Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

I. ÚS 2270/12 #1Usnesení ÚS ze dne 23.07.2012

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgánSOUD - MS Praha
Soudce zpravodajHolländer Pavel
Typ výrokuodmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost
Předmět řízení
právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /ústavnost a spravedlivost rozhodování obecně
Věcný rejstříkDokazování
Výživné
manžel
EcliECLI:CZ:US:2012:1.US.2270.12.1
Datum podání19.06.2012
Napadený akt

rozhodnutí soudu

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

2/1993 Sb., čl. 36 odst.1

Ostatní dotčené předpisy

94/1963 Sb., § 91, § 96 odst.2

99/1963 Sb., § 132


přidejte vlastní popisek

I.ÚS 2270/12 ze dne 23. 7. 2012

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků dne 23. července 2012 v senátě složeném z předsedy Vojena Güttlera, soudců Pavla Holländera a Ivany Janů ve věci navrhovatelky Ing. P. B., zastoupené JUDr. Miroslavem Rybářem, advokátem se sídlem Praha 10, Dýšinská 476, o ústavní stížnosti proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 14. března 2012 sp. zn. 58 Co 42/2012, takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění:

Navrhovatelka se domáhala zrušení výše označeného rozsudku, jímž byla zamítnuta její žaloba na stanovení výživného pro ni, jako manželku, když žalovaný manžel vyživovací povinnost vůči ní neplnil dobrovolně. Vyslovila přesvědčení, že soud I. stupně nezjistil řádně a úplně skutkový stav, odvolací soud dokazování nedoplnil, spokojil se i s nesprávným právním názorem právní zástupkyně žalovaného a rozsudek soudu I. stupně potvrdil. Proto se cítí dotčena v právech zakotvených v čl. 37 odst. 3 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, když upozornila i na průtahy, které vznikly po vyhlášení rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 30. 5. 2011, přičemž k jeho vyhotovení a doručení došlo až 16. 12. 2011.

Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním pořádkem. Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§ 72 odst. 1 písm. a), § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].

Z obsahu rozsudku Městského soudu v Praze zásah do práv, kterých se stěžovatelka v návrhu dovolává, zjištěn nebyl. Jmenovaný soud přezkoumal odvoláním napadený rozsudek soudu I. stupně v souladu s § 212 a § 212a občanského soudního řádu a opodstatněně rozhodnutí, kterým byla žaloba stěžovatelky na uložení povinnosti platit jí manželem výživné částkou 25 000,- Kč měsíčně zamítnuta, potvrdil, když z provedených důkazů shodně s Obvodním soudem v Praze (v rozsudku ze dne 30. 5. 2011 č. j. 14 C 14/2010-54) shledal, že by přiznání výživného žalobkyni bylo v rozporu s dobrými mravy (§ 96 odst. 2 zákona o rodině). Nutno dodat, že Ústavní soud, který není vrcholem soustavy obecných soudů, nemůže na sebe atrahovat právo přezkumného dohledu nad jejich činností, pokud při ní postupují ve shodě s obsahem hlavy páté Listiny základních práv a svobod (čl. 83 Ústavy České republiky). Z ústavního principu nezávislosti soudů (čl. 82 Ústavy ČR) vyplývá též zásada volného hodnocení důkazů, obsažená v § 132 občanského soudního řádu. Jestliže tedy obecné soudy respektují kautely dané tímto ustanovením, nespadá do pravomoci Ústavního soudu "hodnotit" hodnocení důkazů obecnými soudy provedené, a to ani tehdy, kdyby se s takovým hodnocením sám neztotožňoval (sp. zn. III. ÚS 23/93, III. ÚS 216/95 a násl.). Toto konstatování se plně vztahuje i na posuzovanou věc - obecné soudy se při hodnocení provedených důkazů do rozporu s ústavními principy řádného a spravedlivého procesu nedostaly, a proto byla ústavní stížnost shledána zjevně neopodstatněnou. Na vyčerpávající odůvodnění rozsudku soudu druhého stupně lze v dalším odkázat.

Pro výše uvedené byl návrh jako zjevně neopodstatněný odmítnut [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 23. července 2012

Vojen Güttler

předseda senátu Ústavního soudu

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru