Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

I. ÚS 2320/10 #1Usnesení ÚS ze dne 17.08.2010

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgánSOUD - OS Hodonín
Soudce zpravodajWagnerová Eliška
Typ výrokuodmítnuto pro nepřípustnost
odmítnuto pro nedodržení lhůty
Předmět řízení
Věcný rejstříkOdvolání
opravný prostředek - řádný
EcliECLI:CZ:US:2010:1.US.2320.10.1
Datum podání10.08.2010
Napadený akt

rozhodnutí soudu

jiný zásah orgánu veřejné moci

Ostatní dotčené předpisy

99/1963 Sb., § 201


přidejte vlastní popisek

I.ÚS 2320/10 ze dne 17. 8. 2010

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl dne 17. srpna 2010 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků soudcem zpravodajem Eliškou Wagnerovou ve věci ústavní stížnosti stěžovatele M. H., bez doloženého právního zastoupení, proti usnesení Okresního soudu v Hodoníně ze dne 21. 9. 2005 sp. zn. 9 C 823/96 a obecně proti postupu a rozhodnutím Okresního soudu v Hodoníně a Krajského soudu v Brně, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní stížností, podanou k poštovní přepravě dne 9. 8. 2010 a doručenou Ústavnímu soudu dne 10. 8. 2010, se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví specifikovaného rozhodnutí Okresního soudu v Hodoníně a vydání nálezu, "jímž se Okresnímu soudu v Hodoníně jako orgánu veřejné moci zakáže porušovat zákon našeho ústavně zaručeného práva na soudní ochranu, ve věci tohoto soudu sp. zn. 9 C 823/96 nebude porušovat zákony a bude postupovat v souladu dle .... (výčet ustanovení podústavního práva), rozhodne tak jak bylo v návrhu platebního rozkazu a rozhodnutí Krajského i Okresního soudu zruší a nařídí nové jednání o zaplacení ztráty na výdělcích a škod způsobených na zdraví a majetku." Ústavní stížnost vykazovala obsahové a formální vady [stěžovatel nebyl dle ust. § 30 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu") právně zastoupen, v podání rovněž absentovalo označení základních práv, která měla být napadenými rozhodnutími porušena, ústavněprávní argumentace stran porušení ústavně garantovaných základních práv či svobod stěžovatele, včetně označení jím napadených rozhodnutí obecných soudů]. Ústavní soud však vzhledem k níže uvedenému nevyzýval stěžovatele k jejich odstranění.

V dané věci podal již dříve stěžovatel ústavní stížnost, vedenou u Ústavního soudu pod sp. zn. III. ÚS 267/10, která byla Ústavním soudem dne 11. 3. 2010 odmítnuta jako návrh zčásti neopodstatněný a zčásti podaný po lhůtě (v podrobnostech pak Ústavní soud odkazuje na odůvodnění tohoto usnesení a skutkový stav a průběh řízení v něm popsaný).

Návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti musí splňovat řadu zákonem stanovených náležitostí včetně dodržení lhůty k podání ústavní stížnosti v délce 60 dnů, která dle § 72 odst. 3 zákona Ústavním soudu začíná běžet dnem následujícím dnu doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který stěžovateli zákon k ochraně jeho práva poskytuje. Z výše uvedeného (odůvodnění usnesení sp. zn. III. ÚS 267/10 a data vydání napadeného usnesení okresního soudu) je zřejmé, že v rozsahu ústavní stížností napadeného usnesení okresního soudu a částečně již pravomocně skončeného řízení sp. zn. 9 C 823/96 byl návrh podán po zákonné lhůtě vymezené k podání ústavní stížnosti. Ve zbylé části je třeba považovat ústavní stížnost stěžovatele za návrh nepřípustný, neboť dle zjištění Ústavního soudu se věc nachází s odvoláním stěžovatele u Krajského soudu v Brně (sp. zn. 44 Co 274/2010) a doposud nebyla pravomocně rozhodnuta.

Vzhledem k výše uvedenému Ústavní soud skrze soudce zpravodaje mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením ústavní stížnost odmítl jako návrh zčásti podaný po lhůtě [ust. § 43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu] a zčásti jako návrh nepřípustný [ust. § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu].

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 17. srpna 2010

Eliška Wagnerová

soudce zpravodaj

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru