Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

I. ÚS 2246/17 #1Nález ÚS ze dne 31.10.2017K rozhodování o nákladech řízení v řízení o soudním prodeji zástavy

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam3
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgánSOUD - OS Karviná
SOUD - KS Ostrava
Soudce zpravodajFenyk Jaroslav
Typ výrokuvyhověno
Předmět řízení
procesní otázky řízení před Ústavním soudem/závaznost rozhodnutí Ústavního soudu
právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /rovnost úč... více
Věcný rejstříkZástavní právo
výkon rozhodnutí/náklady řízení
Paralelní citace (Sbírka nálezů a usnesení)N 199/87 SbNU 253
EcliECLI:CZ:US:2017:1.US.2246.17.1
Datum vyhlášení21.11.2017
Datum podání20.07.2017
Napadený akt

rozhodnutí soudu

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

1/1993 Sb./Sb.m.s., čl. 89 odst.2

2/1993 Sb./Sb.m.s., čl. 36 odst.1, čl. 37 odst.3

Ostatní dotčené předpisy

40/1964 Sb., § 120 odst.3

99/1963 Sb., § 271, § 200y, § 200za, § 200z


přidejte vlastní popisek

Analytická právní věta


Rozhodne-li obecný soud v řízení o soudním prodeji zástavy současně s vyhovujícím výrokem o nařízení prodeje zástavy rovněž o nákladech řízení, je takový postup v rozporu s právem účastníka řízení na soudní ochranu dle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a principem rovnosti účastníků řízení zakotvený v čl. 37 odst. 3 Listiny.

Návrh a řízení před Ústavním soudem

Nálezem ze dne 31. 10. 2017 zrušil I. senát Ústavního soudu v řízení podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy na návrh stěžovatelky Darii Baronové výrok II rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 2. 5. 2017 č. j. 8 Co 52/2017-234 a výrok II rozsudku Okresního soudu v Karviné - pobočka v Havířově ze dne 26. 8. 2016 č. j. 106 C 21/2015-193, a to pro rozpor s čl. 36 odst. 1 a čl. 37 odst. 3 Listiny.

Narativní část

Usnesením okresního soudu byl nařízen prodej zástavy k uspokojení zástavního věřitele. Výrokem II tohoto usnesení bylo rozhodnuto, že stěžovatelka jakožto zástavní dlužník je povinna zástavnímu věřiteli (vedlejšímu účastníkovi) nahradit náklady řízení, přičemž lhůta pro jejich úhradu nebyla stanovena, neboť těchto nákladů se může zástavní věřitel domáhat až v rámci vykonávacího řízení. Krajský soud rozhodnutí soudu prvního stupně změnil tak, že nařídil prodej zástavy k uspokojení specifikované pohledávky vedlejšího účastníka mimo nárok na smluvní pokutu a mimo paušální náhradu za náklady spojené s vymáháním dlužné částky, stěžovatelku zavázal k úhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně a náklady odvolacího řízení nepřiznal žádné ze stran. Stěžovatelka v ústavní stížnosti napadla nákladové výroky napadených rozhodnutí a namítala, že o nákladech řízení v řízení o soudním prodeji zástavy lze rozhodnout až v rámci vykonávacího řízení.

Odůvodnění nálezu Ústavního soudu

Ústavní soud úvodem připomněl, že problematika náhrady nákladů zpravidla nemůže být předmětem ústavní ochrany, neboť samotný spor o náhradu nákladů řízení obvykle nedosahuje intenzity zakládající porušení základních práv a svobod účastníků řízení. Ústavněprávní dimenzi by mohla tato otázka nabýt toliko v případě extrémního vykročení z pravidel upravujících řízení, a to zejména v důsledku libovůle rozhodujících orgánů.

V nálezu sp. zn. II. ÚS 114/06, na který odkazovala i stěžovatelka, Ústavní soud konstatoval, že je porušením práva na soudní ochranu a principu rovnosti účastníků řízení, je-li v řízení o soudním prodeji zástavy současně s vyhovujícím výrokem o nařízení prodeje zástavy rozhodnuto i o nákladech řízení. O těchto nákladech má totiž být rozhodnuto až v rámci vykonávacího řízení, tj. poté, co bude postaveno najisto, zda bylo v řízení o soudním prodeji zástavy rozhodnuto po právu.

V dané věci rozhodovaly obecné soudy v rozporu s výše uvedeným nálezem, ačkoliv dle čl. 89 odst. 2 Ústavy jsou vykonatelná rozhodnutí Ústavního soudu závazná pro všechny orgány i osoby. Na této skutečnosti neměnil nic ani fakt, že rozhodovaly v souladu s rozhodnutím Nejvyššího soudu ze dne 14. 7. 2010 sp. zn. 21 Cdo 1520/2009, a tudíž nestanovily lhůtu pro plnění povinnosti spočívající v úhradě nákladů řízení. Shodnou otázkou, tedy zda lze uložit (byť bez stanovení lhůty ke splnění) povinnost k úhradě nákladů řízení v rozhodnutí o nařízení soudního prodeje zástavy, se zabýval i nález Ústavního soudu ze dne 10. 5. 2017 sp. zn. III. ÚS 68/16, přičemž na jeho závěry Ústavní soud v této věci odkázal.

Rozsudkem krajského i okresního soudu v části II. výroku bylo porušeno právo stěžovatelky na soudní ochranu zaručené v čl. 36 odst. 1 Listiny a princip rovnosti účastníků řízení zakotvený v čl. 37 odst. 3 Listiny. Ústavní soud proto ústavní stížnosti vyhověl a napadená rozhodnutí v označeném výroku zrušil.

Soudcem zpravodajem v dané věci byl Jaroslav Fenyk. Žádný soudce neuplatnil odlišné stanovisko.

I.ÚS 2246/17 ze dne 31. 10. 2017

N 199/87 SbNU 253

K rozhodování o nákladech řízení v řízení o soudním prodeji zástavy

ČESKÁ REPUBLIKA

NÁLEZ

Ústavního soudu

Jménem republiky

Nález

Ústavního soudu - senátu složeného z předsedy senátu Davida Uhlíře a soudců Jaroslava Fenyka (soudce zpravodaj) a Tomáše Lichovníka - ze dne 31. října 2017 sp. zn. I. ÚS 2246/17 ve věci ústavní stížnosti Darii Baronové, zastoupené Mgr. Karlem Borkovcem, advokátem, se sídlem Masarykova 31, Brno, proti rozsudku Okresního soudu v Karviné - pobočky v Havířově ze dne 26. 8. 2016 č. j. 106 C 21/2015-193 a proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 2. 5. 2017 č. j. 8 Co 52/2017-234 o nařízení soudního prodeje zástavy, za účasti Okresního soudu v Karviné - pobočky v Havířově a Krajského soudu v Ostravě jako účastníků řízení a Ing. Václava Brabce jako vedlejšího účastníka řízení.

I. Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 2. 5. 2017 č. j. 8 Co 52/2017-234, v části II. výroku, a rozsudkem Okresního soudu v Karviné - pobočky v Havířově ze dne 26. 8. 2016 č. j. 106 C 21/2015-193, v části II. výroku, bylo porušeno právo stěžovatelky na soudní ochranu zaručené v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a princip rovnosti účastníků řízení zakotvený v čl. 37 odst. 3. Listiny základních práv a svobod.

II. Rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 2. 5. 2017 č. j. 8 Co 52/2017-234, v části II. výroku, a rozsudek Okresního soudu v Karviné - pobočky v Havířově ze dne 26. 8. 2016 č. j. 106 C 21/2015-193, v části II. výroku, se zrušují.

Odůvodnění:

I. Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí

1. Ústavní stížností, doručenou Ústavnímu soudu dne 20. 7. 2017, se stěžovatelka domáhala zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí vždy v nákladovém výroku č. II s tvrzením, že při projednávání její věci před obecnými soudy došlo k porušení jejího práva na soudní ochranu dle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a současně byla porušena zásada rovnosti účastníků řízení ve smyslu čl. 37 odst. 3 Listiny.

2. Z ústavní stížnosti a napadených rozhodnutí vyplývá, že stěžovatelka vystupovala jako zástavní dlužník ve sporu o nařízení soudního prodeje zástavy, kde zástavním věřitelem byl vedlejší účastník. Napadeným rozsudkem Okresního soudu v Karviné - pobočky v Havířově (dále též jen "okresní soud") ze dne 26. 8. 2016 č. j. 106 C 21/2015-193 bylo rozhodnuto v části I. výroku, že soud nařizuje soudní prodej zástavy spoluvlastnického podílu stěžovatelky na nemovitostech v k. ú. Veveří, obec Brno, k uspokojení specifikované pohledávky vedlejšího účastníka, a to dle smlouvy o zřízení zástavního práva k nemovitosti ze dne 23. 6. 2009 a dle smlouvy o zřízení zástavního práva k nemovitosti ze dne 29. 7. 2009. V části II. výroku zavázal okresní soud stěžovatelku k úhradě nákladů řízení ve výši 20 409 Kč k rukám právního zástupce vedlejšího účastníka, bez stanovení lhůty k plnění. Z odůvodnění se podává, že vedlejší účastník doložil pohledávku zajištěnou existujícím zástavním právem a že zástavou je nemovitost, jejímž vlastníkem je stěžovatelka. Námitky stěžovatelky směřující k promlčení pohledávky a neplatnosti smluv o úvěru soud v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu nezkoumal. O nákladech řízení rozhodl okresní soud dle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "občanský soudní řád") tak, že procesně úspěšnému zástavnímu věřiteli (vedlejšímu účastníkovi) byly přiznány náklady řízení v plné výši. Lhůta k úhradě nákladů řízení stanovena nebyla, neboť, jak plyne z odůvodnění, přiznané náhrady nákladů řízení se zástavní věřitel může domáhat ve výkonu rozhodnutí nebo v exekuci jen z výtěžku zpeněžené zástavy dosaženého jejím prodejem.

3. K odvolání stěžovatelky rozhodoval ve věci Krajský soud v Ostravě (dále též jen "krajský soud"), který rozhodnutím ze dne 2. 5. 2017 č. j. 8 Co 52/2017-234 změnil napadený rozsudek okresního soudu tak, že prodej zástavy spoluvlastnického podílu stěžovatelky na nemovitostech v k. ú. Veveří, obec Brno, byl nařízen k uspokojení specifikované pohledávky vedlejšího účastníka mimo nároku na smluvní pokutu za období od 27. 8. 2016 nadále a mimo paušální náhradu za náklady spojené s vymáháním dlužné částky, které původně okresní soud vedlejšímu účastníkovi přiznal. Krajský soud rozhodl opětovně o nákladech řízení před okresním soudem tak, že zavázal stěžovatelku k úhradě nákladů řízení ve výši 20 409 Kč k rukám právního zástupce vedlejšího účastníka, náklady odvolacího řízení nebyly přiznány žádné ze stran. Krajský soud shledal neplatným ujednání úvěrové smlouvy o paušální náhradě za náklady spojené s vymáháním dlužné částky a současně konstatoval, že nárok na smluvní pokutu lze přiznat jen do doby vydání rozhodnutí okresního soudu, proto v tomto směru rozhodnutí okresního soudu změnil. V otázce nákladů řízení před okresním soudem dospěl ke shodnému závěru jako soud prvního stupně a náhrady nákladů odvolacího řízení se vedlejší účastník vzdal.

II. Argumentace stěžovatelky

4. Ústavní stížností napadla stěžovatelka nákladový výrok II rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 2. 5. 2017 č. j. 8 Co 52/2017-234 a nákladový výrok II rozsudku Okresního soudu v Karviné - pobočky v Havířově ze dne 26. 8. 2016 č. j. 106 C 21/2015-193 s tvrzením, že jimi bylo zasaženo do jejího práva na soudní ochranu a byl porušen princip rovnosti účastníků řízení. Tvrdila, že vzhledem ke specifikům řízení o nařízení soudního prodeje zástavy nelze z její strany uplatnit námitky týkající se promlčení pohledávky zajištěné zástavním právem, promlčení zástavního práva ani námitky směřující do smlouvy o postoupení pohledávky, kterou měl vedlejší účastník zajištěnou pohledávku nabýt. Z tohoto důvodu lze dle názoru stěžovatelky rozhodovat o nákladech řízení až poté, co je postaveno najisto, zda bylo v řízení o soudním prodeji zástavy rozhodnuto po právu, tedy až bude zřejmé, zda vedlejší účastník bude skutečně ve věci úspěšný, k čemuž lze dospět až ve fázi výkonu rozhodnutí. Stěžovatelka dále odkazuje na argumentaci uvedenou v nálezu Ústavního soudu ze dne 19. 4. 2007 sp. zn. II. ÚS 114/06 (N 70/45 SbNU 127; toto i všechna další rozhodnutí Ústavního soudu jsou k dispozici na http://nalus.usoud.cz), se kterou se v plném rozsahu ztotožňuje. Závěrem stěžovatelka navrhuje zrušení nákladových výroků napadených rozhodnutí.

III. Vyjádření účastníků řízení

5. K výzvě Ústavního soudu se k ústavní stížnosti podané v nyní projednávané věci vyjádřil okresní soud, který sdělil, že rozhodnutí o nákladech řízení odpovídá judikatuře Nejvyššího soudu, přičemž v souladu s touto judikaturou nebyla v nákladovém výroku stanovena lhůta k úhradě nákladů řízení a bylo vyjádřeno, že přiznaná náhrada může být ve výkonu rozhodnutí (či exekuci) uspokojena jen z výtěžku zpeněžení zástavy dosažené jejím prodejem. V dalším odkázal okresní soud na odůvodnění svého rozhodnutí.

6. Krajský soud ve svém vyjádření odkázal v plném rozsahu na odůvodnění svého rozhodnutí a vyjádřil názor, že nedošlo k porušení ústavních práv stěžovatelky.

7. Vedlejší účastník se k výzvě Ústavního soudu k předmětné ústavní stížnosti nevyjádřil.

8. Vzhledem ke stručnému obsahu vyjádření ostatních účastníků dospěl Ústavní soud k závěru, že replika stěžovatelky by k dané problematice nepřinesla nic nového, a proto s ohledem na rychlost a hospodárnost řízení Ústavní soud tato vyjádření k replice stěžovatelce nezasílal.

IV. Procesní předpoklady projednání návrhu

9. Ústavní soud se nejprve zabýval tím, zda jsou splněny procesní předpoklady projednání ústavní stížnosti. Ústavní stížnost byla podána včas a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je osobou oprávněnou k jejímu podání a je zastoupena v souladu s požadavky § 29 až 31 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Ústavní soud se ztotožňuje s názorem stěžovatelky, že případný mimořádný prostředek (dovolání) proti napadenému usnesení by byl v daném případě ex lege nepřípustný, neboť výše nákladů řízení, kterou rozporuje stěžovatelka, činí celkovou částku 20 409 Kč, a to s ohledem na ustanovení § 238 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu. Vzhledem k tomu, že stěžovatelka vyčerpala všechny procesní prostředky, které jí zákon k ochraně jejích práv poskytuje, byla ústavní stížnost shledána přípustnou dle ustanovení § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu.

V. Upuštění od ústního jednání

10. Ústavní soud neočekával od ústního jednání další objasnění věci, proto od něj upustil dle ustanovení § 44 věty první zákona o Ústavním soudu.

VI. Posouzení důvodnosti ústavní stížnosti

11. Ústavní soud konstatuje, že jeho úkolem je ochrana ústavnosti (čl. 83 Ústavy České republiky); není součástí soustavy obecných soudů (srov. čl. 90 a čl. 91 odst. 1 Ústavy České republiky) a nepřísluší mu právo dozoru nad rozhodovací činností obecných soudů; k takovému dozoru či kontrole je Ústavní soud oprávněn pouze za situace, kdy obecné soudy svými rozhodnutími zasahují do ústavně zaručených základních práv a svobod jednotlivce. Proto Ústavní soud napadená soudní rozhodnutí přezkoumal (toliko) z pohledu porušení ústavně zaručených základních práv a svobod, jak je stěžovatelkou namítáno v ústavní stížnosti, a po posouzení napadených rozhodnutí shledal, že ústavní stížnost je důvodná.

12. Otázkou náhrady nákladů řízení se Ústavní soud ve své rozhodovací praxi opakovaně zabýval a konstatoval, že tato problematika, jakkoliv se může účastníka řízení citelně dotknout, nemůže být obvykle předmětem ústavní ochrany, neboť samotný spor o náhradu nákladů řízení nedosahuje zpravidla intenzity představující porušení základních práv a svobod. Ústavní soud tak dal ve své judikatuře opakovaně najevo, že při posuzování problematiky nákladů řízení, tj. problematiky ve vztahu k předmětu řízení před obecnými soudy jednoznačně podružné, postupuje nanejvýš zdrženlivě a ke zrušení napadeného výroku o nákladech řízení se uchyluje pouze výjimečně, například jestliže zjistí, že došlo k porušení práva na spravedlivý proces nebo že bylo porušeno jiné základní právo [viz např. nález Ústavního soudu ze dne 21. 3. 2006 sp. zn. II. ÚS 259/05 (N 65/40 SbNU 647)].

13. Současně je však třeba konstatovat, že rozhodování o nákladech řízení je integrální součástí soudního řízení jako celku, a proto i na tuto část řízení dopadají postuláty spravedlivého procesu. Z hlediska kritérií spravedlivého procesu otázka náhrady nákladů řízení může nabýt ústavněprávní dimenze například tehdy, pokud v procesu interpretace a aplikace příslušných ustanovení obecně závazného předpisu ze strany obecného soudu je obsažen prvek libovůle, svévole nebo extrémní rozpor s principy spravedlnosti. Takové pochybení bylo zjištěno i v nyní projednávané věci.

14. V nálezu sp. zn. II. ÚS 114/06, na který odkazuje i stěžovatelka, Ústavní soud konstatoval, že je porušením práva na soudní ochranu (čl. 36 odst. 1 Listiny) a principu rovnosti účastníků řízení (čl. 37 odst. 3 Listiny), je-li v řízení o soudním prodeji zástavy (§ 200y až 200za občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2013), současně s vyhovujícím výrokem o nařízení prodeje zástavy, rozhodnuto i o nákladech řízení. V souladu s požadavkem spravedlnosti naopak je, aby o nákladech řízení bylo v takovém případě rozhodnuto až v rámci vykonávacího řízení, tedy poté, co bude postaveno najisto, zda bylo v řízení o soudním prodeji zástavy rozhodnuto po právu.

15. Podle čl. 89 odst. 2 Ústavy jsou vykonatelná rozhodnutí Ústavníhosoudu závazná pro všechny orgány i osoby. V dané věci dospěl Ústavní soud k závěru, že obecné soudy rozhodovaly v rozporu s nálezem Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 114/06, přičemž otázkou závaznosti rozhodnutí Ústavního soudu se Ústavní soud již zabýval např. v nálezu ze dne 18. 3. 1997 sp. zn. I. ÚS 70/96 (N 29/7 SbNU 191). Na této skutečnosti nemění nic ani fakt, že soudy rozhodovaly v souladu s rozhodnutím Nejvyššího soudu ze dne 14. 7. 2010 sp. zn. 21 Cdo 1520/2009, a tudíž nestanovily lhůtu pro plnění povinnosti spočívající v úhradě nákladů řízení.

16. Shodnou otázkou, tedy zda lze uložit (byť bez stanovení lhůty ke splnění) povinnost k úhradě nákladů řízení v rozhodnutí o nařízenísoudního prodeje zástavy, se zabýval i nález Ústavního soudu ze dne 10. 5. 2017 sp. zn. III. ÚS 68/16 (N 74/85 SbNU 309), který dospěl k závěru, že takový postup není ústavně konformní. Na závěry tohoto nálezu lze v plném rozsahu odkázat i v této věci.

VII. Závěr

17. Na základě výše uvedených skutečností Ústavnísoud konstatuje, že rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 2. 5. 2017 č. j. 8 Co 52/2017-234, v části II. výroku, a rozsudkem Okresního soudu v Karviné - pobočky v Havířově ze dne 26. 8. 2016 č. j. 106 C 21/2015-193, v části II. výroku, bylo porušeno právo stěžovatelky na soudní ochranu zaručené v čl. 36 odst. 1 Listiny a princip rovnosti účastníků řízení zakotvený v čl. 37 odst. 3 Listiny, a proto ústavní stížnosti vyhověl [podle ustanovení § 82 odst. 3 písm. a) zákona o Ústavním soudu] a napadená rozhodnutí v označeném výroku zrušil.

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru