Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

I. ÚS 2342/15 #1Usnesení ÚS ze dne 27.08.2015

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgánSOUD - OS Česká Lípa
Soudce zpravodajUhlíř David
Typ výrokuodmítnuto pro nepřípustnost
Předmět řízení
Věcný rejstříkřízení/zastavení
trestní stíhání
EcliECLI:CZ:US:2015:1.US.2342.15.1
Datum podání02.08.2015
Napadený akt

rozhodnutí soudu

Ostatní dotčené předpisy

141/1961 Sb., § 172 odst.4


přidejte vlastní popisek

I.ÚS 2342/15 ze dne 27. 8. 2015

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Davidem Uhlířem ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Jána Stančoka, právně zastoupeného Mgr. Kamilem Štěpánkem, advokátem se sídlem v České Lípě, Jindřicha z Lipé 113, proti usnesení Okresního soudu v České Lípě ze dne 1. června 2015 sp. zn. 31 T 218/2010, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Ústavní stížností doručenou Ústavnímu soudu dne 2. 8. 2015 se stěžovatel s tvrzením o porušení svých ústavně zaručených práv domáhal zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí obecného soudu, kterým soud zastavil trestní stíhání stěžovatele podle ustanovení § 231 odst. 1, § 223 odst. 2 trestního řádu z důvodu uvedeného v ustanovení § 172 odst. 2 písm. c) trestního řádu.

2. Stěžovatel svou vinu od počátku trestního řízení popírá. Podle jeho názoru věc nebyla náležitě objasněna a nelze proto trestní stíhání z uvedeného důvodu zastavit, neboť účelu trestního řízení zcela jistě dosaženo nebylo. Pokud takový závěr soud zaujal, vyhnul se meritornímu posouzení věci. Stěžovatel tak nedostal prostor obvinění proti němu vznesené u hlavního líčení vyvrátit. Stěžovatel namítá, že jej soud nepoučil o možnosti prohlásit, že na projednání věci trvá a o lhůtě k tomuto prohlášení. Stěžovatel přes tuto vadu prohlášení učinil. Vzhledem k tomu, že nedodržel třídenní zákonnou lhůtu ve smyslu ustanovení § 172 odst. 3 trestního řádu, spojil jej se žádostí o navrácení lhůty. O tomto jeho podání soud dosud nerozhodl. Stěžovatel dále rekapituluje průběh trestního řízení.

3. Dříve než Ústavní soud přikročí k věcnému přezkumu napadených rozhodnutí, vždy zkoumá, zda ústavní stížnost splňuje všechny formální náležitosti kladené na ni zákonem o Ústavním soudu, tedy mimo jiné i to, zda je přípustná.

4. Podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), soudce zpravodaj návrh usnesením odmítne tehdy, jde-li o návrh nepřípustný; podle ustanovení § 75 odst. 1 je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje (§ 72 odst. 3). Za procesní prostředek k ochraně práva zákon považuje jak řádný, tak i mimořádný opravný prostředek (s výjimkou žaloby na obnovu řízení), stejně jako jakýkoli jiný návrh, který je způsobilý zahájit řízení, v němž se navrhovatel může domoci odstranění jím namítaného nedostatku, resp. vady řízení či vady rozhodnutí. Ustanovení § 75 odst. 1 přitom nerozlišuje mezi řádnými, mimořádnými opravnými prostředky či jinými procesními prostředky; stěžovatel je tedy povinen vyčerpat příslušný procesní prostředek, s výjimkou žaloby na obnovu řízení, která je citovaným ustanovením výslovně vyloučena.

5. V posuzované věci stěžovatel dne 9. 6. 2015 doručil Okresnímu soudu v České Lípě prohlášení podle § 172 odst. 4 trestního řádu, v němž uvedl, že nesouhlasí s usnesením o zastavení jeho trestního stíhání a na projednání věci trvá. V odůvodnění uvedl, že si je vědom toho, že prohlášení činí opožděně. Soudu nicméně vytkl, že jej řádně nepoučil o možnosti a lhůtě k učinění tohoto prohlášení. Z tohoto důvodu prohlášení spojil se žádostí o navrácení lhůty. Soud o jeho podání dosud nerozhodl.

6. Podle ustálené judikatury Nejvyššího soudu musí být obviněný poučen o možnosti domáhat se projednání věci podle ustanovení § 172 odst. 4 trestního řádu, byť ustanovení § 223 trestního řádu samo odkaz na toto ustanovení neobsahuje (srov. Šámal, P. a?kol.: Trestní řád. Komentář. 7. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 2207). Praxe dále mezi důležité důvody pro navrácení lhůty podle ustanovení § 61 trestního řádu považuje i nesprávné právní poučení obviněného o nepřípustnosti opravného prostředku, nebo okolnost, že poučení o opravném prostředku nebylo vůbec dáno (srov. usnesení Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 1000/14, sp. zn. I. ÚS 3250/10, sp. zn. I. ÚS 413/12).

7. Vzhledem k tomu, že stěžovatel dne 9. 6. 2015 učinil prohlášení, že na projednání věci trvá (spojené s návrhem na navrácení lhůty, o němž kupodivu soud dosud nerozhodl), je nutné návrh stěžovatele považovat ve smyslu citovaných ustanovení zákona o Ústavním soudu za návrh předčasný. Otázku, zda námitky stěžovatele splňují zákonné důvody pro meritorní projednání věci, musí nyní posoudit obecný soud, neboť kdyby tak Ústavní soud učinil bez tohoto posouzení, nepřípustně by zasahoval do jeho činnosti.

8. Vzhledem k výše uvedenému Ústavní soud ústavní stížnost odmítl podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu jako nepřípustnou.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 27. srpna 2015

David Uhlíř v. r.

soudce zpravodaj

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru