Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

I. ÚS 226/20 #1Nález ÚS ze dne 25.03.2020Podání nebo přílohy účastníka řízení či jeho zástupce učiněné v elektronické podobě

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam3
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgánSOUD - OS Domažlice
SOUD - KS Plzeň
Soudce zpravodajLichovník Tomáš
Typ výrokuvyhověno
odmítnuto pro nepřípustnost
Předmět řízení
právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /povinnost soudu vypořádat se s uplatněnými námitkami
právo na soudní a jinou právní ochranu... více
Věcný rejstříkstížnost
Obhajoba
Podání
EcliECLI:CZ:US:2020:1.US.226.20.1
Datum vyhlášení31.03.2020
Datum podání21.01.2020
Napadený akt

rozhodnutí soudu

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

2/1993 Sb./Sb.m.s., čl. 36 odst.1

Ostatní dotčené předpisy

141/1961 Sb., § 33


přidejte vlastní popisek

Analytická právní věta


Pokud se orgánu veřejné moci nepodaří zobrazit či otevřít podání nebo přílohy účastníka řízení či jeho zástupce v elektronické podobě, je povinen o takové skutečnosti danou osobu alespoň vyrozumět a poskytnout jí prostor pro nápravu. V opačném případě porušuje právo účastníka řízení na soudní ochranu zaručené čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod

Návrh a řízení před Ústavním soudem

Na návrh stěžovatele J. S. zrušil I. senát Ústavního soudu nálezem ze dne 25. března 2020 v řízení podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy usnesení Krajského soudu v Plzni č. j. 9 To 359/2019-28 ze dne 5. 11. 2019, a to pro rozpor s čl. 36 odst. 1 Listiny. V části směřující proti usnesení Okresního soudu v Domažlicích č. j. 0 Nt 714/2019-12 ze dne 11. 10. 2019 ústavní stížnost odmítl pro nepřípustnost.

Narativní část

Proti stěžovateli je vedeno trestní řízení pro podezření ze spáchání přečinu poškození věřitele Stěžovatel požádal o bezplatnou obhajobu. Žádosti příslušná státní zástupkyně nevyhověla, takže ji spolu se spisovým materiálem postoupila Okresnímu soudu v Domažlicích. Ten o žádosti rozhodl napadeným usnesením tak, že mu nárok na bezplatnou obhajobu nepřiznal. Proti tomuto rozhodnutí podal stěžovatel stížnost, kterou Krajský soud v Plzni v záhlaví citovaným usnesením jako nedůvodnou zamítl. Stěžovatel namítl, že krajský soud rozhodoval o jeho stížnosti na základě neúplného spisového materiálu, neboť okresnímu soudu se nepodařilo otevřít přílohy k podané stížnosti v elektronické podobě, jež byly ve formátu PDF.

Odůvodnění nálezu Ústavního soudu

Ústavní soud se seznámil se spisem, ze kterého vyplývá, že stěžovatel podal proti napadenému usnesení okresního soudu včasnou stížnost, k níž přiložil celkem devět příloh. Z úředního záznamu vyhotoveného pracovnicí podatelny Ústavní soud zjistil, že přílohy č. 5 až 9 nebylo možné otevřít a vytisknout, protože jsou ve formátu, který systém soudu údajně nepodporuje. Ze záznamu o ověření elektronického podání vyplývá, že všechny soubory obsažené v datové zprávě vyhovují technickým parametrům (velikost, formát a absence škodlivého kódu). Odtud je zřejmé, že stěžovatel ve skutečnosti dodržel technické požadavky kladené na přílohy k datové zprávě, včetně formátu (PDF) a že překážka ve skutečnosti spočívala nikoli v nepodporovaném formátu souborů tvořících přílohy, nýbrž v nedostačujícím programovém vybavení soudu.

Tuto překážku však bylo možno odstranit instalací nabízeného doplňku nebo bylo možné tuto skutečnost sdělit stěžovateli a dát mu možnost své elektronické podání dodatečně doplnit, kupříkladu v listinné formě. Okresní soud však nic z toho neučinil a stížnost stěžovatele poslal společně jen s částí příloh, které se mu podařilo zpracovat.

Usnesením krajského soudu, který rozhodoval bez toho, aby se seznámil se všemi rozhodujícími skutečnostmi tvrzenými stěžovatelem, bylo porušeno právo stěžovatele na soudní ochranu zaručenou v čl. 36 odst. 1 Listiny. Z těchto důvodů Ústavní soud napadené rozhodnutí zrušil.

Soudcem zpravodajem v dané věci byl Tomáš Lichovník. Žádný soudce neuplatnil odlišné stanovisko.

I.ÚS 226/20 ze dne 25. 3. 2020

Podání nebo přílohy účastníka řízení či jeho zástupce učiněné v elektronické podobě

ČESKÁ REPUBLIKA

NÁLEZ

Ústavního soudu

Jménem republiky

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Vladimíra Sládečka, soudce Jaromíra Jirsy a soudce zpravodaje Tomáše Lichovníka ve věci ústavní stížnosti J. S., zastoupeného Miloslavem Krýslem, advokátem sídlem nám. Republiky 204/30, 301 14 Plzeň, proti usnesení Okresního soudu v Domažlicích č. j. 0 Nt 714/2019-12 ze dne 11. 10. 2019 a usnesení Krajského soudu v Plzni č. j. 9 To 359/2019-28 ze dne 5. 11. 2019, za účasti Okresního soudu v Domažlicích a Krajského soudu v Plzni jako účastníků řízení, takto:

I. Usnesením Krajského soudu v Plzni č. j. 9 To 359/2019-28 ze dne 5. 11. 2019 bylo porušeno právo stěžovatele na soudní ochranu dle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

II. Toto rozhodnutí se ruší.

III. Ve zbývající části se ústavní stížnost odmítá.

Odůvodnění:

I.

1. Včasnou ústavní stížností, která i v ostatním splňuje podmínky stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených soudních rozhodnutí, a to zejména pro porušení čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále též "Listina").

2. Z napadených rozhodnutí, jakož i vyžádaného soudního spisu, vedeného u Okresního soudu v Domažlicích pod sp. zn. 0 Nt 714/2019, Ústavní soud zjistil, že proti stěžovateli je vedeno trestní řízení pro podezření ze spáchání přečinu poškození věřitele dle § 222 odst. 2 písm. b) trestního zákoníku ve stádiu pokusu, spáchaného ve formě spolupachatelství. Dne 12. 9. 2019 byla Okresnímu státnímu zastupitelství v Domažlicích doručena žádost stěžovatele jako obviněného o bezplatnou obhajobu. Této žádosti příslušná státní zástupkyně nevyhověla, pročež ji dle § 33 odst. 3 trestního řádu spolu se spisovým materiálem postoupila Okresnímu soudu v Domažlicích. Ten o žádosti stěžovatele následně rozhodl shora označeným usnesením tak, že mu nárok na bezplatnou obhajobu nepřiznal. Proti tomuto rozhodnutí podal stěžovatel stížnost, již Krajský soud v Plzni v záhlaví citovaným usnesením jako nedůvodnou zamítl.

II.

3. Stěžovatel v ústavní stížnosti uvedl, že soudy toliko spekulovaly o jeho majetkových poměrech v minulosti, ačkoli bylo jejich povinností vycházet při svém rozhodování výlučně z aktuální finanční situace obviněného. Stěžovatel dále namítl, že krajský soud rozhodoval o jeho stížnosti na základě neúplného spisového materiálu, neboť okresnímu soudu se nepodařilo otevřít přílohy k podané stížnosti v elektronické podobě, jež byly ve formátu PDF. Okresní soud se dle jeho názoru omezil pouze na úřední záznam a jeho samotného o tom nijak nezpravil, čímž mu ani neumožnil možnost nápravy tohoto stavu. Tuto svoji argumentaci stěžovatel v ústavní stížnosti dále přiblížil.

III.

4. Okresní soud v Domažlicích ve svém vyjádření k ústavní stížnosti uvedl, že rozhodoval na základě podkladů, které měl v době rozhodování k dispozici. Informace o přílohách, které měly být k podání stěžovatele připojeny, se soudce dle svých slov dozvěděl až poté, co bylo ve věci rozhodnuto stížnostním soudem. Ve stejnou dobu získal i informaci o tom, že se mělo jednat o datové soubory, které nebylo možno programovým vybavením soudu otevřít a vytisknout, a proto nebyly předloženy jako součást spisového materiálu pro rozhodnutí o stížnosti stěžovatele. Nad rámec toho okresní soud doplnil, že stěžovatel obratem podal novou žádost, k níž opětovně připojil zmiňované přílohy již ve formě, v níž byly čitelné. O této žádosti pak rozhodoval jiný soudce Okresního soudu v Domažlicích pod sp. zn. 0 Nt 717/2019.

5. Krajský soud v Plzni ve svém vyjádření k ústavní stížnosti podotkl, že nemá k dispozici spisový materiál, a proto se nemůže k věci blíže vyslovit. Krajský soud v té souvislosti zcela odkázal na odůvodnění svého usnesení, zejména body 4, 7 a 8.

6. Ústavní soud k projednání a rozhodnutí o ústavní stížnosti nenařídil ústní jednání, neboť od něj neočekával další objasnění věci (§ 44 zákona o Ústavním soudu).

IV.

7. Ústavní soud zvážil argumentaci stěžovatele, obsah naříkaných soudních rozhodnutí i příslušný spisový materiál a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je důvodná.

8. Z obsahu předmětného soudního spisu je nepochybné, že stěžovatel podal proti napadenému usnesení okresního soudu včasnou stížnost, k níž přiložil celkem devět příloh. Z úředního záznamu vyhotoveného pracovnicí podatelny na č. l. 15 plyne, že přílohy č. 5 až 9 nebylo možné otevřít a vytisknout, protože jsou ve formátu, který systém soudu údajně nepodporuje. Úřední záznam však obsahuje rovněž snímek obrazovky zachycující dialogové okno s hlášením počítačového programu Adobe Acrobat Reader DC, které uživatele informuje o tom, že ke správnému zobrazení otevíraného souboru (konkrétně přílohy č. 9) je vyžadováno stažení doplňkového balíčku písem, což lze učinit klepnutím na tlačítko OK v dialogovém okně. Ze záznamu o ověření elektronického podání na č. l. 22 dále vyplývá, že všechny soubory obsažené v datové zprávě vyhovují technickým parametrům (velikost, formát a absence škodlivého kódu). Odtud je zřejmé, že stěžovatel ve skutečnosti dodržel technické požadavky kladené na přílohy k datové zprávě, včetně formátu (PDF), a že překážka ve skutečnosti spočívala nikoli v nepodporovaném formátu souborů tvořících přílohy, nýbrž v nedostačujícím programovém vybavení soudu.

9. Takovou překážku však bylo možno překlenout buď instalací nabízeného doplňku oprávněným pracovníkem soudu (správcem počítačové sítě), anebo bylo možné tuto skutečnost sdělit stěžovateli a dát mu možnost své elektronické podání dodatečně doplnit, kupříkladu v listinné formě. Okresní soud však nic z toho neučinil a stížnost stěžovatele poslal společně jen s částí příloh, které se mu podařilo zpracovat, krajskému soudu k rozhodnutí o stížnosti. Ostatně tuto skutečnost okresní soud potvrzuje ve svém nynějším vyjádření k ústavní stížnosti. Přitom dříve v odpovědi na výslovnou žádost stěžovatele, jenž po doručení rozhodnutí stížnostního soudu nahlédl do spisu a požadoval sdělit, proč krajskému soudu nebyly odeslány taktéž přílohy č. 5 - 9 (viz úřední záznam na č. l. 31), okresní soud bez dalšího uvedl, že spis byl spolu se stížností i připojenými přílohami předložen krajskému soudu k rozhodnutí.

10. Krajský soud tedy posléze rozhodl, aniž se seznámil, resp. mohl seznámit se všemi okolnostmi, na něž stěžovatel ve své stížnosti poukazoval. V důsledku toho ovšem bylo řízení o stížnosti zatíženo vadou, jež reálně mohla mít vliv na jeho výsledek. Uvedené pochybení okresního soudu tak zasáhlo do práva stěžovatele na spravedlivý proces dle čl. 36 odst. 1 Listiny. Za této situace je ovšem předčasný přezkum napadeného usnesení okresního soudu, neboť rozhodující je výsledek řízení jako celku. K tomu může dojít teprve po konečném a bezvadném rozhodnutí stížnostního soudu. Ústavní soud proto v této části ústavní stížnost odmítl za přiměřeného použití § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu. Na tom nic nemění ani to, že stěžovatel dle informací okresního soudu poté podal novou žádost, k níž opětovně připojil zmiňované přílohy, které již soud dokázal otevřít. Krajský soud samozřejmě při novém rozhodování vezme výsledek řízení o této pozdější žádosti v úvahu.

11. Ve světle řečeného tudíž Ústavní soud vyhověl ústavní stížnosti a přistoupil dle § 82 odst. 3 písm. a) zákona o Ústavním soudu ke zrušení napadeného usnesení Krajského soudu v Plzni.

Poučení: Proti nálezu Ústavního soudu se nelze odvolat.

V Brně dne 25. března 2020

Vladimír Sládeček v. r.

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru