 2018, č. j. 40 C 154/2012-286, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Dne 26. 1. 2021 byla Ústavnímu soudu doručena ústavní stížnost, brojící proti shora označeným usnesením obecných soudů. Toto podání zjevně nebylo možno považovat za řádný návrh na zahájení řízení před Ústavním soudem, jelikož trpělo řadou procesních a obsahových nedostatků (§ 34 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů); zejména neobsahovalo ústavněprávní argumentaci a pro řízení před Ústavním soudem stěžovatelka nebyla zastoupena advokátem (§ 30, § 31 cit. zákona).

Obecně platí, že je na Ústavním soudu, aby učinil opatření k odstranění vad podání, neboť smyslem výzvy a stanovení lhůty podle ustanovení § 41 písm. b) zákona o Ústavním soudu je především poučení účastníka o jemu neznámých podmínkách řízení pro projednání věci před Ústavním soudem; teprve poté, nepodaří-li se nedostatek podání odstranit, jsou vyvozeny vůči stěžovateli nepříznivé procesní důsledky v podobě odmítnutí ústavní stížnosti.

V nyní posuzovaném případě však Ústavní soud konstatuje, že náležitého poučení se stěžovatelce dostalo opakovaně již v minulosti. Z úřední činnosti je zdejšímu soudu známo, že stěžovatelka podala již 16 ústavních stížností, přičemž u řady z nich byla poučena o jejich náležitostech (srov. např. řízení ve věcech III. ÚS 1268/19, III. ÚS 2431/16, IV. ÚS 1354/15 a další).

Přesto však stěžovatelka nadále volí postup, kterým přehlíží zákonem předepsané náležitosti ústavní stížnosti. Ústavní soud nemá pochybnost o tom, že náležitosti ústavní stížnosti jsou stěžovatelce dobře známy. Ústavní soud je proto přesvědčen, že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení dostávalo totožnému stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo v řadě případů předchozích. Lze-li totiž vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat stěžovateli zásadu, že na Ústavní soud se nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem, pak se jeví setrvání na požadavku vždy nového a stále stejného poučení postupem neefektivním a formalistickým.

Ústavní soud proto v posuzované věci shledal důvody pro přiměřenou aplikaci ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu a ústavní stížnost odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 4. února 2021

Tomáš Lichovník v. r.

soudce zpravodaj

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru